DM - kapitola 48

Kapitola 48 – Černá mlha

Tady Satou. Ačkoli máme to, čemu se říká plán na čekačce, na tomto světě neexistuje pochod smrti, takže budeme v pohodě, pokud prostě předem hladce naplánuju konkrétní detaily.




„Anooo~ 10 vítězství za sebou!”

„Vyhrává jenom Arisa, to není fér~ Pochi chce taky vyhrát~”

„Tama taky~”

Zezadu jsem slyšel hlasy malých děvčat. Už zhruba dvě hodiny si hrály s naučnými kartami. Jelikož jsem nemohl odvrátit zrak od cesty, neznal podrobnosti, ale zdálo se, že Arisa neustále dětinsky vyhrávala.

„Ariso, tady je upomínka k 10 posloupným vítězství.”

„Co to je? Obrázková knížka?”

„Pokud jsi tak moc vyhrávala, měla bys to být schopna přečíst, ne?”

„Hmm~ pravděpodobně to zvládnu.”

„Tak to přečti Pochi a Tamě. Pokud se budou učit jenom z karet, tak je to omrzí dřív, než se naučí písmena.”

„Dobře, dobře.”

Arisa se při pohledu na obrázkovou knihu, co jsem jí podal, nejdřív zdráhala, ale pak s tím konečně souhlasila a rozložila si knížku na podlážce. Ale stejně je úžasné, že se to naučila za dva dny. Když začala vyprávět, Pochi a Tama, co si do teď stěžovaly, se v tichosti posadily a nastražily uši.

Vůz dál pokračoval v jízdě s ničím kromě Arisina čtení obrázkové knížky na pozadí. Požádal jsem, aby mě na kozlíku vyměnily, protože chci na mapě najít místo, kde se dneska utáboříme. Nejdřív jsem chtěl požádat Lizu, ale jelikož s vážnou tváří poslouchala Arisin příběh, požádal jsem místo toho Lulu.

„Prosím, chvilku se postarej o vůz.”

„Ano, pane.”

Přesunul jsem se na kraj kozlíku, abych pro Lulu udělal místo. Předal jsem jí otěže a chtěl jsem se soustředit na mapu, ale z Lulina hlediska bych vypadal jako pán, co vedle ní v tichosti sedí... To nechci.

Přesunul jsem se do zavazadlového prostoru a zády jsem se opřel o kozlík. Okamžitě jsem se podíval na mapu, abych vybral tábořiště. Vlastně než jsme vůbec vyjeli na cestu, jsem měl pár vytipovaných míst, ale bohužel jsem ujeli menší vzdálenost, než jsem myslel, takže se nedají použít.

Do soumraku zbývají zhruba 4 hodiny. Pokud tímto kopcem pojedeme další 3 hodiny, dostaneme se blízko údolí mezi východním a západním pohoří. Podle knížky, co jsem koupil v knihkupectví v Seryuu, [Putování do královského hlavního města], je to údolí obtížný úsek cesty, takže se chci utábořit před ním.

Podle mapy tu jsou dvě místa, která by se dala použít jako tábořiště. Na tom místě před námi je nedaleko jezírko, mám vybrat to?

Ve fantastickém prostředí by se tam obvykle objevili vodní duchové nebo vodní netvoři, ale podle mapy tam jsou jenom velké žáby, takže by to mělo být v pořádku. Velké žáby jsou něco jiného než obrovské žáby v labyrintu; nejsou to netvoři, ale normální obojživelníci.

Přemýšlím, kde přesně leží hranice mezi netvorem a normálním stvořením?





„Pane,” zavolala na mě Lulu, co tak činí jen zřídka.

Jelikož její hlas zněl trochu zmateně, přesunul jsem mapu na okraj svého zorného pole.

„Co se děje, Lulu?”

„E-ehm, prosím, podívej na tamto.”

Strčil jsem tvář vedle té Luliny a podíval se na místo, kam ukazovala. Z jedné strany jihovýchodního pohoří přicházela černá mlha. Stejně je to ale dost daleko. Dobrá práce, že to spatřila.

„Zrovna před chvilkou z té strany hory vyletěli ptáci, takže jsem byla zvědavá. A pak se objevila ta černá mlha.”

„Copak to asi je?”

To místo je mimo záběr mapy. Upřeně jsem se tam podíval.

AR to označilo jako [Neidentifikovatelní létající hmyzí netvoři]. Podrobnosti se tam nezobrazily, protože AR je propojená s mapou. Když jsem zkusil použít identifikaci, nezabralo to. Pravděpodobně je to z dosahu její účinnosti.

„Co je co? Je tam něco~?”

„Ariso, pokračuj~?”

„Něco nodesu?”

Arisa se nahnula přes mě, půlku těla vystrčila ven na kozlík. Navíc Tama si vylezla na Arisu. Tohle jsem si akorát představoval z toho pocitu, ale zdá se, že Pochi si na ně také vylezla, ale spadla.

„Támhle je něco, co vypadá jako černá mlha.”

„Co to je?”

„Je to černé, takže Netopýři?”

Pochi se tlačila dopředu s nosem v tom úzkém prostoru mezi mnou a celtou vozu. Rád bych jí řekl, že se kouká opačným směrem. Na okamžik jsme se střetli očima, pak jsem si trochu odsedl a posunul Pochi správným směrem.

„Ta černá boule se hýbe nodesu.”

Ach, úžasné. Vidí až na takovou dálku?

Pokud to jsou létaví netvoři, mohli by tu být pravděpodobně za 10 minut. V okamžiku jsem se rozhodl, že vůz ukryju a půjdu obhlídnout situaci.

„Lulu, řekni mi, až se přiblížíme k tomu lesu, co jde odtud vidět.”

„D-dobře.”

Arisu, co mi seděla za krkem, jsem posadil vedle Lulu.

„Ariso, pozoruj pohyby té černé mlhy. Jelikož by to mohli být netvoři, připravte se na bitvu.”

Liza zareagovala na slovo 'netvoři'.

„Pochi, Tamo, připravte se na bitvu.”

„Ano, pane~”

„Rozumím~ nanodesu.”

Kdo je tyhle fráze naučil. Ne, není třeba se ani ptát, na to existuje jenom jedna odpověď jako vždycky.

I když jsem řekl, aby se připravily na bitvu, Liza se akorát chopila svého kopí a Pochi a Tama se ozbrojily meči. Tama předala Pochi z měšce oblázky na házení. Říkal jsem si, že ten batoh vypadal těžce, takže měla uvnitř kameny, hm. Liza si kameny, co od těch dvou dostala, uložila do malého měšce přivázaného u pasu.

Já jsem z inventáře vytáhl kuši a natáhl ji. Ačkoli jsme natáhl akorát tětivu, šipky jsem nezaložil, protože je to nebezpečné.

Když jsem se ujistil, že Liza a ostatní jsou připravené, vytáhl jsem 3 další kuše a 200 šipek.





„Blíží se, část té černé mlhy se pohybuje.”

Pořád ji nemám na mapě. Když jsem se na tu horu podíval Arise přes hlavu, část té černé mlhy na úpatí hory se rozhodně pohybovala. Vyměnil jsem si místo s Lulu a přiměl jsem ji a Arisu jít dozadu do vozu.

Když Liza a ostatní řekly, že jsou připravené, zrychlil jsem.

Arisa se mě tiše zeptala: „Pane, nemůžeš se na jejich level podívat v menu nebo něco?”

„Jsou mimo dosah. Pokud se dostanu na vzdálenost 10km, budu to vědět.”

„Žádám o svolení použít magii, pokud se netvoři přiblíží.”

Svolil jsem, že může použít magii kromě svých jedinečných nebo těch, co použila na bleším trhu.

„Chci použít i prostor na vyhýbání netvorům [Vyhýbací pole]. Taky bych chtěla mít svolení k Spánkové vlně, Spánkovému poli a poli Ennui, to je vyčerpávající prostor.”

Když jsem si vyslechl popis každé magie, svolil jsem.

„Pokud bude nepřátel hodně, uspi je uspávací magií.”

„Ta neúčinkuje, když jsou protivníci rozčilení,” řekla Arisa se suchým úsměvem. Copak to potom v bitvě má smysl?

„Proto to chci zkombinovat s polem Ennui.”

„Ačkoli to tak často nepoužíváš, vážně to máš v malíčku.”

„Jo~ Ale jelikož to bohužel nerozlišuje mezi příteli a nepřáteli, je to jenom jako poslední možnost.”

„Copak nemáš něco k přímému útoku?”

„Mohla bych použít mentální nárazovou střelu Psycho kouli a mentální nárazovou vlnu, ale to by protivníka nanejvýš omráčilo.”

„Pokud budeš spolupracovat s Lizou, tak by to mohlo být celkem užitečné.”

Dovolil jsem jí použít ta dvě kouzla.

Přemýšlím, za čím se to hejno netvorů žene?

Na okraji mapy se objevili netvoři.

„Šestinohý divočák jménem Pádící divočák?”

Spolu s nimi utíkali ještě krysí lidé. Jejich zářivé body na mapě se pohybovaly spolu. Zdá se, že to jsou jezdecká zvířata. Jejich rychlost je skoro 50km/h. Je jich pět.

„Co to je?”

„To jsou zvířata, na kterých jedou krysí lidé, aby uprchli před černou mlhou.”

Pádící divočák je netvor v levelu 5~6, krysí lidé, co na nich jedou jsou v rozmezí 3~7. Jejich postavení je zlé, pokud je necháme jen tak, vynoří se zpoza nás.

Za pár minut do záběru mapy vletí i černá mlha.

„Ti netvoři, co je pronásledují, se jmenují Létající mravenci, jsou jenom v levelu 2~4, ale jsou otravní kvůli svým jedovatým a kyselinovým útokům.”

„Geh, ten jed a kyselina jsou smrtelné?”

„Zdá se, že kyselina tě spálí. Ten jed je paralyzačního typu, takže když tě kousne jeden, nic se nestane.”

I když tohle říkám, pokud se necháme jen tak zparalyzovat, obklíčí nás a zabijí.

Už je to 50 létajících mravenců, co krysí lidi pronásleduje. Když naše konverzace skončila, krysí kavalérie se prodrala lesem 200 metrů od nás, vyhnula se kopci a přejela silnici. Dobrá, zdá se, že sem nepůjdou.

Zatímco jsem se v duchu omlouval koním, zocelil jsem vlastní srdce a popohnal je bičem. Já, Liza a dívky jsme se s mravenci mohli vypořádat, ale pro Lulu a koně by bylo nebezpečné, kdyby nás dohnali.

Z druhé strany lesa jsem slyšel hlasitý, pronikavý zvuk. Dohromady krysí kavalérii pronásledovalo 89 mravenců.

Prostě je necháme proletět kolem.

Moje optimistické myšlenky uťalo Arisino hlášení zezadu: „Jeden z nich letí sem.”
--------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>