DM - kapitola 51

Kapitola 51 – Krysí princezna

Tady Satou. V pohádkách se často vyskytují princezny. Ale nezdá se vám, že je tam hodně trpících princezen?

Alespoň bych byl rád, aby to pro ně skončilo šťastně až navěky.




„Probrala ses?” zeptal jsem se tiše, zatímco se mi ulevilo.

Ale dívka ode mě odskočila. Ne, snažila se se vzdálit, ale kvůli své anémii se jí zamotaly nohy a přepadla.

„...Kde je Mize?”

To jméno jsem neznal, ale napadala mě jenom jedna osoba. „To je ten muž s rudou helmou z krysí kavalérie?”

„Ano.”

Ačkoli měla právo být obezřetná, vážně to byla zamlklá dívka.

„Jakmile nám tě svěřil, šel statečně bojovat s netvory... a zemřel.”

„To nemůže být pravda.”

Chvíli jsem váhal, jestli mám zalhat, abych jí nezpůsobil šok, ale rozhodl jsem se jí říct pravdu. Tvář jí zbledla, určitě byla v šoku.

„Já jsem Satou. Potulný kupec. Můžu se zeptat na tvoje jméno?”

Viděl jsem ho v AR, ale je řádné se představit a začít tak konverzaci.

„...Mia.”

Po chvilce ticha přišla krátká odpověď. Hm~m, je to celkem těžké, ale jinak než s Lulu.

„Princezna se probudila~”

„Ach, zdá se, že se jmenuje Mia.”

„Ech~ já jsem Arisa. Ráda tě poznávám, Mio.” Arisa byla po svém představení celá vyjevená a podívala se Mie do tváře. „Copak to asi znamená?” Šla ke mně. To nepoužila Kontrolu statusu?

„Na co se chceš zeptat, jen to řekni.”

Arisa se zhluboka nadechla. Vydechla. Znovu nadechla.

„Proč je to elf!” řekla Arisa, zatímco ukazovala na Miiny bledé špičaté uši. Ale stejně si nemyslím, že by tě to mělo až takhle ovlivnit, ne?

„Copak to nebyla princezna krysích lidí?”

„Je to tvoje chyba, že sis to pořádně nezkontrolovala.”

No ano, když jsem ji dostal, myslel jsem si, že to je omyl. Ačkoli to byl hlavní důvod, proč jsem si aktivoval elfí řeč. Taky jsem s Miou konverzoval v elfštině, copak to Arisa neslyšela?

„Ku, i když jsem jí připravila zvláštní sýrový talíř...”

Myslel jsem si, že to rčení, že krysy mají rády sýr, je jen povídačka. Copak to nebyla chyba jednoho západního animovaného seriálu?

„No jo. Ale důležitější je, pojďme se najíst!” Arisa se chopila Miiny ruky a silou ji vytáhla na nohy. „Když máš hlad, jen budeš ještě ve větší depresi, pojďme se pořádně najíst a pořádně vybrečet! To je ta nejlepší upomínka pro zesnulé.”

To jsou ale pěkné slova, co ze sebe Arisa vypustila. Mám pocit, že to odněkud citovala, ale nebudu si z ní utahovat.

Miu přemohl Arisin elán a usadila se k jídlu.

Zatímco spolu ty dvě mluvily, já jim tlumočil.





Tohle jsem pochopil, když jsme si nějakou chvilku povídali. I když Mia neumí mluvit v řeči Shiga, chápe hrubý význam. Díky tomu jsem mohl dojíst, aniž by se ze mě stal tlumočník malých holek.

Z AR jsem znal Miinu statistiku, je jí 130 let. Žena. Level 7. Měla techniky [Vodní magie], [Luk], [Prorok duchů], tyhle tři. A její tituly byly [Pán Bludiště] a [Malé dítě z lesu Borenan]. Jejím skutečným jménem je Misanalia Boruenan. Myslím, že její přezdívka by byla Lia, je to kvůli zvyklostem elfů?

Bludiště, co? Je to něco jiného než labyrint?

Podle vzhledu vypadala, že je věkem někde mezi Arisou a Lulu. Hruď měla v porovnání s Arisou ještě skromnější – pro Miino dobro už o tom více nebudu mluvit. Vlasy měla světle tyrkysové, spíš skoro do modra než do zelena. Oči měla nádherné smaragdově zelené. Pleť bílou a tělo útlé tak moc, že vypadala skoro nezdravě.

Ale stejně mě trápí, jestli jsem prokletý nějakým kouzlem, které ke mně přitahuje malé holky.

Mia už nějakou dobu jedla jenom zeleninu, zatímco se masu vyhýbala. Maso, co odmítla, si vychytrale brala Tama. A z druhé strany Pochi strkala do Miina talíře svoji zeleninu.

Pokud budete v jídle vybíravé, nevyrostete, víte?

Ta, o kterou se nejvíce bojím, Liza, okouzleně žvýkala kýtu divočáka. Svému okolí nevěnovala pozornost. Nechám ji na pokoji.

Lulu byla zaneprázdněná svou rolí hostitelky. Jelikož se o ni starala Arisa, i když měla na pilno, pořád řádně jedla.

„Maso z divočáka je výborné~”

„Maso od kosti je dobré nodesu.”

„I ty, Mio, jez bez zábran.”

„Maso nemám ráda.”

„Řekla, že nemá ráda maso.”

„Ale ale, jak velmi elfské.”

„Já jsem elf.”

„Lulu, nedávej jí jenom zeleninu, nakrájej jí i trochu ovoce.”

„Mám ráda hrušky.”

„Řekla, že má ráda hrušky.”

Miiny odpovědi byly krátké, ale snažila se ze všech sil navázat s malými dívkami konverzaci.





Když jsme dojedli, všichni jsme popíjeli čaj od Lulu. Jelikož se nezdá, že by Pochi a Tama měly zájem o čaj, dávaly si odpoledního šlofíka. Liza a Lulu umývaly nádobí.

Já jsem v cestovních denících pátral po lese Borenan. Nachází se odtud na jih, hned vedle vévodského území v království Shiga. Po cestě do Labyrintového města je to z ruky, ale není to tak, že bychom tam nemohli zajít.

Nebude mi vadit, že ji tam doprovodím, ale pravděpodobně by nebyl špatný nápad zjistit, proč ji ti mravenci pronásledovali. Nemyslím si, že to bylo jen náhodné setkání, když jich bylo tolik.

Zeptal jsem se jí v elfí řeči. Dával jsem si pozor, aby to neznělo jako výslech. „Mio, chtěl bych se zeptat na pár věcí, nevadí to?”

„Co?”

„Mohla bys mi říct důvod, proč tě pronásledovaly ty velké roje létajících mravenců?”

„...Přišli polapit.”

„Polapit tebe, Mio?”

„Ano.”

Mia mi kusovitě odpovídala na otázky. Cítil jsem se trochu provinile kvůli ostatním, ale ty informace, co získám, jim přeložím později.

„Proč tě ti mravenci chtěli chytit?”

„Protože je to nutné.”

No, jo, samozřejmě.

Pokud si svoje otázky nenaplánuji lépe, nedostanu odpovědi, co chci.

„Kdo tě to potřebuje?”

„...mág.”

Dobrá zpráva, že to není někdo podobný jako ten démon ze Seryuu.

„Víš, proč tě potřebuje?”

„Pro bludiště.”

Ale stejně, bludiště, hm, tohle je svět se spoustou záhadných slov, co? Její titul byl přece jenom pán bludiště. Přemýšlím, jestli to bludiště nedokáže fungovat, když tam není.

„Kde se to bludiště nachází?”

„...hory.”

„Je to blízko?”

„Pravděpodobně.”

Je to pravděpodobně tam, odkud přišla ta mlha, nebo spíš mravenci. Ačkoli to není tak, že jsem měl v úmyslu tam jít.

„Co ten mág v bludišti dělá?”

„Věci jako mravenci nebo loutky.”

Takže ty mravenci byli vyrobení, jsou to jako poddruh mravenců z labyrintu. Těmi loutkami se myslí pohybující se panenky? Nicméně i když nevím, z jakého důvodu mág sbírá síly, pravděpodobně to není nic dobrého. Když to vezmu podle jeho pozice, možná je to k válce proti Seryuu?

„Víš, z čeho jsou vyrobené?”

„...ne.”

Miina tvář, co po jídle zrudla, zase zbledla. Vypadalo to, že ví, ale nechtěla mi to říct nebo na to nechtěla vzpomínat.

„Myslíš si, že po tobě ten mág půjde?”

„Určitě.”

Tak to bude, co?

To znamená, že ji nemůžu jen tak strčit vedoucímu pracovní gildy. Kdyby to šlo, rád bych to udělal. I kdyby vypukla válka, nemyslím si, že by ozbrojené síly města Seryuu prohrály, ale létající netvoři by mohli nekriticky napadnout dívky, co ve městě znám. Bolí mě jen na to pomyslet.

Mám se stát hrdinou se stříbrnou maskou, přemluvit nebo přinutit toho mága, aby se toho bludiště vzdal a strčit ho vojákům u bran do města Seryuu? Mám pocit, že ten plán je příliš jednoduchý.

Jako poslední se zeptám, co chce sama dotyčná: „Mio, Mize mě požádal, abych tě vzal domů nebo k příslušníkovi tvé rasy. Co si přeješ?”

„...Chci jít domů.”

„Rozumím.”

„Trochu si zajedeme, abychom vzali Miu domů, nevadí to?” zeptal jsem se všech kromě těch dvou, co spaly. Jelikož nikdo nebyl proti, je rozhodnuto.
---------------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>