DM - kapitola 59

Kapitola 59 – Shledání

Tady Satou. Chci, aby se hlavolamu říkalo záhada. Při tomhle brutálním dobrodružném životě se můžu rozloučit s ledabylým chozením po památkách. Takový Satou.

HK - kapitola 29

Kapitola 29 – Náhlá návštěva

Dneska jsme šli na procházku do lesa – nebo to jsem řekl, ale měli jsme práci.

Teď, když do lesa zavítalo jaro, sníh roztál a vyrašilo nové listí, takže všechno bylo pokryté jasnou zelení.

V takový den jsme šli nasbírat bylinky k ovonění a na léčbu. Divoké traviny se používají jako koření při vaření nebo na výrobu předmětů každodenní potřeby. Při chůzi tichým lesem jsem Sieg vysvětloval jednotlivé bylinky.

HK - kapitola 28

Kapitola 28 – Jarní hostina

Nakonec jsme se rozhodli, že to Emmerichovi neřekneme. Když jsme to se Sieg prodiskutovali, měli jsme za to, že by byl podivně průbojný. Také jsme mu poradili, aby se s ní nestýkal, takže v den svého návratu pro Ainu nechal dopis.

Když jsem jí ho zanesl, odmítla ho na základě toho, že je od cizince. Ale když jí ho zanesla Sieg, s radostí dopis přijala. Co jiného čekat.

Za pár dní. Aina napsala Emmerichovi dopis a poslala ho prostřednictvím Sieg.

Ti dva si zázračně začali dopisovat.

Doufám, že až Emmerich přijede v létě na návštěvu, už si budou blízcí, pomyslel jsem si. Rozhodl jsem se na ně dohlížet.

...Ačkoli nejsem v postavení, kdy bych mohl povzbuzovat romanci někoho jiného.

12K - kapitola 9

Kapitola 9

Ačkoli bylo Kankyuu hlavním městem království, jeho ulice nebyly široké a prostorné. Tohle byla obecná pravda o všech městech v En. Rokuta si vybavoval, že ulice Kyota byly mnohem širší.

Uvnitř Bažantí brány si kolem hlavy obalil šál. Kdyby si neskryl vlasy, jen stěží by unikl pozornosti. Na kirinově hřívě se z nějakého důvodu neudržela barva, takže musel využít jiných prostředků.

Oblékl se do obyčejného pouličního oděvu a bez dalších okolků následoval Kouyu do ulic Kankyuu, zatímco Ekishin sledoval každý jejich krok.

DM - kapitola 58

Kapitola 58 – Trazayuyovo bludiště (4)

Tady Satou. Kdykoli jsem hrál nějakou hru poprvé, až do konce jsem nikdy nevynechal žádnou její část. Možná proto, že bylo mou prací dělat hry. Když se mi ta hra nelíbila, neužil jsem si ji až do konce a šel se jí zbavit do obchodu s použitým zbožím. Takový Satou.

DM - kapitola 57

Kapitola 57 – Trazayuyovo bludiště (3)

Tady Satou. Jelikož jsem vždycky žil v nenasytném Japonsku, nikdy jsem nehladověl. Válečné historky ze starých dob, co mi povídala moje prababička, mi přišly jako vzdálené události.

HK - kapitola 27

Kapitola 27 – Aininy okolnosti

Jak Sieg Emmericha pokárala, začalo se mu v očích sbírat ještě víc slz. Byl tak nějak ubohý, takže jsem se rozhodl mu o té osobě poskytnout informace.

„Ta osoba, co má Emmerich rád, myslím, že ji znám.”

„?!”

Když jsem se probral svými vzpomínkami, promluvil jsem o dívce, co přišla do kontaktu s cizincem (Emmerichem).