KNM - kapitola 38 (Krvavá bouře)

Kapitola 38 – Krvavá Bouře

Na noční obloze se najednou objevil obrovský Bílý drak. Proti temnotě se vyjímal zvláště proto, že se zdálo, že sebou drak ve vzduchu mrskal a otáčel jako divoký kůň.

Okolostojícím lidem by se jen od pohledu zatočila hlava a chtěli by zvracet, ani nemluvě o rytíři, co na něm letěl. Ale zvláštní bylo, že rytíř nejenom že bezpečně zůstal na drakově hřbetě, ale dokonce stál. Tohle bylo možné jen u jednoho jediného člověka – Stříbrné Masky!

„Kaiglesere, takže ty vlastně umíš Magické létání?” Stříbrná Maska se podíval na Kaisera, co letěl vedle Baolilonga.

Kaiser zbledl a odsekl: „Jdi najít pár čarodějů, co by mělo letět na Baolilongovi a slibuju ti, že minimálně 8 z 10 si povede lépe, než se očekává, a naučí se tajemství magického létání.”

„Opravdu?” Stříbrná Maska si udržel svůj úsměv, ale víc se na to nevyptával.

Myslel si, že jednoho dne bude Kaiser přinucen ukázat svou skutečnou sílu, zvláště když už měl Stříbrná Maska v plánu odstranit spoustu problémů.

„Baolilongu, leť do středu bitvy.”

Stříbrná Maska použil telepatie, aby rozkázal Baolilongovi, kam má letět, a ten odpověděl: „Jasně, papa~”

***

Ačkoli všichni ve Fialkové akademii věděli, že Stříbrná Maska patří k Aklanské akademii, nikdo se ho neodvážil vyzvat.

Posledně měli všichni studenti Fialkové akademie podezření, že Stříbrná Maska je podvodník a ve skutečnosti není paladinův učedník.

Ale během přeboru se paladin objevil a odvedl si Stříbrnou Masku, takže prakticky všichni na světě věděli, že paladin má učedníka, co nosí stříbrnou masku a má Posvátného bílého draka.

Stříbrný rytíř, Posvátný bílý drak a paladinův učedník... kdo by se odvážil vyzvat na souboj Stříbrnou Masku?

Stříbrná Maska letěl na Posvátném bílém drakovi naprosto bez překážek, jako kdyby tam nikdo nebyl, a vletěli do středu vzdušné bitvy.

Okamžitě našli Daylighta, Jasmínu, Lanski a Meinana uprostřed intenzivní bitvy s Yiyuem a ostatním studenty z Fialkové akademie.

Meinan se zoufale snažil udržet svůj ochranný štít, co blokoval všechny magické útoky od Yiyua a ostatních čarodějů.

„S-stříbrná Masko?!” Daylight viděl, jak k němu míří Liola, a v jeho srdci se svářel šok a starost. Nevěděl, že Liola už je odpečetěný a starostlivě zakřičel: „C-co tvoje tělo, jsi v pořádku, Stříbrná Masko?”

Liola se usmál: „Jsem v pořádku, naprosto jsem se zotavil.”

Jak to Daylight uslyšel, nejdříve ho to šokovalo, ale pak mu přes tvář přelétlo vzrušení a ukázal Liolovi zvednutý palec.

Stříbrná Maska...

Lanski prakticky zapomněla, že je v bitvě. Ani výbuchy, ani meče nepřátelských rytířů neupoutaly její pozornost. Svýma modrýma očima viděla jenom dlouhé, útlé tělo Stříbrné Masky.

Najednou se Stříbrná Maska podíval Lanskiným směrem, přeskočil na Plamínka a popadl Lanski kolem pasu.

Než mohl meč seknout Lanski do ramene, Liola se rychle protočil a posunul ji z dosahu nebezpečí. Liola se pak otočil a skopl rytíře, co Lanski napadl, z jeho zvířete.

„Jsi v pořádku?” Liola se mírně zamračil a přemýšlel, proč byla Lanski v tranzu, tak najednou uprostřed bitvy.

Lanski ještě nikdy nebyla tak blízko člověku, kterého měla ráda, a ruce Stříbrné Masky byly stále na jejím pasu. Napůl byla v Liolově náručí a cítila teplo z hrudi Stříbrné Masky...

„Zatraceně! Máme tolik práce zadržet nepřátelský útok, ale tenhle chlápek je zaneprázděný držením děvčat?”

Kaiser Liolu zesměšňoval, jak nejlépe dokázal, ale stejně stále střílel po Yiyuvi a ostatních čarodějích ze své magické zbraně, aby pomohl zmírnit tlak na Meinanův ochranný štít.

Daylight a Jasmína se oba tak nějak nejednoznačně usmívali, ale bylo jasně vidět, že oba Stříbrné Masce a Lanski žehnají.

Najednou nohy Stříbrné Masky opustily Plamínův hřbet. Podíval se za sebe a viděl, že Baolilong ho popadl za límec.

Baolilong telepaticky řekl nespokojeně: „Papa nemůže letět na ničem jiném než na Baolilongovi!”

Liola se usmál a přemetem doskočil zpět na Baolilongův hřbet. Když Lanski postavil vedle sebe, Liola použil svoje Ki, aby zesílil vlastní hlas.

Na přeplněném bitevním poli zněl Liolův hlas, jako by ho vichřice donesla všem přítomným až k uším: „Studenti z Aklanské akademie, poslouchejte, nemůžeme se pořád jenom bránit! Prosím, vyslechněte mě. Ať naši mecha bojovníci udržují naši akademii v bezpečí a rytíři ať mě následují zaútočit na Fialkovou akademii!”

Všichni rytíři pozvedli své zbraně a zakřičeli „ano”, ale mecha bojovníci evidentně nebyli spokojení.

V tom okamžik se objevilo podivné mecha a vypadalo skoro úplně stejně jako lidská dívka. Pod nohama měla otáčivý disk a z toho disku vycházel vzduch, co mecha poháněl do středu bitvy, kde byli Liola a ostatní.

Když na to mecha po cestě zaútočili, použilo neuvěřitelnou hbitost k tomu, aby se vyhnulo, nebo útok oplatilo. Kdyby nebylo skutečnosti, že mecha rozhodně nemůže být člověk, tak by si přihlížející mysleli, že to je děvče s neuvěřitelným Kung Fu.

Když to dívčí mecha jedno po druhém odkoplo mecha z Fialkové akademie, na okraji toho disku pod jejíma nohama se objevily čepele a dalšího mecha rozsekly vejpůl.

Dívčí mecha zase elegantně přistálo na disku, fakulty mecha z obou akademií byly v šoku. Mrštnost toho dívčího mecha byla nepředstavitelná. Kdyby každé mecha mělo takovou ohebnost, tak by fakultu rytířů už dávno porazili.

Ani nemluvě o tom, že ten člověk, co to mecha ovládal, ve skutečnosti ovládal dvě různá mecha, a každé z nich provádělo svůj vlastní útok.

Jak zručný musel pilot být, aby byl schopen manévrovat mecha takovým způsobem? Mohl by ten pilot mít dvě hlavy a čtyři ruce?

Obě fakulty mecha k tomu pilotovi cítili úctu, ale jelikož kontrolní panel nebyl zvenku vidět, tak nikdo nevěděl, kdo ho pilotuje.

Ale následující křik tu otázku okamžitě zodpověděl.

„Rozumím, Stříbrná Masko, jen bez starostí do toho. Anežka a ostatní mecha bojovníci ubrání Aklanskou akademii, i kdyby je to mělo stát vlastní život!”

Dívčí mecha dokonce na Liolu a ostatní mávlo a prakticky to vypadalo úplně stejně, jako když to dělala Anežka.

„Bezpečí akademie je ve vašich rukách, fakulto mecha bojovníků!” zakřičel Stříbrná Maska a Anežka odpověděla s „Jasně~”

Aklanští studenti mecha na sebe chvilku zírali, ale na tvářích se jim vynořila odhodlanost.

„Hej! Tentokrát přenecháme zábavu fakultě rytířů, ale příště bude řada na nás!”

Tohle zakřičelo pár mecha bojovníků a pak rychle vyrazili k Aklanské akademii, aby ji bránili, a ostatní studenti mecha je následovali.

Ale rytíři se rychle shromáždili kolem Stříbrné Masky a připravovali odvetu proti Fialkové akademii.

„Fakulto rytířů, pokud prohrajete, tak se ani nevracejte!” křičeli na ně mecha bojovníci unisono.

Rytíři se nenechali zahanbit a na oplátku na ně zakřičeli: „Fakulto mecha, pokud školu zničí, tak radši použijte svoje mecha na rekonstrukci!”

Nálada Stříbrné Masky byla nečekaně dobrá. Když slyšel ty výhrůžky, kterými se fakulty častovaly, nahlas se zasmál, což přimělo Lanski, co stála za ním, zvědavě pozorovat každý jeho pohyb.

„Kaisere,” zavolal Liola najednou.

Kaiser letící vedle Baolilonga Liolovi příšerným tónem odsekl: „Co?”

Liola prstem ukázal na zemi pod sebou, kde stálo pár studentů čarodějnictví a mávali rukama, aby upoutali jejich pozornost.

Když je Kaiser spatřil, zamračil se a řekl: „Fajn, půjdu dolů a zeptám se jich, co chtějí.”

Kaiser pomalu slétl dolů. Jakmile dorazil, studenti čarodějnictví začali mluvit, než měl vůbec šanci promluvit on: „Jů, Kaisere, ty znáš Magické létání? To jsme nevěděli...”

„Kaisere, dovol nám jít s vámi. Určitě budeme užiteční, ačkoli neumíme létat...”

„To, co se stalo posledně, nás rozčílilo, a naučili jsme se různou útočnou magii. Slibuju, že budeme užiteční.”

Kaiser se utápěl v hlasech všech těch studentů, a tak nahlas zakřičel, aby je zastavil: „Fajn, jasný. Všichni chcete jít s námi. Fajn, nechte mě to prodiskutovat se Stříbrnou Maskou.”

Kaiser znovu přiletěl k Liolově boku a vysvětlil, že fakulta čarodějnictví chce jít s nimi.

Liolovi se to zdálo divné: po rektorových akcích byli studenti čarodějnictví bázliví, takže kdykoli spatřili problémy, schovávali se. A i dlouho poté, co potíže pominuly, nehodlali vylézt. Ale tentokrát vlastně přejali iniciativu a řekli, že se chtějí přidat. Takže to vypadalo, že tentokrát mají to odhodlání.

Liola se na chvilku odmlčel a pak požádal Baolilonga, aby přeletěl k Daylightovi. Liola mu řekl: „Fakulta čarodějnictví chce jít s námi, můžeš najít pár rytířů, co by je neslo?”

Daylight přikývl. „Žádný problém.”

„A princezno Lanski, ty bys měla jít s Daylightem,” řekl Liola k Lanski za sebou.

„P-proč?” zeptala se Lanski nervózně. Zároveň ji napadlo, jestli ji Stříbrná Maska nepovažuje za přítěž?

Když Liola, jenž ještě nevěděl, jak lidi utěšit, viděl Lanskinu nervozitu a zklamání, tak zastřeně řekl: „Ještě mám na práci něco jiného.”

Lanski na Stříbrnou Masku zírala těma svýma čistýma velkýma očima s jasným rozhodnutím. Na rozdíl od svého obvyklého počínání řekla umíněně: „Jenom když mi slíbíš, že si se mnou po mítinku zatančíš.”

Tanec?

Ačkoli o tom Liola nic moc nevěděl, když viděl tu známou tvář, nemohl jí odolat. Přikývl a souhlasil.

Poté, co Stříbrná Maska souhlasil s jejím přáním Lanski si úlevou vydechla. Elegantně přeskočila zpět na Plamínkův hřbet. Pak po chvilkovém zaváhání řekla: „Nehledě na to, co jdeš dělat, dávej na sebe pozor. A kde tě potom najdu?”

„Prostě se zeptej Kaisera.” Liola ukázal na Kaisera, co si pro sebe mumlal: „Zase jsem poslíček.”

Když bylo všechno vyřízené, bylo vidět, jak Daylight křičí na rytíře kolem.

Ti rytíři sice vypadali neochotně, ale po Daylightově přemlouvání souhlasili. Pak slétli k zemi a vznesli se zase s čaroději.

„Hmmm, ti rytíři si k sobě fakt vzali čaroděje? Přijde mi, že je rozhodily Daylightovy přednášky o rytířském kodexu.”

Kaiser zamával rukama, protože on takové přednášky od Daylighta nechtěl slyšet.

„Kaisere, myslíš si, že sem Fialková akademie poslala všechny studenty? Nebo myslíš, že někteří zůstali, aby bránili akademii?”

Liola se mírně zamračil. Neměl jasno v tom, jak moc silná Fialková akademie je.

„Hele, bylo tu víc než dvě stě mecha a víc než stovka rytířů s jejich zvířaty. Dokonce i my, nejlepší akademie, máme stěží tři sta mecha a dvě stě rytířů. Vážně si myslíš, že je jednoduché se na tyhle školy dostat...? Ech, no, dostat se na fakultu čarodějnictví bylo snadné. V každém případě pokud tohle není plná síla Fialkové akademie, tak by to mělo být zhruba 80 – 90%. Ach, správně, neviděli jsme Yizhoua, takže možná že brání akademii.”

Kaiser skončil s prskáním vlastním slin všemi směry a pak se najednou podezíravě zeptal vraha: „Proč se na to ptáš?”

„Chci zůstat, abych studentům z Fialkové akademie zabránil jít zpět na pomoc. Podle mě by Daylight a ostatní měli stačit na dobytí Fialkové akademie.” Liola se mírně usmál.

„Och, hehe, v tom případě jdu s Daylightem a ostatními do Fialkové akademie.” Kaiser se usmál a okamžitě začal zdrhat.

Ale Baolilong otevřel svou velkou tlamu a chňapl do ní Kaisera. Kaiser se vzpíral a křičel: „Co to děláš, pusť mě! Pokud chceš být armáda o jednom muži, tak mě do toho netahej! Já jsem jen malý čaroděj a vážně ti nemůžu nijak pomoct.”

„Útoky na dálku nejsou moje silná stránka, takže to je na tobě.”

Liola si Kaiserova jekotu nevšímal.

Jelikož následoval rytířskou družinu, rozhodl se otočit se a postavit se studentům z Fialkové akademie, co je pronásledovali.

Tváří v tvář tuctům nepřátel se Liola vážně cítil jako armáda o jednom muži.

„Béééé, proč mám pocit, že se ze mě co nevidět stane kanónenfutr?”

Kaiser prakticky brečel. Byl nepřátelům dokonce ještě blíž než Liola, co stál na Baolilongově hřbetu...

Co to kruci má být, čarodějové by se měli skrývat za rytíři a poskytovat jim podporu, proč musím být vpředu? Ten zatracenej Liola se určitě neučil válečné umění.

Kaiser si sice stěžoval, ale aby nespatřil svého otce příliš brzy, vytáhl svoji pistoli a postavil se nepřátelům.

„Kaisere...” Liola pomalu otevřel pusu.

„Co je? Teď je trochu pozdě na diskutování o taktice.”

Kaiser se podíval na nepřátelské studenty z Fialkové akademie. Sice se Stříbrné Masky báli kvůli jeho totožnosti, ale zároveň na ně doráželo, že další rytíři vyrazili k jejich akademii. Navíc měli početní převahu, takže to vypadalo, že spousta studentů co nevidět zaútočí, a chyběl jim k tomu jen ten první popud.

„Jak se vyzařuje aura?”

Liola si pomyslel, že pokud tentokrát nepoužije auru, tak možná budou jeho totožnost zase zpochybňovat. Takže se musel Kaisera na místě zeptat.

„Do háje s tebou, zapomeňme na fakt, že mě bereš za encyklopedii, ale proč se ke mně sakra chováš i jako k manuálu Kung Fu?”

Kaiser se snažil odolat nutkání převrátit oči. On byl čaroděj, jak by měl vědět, jak rytíři vyzařují auru?”

Kaiser taky něco neví?

Liola byl v šoku. Neměl na výběr a musel na to přijít sám. Se svými znalostmi a nadáním v Kung Fu věřil, že se od těch tuctů rytířů, co stáli kolem něj, naučí, jak vyzařovat auru.

Podnět k začátku bitvy ve skutečnosti přišel od Baolilonga.

Baolilong jako Posvátný bílý drak viděl, že na opačné straně je pár draků, co se mu opovážilo postavit, a o slovo se hlásila jeho hrdost posvátného bílého draka.

Baolilong otevřel tlamu. Poté, co vypustil dračí řev, se před jeho tlamou... a naneštěstí i u Kaiserových zad, objevila koule blesků.

Ukázalo se, že jiskření je Kaiserova nejhorší noční můra: poté, co jím projela elektřina, se jeho zelené vlasy postavily a vypadalo to, jako kdyby mu na hlavě rostl zelený plevel.

„S-stříbrná... M-masko, p-pokud mě n-nenecháš... jít za tebou, t-tak ti nikdy neodpustím!”

Když Liola slyšel, jak po tom elektrickém útoku Kaiser koktá, popadl ho a posadil ho na Baolilongův hřbet. Když otočil hlavu zase dopředu, Baolilong už tu elektrickou kouli vystřelil a silná elektřina usmažila pár ubohých draků spolu s jejich pány.

Tato elektrická koule byla takovým vyhlášením války. Fialková akademie vzteky zahučela a tucet mecha najednou vystřelilo ze svých děl.

Když víc než dvacet střel zamířilo ke Stříbrné Masce, Kaiser zařval: „Můj bože, můj bože! Stříbrná Masko, proč jsi nezařídil, aby zůstal i Meinan, bééé. Meinane, mýlil jsem se, když tu nejsi, konečně jsem si uvědomil, jak cenný vlastně jsi! Já umím používat jen ten nejzákladnější ochranný štít!”

Střely k nim letěly ze všech stran. Baolilong se jim sice vyhýbal, jak jen mohl, a Kaiser začal střílet, aby některé z nich zlikvidoval, než k nim doletí, ale stejně jich pár doletělo až k Baolilongovi.

Liola se mračil kvůli Baolilongovu neustálému telepatickému bolestnému křiku.

Kdyby se jednalo jenom o Liolu, tak by se o ty střely nezajímal, protože by se nedokázaly provrtat jeho ochranným Ki. Ale Baolilong a Kaiser neměli Ki jako on, tak co by měl dělat?

Kdykoli mohl, Liola zablokoval střelu vlastním tělem, ale výsledné výbuchy Baolilonga a Kaisera stejně zranily.

Když Liola viděl, jak jim z těl vytéká červená a modrá krev, jeho hněv uvnitř vytrvale stoupal. Rozhodl se vyrazit do středu rytířů z Fialkové akademie, aby po nich mecha nemohli jen tak střílet. Bohužel se sice neodvažovali vystřelit silnější náboje, ale i tak stříleli ty slabší.

Proč jsou takoví? To se nebojí, že zraní vlastní lidi?

Jak tak Liola přemýšlel, jedna střela minula a řítila se k rytíři na obrovském orlu.

Z těla červeného rytíře vybuchla červená aura a když do ní ta střela narazila, explodovala. Aura udržela sílu toho výbuchu zcela vně, takže rytíř a jeho zvíře byli naprosto nezraněni.

„Liolo, před další bitvou ti rozhodně pomůžu zjistit, jak vyzařovat auru.” Kaiser byl bledý jako duch a z čela mu vytékalo pár pramínků krve a vypadal obzvláště uboze.

Vyzařovat auru... vyzařovat... vyzařovat?

Liolu něco napadlo. Liolova síla uvnitř se nazývala Ki a síla rytířů pocházela z aury, takže co když se Ki rovnalo auře? Copak by potom vyzařování aury nebylo to samé jako rozpínání vlastního Ki?

Dobře, zkusím to!

Liola zakřičel: „Kaisere, pořádně se drž Baolilonga!”

Kaiser okamžitě padl tváří na Baolilongův hřbet a pevně se držel jeho trnů. Zároveň zamumlal: „I když na něj Mizerui sesla trochu té vzrušivé magie, není tenhle chlápek trochu moc vzrušenej? Doufám, že takhle nepřijdu o život.”

Liola rychle použil Ki ve svém těle, pak to vyzkoušel a nechal své Ki vytékat ven z dlaně. Když ve své dlani spatřil červenou auru, věděl, že uspěl, a měl z toho úspěchu radost.

Ale Liola si neuvědomil, jak moc jsou studenti z Fialkové akademie překvapení a že ho začínají znevažovat.

Červená aura? Není to ta samá aura, jakou mají červení rytíři?

Rytířské řády byly od nejnižšího k nejvyššímu takovéto: zelený, červený, modrý, stříbrný a zlatý. Červený řád byl mezi studenty ten nejběžnější.

Stříbrná Maska ve stříbrně lemovaném stejnokroji ve skutečnosti vyzařoval červenou auru. Tahle pravda studenty z Fialkové akademie šokovala. Stříbrná Maska je červený rytíř?

Kaiser také zvedl hlavu, aby se podíval na auru v Liolově dlani, ale on nebyl tak nevšímaví jako studenti kolem něj, aby si Liolu spletl s červeným rytířem.

Ve skutečnosti Kaiser z takové blízkosti dokázal jasně rozpoznat, že červená aura v Liolově dlani není obyčejná červená aura.

Obvyklá aura červeného rytíře byla velmi jasná, ohnivě červená, ale Liolova aura byla temně rudá, podobná barvě skoro zaschlé krve.

Ta krvavá barva na Kaisera dorážela. Ale Kaiser, jenž by mluvil, i kdyby měl co chvíli zemřít, řekl Liolovi: „Hej, barva tvojí aury je celkem divná. Jsi si jistej, že vyzařuješ auru a ne jenom vlastní krev?”

Liola o tom přemýšlel. „Pravděpodobně je to kvůli tomu, že moje Ki se jmenuje Ki Vznášející se Krve.”

„Stříbrná Masko! Jsi červený rytíř, ale nosíš stejnokroj stříbrného rytíře. Oblékání se mimo svůj řád je naprosto zakázáno. Sundej si svůj stříbrný stejnokroj,” křičeli někteří rytíři naštvaně.

„Někdo tě tu povzbuzuje, abys udělal striptýz. To bys klidně i mohl a potěšil bys tak přítomné dámy,” zasmál se Kaiser, až mu byly vidět zuby.

Liola pozvedl obočí a neodpověděl na to. Zároveň začal intenzivně ovládat své Ki a měl v plánu ukázat těm rytířům moc své červené aury.

Postupně Liolu obalila aura jeho Ki. Hutné Ki bylo věrné svému jménu: vypadalo jako krev vznášející se ve vzduchu.

Okolní rytíři si začali všímat, že je něco špatně. Krvavě červené Ki bylo na hony vzdálené auře červeného rytíře a nikdy neslyšeli o auře s takovou barvou.

Těm rytířům na mysl vytanula podivná myšlenka, mohl by ten muž před nimi mít svoji vlastní jedinečnou auru jako paladin a Temný rytíř?

Liola zocelil vlastní tělo a krvavě červené Ki vybuchlo.

Studenty z Fialkové akademie pohltila nezměrná moc. Prolomila a rozdrtila tucty rytířských aur a dokonce i trupy mech začaly praskat.

Nikdo nebyl schopen bojovat proti takové příšerné moci...

Kaiser, co seděl na dračím hřbetě, také cítil tu ničivou sílu. Viděl, že je něco špatně a okamžitě se natáhl a popadlo Liolu za kotník, zatímco z plných plic křičel: „Liolo, PŘESTAŇ!”

Liola zaslechl Kaiserův křik a konečně přesunul pozornost z rozpínání svého Ki a zaregistroval své okolí.

Většina rytířů tu moc Ki Vznášející se Krve nedokázala zastavit a padli k zemi, krev jim tekla z úst a nosů.

Mecha bojovníci, co museli použít svoje záchranné kapsle, aby se zachránili po výbuchu mech, na tom byli hůř. Bez ochrany svého mecha a bez existence vlastní aury byli téměř všichni mecha bojovníci vážně zranění.

Nesmím zabít! Liolovi přeskočilo srdce.

Mocné krvavé Ki najednou zmizelo a tohle náhlé uvolnění a stažení Ki ochromilo i Liolu. Z úst vyplivl krev a přemohla ho závrať. Liola padl pozadu na Baolilongův hřbet a na chvíli se nemohl pohnout.

„Co se stalo?” zeptal se Kaiser trochu překvapeně.

Liola pomalu otevřel ústa. „Vypadá to, že pořád ještě neumím tu auru dobře ovládat. Když se mi Ki vrátilo, zranilo dokonce i mě. Obávám se, že se nějakou dobu nebudu moct pohnout. Promiň, Kaisere, teď je to všechno na tobě.”

„Hmm, tak na mě? Dobře, tak teda na mě.” Kaisera by obvykle zachvátil vztek, kdyby mu někdo řekl, že se na něj spoléhá. Ale teď...

„Totiž pokud se ti chlápci, co si zrovna chtějí nadělat do kalhot, vůbec odváží znovu postavit.”

Liola se rozhlédl a situace byla příšerná.

Viděl, že země je pokrytá krvácejícími rytíři a šrotem z mecha. Taky tam byli mecha bojovníci, co seděli ve svých kapsulích a vypadali, jak řekl Kaiser, že si co nevidět nadělají do kalhot. Ale co víc, do země kolem nich se vsakovala jasně červená krev...

Liola si nevšímal vlastních zraněních a přinutil se použít svou další schopnost, Srdce Vědomí. Když proskenoval celé pole, konečně ucítil, jak mu z ramen spadlo těžké břímě.

Naštěstí... naštěstí nikdo nezemřel.

„Liolo, co kdybychom tvoji novou auru pojmenovali?” navrhl Kaiser a zlomyslně se zasmál.

„Pojmenovali?” Liola bezmocně přemýšlel, vždyť už přece řekl, že se to jmenuje Ki Vznášející se Krve.

„Jo. Podívej, tvoje aura má barvu jako krev a když jsi ji použil, země je opravdu pokrytá krví. Budeme jí říkat Krvavá bouře, co ty na to? To sedí, ne?”

Krvavá Bouře? Liola se hořce zasmál. Zdálo se, že Kaiserův smysl pro pojmenování se vždycky... trefil přímo do hlavičky.

***

„Jak strašlivá Krvavá bouře.”

Ta scéna, jak Liola pojmenoval svou auru, byla vidět na obrovské televizi a Barbalis, co seděl před ní a pozoroval vývoj bitvy, si dlouze povzdechl.

Ale ve velké kanceláři nebyl jenom Barbalis. Byl tam také zlatovlasý muž s brýlemi.

Mizerui se zamračil, což neladilo s jeho obvyklým chováním. A nakonec tam byl muž s hřejivým, něžným úsměvem, co do šálků naléval čaj – aklanský premiér.

„Tohle nic není. Kdybyste byli v pyramidě Temné arény, Liolovo „POKLEKNI” bylo mnohem zábavnější.”

Quisi se usmíval, ale zdálo se, že měl ještě zapadlejší oči než Mizerui.

Mizerui se zamračil: „Ach, i když ho pořád nesnáším za to, že je rytíř, začínám s ním souhlasit.”

„Och? Proč?” Barbalis se cítil trochu napjatý, když pomyslel, že promarnil vlastní moc, aby uvolnil Liolovu pečeť.

„Liola byl vždycky silný, ano, ale náhodou si vytvořil pouto s princem Posvátných bílých draků. Už se naučil léčivou magii, což znamená, že dokáže cítit magický živel, a tudíž se dřív nebo později naučí Dračí magii. Teď se naučil i jak používat auru. Možná že už ani já se mu sílou nemůžu rovnat.”

Bylo vzácnost, aby Mizerui přiznal, že je slabší, ale věřil, že ti druzí dva přítomní se neodváží Liolu podcenit.

„Ach, to nic není. Já se spíš obávám toho problému s nástupnictvím v Dračí říši. Ze tří synů a jedné dcery, co Dračí císař má, se ani jeden nestal pánem Posvátného bílého draka a místo toho dopustili, aby se někdo cizí stal pánem prince Posvátných bílých draků. Takže mi řekněte, kdo by potom měl usednout na trůn v Dračí říši?”

Quisi jako premiér, se víc trápil politikou než Liolovou silou.

Barbalis se pomalu posadil, vyhlédl z okna a řekl: „V porovnání s budoucností se víc obávám přítomnosti. Moji dobří přátelé, mám pocit, že setkání vládců neskončí dobře, možná to dokonce bude začátek zmatku na tomto světě.”

„Doufám, že jsi po nás nechtěl, abychom sem přišli jen proto, abys nám tohle řekl?” Quisi v klidu usrkával čaj.

Barbalis se neotočil, ale zdálo se, jako by i z jeho postoje vyzařovala vytrvalost, co se této záležitosti týče. „Jen jsem chtěl vědět, až ten zmatek začne, jestli se vy dva rozhodnete tohoto syna osudu podpořit nebo zlikvidovat.”

--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>