ICDS - kapitola 268

Kapitola 268 – Kahar (2)

„Line?”

„Vím, co chceš říct, ale to je nedorozumění.”

Lin na mě hodil i druhý náramek a vytáhl si cigaretu. Ačkoli nic neudělal, cigareta se mu zapálila. Nijak mě to nepřekvapilo, vzal jsem si Daisin náramek a také jsem ho zhodnotil. Stejně jako u toho mého byl plný otazníků.

„Jsou to mistrovská díla, co jsem vytvořil veškerou svou silou. Už nikdy tu nic takového nebude.”

Lin na mě zíral a vyfoukl dým. Já pokrčil rameny.

„Já vím. Přece jenom jsi na nich dělal dva měsíce. Ale proč se nemůžu podívat na jejich informace?”

„Není to očividné? To proto, že je Lord nedokáže prohlédnout.”

Měl jsem pocit, jako kdyby mi někdo dal pohlavek. Lin se ušklíbal.

„Lord kobky není všemocná nebo vševědoucí. Dokáže vyměřit odměny, co dává, ale toto je vybavení, co jsem vytvořil svou vlastní mocí. Kdyby je Lord dokázala tak snadno přečíst, zranilo by mi to hrdost.”

„Takže při výrobě vybavení jsi do toho do teď nedával všechno?”

„No tak... Jen jsem neměl dost času. Tentokrát jsem to mohl udělat, protože jsem tu za trest tvrdl. A taky...” Po chvíli váhání pokračoval: „Předměty nejsou neznámé jen kvůli tomu, že mají dobré účinky. Tyto náramky možná překonají legendární řád. Ale pokud se mě zeptáš, jestli jsou na úrovni Božského řádu... Pak můžu jenom potřást hlavou.”

„Takže jako Enigma, a přesto ne absolutně.”

„Přesně.”

Široce jsem se usmál. Zdálo se, že tyto předměty byly podobné Enigmě – maně, co jsem mohl ovládat, když jsem použil Suveréna. Předměty, co překonaly vliv kobky. Byly to předměty, co byly vyrobeny, aby odolávaly nepřátelům světa.

„Takže? Co to dělá?”

„Přesně to nevím.”

„Tenhle drakonián...”

„Hej vyčíslit a určit schopnost předmětu není snadné! Jak mám prohlédnout něco, co nedokázala prohlédnout ani Lord? Huu...”

Lin se vyhnul mému upřenému pohledu a vyfoukl další dým. Kdybych mohl, vytrhal bych mu vlasy. Cítil Lin mou vražednost? Nebo mu bylo líto, že nic neřekl? Každopádně si suše odkašlal a vysvětlil mi to.

„Přinejmenším nejsou prokleté. Tvůj má dokonce dračí požehnání. Při jeho výrobě jsem využil zkušenosti, co jsem získal z boje s Knihochodci. Pokud s nimi budeš znovu bojovat, dokud tě bude chránit ten náramek, nebudou schopní o tobě nic napsat. Dokonce ani nepřítel světa nedokáže ten náramek anulovat, takže to bude fungovat proti komukoli.”

„Komukoli?”

„Komukoli.”

Rozhodl jsem se, že budu věřit Linovu slovu. Skvělý kovář Lin přece jenom potřeboval dva měsíce, aby je vyrobil.

Jelikož na pravém zápěstí jsem už měl Čistě černou touhu, natáhl jsem si ho na levé zápěstí. Jen co jsem si ho natáhl, cítil jsem, jak se mi změnily smysly.

Jak to mám vysvětlit? Bylo to, skoro jako kdybych měl ostřejší smysly. Správně, bylo to, jako kdyby se mi orgány vnímání zdvojnásobily. Oči, nos, ústa, uši. Podtrhlo to ty čtyři orgány, co vnímaly vnější informace. Upřímně řečeno jsem tento pocit zakoušel, kdykoli se mi zvýšily levely a stavové hodnoty, ale tentokrát to prostě bylo příliš extrémní. Na okamžik se mi motala hlava, že jsem se musel zastavit, abych popadl dech.

„Och, vypadá to, že to funguje. Nevyzkoušel jsem je, protože jakmile si je nasadíš, nejdou sundat.”

„Je to... jak jsi řekl.”

Zvedl jsem levou paži. Náramek se zmenšil dle mého zápěstí a objímal mi paži, jako kdyby byl její součástí.

Ačkoli by neměl být zaseklý, vážně se ani nehnul. Po chvíli jsem si konečně zvykl na tu změnu, ale vnitřnosti mi zasáhla nová deformující bolest.

„Line...?!”

„Napodobil jsem způsob, jak ti Lord zvyšuje ligu. Takhle na mě nezahlížej. Nevěděl jsem, jak to udělat, takže jsem musel použít trošičku moci drakoniánů. Vlastně hodně... Taky jsem dračí tělo oškrábal do čista.”

Lin odhodil cigaretu a zamyslel se. Pak luskl prsty.

„Povyšuje ti to tělo, aby bylo podobné tomu dračímu. Pokud tvé dosažení a liga nestačí, zemřeš kvůli tomu, jak ti to deformuje tělo. Ale máš více než dostatečnou kvalifikaci.”

„Takže tohle mi nedává další schopnost, ale spíš...”

„Správně! Vylučuje to všechno, co jsi získal z kobky. Čistě na základě dosažení, co jsi získal, to používá moc drakoniánů, aby ti to upravilo schopnost, aby se lépe hodila k lize, co bys měl mít. Proto je to o něco horší než levely nebo stavové hodnoty. Hm, když teď o tom přemýšlím, v porovnání s metodou, co Lor používá, je to naprosto jiné. Lord ti přece jenom přímo udělí ligu. Vážně je na jiné úrovni.”

„Tohle...! Věděl jsi o tom, Line?”

„Jistěže. Proto jsem ti vyrobil takové vybavení.”

V té chvíli jsem konečně překonal nesmírnou bolest a postavil se. Stejně jako se mi zlepšily vnější orgány, jsem cítil, že se mi zlepšily i vnitřní orgány. Zrychlil se mi průtok krve, kosti jsem měl odolnější a srdce a jiné orgány posílené.

Když jsem zaťal pěsti, Lin tiše poznamenal: „Nikdo ti to nevezme. Nebude to tak užitečné jako nekonečné stavové hodnoty, co máš, ale stejně ti to přijde k užitku. Přece jenom to teď je tvoje moc.”

„Line!” zakřičel jsem. „Není možné, abys tohle vyrobil jen s pomocí dračího těla. Odhodil jsi i vlastní moc, co?!”

„Ne moc. Ten náramek pro tu dívku má jenom zlomek toho, co jsem vložil do tvého.”

„Ale proč bys zacházel tak daleko?”

„Protože je to poprvé, co jsem viděl někoho s nadáním přijmout dračí moc. Byl jsem zvědavý.”

„Nežertuj.”

„Protože jsem jim chtěl dát pořádně pěstí,” promluvil Lin potichu.

Zavřel jsem pusu a zíral jsem na něj. Když jsem teď měl tělo přetvořené mocí drakoniánů, konečně jsem spatřil, že byl slabší než předtím. Kdybych použil Suveréna, byl jsem si jistý, že by se k němu moje útoky dostaly. Ne příliš? Jak bylo tohle „ne příliš”?

Lin zvedl své útlé paže, co vypadaly neschopné i jen zvednout jeho pistole. Měl jsem pocit, jako kdyby měl paže obtěžkané okovy, a na chviličku jsem přestal dýchat. Nevěděl jsem, jestli Lin věděl, jak jsem se cítil, ale promluvil nesmlouvavým hlasem: „Udělej to místo mě. Dej jim pěstí.”

„Line...”

„Při tom incidentu se Sipuou jsem něco pocítil. Nespočet mizerů si nespočetně zahrává s nespočtem světů a já se s nimi budu dál zaplétat. Jak by ses cítil, kdybys byl na mém místě?”

„Asi úplně na houby?”

„Přesně. Kdo chce žít život na houby? Tohle místo bohužel nemůžu opustit. Jedinou mou volbou je nechat všechno někomu, komu můžu věřit.”

Nevěděl jsem, jak na to odpovědět. Měl bych mu poděkovat, že mi věřil? Lin se kvůli tomu mému oněmělému stavu široce usmál a dodal: „Teď to chápeš? Než je zabiješ, zakřič: Tohle je za Lina! Zeptám se té šedovlasé dívky, jestli jsi to zakřičel nebo ne.”

„Hu, dobře. Nech to na mě.”

Jelikož jsem to už přijal, nebylo jak to vrátit. Odpověděl jsem s úsměvem a uložil jsem Daisin náramek do bezpečí. Chtěl jsem ji požádat, aby šla se mnou, abych jí to pak mohl dát.

„Teď jdi.”

„Ach, Line, jeden můj přítel je uživatel schopností, co používá pistole.”

„Ech? Jako já?”

„Ano.”

Lin si vytáhl další cigaretu a zakousl se do ní. Jak se nejistým hlasem zeptal, okamžitě jsem mu odpověděl. Pak se ušklíbl.

„Zajímavé. Později ho ke mně přiveď. Sám si ho omrknu. Buď vděčný.”

„Myslel jsem si, že to řekneš. Nebude to trvat příliš dlouho.”

Na to, že si vždycky stěžoval, mě nikdy nezklamal. Tsundere, jak roztomilé! Na znamení díků jsem mávl rukou a otočil se. Leone, radši bys mi měl poděkovat.

„Daisy, kde jsi?”

[Beyond, 16. podlaží. Zrovna jsem vešla. Dneska.]

V duchu jsem zaklel. Ačkoli byla Daisy úžasným válečníkem, stejně nedokázala podlaží v Beyond pokořit za den nebo dva. Tentokrát mi nemohla pomoct.

Když jsem nic neříkal, Daisy se zeptala: [Potřebuješ moji pomoc?]

„Ne, to je v pořádku.”

[Já... půjdu umřít. Tak počkej.]

„Vážně je to v pořádku! Neumírej naschvál, prosím.”

[...Tsundere?]

Na okamžik jsem kvůli ní neměl slov, ale rychle jsem nabyl klid a namítl jsem: „Ne. Kdo tě to slovo vůbec naučil?”

[Ale Kang Shine... potřebuješ moji... pomoc.]

„Nepotřebuju... No, potřebuju, ale sám budu v pořádku.”

[Věděla jsem to. Tsundere.]

„Vážně nejsem.”

[Počkej 10 minut.]

„Nedělej to. Nemoct měsíc vstoupit do kobky je teď příliš velká újma.”

[...Tsk.]

Zdálo se, že to Daisy chápala. I když nespokojeně mlaskla, přestala říkat, že naschvál umře.

„Jdu na misi pro Dimenzionální žoldnéře. Lin mi dal odměnu, co ti vyrobil, takže ti ji dám, až se vrátím.”

[Hm,] odpověděla tiše a pak se zeptala: [Kam jdeš?]

„Nebudeš mě následovat, že ne?”

[Prolétnu Beyond a půjdu.]

„Prostě jen přijmu tvé ohledy.”

[Tsk.]

Poté, co jsem s ní domluvil, jsem otevřel gildovní komunikační kanál a řekl jim, že se vrátím, až dokončím žoldnéřskou misi. Hwaya byla rozčilená, ale věděla, že teď musela zůstat s Ciarou.

Jelikož jsem dodělal všechno, o co jsem se musel postarat, bylo na čase znovu vyhledat Eleine. Ale předtím jsem kontaktoval Ellose. Jelikož se pohřešoval Hrdina jeho světa, chtěl jsem se ubezpečit o jeho bezpečí. Naštěstí odpověděl, jen co moji zprávu dostal.

[Shine!]

„Hej, Ellosi, je skvělé, žes to zvedl.”

[Pokud jsi mě kontaktoval, znamená to...?]

„Země je teď celkem klidná.”

Ellos si vydechl úlevou. Hlas měl nesmírně těžký. [Huu... Čekal jsem na tebe. Na mém světě se stalo něco komplikovaného, takže jsem tě chtěl požádat o pomoc.]

„Jo, slyšel jsem to i od ostatních. Brzy tam budu, takže na mě počkej.”

S tím jsem zamířil zpět do pavilonu. Loretta držela Eleine pod krkem.

„Ugyagyagyagyak!”

„Pořád jsi v tom?!”

„Celou dobu, co jsi odešel. Chceš popkorn?”

Trpaslík Lotang ke mně přistrčil mísu plnou popkornu. Vzal jsem si hrst a strčil si ji do pusy. A pak jsem si sedl vedle něj. Zbytek členů Elfí zahrady žvýkalo popkorn a vychutnávali si tu scénu. Všichni byli zlolajové.

Poté, co Eleine v tváři záhadně zbledla, pak zrudla, pak zase zbledla a zase zrudla, se zdálo, že Lorettu omrzelo ji dusit, neboť svůj úchop změnila na úchop přes tvář. Eleinin tón měl co nevidět překonat Guinnessův světový rekord. Zuřivě tloukla do země, ale bohužel se zdálo, že toto nebylo jedno z pravidel Elfí zahrady.

„Kkkuk, pokud, jsi tu, zastav, ji!”

„Och, Shine!”

Možná to bylo proto, že jsem ji viděl posledně, ale Loretta v poklidu vstala. Eleine omdlela s pěnou u pusy, ale nikdo jí nevěnoval pozornost.

„Jen jsme diskutovaly o našem ženském přátelství. Domluvila jsem jí, takže už se nebude snažit s tebou flirtovat, Shine!”

„Domluvila...?”

Pokud tohle byla domluva, pak by Lorettino kárání mohlo prostě zabít. S tímhle na mysli jsem ji požádal: „Loretto, od teď příliš nemluvme.”

„O-och. Takže... U-uhehe.”

Loretta si má slova vyložila, jak se jí zachtělo, a pohroužila se do svého světa představivosti. Hádal jsem, že to bylo další její nadání...

Čekal jsem, až se Eleine zotaví. Když se zotavila, předala mi kus papíru. Loretta byla stále ve svém imaginárním světě a hrůzně se usmívala.

„Tohle je formulář mise? To je poprvé, co to vidím na papíře.”

„Funguje to jako značení cesty. Je do toho vtisknuto část Hrdinova předmětu, takže ti to řekne, kde Hrdina je.”

„Aha.”

„Tentokrát tu je 25 lidí včetně tebe. Měli by se shromáždit tam, kam míříš. Je jenom jeden cíl, zachránit Hrdinu,” mluvila Eleine důstojně, zatímco si spravovala své zničené šaty.

Samozřejmě jsem z toho necítil žádnou důstojnost.

„Bude to nesmírně nebezpečné. Možná dokonce narazíš na nepřítele světa. Zeptám se ještě jednou. Vážně půjdeš?”

„Ano.”

„Děkuju!”

Rozpažila, že mě obejme, ale pak paže s viditelným trhnutím svěsila.

„Hodně štěstí! Budu se modlit za tvé vítězství!”

Přesně takhle jsem s Licoricí a Lotte zamířil na svět Edias. Ach, samozřejmě i s Lorettiným požehnáním.
-----------------------------------------------

~ Jen pro jistotu: Tsundere = postava s chladnou, až nepřátelskou povahou, co postupně ukáže svou vřelejší a přátelštější stránku. Pro Shina je to samozřejmě instantní karma, jen co Lina počastuje termínem "tsundere", vrátí se mu to jako bumerang od Daisy. ~

<Předchozí>...<Následující>