ICDS - kapitola 269

Kapitola 269 – Kahar (3)

Čekal jsem, že jen co použiju Dimenzionální cestování, ocitnu se v paláci. Stejně jako když jsem šel na svět Luka. Měl jsem pravdu. Poté, co jsem použil Dimenzionální cestování, jsem se já, Lotte a Licorice ocitli uprostřed rozlehlé síně plné rytířů a mágů. Když jsem se rozhlédl kolem, neviděl jsem žádné další dimenzionální žoldnéře. Zrovna když jsem si myslel, že všichni odešli, jeden z rytířů, co si mezi sebou šeptali, ke mně přišel.

„Ty jsi dimenzionální žoldnéř, že? Víš, kolik ještě přijde?”

„Já jsem poslední.”

„Jsi Kang Shin?”

„...Ano.”

Co to bylo? Věděli, kdo jsem? Jako kdyby na důkaz mého podezření se ten rytíř uctivě uklonil.

„Korunní princ na tebe čeká. Následuj mě.”

„Korunní princ...?”

Rozšířily se mi oči. Korunní princ čekal na mě, dimenzionálního žoldnéře? Nebyl to náhodou...? Zavřel jsem pusu a následoval rytíře. Nebylo třeba, abych o tom příliš přemýšlel. Přece jenom to brzy uvidím na vlastní oči.

„Drahý manželi, zdejší lidé jsou celkem silní.”

„Vede se jim proti jejich vetřelcům dobře, takže to dává smysl.”

„Jejich pohledy jsou otravné. Hrdino, můžu jim vyškrábat oči?”

„To proto, že jste obě pěkné. Prostě je ignoruj.”

Na tomto místě plném mužů byly Lotte a Licorice až příliš nápadné. Zatímco jsme následovali rytíře, cítil jsem, jak se na nás upíraly pohledy všech. Ve většině případech se ty pohledy upřené na ženy přesunuly na muže, co s nimi cestoval. Bylo to vskutku otravné. Dokonce i na misi pro dimenzionální žoldnéře se mi dostávalo závistivých pohledů. Prostě se soustřeďte na válku, zatraceně!

„Prosím, nevšímej si jich. Jsou jen mentálně vyčerpaní z opakujících se bitev. Když vidí, že cestuješ se dvěma nádhernými ženami, je přirozené, že...”

„Lotte a Licorice jsou také bojovnice... No, to je jedno.”

Dorazili jsme před audienční síň. Rytíř se zastavil a ohlásil náš příchod. Hlas mladého muže nás potom vyzval, abychom vstoupili. Když se dveře otevřely, kráčeli jsme přímo rovně. V celkem velké audienční síni seděl v čele dlouhého stolu jeden muž.

„Och, vážně jsi tu. Dlouho jsme se neviděli!”

„Jo... Paule?!”

Překvapením jsem málem upadl. Ten muž, co na sobě měl nóbl brnění a co seděl v čele stolu, byl nepochybně člen Ellosovy družiny Paul. Když Paul viděl, že jsem neměl slov, zdálo se, že byl kvůli tomu trochu skleslý.

„Nebuď tak okatě šokovaný. Čekal jsi, že tu bude Ellos?”

„No, jo.”

Paul se po mé upřímné odpovědi hořce usmál.

„Upřímně řečeno si také myslím, že se na toto postavení hodí víc. Ale i když je v kobce vůdcem družiny, v říši Cravis na světě Edias je jako nejstarší syn hraběte Kasiny mým královským strážcem.”

„A ty jsi korunní princ? Ach, už si vzpomínám, tvoje příjmení je Cravis.”

„Správně. Prvně pojď dál. Ellos tu brzy bude.”

A jak řekl, Ellos brzy dorazil. Byl v kompletním brnění a tvářil se ztuhle. Když mě spatřil, jeho výraz se nepatrně zmírnil.

„Příteli, vážně jsi přišel!”

„Promiň, že jsem přišel tak pozdě, Ellosi. Vypadá to, že ostatní žoldnéři už odešli.”

„Správně. Už se rozdělili do svých vlastních týmů. Ale upřímně řečeno, část z nich je jen na oko. Protože po Hrdinovi pátrají i vetřelci, musíme se pohybovat potají a obezřetně.”

Při pohledu na Ellosův vážný výraz a Paulův laxní výraz jsem si nemohl pomoct a srovnával jsem je. Chtěl jsem se zeptat, jestli si ze mě dělali blázna a předstírali, že plní úlohu toho druhého, ale také jsem si vzpomněl, že Ren byl korunním princem. Pokud byl Ren korunním princem, musel jsem uznat, že i Paul byl korunním princem.

„Jen tak mimochodem, kdo to je?”

„Ach, toto je Licorice a toto Lotte. Licorice je Královna succubů a Lote je Plamenná královna, silnější varianta wyverna. Jsou to... moji spojenci.”

„Ahoj, slyšela jsem, že jste přátelé Drahého manžela. Ráda vás poznávám.”

„Pche.”

Jak se dalo čekat od succuba, Licorice je pozdravila s okouzlujícím úsměvem. Naopak Lotte vypadala, že jí bylo nepříjemně. Zatímco jsem se na ně díval a suše jsem se usmíval, Paul a Ellos si něco se ztuhlými výrazy šeptali.

„Královna succubů? Wyvern? Obě vypadají jako nádherné ženy... Úžasné.”

„Ty dalekosáhlé zkazky o gildmistrovi Revivalu se pravdě ani neblíží...”

Přemýšlel jsem, jaké zkazky se o mě šířily, ale teď nebyla ta správná chvíle se na to ptát. Po chvíli šeptání se na mě Paul podíval s živější tváří.

„Dovol mi ti vysvětlit podrobnosti.”

„Dobře.”

„Takže... Ellosi.”

„Hm.”

Ellos bude vysvětlovat?!

„Vysvětlil jsem, jak jsme měli obrovskou bitvu, že? Hrdina našeho světa je skvělý válečník, co se dostal na 92. podlaží První kobky. V té velké bitvě porazil nespočet vetřelců a přinesl spojeneckým silám našeho světa vítězství. Vůdce vetřelců je muž jménem Kain. Během té bitvy byla jeho síla podobná té Hrdinově. Oba litě bojovali na nespočtu těl vetřelců i obyvatel našeho světa. Nakonec ani jedna strana nezvítězila a vetřelec ustoupil. Paule, máš mapu?”

„Tady na zdi.”

Ellos na svém prstu zhustil manu a dotkl se jednoho místa na mapě. Zůstala tam malá spálená značka.

„Odtud sem je území vetřelců. Tady je naše říše. Tady a tady jsou nezávislé národy, co jsou našimi spojenci. Spojí se s námi, kdykoli se blíží obrovská bitva. Ačkoli už padlo několik zemí, většina přeživších se shlukla a vytvořila armádu. Teď jsou naší součástí. Co se týče síly, byli jsme vyrovnaní. Ve finální bitvě jsme měli v plánu použít misi pro Dimenzionální žoldnéře a přivést sem mnoho dimenzionálních žoldnéřů. Tedy než k tomu došlo.”

„Že se Hrdina pohřešuje?”

„Správně.”

Ellos přikývl a skousl si rty. Zdálo se, jako kdyby mu planuly oči.

„Před nějakou dobou se Ellos stal Hrdinovým učedníkem.”

„Ach.”

Vzpomínal jsem si, že mi Ellos řekl, že zaujal Hrdinu. Ale stejně jsem si nemyslel, že se stane jeho učedníkem. Znovu jsem si Ellose prohlédl. No ano, nedokázal jsem říct, v jaké byl lize, ale měl působivého ducha. A navíc bylo těžké vycítit jeho přítomnost. Pokud jsem cítil toto, Ellos musel nezměrně zesílit.

Kobka nebylo jediné místo, kde člověk mohl sílit. I pro mě to tak bylo.

„Pokud nedokážeme Hrdinu zachránit, Edias nemá žádnou budoucnost. Chci věřit, že ho vetřelci nezajali, ale...”

„Pokud ho zajali, na místě by ho zabili. Neboj se, Ellosi, měl by být v pořádku.”

Po mých povzbudivých slovech se Ellos podivně usmál. Byl to takový ten úsměv, co se snažil zamaskovat smutek. Ellos pak přikývl a znovu zhustil manu v ruce.

„Máme v merku pár míst.”

Jeden po druhém nakreslil na mapě body. Všechny byly na území vetřelců.

„Když jsme po velké bitvě ustupovali, zjistili jsme, že se Hrdina pohřešuje.”

„Uprostřed, hm?”

„Jedno víme jistě, a to, že s nimi Hrdina bojoval. Naši nepřátelé operují se skupinami zručných vrahů. Nevím, jak Hrdinu vylákali z kasáren, ale je pravděpodobné, že...”

„Rukojmí?”

„Je to možné.”

Paulův výraz byl naprosto ztuhlý. Vůbec se to nehodilo k jeho postavení.

„Hrdina býval potulný rytíř. Když se stal Hrdinou, přišel do naší říše, takže vlastně neznáme jeho minulost. Vždycky říkal, že je sirotek, ale to může být také lež. Možná že vetřelci vzali jeho příbuzného jako rukojmí a vylákali ho ven.”

„Bez ohledu na to jak, poté, co jej vylákali, ho museli přepadnout. A ačkoli selhali, s největší pravděpodobností Hrdinu vážně zranili.”

„Tak moc, že se nemohl vrátit do kasáren?”

Ellos v tichosti přikývl.

Pak pokračoval Paul: „Mnoho lidí spekulovalo, kde by se Hrdina mohl skrývat. Nejsnazší místo, kde se skrýt, je...”

„Kobka.”

„Ale na jejich území nemůžeš vstoupit do kobky, ani použít její komunikační systém.”

„Cože?!”

Rozšířily se mi oči. Na jejich území? Na této oblasti přes půl mapy se nedalo vstoupit do kobky nebo někomu poslat zprávu? Na okamžik jsem pomyslel na Lespinu. Ale byl tu jasný rozdíl v jejich dosahu.

Proč se tyhle věci poslední dobou děly tak často? Pochyboval jsem, že všichni nepřátelé světa používali tuto metodu.

Pro jistotu jsem se zeptal: „Je moc průzkumníků na jejich území potlačená?”

„Jak jsi to věděl? Není to o moc, ale všichni mají moc potlačenou zhruba o 10%.”

10%. Naštěstí to nebylo o moc. Přesto byl dosah jejich potlačení šokující. Když jsem zavřel pusu, Ellos pokračoval ve vysvětlování.

„Jsou zruční ve vědě o magii. Prostřednictvím nespočtu bitev museli u průzkumníků něco analyzovat. Nebo možná průzkumníky polapili, aby na nich prováděli experimenty. V poslední bitvě jsme přišli na jejich schopnost. Kdybychom je nechali na pokoji, bylo by to nebezpečné. Pokud moc průzkumníků sníží o dalších 10%, jejich šance na vítězství rapidně vzroste.”

„Tohle stranou, takže Hrdina nemůže jít do kobky kvůli tomu, že uvízl na jejich území?”

„Jo. Takže si musel najít nějakou skrýš. Po pečlivém zvážení...”

Ukázal na mapě na několik bodů. Ačkoli kruhy, co nakreslil, byly v porovnání s mapou malé, jelikož to byla mapa celého světa, oblast ohraničená těmi kruhy musela být celkem velká.

„Horské pohoří a les, oboje s komplexní topografií. To jsou nejsnadnější místa, kde se skrýt. Také tu jsou pustiny a skalnaté hory, ale to je nepravděpodobné. Když jsme si uvědomili, že se Hrdina pohřešuje, okamžitě jsme vyslali naše jednotky, aby po něm pátraly. A jak už jsi určitě odhadl, nenašli jsme ho. Na území nepřátel jsme nemohli zůstat dlouho, a tak to pátrání netrvalo dlouho. Kdybychom tam zůstali příliš dlouho, možná by nás vyhladili, ještě než bychom Hrdinu našli. Nakonec jsme vyslali část armády, aby pátrala po Hrdinovi, a zbytek ustoupil.”

„A stejně jste ho nenašli.”

„Ne.”

Paul dodal: „A ty, co tam zůstali, všechny zabili. A vetřelci ještě před námi poslali jednotky, aby Hrdinu našly.”

„Je to jedno po druhém, co?”

„Pokud Hrdinu polapí, je konec.”

Ellos ztuhlým hlasem promluvil: „Proto jsme se museli spolehnout na Dimenzionální žoldnéře. Jelikož je každý z nich tak mocný, jsou velmi mobilní a mají sílu vzdorovat vetřelcům, pokud na ně narazí.”

„To dává smysl.”

Jako Dimenzionální žoldnéři byli s největší pravděpodobností na takové mise zvyklí. To samé platilo o mě. Dokud nenatrefím na nepřítele světa, věřil jsem si, že ať budu čelit jakémukoli počtu nepřátel, vyjdu z toho bez úhony.

„Podařilo se nám kontaktovat administrativní gildu a také jsme obdrželi magický nástroj, co nám má pomoct lokalizovat Hrdinu. To je ten papír, co máš, Shine.”

„To jsem slyšel. Tento papír mi evidentně říká, kde Hrdina je?”

„Problém je, že Hrdinův signál vychází z několik míst.”

...Pomyslel jsem na techniku Stínový klon jistého ninjy, ale zůstal jsem zticha. Kdybych něco řekl, skončilo by to tak, že by mě praštili.

„Myslíme si, že to má co dělat s tím, že na jejich území je potlačená moc průzkumníků. Administrativní gilda je přece jenom součástí kobky. Ale stejně jsme to nemohli jen tak pominout. Naší jedinou možností bylo pátrat ve všech oblastech, které ten magický nástroj ukázal.”

Zeptal jsem se: „Takže kterou oblast mám na starosti?”

„Promiň, Shine. Bude to mírně nebezpečné.”

„Nemyslel jsem si, že nebude. Prostě mi to řekni, kde to je?”

Dokonce jsem zvážil boj s nepřítelem světa. To spojení „mírně nebezpečné” mě vůbec netrápilo. Věděl to Ellos? Přikývl a ukázal na mapu. Byla to velká hora, co byla dost velká na to, aby se objevila na mapě světa.

„Perutovo pohoří. Je to nejnebezpečnější pohoří na tomto světě a také místo s nejvyšší hustotou many. Tam půjdeme.”
-----------------------------------------------

~ Shinovi je nějaké "mírně nebezpečné" ukradené. Šel by tam, i kdyby to bylo smrtelně nebezpečné. Což v jeho případě pravděpodobně nastane. Perutovo pohoří, hm? Jenom shoda jmen nebo spojitost...? ~

<Předchozí>...<Následující>