EGA - kapitola 3 (Běžný vývoj)

Kapitola 3 – Běžný vývoj

Podezřelé děvče oděné od hlavy až k patě v černo černé beze slova kráčelo lesem... ale jsem to já.

Zažila jsem různé šoky, ale když o tom budu jenom přemýšlet, tak se nikam nedostanu, takže jsem se prozatím rozhodla něco dělat.

V každém případě zrovna teď chci najít lidské osídlení. Podle toho, co jsem viděla u těch schopností, vážně nemůžu mít ani trochu naděje, ale i tak i kdybych zůstala tady, mojí jedinou možností je umřít hladem, takže není jiné cesty.

KNM - kapitola 57 (Pravda o Ďáblovi)

~ Mám trochu problém se skloňováním jména Gle, takže pokud tam najdete vzorek nějaké úplně nové české gramatiky, laskavě odpusťte. ~

Kapitola 57 – Pravda o Ďáblovi

„Lžeš! Prostě lžeš!”

Liola zoufale křičel, ale Vůdce se po něm podíval s opovržením. Tvář měl plnou netrpělivosti, zatímco všechny otázky, co Liola v duchu potlačoval, teď vypluly na povrch.

Liola rukou zalovil v kapse a pevně sevřel dopis, který mu Anis zanechala. Dokonce i když ho Vůdce zmlátil, až měl vážná zranění, nebolelo to tak jako teď.

Mohlo by to být tak, že Anis, člověk, který pro něj vždy představoval citovou podporu, se před ním zjevoval jen proto, že byl synem Dračího císaře? Byl... to důvod, proč jej doprovázela? A proč jej požádala, aby ji vyhledal?

EGA - kapitola 2 (Průměrný závěr)

Kapitola 2 – Průměrný závěr

Než jsem se nadála, byla jsem v lese.

Okolní mohutné stromy a keře rostly hustě vedle sebe a podle světla pronikajícího mezi listy stromů jsem věděla, že je den, ale i tak tam bylo šero a temno. Jelikož jsem ležela tváří dolů, zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Když jsem se ujistila, že jsem sama, vstala jsem. Oprášila jsem se od hlíny a listů, co se mi nalepily zepředu na tělo.

Nakonec mi ten bůh (prozatímně) šaty nedal. Copak se nahá slečna jen tak vyhazuje, i kdyby to byl vtip? V manze a novelách je spoustu příběhů o tom, jak to člověka vrhne do jiného světa, ale ještě nikdy jsem neslyšela o tak špatném zacházení jako tohle. Takhle nemůžu jít ani do města a nemůžu ani jen tak jít po silnici. Nebo spíš jsem vážně ráda, že jsem uprostřed lesa.

EGA - kapitola 1 (Prosté přání)

Kapitola 1 – Prosté přání

Na svém vzhledu mám ze všeho nejradši svoje vlasy. Jsou černé, což je mezi Japonci běžné, ale nezanedbávám jejich péči, a když je pročesávám, tak jsou také hladké. V duchu jsem hrdá na to, že by nebylo přehnané říct, že jsou ukázkovým příkladem „lesklé černé jako mokrá pírka havranů”.

A naopak kdybyste se mě zeptali, co na sobě nejvíce nesnáším, pak bych okamžitě odpověděla, že svoje oči. Mých pár přátel mi často říká, že ačkoli jsem v každém ohledu nádherná, vzezření mých očí to naprosto kazí. Ale podle mého názoru—

„Tvoje oči se mi celkem líbí. Tak strnulé... jako kdyby do sebe nasály všechno zlo světa, takové oči.” Není to tak špatné, aby si zasloužily tenhle popis... Pravděpodobně.

Letní překvapení

Starožitnictví Tsukumodo (3)

~ První letní překvapení aneb dáreček ke konci školnímu roku... (přinejmenším pro ty mladší). Tématicky celkem ladí k období - vůbec to není tak, že bych to schválně zdržovala. Vždyť posuďte sami: mezi Velikonocemi a 30.6. není nijak moc významných dnů, no ne? ~

Vzpomínky a poznámky

KNM - Kapitola 56 (Vůdce)

Kapitola 56 – Vůdce

Když zaslechli ten hlas, všichni se obezřetně rozhlédli kolem. Z čistajasna se nedaleko od nich objevil výstřední muž.

Jeho stříbrné vlasy vlály ve větru. Svýma tmavě modrýma očima na ně opovržlivě hleděl. Lidé, na které ten pohled padl, měli pocit, jako by byli prasata, které si zrovna vyhlídl řezník.

Ten muž nebyl takový, jak si jej Kaiser představoval. Místo staříka to byl pohledný muž, co nevypadal ani o den starší než dvacet osm let. V jeho vzezření nebyl ani náznak skromnosti. Ten muž vypadal, jako by sám sebe na světě považoval za bezpříkladného.

KNM - kapitola 55 (Vůdce Aliance)

Kapitola 55 – Vůdce Aliance bojových umění, Xin Jietian

„Chlapče, vážně jsi uvolnil celkem dost Ki, ale tvoje použití není dostatečně přesné. Tvůj mistr určitě není moc pečlivý.” Starý Wanyuan se zasmál, jak na Daylighta zíral.

Na rozdíl od ostatních lidí, co uctivě nebo pokorně sklonili hlavy, Daylight na staříka zvědavě hleděl a vysvětlil: „Já mám jenom instruktory a ne mistra.”

Wunyan se zamračil, nebyl si jistý, co to instruktor znamená. Ale co se týkalo toho, že neměl mistra, tomu očividně rozuměl. V očích se mu zablýskl náznak vzrušení a úzkostlivě se zeptal: „Ty nemáš mistra?”

Daylight přikývl.