TK - Ticho (6)

Nastoupili jsme do vlaku a zamířili jsme domů.

O den dříve než bylo v plánu.

Towako mě přiměla všechno vysvětlit: že mě požádal o tu donášku; že mě slečna Mei zavezla na stanici a že než jsem se dostal do firmy klienta, bylo CD pryč; že jsem to po cestě zpět všude prohledal, ale nic jsem nenašel.

„Aha.”

„Já jen nechápu, jak jsem ho ztratil.”

TK - Ticho (5)

Náš druhý den u pana Kadokury v domě byl už z půlky pryč.

Towako měla v plánu jít domů následující den. Ani ne tak moc kvůli povinnostem v obchodě, ale z větší části kvůli tomu, že nedokázala vystát, když měla Relikvie půjčovat. Já musel chodit do školy, takže jsem také nemohl zůstat donekonečna.

Ale v sázce byl lidský život. Bylo z obliga odejít, aniž bychom našli nějaké vodítko.

„Kurusu, mohl bys mi věnovat okamžik?” zastavil mě pan Kadokura, když na mě narazil, jak jsem se procházel kolem budovy. „Rád bych tě požádal o laskavost.”

„Ano?”

OSO - kapitola 9

Epilog – Lučištník a Ateliér

Setkal jsem se s NPC [Tesařem] a dokončil úkol, ale jelikož jsem byl bez haléře v kapse, strávil jsem čtyři dny vyděláváním peněz. Včera jsem konečně byl schopný dokončit obchod, po kterém jsem toužil.

Se širokým úsměvem jsem setřel dřevěný pult.

„Yun, to jsi tak šťastná?”

„Samozřejmě. Tohle byl můj sen! Stát se nezávislým je sen každého muže!”

OSO - kapitola 8 (3)

Ačkoli jsme porazili Čepelovou ještěrku, bitva pokračovala.

Šli jsme pomoct Lucato a ostatním vypořádat se s velkým množstvím ptáků, krys a ošklivých velkých divočáků.

Jelikož jsme byli rozdělení na dvě družiny, pokud bychom zaútočili nějak nešikovně, dostali bychom penále společného boje. Abychom se tomu vyhnuli, já používal očarování a kletby a Myu je podporovala léčením.

Třetí strana léčí, v jiných hrách se taková pomoc používala často. Pokud se takhle zařídíte v [OSO], k penále ze společného boje nedojde.

TK - Ticho (4)

Vznášel jsem se ve všezahrnujícím, příjemném tichu.

I když to byla stejná věc, bylo to jasně jiné.

Tentokrát jsem vklouzl do světa zvuku v naprostém tichu Zrcadla poklidu.

To bylo to jediné, co se změnilo, a přesto všechno vypadalo naprosto jinak.

Jako kdyby se ta mírně nevyvážená koule stala dokonale kulatou.

TK - Ticho (3)

„Kruci!”

Zmačkal jsem prázdný notový list a hodil ho na stěnu, jen abych se hned potom bez síly opřel vzad. Židle, na které jsem seděl, nedokázala udržet mou váhu, přepadla a já jsem zíral na strop.

Dneska to nebyla jedna z Meiných chyb, co mě vytrhlo z mé tvořivé reverie. Prostě jsem jen měl problém se soustředit.

Ráno jsem se soustředil lépe a byla škoda, že to nevydrželo. Kvůli... Ne, na tom nezáleželo. Kdybych byl v zóně, nepozbyl bych soustředění kvůli něčemu tak triviálnímu.

Byl jsem ve skluzu. Navzdory bezprostřednímu konečnému termínu jsem neměl ani náznak. Kdy naposledy jsem měl takovou krizi?

DM - kapitola 177

Kapitola 177 – Ve městě magických lovců (5)

Tady Satou. Odměnit dobro a potrestat zlo. To mi připomíná historická dramata, ale nečekané je, že to také existuje v novelách a mangách. Samozřejmě dokonce i v příbězích na jiném světě.