HK - kapitola 52

Kapitola 52 – Ritzhardova osamělá léta II

Jaro mého druhého roku jako lenní pán.

Vesničané ke mně byli pořád chladní.

Ale došlo k pár malým změnám. Viděl jsem teď, jak starší lidé pokládali na Kámen ducha úlitby a jak se u něj modlili.

Rušné dny pokračovaly.

HK - kapitola 51

Kapitola 51 – Ritzhardova osamělá léta I

Děda zemřel.

Zemřel, když slunce nezapadalo, když les zářil ze všeho nejvíc, ve svém oblíbeném ročním období.

Děda mě naučil, jak vyrábět tradiční řemesla, jak lovit, jak kuchat a porcovat zvířata a naučil mě všechno o bytí lenním pánem. Řekl, že ničeho nelituje a pak odešel z tohoto světa.

Vážně si myslím, že se velmi dlouho snažil ze všech sil. Pohřbil jsem ho vedle babičky, aby mohl odpočívat v pokoji.

HK - kapitola 50

Kapitola 50 – Miruporonino hlášení

Naše rodina žije ve vesnici, kde z nebe padá bílý chladný led.

Mou každodenní prací je poskytnout 'velkému králi' příjemné prostředí. Můj otec se stará o kořist, co král uloví, a udržuje nástroje a moje matka vaří. Já se starám o zvířata a štípu dříví. Domácí práce jsme si rozdělily s matkou.

O volných dnech jsem chodila lovit. Otec mě naučil, jak používat luk.

Dneska jsem chytila zajíce. Když se napíchne na rožeň a opeče, chutná skvěle. Jelikož jsem si zapomněla vzít koženou brašnu, nesla jsem ho za krk.

HK - kapitola 49

Kapitola 49 – Teoporonovo hlášení

Nekonečný obzor plání se z našeho života nedal vytrhnout. Bohatá zeleň tam prakticky neexistovala. Zdrojem našeho jídla jsou obrovští bizoni, co se toulali krajinou. Jezdili jsme na koních a proháněli jsme je po stráních, abychom je ulovili.

Každý den jsme se modlili k duchům za mír. V naší vesnici jsme bydleli ve stanech ze dřeva a bizoních kůží. Vedli jsme kočovný život, chránili jsme naše ovce a jakmile se jídlo v zemi vyčerpalo, přesunuli jsme se. Když jsme po cestě potkali jiné kmeny, někdy jsme soupeřili o bohatství, ovce nebo koně.

HK - kapitola 48

Kapitola 48 – Pořád plnící

„Ritzharde, vzbuď se.”

„...N~n.”

„Hoj, vzbuď se!”

„...Ano~.”

Ráno. Sieg se mnou silně zatřásla a probudila mě. Ne, pořád jsem napůl spal.

HK - kapitola 47

Kapitola 47 – Ainino hlášení

Drahý Emmerichu Davide,

podzim tady se každým dnem prohlubuje. Daří se ti dobře? Tady v těchto odlehlých krajích zrovna včera poprvé sněžilo. Bílý koberec na zemi zdůraznil podzimní listí.

Brzy začíná lovná sezóna a ve vesnici začíná být rušno, takže začínám být nervózní. Protože muži z vesnice jsou drsnější, když začne lovná sezóna. Doufám, že teplé období přijde rychle.

Taky se chci rychle setkat s tebou.

Aina Salonen Bergholm.

DM - kapitola 73

Kapitola 73 – Chci trénovat magii

Tady Satou. Nutkání používat věci, co jste získali, se pravděpodobně nemění bez ohledu na éru a místo.

Dokonce i v paralelním světě to existuje.