Kapitola 102 – Minulost
„Věděl jsem to! Věděl jsem to! Odešel po svých a vrátil se ležmo. Tenhle chlápek musí mít touhu mě trápit, až mi vypadají všechny vlasy!” Kaiser pochodoval sem a tam, zatímco si pro sebe mumlal. A občas se bláznivě podrbal ve vlasech.
„Kaisere, uklidni se trošku.” I když Meinan Kaiserovi říkal, aby se uklidnil, dokonce i on se mračil.
Baolilong se opíral o postel a ten člověk, co ležel na posteli, byl ten, co Mizerui donesl zpět – Liola. To malé děcko o tom krátce přemýšlelo a nakonec se vyškrábalo na postel, odtáhlo přikrývku a zanořilo se pod.