EGA - Kapitola 20 (Bitva v chrámu)

Kapitola 20 – Bitva v chrámu Zlého boha

„Anri, jsi tu?!”

Šokovaně jsem se obrátila na Leonoru, co sem najednou vtrhla, zatímco jsme s Tenou a Lili popíjely čaj. Protože jsme se náhodou střetly pohledem, zbledla kvůli účinku mystických očí a začala se na místě klanět. Když jsem nervózně odvrátila zrak, Tena pomohla Leonoře na nohy a já jsem pak Tenu požádala, aby jí taky uvařila čaj.

„N-najednou si projít takovou příšerností.”

„Ř-řekla jsem, že je mi to líto.”

„Ne, no, je to moje chyba, že jsem se ti podívala do očí.”

Povzdechla si Leonora, když se posadila k čaji a popadla dech.


Představily jsme jí i Lili, co tu minule ještě nebyla. Zase se projevila Lilina stydlivost před cizinci, a tak se schovala za Tenu, ale jakmile si uvědomila, že je Leonora neškodná, velmi rychle s ní byla schopná normálně mluvit... I když já jsem s ní žila už celé dny. Tohle je nefér.

Také se ukázalo, že Lili ode mě utíkala kvůli miasmě vyplňující kobku. Nějakou chvilku mi trvalo, než jsem si toho všimla, protože na Tenu a mě to neúčinkuje, ale i když tomuto místu říkám obytná část, jen jsem o tom svévolně rozhodla a pořád je to uvnitř kobky, takže je samozřejmé, že tu ta miasma je. A kombinace útoku mé Aury Zlého boha a miasmy produkující strach ze mě evidentně dělá absurdně strašlivou bytost. Samozřejmě, jelikož je ta miasma charakteristika kobky, tak s tím nemůžu přestat, ani kdybych chtěla. Proto jsem ten problém vyřešila tím, že jsem si trochu pohrála s cirkulací vzduchu, takže to miasmu vysálo z obytné části a vehnalo ji to do jiných částí. Miasma na jiných podlaží se možná stejnou měrou zhoršila, no ale myslím, že s tím se nedá nic dělat.

Jelikož jsem konečně pochopila, kde je problém, a jelikož jsem miasmu odstranila z obytné části, Lili ode mě konečně přestala utíkat. Ale i tak, kdykoli se střetneme pohledem, dle očekávání uteče.

„Takže, co se tak najednou děje? Podle toho tvého chování se zdá, že mi chceš něco říct?”

„Jo, správně. Při svém putování jsem zaslechla znepokojivou zkazku, víš, takže jsem se ze starosti vrátila.”

„Znepokojivou zkazku?”

Slyšet jenom tohle bylo znepokojující a teď se bojím vyslechnout si zbytek. Když už jsme u toho, copak jsem tu zkazku o Zlém bohu neslyšela taky od Leonory?

„Šíří se zkazka, že se kolem města Riemel shromažďují kultisti Zlého boha, víš.”

„Aaha, takže je to tohle.”

Bezděky se mi ulevilo.

Je mi líto Leonory, co šla celou cestu až sem, aby mi to řekla, ale pokud jde jenom o tohle, tak to už vím.

Družina s hrdinou(lol) mě zklamala a nepřišla a ačkoli svévolná stavba chrámu před vchodem do kobky pokračuje pomalu, přece jen pokračuje. Rozhodně je to nepříjemné, ale neohrožuje mě to na životě, takže to prostě nechám a dám si na čas s vymýšlením opatření.

Ale stejně podle toho, jak to řekla, mohlo by to být tak, že Leonora tu situaci kolem kobky neviděla na vlastní oči? Jelikož jsem jí řekla i o zadním vchodu a pokud přišla odtamtud, dávalo by smysl, že sem došla, aniž by narazila na tu blokádu.

„Mm, takže to přece jenom byla pravda? V tom případě se ta zkazka, co jsem slyšela, zdá blíž a blíž pravdě.”

„To nebyla ta znepokojivá zkazka?”

„Ne, skutečnosti, že se tu shromažďují kultisti Zlého boha není nic jiného než podmínka. Víš, ta znepokojivá zkazka, co jsem slyšela, se týká toho, že svolávají Řád svatého světla, aby ty kultisty porazili.”

Řád svatého světla?

„T-to nemůže být pravda...?!”

„...?”

Zdá se, že Tena něco ví, protože zbledla. Ale jak se dalo čekat, Lili je asi příliš malá na to, aby to věděla, protože při pohledu na Tenu jenom udiveně naklonila hlavu ke straně.

„Vypadáš celkem uvolněně, co? I když bys měla celkem dobře vědět, co to znamená.”

„Eh, ne, co to je Řád svatého světla?”

Když Leonora a Tena zaslechly mou otázku, bezmocně přepadly.

„T-ty... Ty nevíš o Řádu svatého světla? Už nějakou dobu jsem o tom přemýšlela, ale jsi si jistá, že jsi člověk?”

„Paní Anri... Řád svatého světla je přesně to, jak to zní; rytířský řád svolávaný Církví posvátného světla. Jenom papež má právo je svolat a řád se skládá z rytířů po celém světě.”

Jinými slovy něco jako křižáci tohoto světa?

A vůbec Leonora je celkem drzá. Je nevyhnutelné, že o tomto světě nevím.

„Zdá se, že to nechápeš, takže ti řeknu i tohle: státním náboženstvím všech lidských zemí je Víra posvátného světla. Když se staneš cílem Řádu svatého světla, jinými slovy to znamená, že se staneš nepřítelem celé lidské rasy.”

COŽE?

Stupeň nebezpečí vyletěl na další úroveň.

Podle toho, co jsem slyšela, jsou kultisti Zlého boha nepřítelem Církve, ale nevyletělo to z proporcí trochu moc rychle?

Ačkoli je pravda, že se kultisti srocují, to lidská rasa spojuje síly jen kvůli skupině, která čítá v tom nejlepším případě několik stovek lidí?

Když jsem se na tohle zeptala, Leonora přikývla, jako by to bylo přirozené.

„Ano, přijde mi divné, že v takhle obrovském měřítku mobilizují jen kvůli kultistům Zlého boha. Je nasnadě myslet si, že kromě tohohle mají ještě jiný cíl.”

„Jiný cíl než tohle?”

„Předpokládám, že vyšetření toho zmíněného Zlého boha a pak jeho porážka nebo zapečetění.”

Aha. Pokud by se nejednalo jenom o kultisty, ale také o Zlého boha, pak takovouhle nadměrnou mobilizaci dokážu připustit.

Když na něj takhle zaútočí celé lidstvo, tenhle člověk Zlý bůh to má vážně těžké, co~

„Myslím, že to chápeš, ale to jsi ty, víš?”

Já vím, že to jsem já, zatraceně.

Aspoň mi dovol nad tím zavřít oči.

„Já nejsem Zlý bůh.”

„To teď není ten problém. Ať už to je nebo není pravda, pokud tě lidská rasa považuje za Zlého boha, pak je to to samé.”

To ano, ať už jsem nebo nejsem Zlý bůh, pokud mě vrchní vedení každé země a církve považuje za Zlého boha, tak se nic nemění na tom, že se stanu terčem vyhlazení.

Ale je záhada, proč mě považují za Zlého boha.

„Vůdci zemí a církve by měli vědět, že je Zlý bůh vymyšlený.”

„Hm, teď když jsi to zmínila, to je pravda...”

Podle toho, co jsem od Leonory předtím slyšela, je Zlý bůh fiktivní nepřítel stvořený k tomu účelu, aby Církvi posvátného světla poskytl pravomoc.

Normální lidé nebo lidé na nižších postech jsou jedna věc, ale lidé na vysokých postech ví, že Zlý bůh neexistuje, takže se těm zkazkám o zjevení Zlého boha jenom vysmějí.

„Nebo to je možná právě proto, že ví, že je vymyšlený. Nebylo by divné, kdyby si mysleli, že ho snadno porazí, když se jedná jen o falešného a samoprohlášeného Zlého boha. A navíc i když je falešný, pokud si obyčejní lidé budou myslet a věřit, že je skutečný, mohou si navýšit pravomoc, když jej porazí.”

Ačkoli si nevybavuji, že bych se tak kdy nazvala.

Ale také si myslím, že Leonora přemýšlí správným směrem.

Obtěžuje to druhé, ale dokud si lidé budou myslet, že to je pravda, bez ohledu na to, jestli to skutečně je pravda nebo ne, pravděpodobně to nebudou moct nechat jen tak.

„Takže kdy sem Řád svatého světla přijde?”

„Tolik zase nevím, ale když uvážíš, že se shromažďují a připravují se z různých zemí, bude to trvat přinejmenším několik měsíců nebo možná i celý rok. To záleží.”

Jak se dalo čekat, když se jedná o takové velké měřítko, nemůžou jen tak snadno mobilizovat, co? Bylo to celkem problematické téma, ale je velké štěstí, že mám pořád prostor na přemýšlení. V téhle situaci si vážně nemůžu odpočinout, ale jelikož mám čas, obezřetně přijdu na to, která možnost je nejlepší.




...Byla doba, kdy jsem si tohle myslela.

„Leonoro.”

„T-tohle není moje vina, víš?!”

Za pomoci toho havrana z minula jsem okolí kobky promítala na zrcadlo.

A na tom zrcadle byly šiky vojáků pochodujících po silnici, co vedla ke kobce. Když dorazili k blokádě kultistů, zastavili se a rozbili tábor, ale dál jeden po druhém přicházeli a rozdíl v moci byl absurdní.

„Nebylo to ani půl měsíce... Tohle není to, co jsi řekla.”

„J-jak jsem řekla, tohle není moje vina. A vůbec není to divné?! Jak to, že byli schopni tak rychle mobilizovat?!” vykřikla Leonora živě a nahněvaně, ale měla jsem z toho pocit, že se jen snažila svalit vinu na někoho jiného.

No, ze strachu jsem jí dovolila zůstat v kobce, takže nemám v úmyslu ji z něčeho obviňovat. Jak řekla, je rozhodně příliš brzy, nehledě na to, jak se na to člověk dívá.

„Ne, počkat. Můžeš ten obraz vojáků trochu zvětšit?” požádala mě Leonora, jako kdyby si něčeho všimla.

Kývla jsem a přesunula jsem havrana blíže k šikům. Leonora upřeně zírala na vojáky v zrcadle, ale nakonec přikývla, jako kdyby si něco potvrdila.

„Aha. Teď už tomu rozumím. Ti vojáci jsou všichni z království Fortera.”

Království Fortera je, pokud si to správně vybavuju, země, které patří tohle místo. Všichni to jsou vojáci z tohoto království? Copak nebyl Řád posvátného světla koaliční síla?

Nebo by to mohlo být tak, že tahle armáda je něco jiného než Řád posvátného světla?

„Pravděpodobně je to předvoj. Koaličním silám bude nějakou dobu trvat, než se shromáždí, takže pravděpodobně mají v úmyslu poslat vojáky, co se mohou mobilizovat okamžitě, na průzkum a plánování. Když přihlédneme k umístění Fortery, tak se sem přece jenom dostanou rychle.”

Aha. Nevím, jestli si to Fortera sama přála nebo jestli ji k tomu přinutili, ale je přirozené, že Fortera zastává úlohu předvoje.

Podle Leonory toto království sousedí s územím démonické rasy, takže na takovémhle místě není divné, že mají do jisté míry armádu v pohotovosti.

„V tom případě na nás nezaútočí okamžitě, ne?”

„Pokud se budou držet své úlohy, tak je to,” promluvila Leonora zdráhavě.

Zírala jsem na tu nádhernou tvář dívky s hebkými stříbrnými vlasy, jako kdybych se jí ptala na skutečný význam jejích slov... Odvrátila pohled.

„Z pohledu Fortery je tohle záležitost, kterou by si chtěli urovnat ještě před příchodem hlavních sil Řádu. Dokud je tohle území království, je toto za každou cenu problém, s kterým by se mělo vypořádat samo království. Ačkoli Zlý bůh je nepřítel celého lidstva, pokud se o problém v jejich zemi postará Církev nebo Řád, pak jim budou dlužit laskavost.”

Aha. Pokud jim budou dlužit laskavost, pak budou v pozdějším vyjednávání v nevýhodě, takže je přirozené, že se tomu budou chtít vyhnout.

„Navíc jak jsem se na to tak dívala, každému je jasné, že mají dostatek sil se s tím vypořádat, aniž by čekali na hlavní síly. Nebude pro ně těžké tady měsíce jen tak sedět a nic nedělat?”

„To ano.”

Nevím, kolik vojáků Fortera má, ale měli by mít tisíce i podle konzervativních odhadů. A pokud mám smůlu, pak můžou mít dokonce přes deset tisíc. Na druhou stranu kultisti přestali s výstavbou a zaujali své pozice, ale mají jen pár stovek lidí... Tady není ani o čem diskutovat. Navíc pokud je tohle královská armáda, pak to jsou všichni profesionální vojáci, zatímco mezi kultisti je v tom nejlepším případě jen několik desítek bojovníků a zbytek jsou normální lidé.

Nehledě na to, jak moc se bodrý zakladatel sekty bude snažit, je nemožné, aby tenhle rozdíl ve válečném potenciálu převrátil; vskutku je to jenom kapka v moři.

Přece jenom neexistuje způsob, jak otřást vojenskou nadřazeností království, a dokonce i já si myslím, že by bylo zbytečné čekat na Řád. Naopak pokud by v této situaci čekali, nemělo by okolí tendenci nazývat je zbabělci?

„Je velká šance, že začnou s útokem, jakmile dokončí tábor. Co budeš dělat?”

„...”

'Co budu dělat'? To bych chtěla vědět.

Nemyslela jsem si, že přijdou takhle rychle, takže jsem nic nevymyslela.

Jsem normální člověk, co rád odkládá nepříjemné věci. (Když přijde na jídlo, tak si to nejlepší nechávám na konec.)

Bylo mi řečeno, že mám pár měsíců, než k tomu dojde, takže jsem si myslela, že nebude vadit, pokud o tom začnu přemýšlet až další měsíc.

Hádám, že mám zhruba 3 možnosti, jak zareagovat.

(1) Bojovat: Vás bláhovce, co mě vytrhli z mého spánku, odměním smrtí! (bojovat do hořkého konce)

(2) Vzdát se: P-prosím, jen mě ušetřete! (nahá v pokleku)

(3) Uniknout: Sbohem, lidi! (a zdrhnout)

Prozatím přemýšlejme tak, abych nemusela dělat (2).

Přece jenom nemám v úmyslu klanět se nahá a i kdybych to udělala, pak by mě pravděpodobně čekal jen tragický osud.

(3) vypadá absurdně lákavě, ale problém je, kam bych měla utéct. Vypadá to, že jsem si znepřátelila celou lidskou rasu, takže předpokládám, že můžu utéct akorát na území démonické rasy. Přemýšlím, jestli bych nemohla použít Leonořiny konexe, aby mi udělili azyl.

Podívala jsem se ke svému jedinému paprsku naděje, Leonoře, ale zdá se, že si můj pohled vyložila jako žádost o názor, protože pokračovala v řeči.

„Rozhodně se zdá, že s tímhle rozdílem v počtech v přímé konfrontaci prohraješ, co? Kdybych byla na tvém místě, myslím, že bych využila geografie kobky a uchýlila se k obléhací bitvě.”

Ach. Vypadá to, že to nevyjde. Je v naprosté náladě bojovat.

Když se mě zeptala, co budu dělat, hádám, že myslela: jak budeš bojovat? Když už o tom mluvíme, i když byla Leonora lepší než ta družina s hrdinou(lol), ve skutečnosti je taky celkem tupohlavá.

Jsem vděčná už jen za to, že tu se mnou v téhle situaci zůstává, ale kdybych ji požádala o útočiště na území démonické rasy, mám pocit, že by mě s opovržením opustila.

Pokud se nemůžu schovat na území démonické rasy, pak (3) také nevyjde... To mi zbývá jenom (1)?

Ale zažívat bolest a být zabitá a když už jsem v tom zabíjet ostatní, to jsou věci, kterým bych se chtěla vyhnout, pokud mi nehrozí nebezpečí.

Ne, když si to znovu promyslím, mým cílem není porážka hlavní síly království nebo církve, takže asi nemá smysl s nimi bojovat přímo?

Teď když k tomu došlo, nejlepším výsledkem pro mě by bylo, kdyby si mysleli, že jsem příliš silná a stáhli se a také aby se zdrželi jakýchkoli operací do budoucna.

I kdybych dneska použila hrubou sílu, abych odtud královské vojsko vyhnala, pokud mě budou v budoucnu dál napadat, tak to nebude mít smysl.

Ukážu jim okázalé představení a udělám to tak, aby naše strana vyhlížela mnohem silnější, než ve skutečnosti jsme, a přimět je si myslet, že je nemožné se mnou bojovat... To je ta nejlepší možnost.

...Ale není to nic než bluf.

Pokud se začne šířit názor, že se mnou nejde bojovat, pak by mělo být možné pokročit k mírovým vyjednáváním. Já a vyjednávání nejde dohromady, takže mám v plánu shodit to na někoho jiného.

Naštěstí mě napadlo něco dostatečně okázalého. Když jsem Leonoře řekla, co mě napadlo, okamžitě se šla připravit.

Upřímně řečeno jsem si myslela, že z toho Leonora nebude moc nadšená, ale byla překvapivě ochotná pomoci. Ačkoli předtím mluvila o boji, dokonce i ona by měla pochopit, že přímé útoky nevyjdou. Pokud by proti nám stála jen královská armáda, tak by to možná bylo něco jiného, ale pokud by později dorazil i Řád posvátného světla, tak by nás jejich počet rozdrtil. Jediná šance, že tu situaci obrátíme, je teď.

Takže začněme s první a jedinou sázkou mého života.
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>