Kapitola 36 – Bleší trh (2)
Tady Satou. Člověk, co chce podvádět s nějakým plánem, jak rychle zbohatnout, má i na jiném světě stejnou atmosféru. Přemýšlím proč?
A vůbec na tomto světě stačí, abyste měli techniku Podvod, aby vás zatkli...
Na radaru, co do teď ukazoval jenom bílé tečky, se najednou ukázala osamocená červená tečka.
Je blízko.
Ten muž předstíral, že se zapotácel, a vrhl se přímo na mě. V rukách držel krabičku zabalenou v sametové látce. Podvodník, nebo mám říct podvodný vyděrač.
Řítil se na mě rychlostí a ze vzdálenosti, co by normálně byla nevyhnutelná, ale já se mu přirozeně vyhnul. Z pohledu okolí to pravděpodobně vypadalo, jako že ten muž najednou a sám od sebe spadl. To je fakt, ale...
„Aaa! Moje rodinné dědictví!” vykřikl nahlas.
Teď už není možné, abychom se do toho nezapletli.
Poté, co jsem se tomu muži vyhnul, jsem se přesvědčil, že si ho Liza a Arisa nevšímaly a řádně mě následovaly. Zdá se, že Arisa si toho také všimla svou technikou Vycítění zla.
„Hej, ty! Neutíkej!”
Muž v jedné ruce držel rozbitou vázu a druhou rukou popadl mě.
Načasoval jsem to přesně na ten okamžik a poslal ho do bezvědomí. Lidé kolem by to měli vidět, jako že omdlel z přílišného rozčilení.
Kdybych měl jenom techniku Boj, tak bych to nedokázal provést takhle hladce, ale s pomocí techniky Únos jsem to zvládl, aniž by si toho někdo všiml.
Opatrně jsem bezvědomého muže uložil do postranní uličky. Než jsme ho tam nechali, zkontroloval jsem jeho status, protože by mohl mít nějaké kolegy. Ale nepatřil k žádné zločinecké gildě.
Než se probere, pravděpodobně přijde o veškerý svůj majetek, ale pravděpodobně aspoň nezemře.
„Zdejší bezpečnost je vážně zlá~”
„Jo, když jsem poprvé zašel do východní čtvrti, rychle mi ukradli obsah měšce.”
Tak mě tak napadá, že i když je to čtvrť s velkými bezpečnostními problémy, vážně tu je spoustu obchodů s drahým zbožím. Co takhle nějaká prevence zločinnosti?
Začal jsem se trápit problémy ostatních.
Když jsem se podíval pořádněji, spatřil jsem několik lidí s dobrou fyzičkou, co jasně nebyli kupci, jak se procházejí kolem.
Když jsem se mrkl na AR, jmenují se občanská sebeobrana východní čtvrti. Je to jedna ze strážních gild. Zdá se, že oblast stráží několik skupin.
Zrovna teď jsme v části blešího trhu, co se zaměřuje na hrnčířství. Koupil jsem lahvičky s víčkem, abych do nich mohl dát léky a masti. Nejsou ze skla, ale z keramiky. Je to to samé jako nádobky z alchymistické sady pro začátečníky, ale nezreaguje to nějak s léčivem?
To mi připomíná, že jsem si koupil alchymistickou sadu, ale ještě jsem si ani jednou nepřečetl tu knížku.
Před námi se tvořil menší dav.
„Copak to asi je~” řekla Arisa, zatímco svižně odešla do davu. Po chvilce se vrátila se znuděnou tváří.
„Co to je?”
„Jelikož řekli, že to je magický nástroj, čekala jsem něco pěkného... ale je to jenom káča, co se točí, když se do ní vlije magická moc. Navíc to stojí 1 zlatku. Tihle lidi se tu taky srocují jenom ze zvědavosti.”
Cos to řekla?
„Jak do toho vlil magickou moc?”
„Na tom disku je nějaký magický aparát, díky kterému může přímo rukou vlívat magickou moc. Když se toho přestane dotýkat, začne se to točit. Co? Zajímá tě to?”
Nechal jsem tam Arisu stát i s tím jejím radostným „děcko” a zamířil jsem k davu.
Když je představení u konce, dav se rozpustil.
Podle identifikace je ta věc ve stánku [Točivý prsten]. Jelikož to má popis stejný jako vždycky, nečetl jsem to. Ten disk má zhruba 20 cm v průměru, na káču je to velké. Tržní hodnota jsou 2 zlaté.
Pár dětí prodavače otravovalo, aby ten disk zase roztočil, ale on je odmítl s tím, že už mu nezbyla žádná magická moc.
„Zdravím, pokud vám to nevadí, mohl bych tam magickou moc vlít já.”
„Promiň, pane. Drž ten disk oběma rukama a pak nech magickou moc obíhat z pravé ruky do levé. Po chvilce se na disku rozzáří modrá světelná linka a můžeš přestat vlévat magickou moc. Pak ho jenom jemně polož na stupínek.”
Je to úplně plné, když jsem tam nalil 2 MP.
Když jsem na ten disk zíral, na AR se zobrazil počet otáček. Bylo to 600 otáček za 10 minut. Navíc rychlost otáčení je konstantní, dokud mu nedojde magická moc. V závislosti na točivé síle se to dá použít na spoustu věcí.
Přišlo pár lidí, co to zaujalo jako Arisu, ale když si vyslechli, kolik to stojí, brzy odešli.
„Pane prodavači, chci něco zkusit. Pokud se to rozbije, koupím to, můžu?”
„Pokud by to šlo, byl bych rád, abys to koupil, než to rozbiješ...”
To, co prodavač řekl, byla samozřejmost. Ale možná mi to dovolil právě kvůli té prchavé možnosti, že to prodá, protože se mu to předtím nepodařilo.
Požádal jsem Arisu, aby do disku vlila magickou moc. Tentokrát to spotřebovalo 5 MP. Existují mezi jednotlivci rozdíly? Rychlost otáčení je stejná jako předtím. Po třech minutách jsem káču chytil oběma rukama. Dětem se to nelíbilo, ale nevšímal jsem si jich.
Ta rotace je překvapivě silná. Má zhruba stejnou sílu jako rádiem ovládaný motor.
>[Získána technika Experiment]
>[Získána technika Ověření]
Když jsem vytáhl zlaté mince, prodavač mi okamžitě sdělil, kdo to vyrobil, protože nemá co ztratit. Zdá se, že to je dílo starého mága z královského hlavního města jménem Jahad.
Zdá se, že je známý tím, že vytváří zbytečné magické nástroje.
Koupil jsem čtyři za jeden zlatý. Přišlo mi to užitečné na mnoho věcí.
„Hej ty, něco takového...”
„Ariso, jsi vůči pánovi drzá.”
Liza Arisu vyplísnila. Celou tu dobu ke mně byla upřímná, ale zdá se, že to její „hej ty” tentokrát bylo nepřijatelné.
„U~ promiň, pane.”
Arisa je nezvykle poslušná.
Protože Lizin hněv má sílu. Jsem rád, že je obvykle přívětivá.
„Tak co jsi chtěla říct?”
„Chci, abys mi koupil magické knihy než hračky, pane.”
„Mám knihu o Životní magii, chceš ji?”
„Chtěla bych něco užitečnějšího do boje!”
Jo, trochu jsem chápal nářky autora knihy o Životní magii.
Chci, aby se někdo z mé nynější společnosti naučil léčivou magii.
Slíbil jsem jí, že ji vezmu s sebou, až půjdu koupit mapu. Myslím, že teď je ten magický obchod pořád zavřený, ale ona si na tom trvá.
„Mladý pane, můžete na chviličku?”
Nemyslel jsem si, že to volal na mě, ale když jsem volajícího ignoroval, vypadal rozpačitě. Zvenku vypadá jako kavalír, ale oči má jako had.
„Můžu vám s něčím pomoct?”
„Jste obeznámený s alchymistickým materiálem jménem Dračí bílý kámen?”
„Ne, nejsem s tím obeznámen.”
Kavalír dál pokračoval v řeči s přehnanými žalostnými gesty: „Myslím, že tohle víte, ale při výrobě protijedu potřebujete na každý jed jiné suroviny. Ale když tento Dračí bílý kámen zpracujete alchymií, dá se použít jako lék na všechny druhy jedů!”
„Samozřejmě pokud žijete normálně, tak se pravděpodobně nikdy neotrávíte. A přesto průzkumníci, co vejdou do labyrintu, nikdy neví, kdy narazí na netvora s jedem. Takže je třeba, aby s sebou měli protijed. Ale aby mohli přinést na povrch kořist, musí si s sebou do labyrintu vzít co nejmenší zásoby. A proto se protijedy z Dračího bílého kamene prodávají v Labyrintovém městě zadraho.”
Aniž by mi dovolil se do toho nějak zapojit, pokračoval ve svém prodejním monologu. Nevšímal jsem si toho, takže jsem chtěl, aby šel prostě k věci.
„Tento Dračí bílý kámen! Jen pro vás, mladý pane... dám vám na něj dobrou cenu!”
Zkrátka chceš, abych si koupil Dračí bílý kámen, protože se v Labyrintovém městě dobře prodává. To byla dlouhá řeč kvůli takové maličkosti.
„Už to chápu, ale proč do Labyrintového města nejedete sám?”
„To bych udělal, ale odtud se musím vydat na jih. A proto to předám vám, mladý pane, jelikož z vás doslova sálá obchodnické nadání.”
Na jakém základu říká, že ze mě sálá obchodnické nadání?
Kromě toho by to měl prodat nějaké firmě a ne jednotlivci na takovémhle místě.
Je to bezpochyby podezřelé.
„Tohle je vzorek, taky mám certifikát.”
Vytáhl předmět velký jako oblázek, podle identifikace to je Dračí bílý kámen. Pořád nevím, jestli to je vážně surovina na univerzální protijed.
Chci taky jiný náhled. Tržní hodnota kousku takové velikosti byl jeden měďák.
Zkusil jsem ho řádně odmítnout, ale falešný kavalír na to tlačil. Nedokázal jsem od něho snadno odejít. Nakonec jsme se rozhodli, že zajdeme k jeho vozu a podíváme se na zboží.
Na voze měl trsy velmi malých kamenů zabalených ve vodě odolné látce. Falešný kavalír látku odtáhl, aby mi ukázal bílé kamení a pokračoval ve své prodejní řeči.
Spatřil jsem člověka, co je na tohle ten pravý, jak šel tímto směrem. Tak ho do toho zatáhnu.
„Co vy na to, je to kvalita. Pokud to vezmete s sebou do Labyrintového města, tak to bude mít cenu skoro 100 zlatých. Kvůli vaší genialitě vám to předám.”
„Bohužel nemám při sobě 100 zlatých. Mám nanejvýš dvacet.”
Falešný kavalír vyhlížel trochu zahořkle. Ale viděl jsem, jak mu nepatrně zacukalo v oku.
„To je těžké, kdyby to bylo 30 zlatých, tak bych se podřídil...”
„Vážně, to je škoda. Takže to utněme.”
A tak jsem přímo vycouval.
Falešný kavalír to honem vzal zpět: „Ne, budu počítat na vaši budoucnost, mladý pane. Tentokrát se podvolím a prodám vám to za 20 zlatých. Jako investici.”
Falešného kavalíra jsem si nevšímal a zavolal jsem na trpaslíka, co procházel kolem. Byl to majitel alchymistického krámku.
„Zdravím, pane majiteli.”
„Kdo kruci jsi?”
„Jsem začátečník, co si u vás nedávno koupil alchymistickou sadu.”
„Ach, ano, jak pokračuje trénink?”
„Pořád je to trochu těžké.”
„No jo, to se nedá naučit přes noc.”
„Pane majiteli, tento kavalír tady prodává něco jménem Dračí bílý kámen. Co kdybyste si nakoupil pro vlastní obchod?”
Jak jsem to řekl, ukázal jsem na trsy kamenné soli na voze. Správně, taktika toho falešného kavalíra byla takováhle: nejdříve ukázal skutečný oblázek Dračího bílého kamene a pak mu ve skutečnosti prodal kamennou sůl.
„Co to říkáš, to je kamenná sůl.”
„Eeeech~! Takže to je kamenná sůl!”
Choval jsem se přehnaně překvapeně. „Co to má znamenat!” řekl jsem tomu podvodníkovi a ten z toho začal panikařit.
Říkal jsem si, že kdyby utekl, nechal bych ho být, ale ochránce majitele toho podvodníka rychle zadržel a odtáhl ho pryč.
Jste příliš rychlí...
„Zatáhli mě do nudné frašky.”
Majitel vypadal vážně rozhořčeně.
„Díky za pomoc.”
„Pche, ty mizero, se svou identifikací jsi to určitě od začátku věděl. Zrovna když jsem šel na bleší trh najít nějaké terno na surové materiály, jsi mě přinutil zbavit se takového bezzemka.”
Abych ho ukonejšil, řekl jsem mu o té káče. Jak to majitel zaslechl, nechal mě být a pospíšil si ke stánku.
Pravděpodobně ho napadlo, jak to využít pro míchání materiálu.
---------------------------------------------------
ďakujem
OdpovědětVymazat