DM - kapitola 37

Kapitola 37 – Vůz a vozka

Tady Satou. Mám řidičský průkaz, ale vlastně jsem už léta nejezdil.

Jako člověk, co žil v centru města, jsem byl spokojený s městskou hromadnou dopravou.

Ačkoli kdybych měl své vlastní auto, na rande by to bylo praktické...




„Tady máme jenom koňské dostavníky. Pokud si chcete koupit vůz, objednejte si ho u kupecké gildy za vnitřními hradbami.”

Zkusil jsem se zeptat lidí ve stájích blízko brány, ale tady vozy neprodávali. Je to jako snažit se koupit auto na stanovišti taxíků? Trochu se stydím.

„Kupecká gilda by je měla mít, pokud vám teda nevadí použitý vůz. Pokud se nepletu, hledali kupce,” vložil se do našeho hovoru další vozka.

Poděkoval jsem mu a pak jsem v jeho voze dojel ke kupecké gildě. Požádal jsem Arisu a Lizu, aby odnesly nákup do hostince.





Vozka, co mě doprovodil do kupecké gildy mi s gildou laskavě dělá prostředníka.

„Obvykle vozy neprodáváme lidem mimo kupeckou gildu, ale jelikož vás představil pan Yosagu, uděláme výjimku.”

Yosagu, tak se jmenuje ten vozka. A tady ten kupec je Sunifun, i když na tom nezáleží.

Ukázal mi dva vozy. Jeden je vůz s plentou. Uvnitř je to široké asi 4 tatami? Druhý vůz je uzavřený jako krabice. Je zhruba 2 metry vysoký a zavazadla se dávají nahoru na kabinu. Uvnitř je zhruba stejně široký.

Vůz s plentou stojí 10 zlaťáků. Kabinový vůz stojí 30 zlaťáků. Kabinový vůz je masivnější a bezpečnější, ale musíte do něj zapřáhnout 4~6 koní. U vozu s plentou záleží na nákladu, ale pokud je to lehký náklad, tak je třeba jenom 1~2 koně.

Chtěl jsem ten bezpečnější, takže jsem chtěl koupit ten kabinový vůz. Ale bylo mi řečeno, že má vysoké těžiště a že je tedy obtížnější s ním manévrovat, a tak jsem to pustil.

Mám řidičák, ale kočírovat vůz? Jelikož s tím nemám žádné zkušenosti, budu postupovat obezřetně.

Před koupí jsem je požádal, aby mi ukázali vnitřek vozů. Vnitřek vozu s plentou je, jak to mám říct, normální. Pod kozlíkem je skryté místo na cennosti. Zdá se, že si ho předešlý majitel předělal.

„Rád bych koupil tento vůz s plentou, ale jste schopní mi připravit i koně?”

„Ano, můžeme vám sehnat dva gontsuové koně z gildy. Taky vám můžeme sehnat čtyři oslíky, ale podle nákladu a cíle by se na tu cestu nemuseli hodit.”

Řekl jsem mu, že mířím do Labyrintového města a že náklad je šest lidí a jejich nezbytnosti. Na tento úkol mi doporučil gontsuové koně. Kdybych měl těžký náklad, řekl, že by byli lepší osli, i když by to bylo pomalejší.

Pokud chcete cestovat rychle, pak to jsou shuberienské koně. Ale zdá se, že je všechny skoupila územní správa.

Cena za dva koně a vůz je 20 zlaťáků, ale podařilo se mi to usmlouvat na 18.

Sunifuna překvapilo, že jsem zaplatil celou částku a hotově.

Normálně si lidé nechají vystavit fakturu a pak platí později. „Jsem celkem zbrklý a lidé u mě doma mi za to spílali,” vymluvil jsem se, jako kdybych byl syn šlechtice, co o světě nic neví.

„Pane Satou, jelikož do Labyrintového města pojedete v šesti, bylo by škoda, kdybyste jel naprázdno.”

Vážně?

No ano, půlku vozu budeme mít volnou. Navíc já a Arisa máme také spoustu úložných možností.

„Můžete mi doporučit nějaké zboží?”

„Správně, myslím, že kuše a šipky by se v Labyrintovém městě mohly rychle prodat. Jelikož kuše ze Seryuu se vyrábějí na střelbu wyvernů na obloze, jsou kvalitnější než z ostatních oblastí, takže by se měly prodávat jako horký chléb. A taky jelikož jsou teď kozí kožky a kožešiny levné, myslím, že by bylo snadné na nich vydělat.”

„Promiňte, pane Satou, máte kupecké právo?”

„Bohužel ne.”

Takže je třeba kupecké právo?

„To je škoda, kupecké právo vypisujeme za 10 zlatých.”

„To je celkem drahé.”

„Na obchodování ve městě v malém člověk nepotřebuje kupecké právo. Ale pokud do města vstoupíte bez kupeckého práva, budete muset zaplatit clo, takže zisk bude skoro nulový.”

Aha, takže bych to měl uložit do inventáře, abych se vyhnul clu...

Ale není důvod vydělávat si peníze nezákonně.

„Pokud necestujete do jiného města, je jedno zboží, které je v Labyrintovém městě vyňato z cla. Ale jelikož má tohle zboží vysoké clo v jiných městech, tak to vážně nemá smysl.”

„Co to je za zboží?”

„Jelikož tady po tom zboží není žádná sháňka, nemáme pro to ani místní název. Ale v Labyrintovém městě je toho pořád nedostatek. Je to alchymistický materiál jménem Dračí bílý kámen.”

Když jsem to jméno zaslechl, myslím, že jsem se blbě zatvářil. Jelikož se mě na to Sunifun zeptal, řekl jsem mu o tom podvodníkovi, s kterým jsem se setkal ve východní čtvrti.

„Aha, to se nedivím, že jste se tak zatvářil. Ale za náš Dračí bílý kámen ručí kupecká asociace.”

Zdá se, že jeden malý soudek prodávají za 10 zlatých, je to stejná cena jako tržní hodnota. Jen tak mimochodem, zdá se, že v Labyrintovém městě to samé množství můžete snadno prodat za 20 zlatých.

Pokud bych to mohl prodat za dvojnásobnou cenu, nebudu mít celkem slušný zisk?

To jsem si pomyslel, ale řekl mi, že kvůli clu při vstupu do měst po cestě a nákladům na přepravu je ten zisk celkem malý.

„Pokud to kamení neprodáte, můžete ho zavést do kupecké gildy a tam ho vykoupí za stejnou cenu jako tady. Pokud chcete, můžeme vám vypsat certifikát ručící za kvalitu.”

Skoro mě přiměl koupit ve velkém, ale odmítl jsem to s tím, že kdybych toho koupil moc, neměl bych místo na vodu a jídlo.

Nakonec jsem koupil 6 malých soudků Dračího bílého kamene, 100 kozích kožek, 100 balíků vlny, 10 kuší a 1.000 šipek.

Jelikož to všechno i po smlouvání stojí 70 zlatých, podepsal jsem dočasnou smlouvu a zaplatím za to zítra při předání zboží.





Zrovna teď řídím vůz s plentou vně města Seryuu... Takhle řečeno to není tak, že bychom odjeli.

Když jsem dokončil své záležitosti v gildě, venku jsem se Sunifuna zeptal, jestli by mi mohl doporučit člověka, co by mě naučil, jak řídit vůz. A tam Yosagu, co čekal, až se vrátím, řekl: „Tak dovol tomuhle staříkovi, aby tě učil.” A takhle to dopadlo.

Yosagu mě začal učit základy řízení vozu.

>[Získána technika Řízení]

Jako vždycky jsem té technice přidělil jeden technický bod a aktivoval ji. …Takže to nebylo pod technikou Operace.

Jsem nešikovný, ale dokážu vůz řídit. Během tréninku jsem techniku navýšil na level 2, není to tak vysoko jako Yosaguova technika na levelu 3, ale jelikož už jsem dokázal v pohodě řídit vůz, už jsem ji dál nenavyšoval.

„Mladí se vážně učí rychle, co?”

„To díky dobrému učiteli.”

Když pominu to moje podvádění s technikami, Yosagu je vážně dobrý učitel. Jednou se mi to nepovedlo, ale on mě přísně poučil o tom, na co si dávat pozor. Možná se hodí na pozici instruktora.

Zvláště když jsem se k vozu choval stejně jako k autu a zapomněl, že koně jsou také živá stvoření, mnohokrát se naštval...

„Takhle jsi dostatečně zručný.”

„Moc děkuju.”

„Teď tě naučím, jak koně zapřáhnout a vypřáhnout z vozu. Na tvojí zručnosti v zapřahování záleží, jak moc budou koně unavení. Pokud si svých koní ceníš, neflákej tuhle část.”

Yosagu vypadal vážněji, než když mě učil, jak řídit vůz. Pravděpodobně má koně dost rád. Zhruba po hodinovém přísném tréninku Yosagu konečně uznal, že to zvládám.

Myslel jsem si, že mi to trvalo dlouho, ale Yosagu mi řekl, že za půl dne člověk normálně jen zabředne do samotného základu. Řekl, že ho to dojalo.

Yosagu mi řekl, že než začal pracovat jako nájemní kočí v Seryuu, byl kočí v karavaně. Naučil mě spoustu věcí. Jako že kuše a kopí jsou dobrá obrana vozu. Nebo že bych v městech měl vždycky doplnit pitnou vodu, protože ne vždycky je zdroj vody tam, kde mapa hlásá, že je. Nebo že když zastavíme na přestávku, neměl bych zapomenout dát koním s vodou i kamennou sůl.





Jeli jsme s vozem do kupecké gildy. Jelikož si tam Yosagu nechal svůj vůz, jdeme ho vyzvednout.

Po cestě tam Yosagu mluvil o nevěstincích v Seryuu. Zdá se, že má rád velká prsa.

Jako díky za to, že mě toho hodně naučil, jsem se rozhodl jej pozvat do podniku, co navrhl. Zítra večer. Jelikož je poslední dobou kolem mě hodně lolit, bude to zábava.





Než jsem se s vozem vrátil do hostince Monzen, zašel jsem si pro oblečení. Přišel jsem zrovna ve chvíli, kdy je doručili, takže jsem se setkal se zmíněným krejčím.

Mám pocit, že ji znám, a pak jsem si uvědomil, že to je ta slečna, co jsem první den potkal při koupeli, je to trapné. Překvapilo mě, že si mě taky pamatuje. Ale nic moc z toho nevzešlo a já jsem jí ze slušnosti poděkoval za kvalitu oblečení.





Vjel jsem vozem na dvůr hostince Monzen. Zrovna tam byla Martha, takže jsem jí řekl, že jsem si koupil vůz. Jelikož je ve stájích volno, zdá se, že to je v pořádku. Ale musím zaplatit poplatek za ustájení, protože je to něco jiného než normální hostinský pokoj.

„Vídej doma~?”

„Nano desu~”

Když jsem mluvil s Marthou, Pochi a Tama přiběhly ze stání za dvorem. Tama chtěla pravděpodobně říct „vítej”. Pak se ze stínu objevily ještě další dvě. Je s nimi i děvečka Yuni. Přemýšlím, jestli vůči pololidem nemá předsudky.

Zdá se, že Arisa a ostatní si hrály ve stínu stromů na dvoře. Ne, to není správně. Snažily se z karet naučit písmena. Zdá se, že nejdřív je učila Martha, hrála si na učitelku.

Ale uprostřed Arisa navrhla: „Dejme ty karty lícem nahoru a budeme číst písmena. A když uhodnete, co je na druhé straně, je karta vaše.” Je to takové studování hrou, ale jelikož to ostatní neznaly, brzy tomu propadly.

Takhle si hrály už dvě hodiny. Nejvíc vyhrávala Arisa, pak Pochi a pak Lulu, Yuni, Tama a Liza. V tomto pořadí.

Nechal jsem jim koně na starost a do pokoje jsem si odvedl jenom Arisu. Lulu se tvářila trochu zachmuřeně, ale to nedorozumění můžu vyjasnit později.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>