Kapitola 2 – Průměrný závěr
Než jsem se nadála, byla jsem v lese.
Okolní mohutné stromy a keře rostly hustě vedle sebe a podle světla pronikajícího mezi listy stromů jsem věděla, že je den, ale i tak tam bylo šero a temno. Jelikož jsem ležela tváří dolů, zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Když jsem se ujistila, že jsem sama, vstala jsem. Oprášila jsem se od hlíny a listů, co se mi nalepily zepředu na tělo.
Nakonec mi ten bůh (prozatímně) šaty nedal. Copak se nahá slečna jen tak vyhazuje, i kdyby to byl vtip? V manze a novelách je spoustu příběhů o tom, jak to člověka vrhne do jiného světa, ale ještě nikdy jsem neslyšela o tak špatném zacházení jako tohle. Takhle nemůžu jít ani do města a nemůžu ani jen tak jít po silnici. Nebo spíš jsem vážně ráda, že jsem uprostřed lesa.