HK - kapitola 7

Kapitola 7 – Dědictví a přísaha

Během pěti hodin jízdy se nic nestalo a všichni v bezpečí dorazili do vesnice, takže se mi ulevilo.

Před našima očima se tyčila vysoká stavba, stará pevnost.

Tuto vesnici obklopovaly vysoké kamenné hradby. V záznamech se uvádí, že je postavili před třemi stoletími z národního rozpočtu kvůli vážnému poškození od škodných. Nepsalo se tam o důvodu, proč to byla tak nádherná pevnost, ale dalo se z toho říct, že tehdejší lenní pán byl spolehlivý muž. Ale po třech stovkách let ta stavba celkem zchátrala a většina vesnických financí padla na údržbu pevnosti.

HK - kapitola 6

Kapitola 6 – Karmínový orel

Naše cesta pokračovala bez problémů, bylo to celkem nečekané. I když jsme minuli tři lesní chaty, na Sieg nebyl vidět ani náznak únavy. Obdivoval jsem ji. Opravdu byla člověk z armády.

Na třetí zastávce jsme si dali jídlo. Ačkoli jsme jenom seděli, stejně jsme spotřebovávali hodně energie. I když jsme neměli hlad, jídlo nám šlo hladce.

U zdejšího starého muže jsme si koupili jídlo, ale pro tři lidi jsme dostali šest tlustých krajíců černého žitného chleba a šest tenkých kulatých plátků sýru. Podávali i nápoje, ale byly studené, takže jsem měl takový nepopsatelný pocit. Z těch tří chat, u kterých jsme zastavili, to byla ta nejdražší, ale jídlo tu bylo nejjednodušší, takže jo.

HK - kapitola 5

Kapitola 5 – Uvítání manželky

Po návratu jsem jako první uklidil místnost, kterou používala matka, aby tam mohla bydlet Sieg. Protože moje matka byla drobné postavy, myslel jsem si, že Sieg nebude moct použít její oblečení, a tak jsem je přesunul do jiného pokoje.

Ačkoli nebude moct žít luxusním životem, protože se provdala za tak chudého hraběte, alespoň jsem připravil veškerý nezbytný nábytek. Od tesaře z vesnice jsem koupil stůl, židli a toaletní stolek a postel, všechno natřené na rudo. Protože jsem byl z té jasně rudé místnosti nervózní, na stůl jsem rozprostřel bílý ubrus a na židli kožešinu z bílého zajíce. Podobně jsem to udělal i s ostatním nábytkem, vyvážil jsem to bílou.

HK - kapitola 4

Kapitola 4 – Napjatá jízda kočárem a dům Wattin

Už to jsou tři dny, co jsem se setkal se Sieg. Dneska jsem měl navštívit její rodný dům.

Jelikož se o celém tom utrpení rozhodlo ve spěchu, neměl jsem nic než dřevěnou sošku ledního medvěda, ale jelikož jsem neměl nic jiného, rozhodl jsem se to vzít jako dárek. Původně byl ve vesnickém obchodě, ale jelikož se neprodal, vzal jsem si ho zpět. Měl jsem v plánu ho dát svému příteli nebo tak něco.

Na zastávce kočárů čekal výjimečně znamenitý kočár tažený čtyřmi koňmi. Jelikož jsem slyšel, že erb rodu Wattin měl žluté a černé pruhy s korunkou, byl jsem si jistý, že kočár přede mnou byl můj dnešní dopravní prostředek.

KNM - kapitola 88

Kapitola 88 – Ztracen, toť předchůdce poutníka

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

~ A je tu poslední kapitola v jedenácté knize. To znamená, že do konce nám zbývají už jenom dvě knihy. (•̀ᴗ•́)൬༉  ~

„Papa, kterým směrem je Kaiser?” Baolilong chvíli letěl, ale pak se najednou popleteně zastavil; zdálo se, že nevěděl, kde se Kaiser nacházel...

Liola se odmlčel a zeptal se se sklopenou hlavou: „Myslel jsem si, že to víš.”

„Baolilong neví!”

HK - jmenný seznam

Kromě jmenného seznamu postav i zeměpisné názvy a cizí slova.

Vzhledem k tomu, že seznam obsahuje i stručnou charakteristiku postav, mohou se zde vyskytnout spoilery. Tedy čtěte na vlastní nebezpečí.

(Novela sice není tak obsáhlá, aby vyžadovala seznam, ale už je to taková tradice)


✿✿✿✿✿

HK - kapitola 3

Kapitola 3 – Příjemný nakupovací výlet a první den

Jelikož jsme si mezi sebou vyměnili pevné potřesení mezi muži (?), myslel jsem si, že je hovor u konce, když jsem se pokoušel vstát, zadržela mě v trapné pozici. Hovor ještě neskončil. Řekla mi „sedni si”, tak jsem se posadil jako poslušný pes.

„Ještě něco dalšího?”

„Ne, jen jsem přemýšlela, kdy se hrabě Levantret bude vracet domů.”

„Za pět dní.”