DM - kapitola 172

Kapitola 172 – Do města magických lovců

Tady Satou. Můj otec workoholik se od dob, co jsem byl malý, vracel z práce pozdě v noci a do práce odcházel brzy ráno. Možná kvůli tomu si nevzpomínám, že bych se s ním nějak moc setkával. Ačkoli jsem si nikdy nemyslel, že budu ve stejné pozici, ještě než se ožením.

OSO - kapitola 5 (2)

O pár dní později jsem s cílem zesílení svého vybavení šel ven pracovat v terénu. Výrobou šperků a leštěním s lepší [Zručností] a také výrobou lektvarů jsem si našetřil 40kG.

Když jsem nastřádal takovou spoustu peněz, tvářil jsem se potěšeně. Bylo by super, kdyby mi za tuhle sumu někdo prodal luk. To jsem si pomyslel, jak jsem kráčel městem...

Já——pronásledovali mě!

Ne, počkat. To musí být nějaká mýlka. Byl to muž jako manekýn něco málo přes dvacet a s ním chlapec typu lolishota. Hejhej, počkat. Tohle není žádná sranda, proč mě pořád pronásledují, i když jsem svižným tempem odešel z města? Proč mě pronásledují? Nejsou to hráči v celkem vysokém levelu?

KNM - kapitola 99 (2)

Na Barbalisově ruce se objevilo jasné světlo a soustředilo se do koule světla. Hodil ho k Meinanově hlavě. Jelikož Meinan nebyl schopen včas zareagovat, přitlačilo ho to k zemi, i když jeho štít zůstal nepoškozený. Meinan se zřítil na zem jako meteorit a vytvořil kráter. Ačkoli byl jeho štít stále aktivní, Meinan si uvědomil, že spolu se štítem teď byl přitisknutý k zemi bez schopnosti se pohnout.

Když se otočil, spatřil, jak se najednou objevil pár nohou. Meinan vzhlédl a opravdu, byly to Mizeruiovy nohy. Meinan začal najednou zoufale zápolit, ale nebylo to proto, aby se osvobodil. Místo toho to bylo proto, aby to všechno vypadalo realističtěji. Také se pokusil zatemnit Barbalisovu magickou moc, aby zakryl skutečnost, že Barbalis potlačoval Mizeruiovu moc.

OSO - kapitola 5 (1)

Kapitola 5 – Pronásledovatelé a Vybavení

Do Třetího města ještě nedorazilo mnoho hráčů. Bylo tam vážně ticho. Šel jsem na procházku a po cestě jsem poslouchal, o čem si povídají NPC. Hledal jsem stánky, co prodávaly zboží.

„Dobrý den, hledáš něco?”

Pozdravil mě tak nějak motivovaně vyhlížející muž. Měl bílou kůži a nezapadal do atmosféry tohoto města, ale tím se nebudu trápit.

Léčivá duchovní tráva –—ať jsem se na to díval, jak chtěl, byl to vyšší řád trávy.

A ještě jedna.

OSO - kapitola 4 (3)

Nastal ten den. Měli jsme porazit konečného netvora – Golema.

Taku a ostatní mířili ke Golemovi, já jsem byl celkem nejistý, protože jsem věděl, že dneska nedoručím žádné léčivé předměty. Řekl jsem Magi, že jí dneska nebudu moct nic doručit.

„To nevadí, žádný problém. Ty jsi taky začala chodit lovit, hm, Yun. Prostě mi dones nějaké lektvary, až budeš mít čas. Momentálně je trh s lektvary celkem stabilní.”

Nato jsem jí poděkoval. Byl jsem odhodlaný, že po lovu připravím lektvary, měl jsem pocit, že bych jich mohl připravit padesát. No, nenechám to přijít nazbyt.

HK - kapitola 89

Kapitola 89 – Pes a otec

~ Příběh po kapitole „S Ritzhardem!”, z pohledu Sieglindina bratra. ~

Sieglinde tu nechala jednoho psa jako dárek a vrátila se do země, kam se provdala. Myslel jsem si, že moje dcery budou smutné, ale moje očekávání byla daleko od pravdy. Edelgarda a Adeltrauda vypadaly trochu osamoceně, ale překvapivě se teď zabývaly psem.

Problem tkvěl někde jinde.

Byl tu člověk, co nebyl zklamaný Sieg, ale jejím manželem Ritzhardem.

Otec.

OSO - kapitola 4 (2)

Následující den. Abych šel na lov Písečných lidí s Takuem a ostatními, přišel jsem na sraz u západní brány brzy.

Kdybych nepřišel aspoň deset minut před určeným časem, byl bych nervózní.

„Taku, jsem tu.”

„Rychlý jako vždy. Jsi třetí,” řekl Taku a uvítal mě.

Na místě setkání byli dva lidé, Taku a Kei. Vypadalo to, že zrovna vedli chlapskou konverzaci, zdálo se, že byli dost zapálení.