OSO - kapitola 4 (3)

Nastal ten den. Měli jsme porazit konečného netvora – Golema.

Taku a ostatní mířili ke Golemovi, já jsem byl celkem nejistý, protože jsem věděl, že dneska nedoručím žádné léčivé předměty. Řekl jsem Magi, že jí dneska nebudu moct nic doručit.

„To nevadí, žádný problém. Ty jsi taky začala chodit lovit, hm, Yun. Prostě mi dones nějaké lektvary, až budeš mít čas. Momentálně je trh s lektvary celkem stabilní.”

Nato jsem jí poděkoval. Byl jsem odhodlaný, že po lovu připravím lektvary, měl jsem pocit, že bych jich mohl připravit padesát. No, nenechám to přijít nazbyt.

A pak jsem poprvé po dlouhé době provedl nějaký ten výzkum v [Mísení] —— zkusil jsem v kovovém kotlíku svařit Modrý rosol. Modrá kaše se srazila na pevnou hmotu a vodu. Jak se voda vypařila, ta pevná hmota se dále změnila na prášek. Jmenoval se [Modrý prášek].

A když jsem k tomu přilil vodu, proměnilo se to zpět na modrý rosol. Co to s tím je?

A zkusil jsem s modrým rosolem smíchat bylinky. Vzešel z toho Modrý lektvar. Byl tak účinný jako syntetický lektvar? Myslíte si, že ano? Ale to je špatně.

Účinnost lektvaru byla jiná. Když jsem zkusil smíchat modrý prášek se sušenými bylinkami, vznikl z toho extrakt, co vypadal jako instantní káva, a jeho účinek vzrostl.

Jeho účinek ještě víc vzrostl s kvalitními bylinkami.

Hodnota obnoveného HP byla velká, z toho jsem měl radost.

Smíchal jsem to a extrahoval. Nebylo jich mnoho, ale zkusil jsem experimentovat se [Syntézou].

——Proč z toho vzniklo tohle? Ze syntézy vznikla Modrá želatina.

Navíc její popis naznačoval, že to je jídlo.

„JÁ TO NECHÁPUuuuuu!”

Z materiálu jsem vyrobil lék a nakonec to dopadlo jako jídlo, co to je za zmatek!

Ramena se mi zvedla a klesla, jak jsem se zhluboka nadechl a zklidnil se.

„Jo, to je v pohodě. Prostě to strčím do inventáře.”

Založil jsem modrou želatinu a znovu vytáhl modrý rosol.

Proměnil jsem ho na prášek a smíchal ho na extrakt. Kvůli stabilitě jsem použil očarování, protože to nečekaně vyžadovalo hrubou sílu. Poslední dobou jsem si začal myslet, že bych bez očarování ve hře nepřežil.

Ráno jsem takhle připravil lektvary a odpoledne jsem se vydal na západ jako včera.

Boji jsem se vyhýbal co nejvíce a mířil ke Golemovi.

Všichni byli nejdřív hovorní, ale postupně přestali povídat. Vypadá to, že bitva s finálním netvorem bude přeci jenom napjatá.

A pak jsme dorazili.

„Jste všichni připravení?”

Jak Taku zakřičel, všichni přikývli. Před námi byl Golem. 3 metry velká masa lámavého kamene. Pohyboval se pomalu, ale dokážu si představit, že v tom obrovském těle dlela velká síla.

„Takže na začátek 《Očarování》——Útok!”

Očaroval jsem tři členy předního voje, potom jsem Takuovi a Keiovi aktivoval očarování obrany a Gantzovi dvojité očarování rychlosti.

Tohle byl nejúčinnější způsob jak lovit Písečné lidi. Taku a Kei představovali zeď, Gantz se rozhodl pro zápas. Kdykoli ustali v pohybu, magický zadní voj je vymýtil ohněm. Stejná taktika jako včera.

„Dobrá, pojď sem!”

„Budeme tvými protivníky!”

Zakřičeli Taku a Kei, jak se golemovi postavili, a pozvedli svůj jednoruční a obouruční meč.

Za pomoci mečů přijímali útoky a vykrývali je. Když golem ztratil rovnováhu, Gantz ho popadl za paži a přehodil ho přes sebe ve stylu aikida a zasadil mu ránu kolenem. Pohyboval se plynule, jako kdyby na to byl zvyklý. Aach, zdá se, že zápasník Golem trpí bolestmi, počkat, co je tohle profesionální zápas nebo co?!

Smrtelná zbraň, kterou se může provozovatel bojového umění vychloubat, je celé jeho tělo. Jeho kopy a pěsti byly celkem divoké, i když se zdálo, že začal používat i vrhy. Aby byl schopen přehodit takového obra, to se může pravděpodobně stát jenom ve hře. Ačkoli může existovat bojovník, co to dokáže udělat i v reálu. Ach, Golem byl naprosto skolen.

„Mágové! Teď!”

Po Takuově výkřiku se uvolnila magie a udeřila do golema. Gantz okamžitě ustoupil. Jelikož jsem byl v pozici zadního voje, měl jsem dobrý výhled na celou bitvu.

„Yun, léčení, prosím.”

„Ano, tady. Když už jsem v tom, obnovím očarování.”

Bojový styl ve stylu bojového umění byl boj z blízka. A jelikož tělo jako takové je zbraň, při každém útoku utrží malé zranění. Existovaly chrániče pěstí, rukavice a také chrániče nohou, boty a sandály. Vynalezlo se spoustu způsobů ochrany, ale újma se nedala úplně vynulovat. A tak jsem na sebe vzal roli člověka zodpovědného za léčení.

„Gantz jde zpět do boje.”

To je ale legrační chlápek. Pomyslel jsem si, když jsem zíral na jeho záda.

Jak Gantz utíkal, nechával po sobě rudou a žlutou záři.

Když golem vstal, rychle se pohnul směrem ke Gantzovi, ale Taku a Kei mu zatarasili cestu, takže zase změnil svůj cíl. A když polevil v postoji, dostal to magií.

Pokaždé, když do něj udeřila magie, jeho HP viditelně kleslo s hlasitým bum.

Jde to dobře, ne? To jsem si myslel, ale náš nepřítel byl finální netvor. Nenechá se tak snadno odepsat.

„Došlo nám MP! Přední voj, vydržte!”

Magickému zadnímu voji došlo MP, když golemovi zbývalo zhruba 40% HP. Mě také docházelo MP, protože jsem neustále obnovoval dvojité očarování.

Od teď budeme my muži podporovat přední linii, dokud si mágové neobnoví MP.

I když jsem tohle řekl, taky mi došla mana a cítil jsem se nejistě. Snažil jsem udržovat minimum.

Očarování předního voje jsem proměnil na obranu.

Spíš než klást důraz na útok, teď se cíl změnil na přežití na přední linii.

I když to někdy bylo kritické, všem se dařilo udržovat pozice.

A ve snaze to tak udržet, přední linie konzumovala lektvary ve velkém.

„No tak! Znova padni!”

„Přestaň, Gantzi. Teď je to jiné.”

Jak se ozval Keiův hlas, Gantz skočil před golema.

Popadl ho za paži, skrčil se a dokončil to ohnutím v kloubech. Snažil se ho srazit na zem, ale nepovedlo se mu to.

Kdyby měl aktivní očarování rychlosti, mohl by se okamžitě stáhnout, ale jelikož jsem udržoval jen minimální očarování, měl na sobě jenom obranu. Nebyl dostatečně rychlý, aby uhnul.

Golem praštil Gantze pěstí do břicha, takže pozdržel jeho únik.

Rána Gantze vynesla do vzduchu a se zvučným úderem odletěl po parabole. Byl to kritický úder, ale zdálo se, že mu pořád zbývalo trochu HP. Ale——

„Vyhni se tomu!” ozval se Minutin hlas, neboť byla v pozici, kdy viděla na celou situaci.

Golem se postavil, zatímco byl Gantz stále ve vzduchu, popadl ho za nohu a mrštil jím dolů. Gantzovo HP se po tomhle tvrdém nárazu ocitlo v rudé zóně.

Taku a Kei se spěšně postavili mezi Gantze a golema, aby přetáhli jeho pozornost na sebe.

„Pospěš si dozadu a nech se vyléčit!”

„Hej, pohni si, zatraceně [Mdloby]! To je ale smůla!”

Gantz se nehýbal. Jeho HP zůstalo v rudé zóně.

I když to bylo nebezpečné, nehýbal se, ne, nemohl se pohnout. Příčinou byl špatný stav [Mdloby].

Stav [Mdloby] se objevoval, když hráč utržil určité procento újmy najednou. Je to abnormální stav, ke kterému dochází s nízkou pravděpodobností. Když si pomyslím, že se objevil zrovna teď.

Taku a Kei nemohli Gantze krýt a pro dva mágy to bylo nemožné, vždyť vůbec neměli chodit do první linie. Člověk, co by se teď měl pohnout, jsem byl já.

Jako člověk s úlohou léčení jsem vytáhl Modrý lektvar s nejvyšší hodnotou obnoveného HP a vyrazil do běhu. Zrychlil jsem díky očarování rychlosti a jediným skokem jsem se přiblížil.

Polil jsem ho lektvarem a poplácal ho po tvářích, doslova jsem do něj vtloukl vědomí.

„Ehm, to bolí!”

„Honem se prober! Na, ještě jeden.”

Vytáhl jsem další modrý lektvar a vylil jsem ho na něj. Po dvou lektvarech měl celé HP obnovené.

„Co to je za léčivý lektvar.”

„Na tom nesejde, jdi dozadu. Překážíš těm dvěma.”

Popadl jsem ho za krk a potáhl ho.

„MP máme skoro zpět! Můžeme znovu útočit!”

„Tak kašlete na načasování a nečekejte, prostě střílejte!”

„Jasně!”

Ve stejné chvíli, kdy jsme se stáhli, proletěla kolem světelná a větrná magie.

Krkrkrkrrrr, ozval se rachot, jak se rozbíjelo kamení. Kvůli silnému světlu jsem nemohl otevřít oči.

Jakmile magie ustala, chvíli jsme čekali, ale z hustého písečného mraku se vykutálel golem.

„Ještě ne! Kruci!”

„Ne, už je konec.”

Jakmile jsem zaklel, Taku zamumlal svoji hlášku.

Golem ze sebe vydal ztěžklý řev a začal se hroutit.

Jak se rozpadal, rachotilo to. Atmosféra strážce Třetího města byla jaksi lítostivá, jako kdyby nebyl schopen to město ochránit.

Všechno se zhroutilo a když se nic nehýbalo, konečně jsem byl schopen si vydechnout.

„Haa~ konečně je konec. To bylo vážně děsný.”

„Zachránilas mě. Díky, Yun.”

Ach, už je zase jako rybička. Gantz to dokázal lehkým poskakováním.

„Kruci, bylo by lepší, kdybych tě nezachránil. Když mágové útočili hned potom, co?”

„To je až moc kruté. I kdybyste golema porazili, kdybych při tom umřel, tak by se to nepočítalo. To bych byl celý osamocený.”

„A taky kdyby Yun Gantze neodtáhla, měla jsem v plánu ho taky zahrnout do magie.”

„Strašný!”

Ach. Jo, obětovat maličkost, aby dosáhla velké věci. Minute vážně ví, jak na to. No, ale zrovna teď nemáme žádné křísící předměty. Kdyby zemřel, přemístilo by ho to zpět.

„Jenom žertuju, jenom žertuju. Vedl sis dobře, Gantzi.”

„Všichni, dobrá práce. S tímhle můžeme jít do Třetího města. Yun, taky díky.”

„Než vyrazíme, zkontrolujme kořist. Možná že někdo dostal něco vzácného.”

Ach, tohle. No, vzácná kořist stranou, pokud se nemýlím, možná z toho vzešla Kvalitní železná ruda. Kdybych na ni použil Alchymii, dostal bych několik železných rud a pak bych z nich udělal ingot, abych si zvýšil level, ne?

S těmihle myšlenkami jsem otevřel inventář. Uvnitř nebyla žádná kvalitní železná ruda, ale něco jiného.

„Dostal jsem něco jménem [Kámen Zemského ducha],” zamumlal jsem v klidu.

„ „ „Objevila se vzácná kořiiiiiiist!!” ” ”

Kvůli tomu hluku jsem se celý zatřásl. Ten náhlý jekot mě vyděsil.

„Promiň. Z finálních netvorů jsou dva druhy kořistí. Normální a vzácná. Ale aby se najednou objevila vzácná, Yun, možná že máš štěstí.”

„Kámen zemského ducha využívají řemeslníci k posílení zbraní a brnění, je to vzácný materiál a dává vybavení dodatečné účinky. Gantzovo brnění je také zesílené Kamennými šupinami ostré ještěrky. Jeho dodatečný účinek je odražení újmy při útoku.”

Hmm. Takže co s tím mám dělat?

Kámen Zemského ducha [Materiál]

Kámen, který v sobě drží moc zemského ducha.

To je plný popis? Nevím, jaký to dává dodatečný účinek, no, to je jedno.

„Hmm. Nevím, jakou to má hodnotu. Později se na to někoho zeptám.”

„To radši ne. Základním pravidlem [OSO] je neukazovat vlastní rozložení Smyslů a nenaznačovat, že máš nějaký vzácný předmět. To první je opatření proti PvP, to druhé je proto, aby ses vyhnul podvodu při směně.”

Hoo. Takže existují i takové věci, ale já Myu a Magi věřím, co kdybych se zeptal jich? Ale pořád mám začátečnické brnění a jelikož nemám peníze, pravděpodobně nebudu mít jak to použít.

„No, tak mi to prostě bude ležet v inventáři.”

„Taková škoda. No, to se ti podobá, to tvoje vlastní tempo. Odpočinuli jsme si, pojďme do města.”

Všichni společně jsme zamířili do města. Dorazili jsme –— do Hornického města.

Budovy měly dvě dřevěná patra a nebylo tam moc zeleně. Barva kůže NPC byla mírně tmavá a byli trochu špinaví.

S ručníky kolem krku vážně působili dojmem horníků.

„Jsem tu. V jiném městě.”

Jak jsem se vzrušením mírně chvěl, chvěli se i ostatní.

„Hurá za všechnu tu námahu. Takže se uvidíme příště.”

„Díky, žes mě tentokrát zachránila, Yun.”

„Zatím. Příště zlepšíme tvůj [Luk] a najdeme nějaké nepřátele na lov.”

„Tak zatím, Yun. Uvidíme se příště.”

Dotkli se bledě modré koule a zmizeli. Nechali mě tam samotného, ohromeného.

To od nich bylo překvapivě chabé. Hej, nenechávejte mě tu samotného.
-----------------------------------------------

~ Vzácná kořist z bosse, to naprosto křičí: Problémy jsou na cestě!!!... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>