OSO - kapitola 5 (2)

O pár dní později jsem s cílem zesílení svého vybavení šel ven pracovat v terénu. Výrobou šperků a leštěním s lepší [Zručností] a také výrobou lektvarů jsem si našetřil 40kG.

Když jsem nastřádal takovou spoustu peněz, tvářil jsem se potěšeně. Bylo by super, kdyby mi za tuhle sumu někdo prodal luk. To jsem si pomyslel, jak jsem kráčel městem...

Já——pronásledovali mě!

Ne, počkat. To musí být nějaká mýlka. Byl to muž jako manekýn něco málo přes dvacet a s ním chlapec typu lolishota. Hejhej, počkat. Tohle není žádná sranda, proč mě pořád pronásledují, i když jsem svižným tempem odešel z města? Proč mě pronásledují? Nejsou to hráči v celkem vysokém levelu?

Jak jsem se otočil, z místa, kde se skryli, byl vidět lem pláště a hlava toho vysokého muže. Vidím tě. Ale i když věděl, že jsem ho viděl, z nějakého důvodu mě nepřestal pronásledovat.

„Měl bych k někomu vyslat SOS? Ale... ne, pokud to jsou PK, tak od nich lidé radši utečou.”

Věřil jsem vlastním nohám. Do Třetího města za mnou nepůjdou. Jak jsem se takhle rozhodl, plnou silou jsem unikl na západ.

„《Očarování》——Rychlost.”

Aktivoval jsem očarování a běžel. Už jsem se při sbírání naučil kompletní geografii lesa. Rychle jsem zamířil nejkratší cestou k lomu, ale ti dva dál zůstávali za mnou. Přece jenom jsou ve vysokém levelu! Ale proč se zaměřili na mě?

Jediné, co mě napadlo——Kámen zemního ducha a peníze, co jsem měl s sebou.

Mohlo by to být tak, že ví, že mám zesilující materiál?! A i kdyby ne, polovina 40kG mého potu a slz by mohla nepřítelem pohnout.

Výhoda systému PK vám umožňovala vzít si peníze člověka, kterého jste porazili.

Se začátečnickým vybavením se nemůžu postavit dvěma lidem!

I když jsem muž, pronásledují mě muži. Tohle je krize mého života. I když je to jenom hra.

Musím prchnout do Třetího města, pak se vrátit portálem a požádat někoho o pomoc.

V lomu jsem se vyhnul Pásovcům a Krabům a také jsem ignoroval Písečné lidi a Golema. Ty dva vzadu zastavili Píseční lidé. Jooo, tímhle jsem se jich zbavil. Když jsem vstoupil do města, oddechl jsem si.

„Haa haa, konečně jsem je setřásl. Co to s nimi je? Aach, to bylo děsivé.”

Nejdou po mě. Otočil jsem se a podíval se za sebe, i když jsem si byl jistý, že zmizeli. A s lehkostí jsem vstoupil do portálu s nadějí, že mi v Prvním městě někdo prodá luk. A taky brnění, nějaké vyrobené z látky. Aach, když už jsme u toho, ten vysoký muž měl na sobě pěkné oblečení, kdepak něco takového prodávají? Zatímco jsem takhle přemýšlel, přemístil jsem se portálem.

„Konečně se potkáváme, ty mizero.”

Před portálem byli ti dva, co mě pronásledovali. Nemyslel jsem si, že by urazili takovou vzdálenost.

„Podcenili jsme začátečnické vybavení. Nenapadlo mě, že půjdeš až do Třetího města. Zemřeli jsme a vrátili jsme se sem.”

——JÁ JSEM TAKOVEJ HLUPÁAAAAAAÁK.

Vrátili se po smrti. Třetí město mi ještě není moc k užitku. Předpokládali, že použiju portál, abych se vrátil, a prostě čekali, až se objevím!

„Takže teď si popovídáme, hej, počkej!”

Znovu jsem utekl. Tentokrát musím jít někam, kam ti lidi nepůjdou. Ne, musím se schovat někde, kde budu moct počkat, až někdo odpoví na moje SOS. Správně, Magin obchod bude stačit. S touhle myšlenkou jsem začal utíkat.

Jak jsem mrkl za sebe, ti dva běželi ze všech sil, ale byli pomalejší než předtím. Ach, aha, snížení statistiky kvůli penále ze smrti, co?

V tom okamžiku jsem vrazil do Magina obchodu.

„Ach, Yun... „Magi, ukryj mě.” ...he?”

Přesně takhle jsem přeskočil pult a skrčil se za ním.

Co nejvíc jsem zklidnil dech a začal jsem pátrat po něčí přítomnosti za mými zády. Tak nějak mi srdce tlouklo rychleji a nepříjemně ze mě lil pot.

Po chvilce do obchodu vstoupili lidé.

„Magi, máš chvilku?”

Byli to ti dva muži. Kroky dvou lidí. Srdce mi začalo tlouct ještě rychleji. I když jsem je nemohl vidět, pohnul jsem očima, abych se ujistil, kde jsou. I když ve městě není možné provádět PK, nechci s takovými chlápky zůstat.

„Co? Co se stalo? A jaký máte pocit z těch šperků na rychlost?” promluvila Magi neformálně. Zdá se, že ti dva jsou regulérními zákazníky Magina obchodu [Otevřený Sezam].

„Jo, daly nám celkem dobrou rychlost. S bonusem pěti šperků rychlosti jsme byli stejně rychlí jako hráči, co se orientují na rychlost.”

„Bylo to rychlé. Kdybych dal zbytek SP do rychlosti, byl bych nejrychlejší.”

Ti dva lhostejně mluvili o tom neúspěšném pronásledování.

„Vypadá to, že jenom s posíleným vybavením to je obrovský rozdíl. Takže Magi. Schováváš ji.”

Z pod pultu jsem na Magi vzhlédl a zakroutil hlavou. Magi se dál usmívala a prsty mi naznačila OK.

„Koho? Poslední dobou za mnou chodí celkem dost kovářů a prosí mě, abych je učila. Ale naším pravidlem je prodávat za rozumnou cenu, ne?”

„Rozumná cena, žádný problém. Více méně vím, jaké máš rozložení Smyslů.”

„My chceme vědět o tom [Záhadném prodejci Modrásků]. O tom, kterému prodáváš zboží v komisi, Magicchi. Jeho účinek se donesl dokonce i k nám.”

Říká Modrásky, moje Modré lektvary?!! Ale proč? Vyrobit je může každý.

„Hahaaa. Jinými slovy z ní chcete dostat, jak vyrobit vysoce účinné Modré lektvary, a chcete, aby vás naučila, jak používat [Mísení] a [Syntézu]? Cloude.”

Magin tón hlasu o stupeň klesl. Kvůli tomuhle tónu ten muž jménem Cloude zaváhal.

„M-magicchi, tak to není. Kurocchi byl akorát zvědavý. A taky jsme zvědaví na toho nového hráče, s kterým ses nedávno seznámila. Krejčí Kurocchi chce vědět, kde se vzala ta Blána a Velká kožešina.”

„Hele, Lyly. Nevím, co máte za lubem, ale mě stačí, že mě přišla požádat o pomoc. Navíc násilím z někoho mámit technologii, co? Copak se potom snaha a výhoda té dívky neztratí?”

„Uuu...”

Tentokrát zmlkl lolishota. Magi, vážně ti děkuju. Vážně se na tebe dá spolehnout.

„Takže co jste provedli?”

„Mysleli jsme, že se jí zeptáme.”

„A?”

Magi na ně vzhlížela zespoda. Její tvář byla děsivá. Nebo spíš své protivníky zahnala do kouta s úsměvem na tváři.

„Nejdřív jsme ji chtěli oslovit, ale... nedokázali jsme najít to správné načasování a... totiž, ona utekla. Ačkoli nakonec vyšla z portálu, zatvářila se divně a vpelášila sem do tohohle obchodu. Už utekla zadním vchodem?”

...hej, nejsou ti lidé prostě patetičtí?!

Copak nebyli strašně naštvaní, když mi jeden z nich řekl „ty mizero”? Vážně jsem si to myslel.

„Ach jo, co za pitomost tenhle nejlepší krejčí dělá? A ty taky, Lyly, proč jsi šel s ním? Přemýšlejte, jak se asi dívka cítí, když ji pronásledují dva muži. I když je tohle jenom hra, tak se výrazy v tváři přenášejí. I když se etika ve hře liší od té obyčejné, nedá se nic dělat, že vás začala podezírat.”

Magi řekla všechno, co jsem chtěl říct. Ale já jsem muž. Co se týče toho rozdílu v etice. Jinými slovy tady vražda není hřích.

„Cloude, tvoje nevrlá tvář je děsivá, takže by utekl každý.”

Zakončila to dokonale.

„Rozumím, byla to moje chyba. Ehm, můžu tě požádat, abys to urovnala? Připravím nějaké zboží jako omluvu.”

„Ode mě taky, Magicchi.”

Magi si nahlas a zhluboka povzdechla.

„——Takže co budeš dělat? Odpustíš jim? Yun.”

Přesně takhle na mě pod pultem zavolala. No ano, když jsem si vyslechl celou tu historku, neměl jsem pocit, že by mě pronásledovali. No, mělo by být v pořádku se ukázat. Ten chlápek Cloude byl trochu zastrašující. Byl tak vysoký.

„Ehmm. Magi, moc ti děkuju.”

„...takže byla tady.”

Cloude se tvářil tak nějak nepříjemně.

„Takže jim odpustíš?”

„Na tom nesejde, Magi, už jsi řekla všechno, co jsem jim chtěl říct, takže to je v pohodě.”

„Aha, aha. Yun, ty jsi hodná holka. Děláš mi radost.”

„Už jsem řekl, jaká holka, já jsem muž.”

„Není možné, aby taková roztomilá dívka byla chlapec!” zvedl Cloude najednou hlas.

Aach, tak nějak chápu, co je Cloude za člověka. Je to. Má stejnou nemoc jako Gantz. V reakci na můj chladný pohled začal Cloude pokašlávat a Lyly se suše usmál.

„Takže mohla bys nás představit?”

„Hmm. Tohle je lučištník, co prodává záhadné Modrásky.”

„Jsem Yun.”

„Takže Yuncchi. Já jsem Lyly. Jelikož jsem tesař, přijď za mnou, až budeš chtít nový luk. Už mě nudí, že všichni chtějí jenom hole.”

„Já jsem Cloude. Krejčí, co pracuje hlavně s látkou a kůží.”

Aach, oba dva jsou řemeslníci. Měl jsem pocit, že neměli žádné zbraně, takže to bylo takhle. Myslel jsem si, že to byli čarodějové, jaké překvapení.

„Takže jsem se chtěl zeptat, co to jsou Modrásci?”

Hmm. Všichni se zatvářili rafinovaně. Nezaznamenal to jenom člověk, co se na to ptal. Ale tenhle nemístný pocit byl nepopiratelný.

——Záhadný Modrásek.

Byl to lektvar prodávaný v komisi v [Otevřeném Sezamu], obchodě, co v [OSO] prodával kovové zbraně a brnění.

Modrý lektvar byl srovnatelný s Míchaným lektvarem, v beta verzi se považoval za velmi užitečný lektvar, protože byl velmi levný. Ale bylo těžké jej vyrobit, protože bylo třeba mít [Mísení] v levelu 15. Tahle překážka byla pro hráče, co zrovna začali v oficiální verzi, příliš vysoká. S tím dřívějším povykem kolem lektvarů nebyl nikdo, kdo by vyráběl Modrásky.

Momentálně se ceny lektvarů stabilizovaly, ale hráči se obávali, že stoupne cena Vyšších lektvarů, a pak se objevily Modrásky, co obnovovaly velké množství HP.

Ačkoli byl podřadnější než Vyšší lektvar, byl levný a snadno se používal, takže hráči z první linie spěchali do [Otevřeného Sezamu], aby jej získali.

A pak se také objevila historka o záhadném výrobci lektvarů a historka o Záhadných modráscích.

„Hledali jsme toho výrobce, ale... ehm, omlouvám se, že jsme tě vyděsili.”

„Ne, to je v pohodě. Takže já jsem výrobce těch modrásků?”

To je překvapení. I když jsem akorát smíchal sušené bylinky s práškem z modrého rosolu.

„No ano. Viděli jsme hráče, co sem do obchodu chodil, i když nepoužíval kovové zbraně nebo brnění, bylo to divné.”

Ano, mám luk a látkové brnění, Magi neprodává ani jedno.

„No, jsem jenom řemeslník na mizině. Jen se prodejem lektvarů stěží probíjím.”

„Ale mě se to nelíbí. Ty, podívej se, jak vypadám, jasný?”

„Hm?”

Cloude se celkem dost mračil. Upřímně řečeno, jeho pohled byl děsivý. Magi se vesele křenila. Střídavě jsem se díval po Cloudovi a Lylym a porovnával je.

„Jsme řemeslníci, proč myslíš, že trváme na takovém vybavení?”

„Kdo ví, možná kvůli zlepšení základní statistiky?”

Jak jsem mírně naklonil hlavu ke straně, Cloude doširoka rozevřel oči.

„Špatně! Protože je v tom romantika!”

„ECH?!”

„Jasně, posílit statistiku je ve hře nezbytné! Ale! Kdyby to bylo jenom o tom, tak by stačilo, kdybychom použili to, co už je v herním systému, abychom se stali jedinečnými. My řemeslníci hledáme to, co v herním systému není dostupné. Například pokud nám někdo rozkáže udělat kraťoučký oděv, tak ho uděláme. Ale kdyby to byl akorát kostým, co má ukazovat prsa, bylo by to vulgární. Ano, je důležité udělat to tak, aby byl krásný, aby byl atraktivní. A to je ta pravá romantika! Nosit kočičí uši vyrobené Magi! Použít vybavení vyrobené Lylym! Obléct si oděv plný romantiky vyrobený mnou!”

Ta řeč, co jsem slyšel, byla japonština. Ale nevěděl jsem, co ten muž přede mnou říká.

„A proto se snažím říct. Abys dál nosila začátečnické vybavení——je škoda.”

„Ú-úchyl?”

„No, Cloude je divný, ale s některými částmi souhlasím. Jak něco udělat, aby se to snadno používalo. Jak to udělat, aby to tomu člověku sedělo. Jak to ten člověk bude nosit, až to vyrobím. Je zábavné si něco takového představovat,” řekla Magi.

Tak nějak jsem to takhle pochopil.

„Na něco takového jsem nepomyslel. Já jenom vyráběl lektvary, abych je za draho prodal.”

„Já jsem na tom stejně. Já dělám prostě to, co chci. Všichni jsou jiní a to je v pohodě.”

Lyly se po mě podíval s bezstarostným úsměvem. Řemeslníci vážně říkají různé věci a existují různí řemeslníci.

„A proto to pojďme prodiskutovat. Ne, žádné diskutování. I když mi nezaplatíš, jako omluvu ti udělám to nejlepší brnění, co dokážu.”

„Cloude. Jsi vážně blahosklonný, co? Hm?”

„Uuu... p-prosím, dovol mi ti vyrobit brnění.”

„Kurocchi je vážně pokorný.”

„Ech? A kdo to byl, co ji pronásledoval spolu s ním? Lyly.”

„Ech? Já taky?”

„Samozřejmě, vy dva se máte omluvit. Za použití technologie, co máte, ne? Jen tak mimochodem, vydělala 40kG.”

Už nějakou dobu cítím, že je Magi o hodně jiná, než když mě učila o řemeslnictví.

„...to je příliš levné! Každý kousek brnění stojí 40k! Šest kousků svršků a spodků by stálo 250k!”

„Kdo řekl, že to je jenom pro tebe, Cloude? 40K pro vás oba.”

Hiiiiii, Magi. To je kruté.

„Magi. To je moc, příliš.”

„No tak, Yun, jsi až moc laskavá. Kdybys ty lektvary nedávala mě, vydělala by sis mnohem rychleji.”

„Ne, chci peníze. Ale i kdybych, ehm, i kdybych byl moc hamižný, stížnosti mojí mladší sestry by nebraly konce, takže zase tak moc nespěchám. A taky, Magi, ty je prodáváš za rozumnou cenu, ne? To je ono. Řekl jsem si, že když budu obchodovat s tebou, tak ti budu moct věřit.”

„Tím jsi mi udělala radost. Nedá se nic dělat. Vy, chlapi.”

„ „ANO!” ”

Tón Magina hlasu byl zase o stupeň nižší.

„Unikli jste jen o vlásek. Buďte Yun vděční. Ale hlavní viník Cloude. Ty Yun uděláš minimální možnou zbroj.”

„Jo, samozřejmě.”

Hmm, 40k za kus.

„Jen tak mimochodem, co je těch šest kousků vybavení?”

„Hlavní jsou Hlava, Paže, Tělo, Pas, Spodní díl a Vnější díl. Jen tak mimochodem začátečnické vybavení sestává jen z pasu a vnějšího dílu.”

„Ach, tak jako první prosím vnější díl.”

„Jasně. Co dodatečný efekt? Pro řemeslníka by bylo dobré DEX.”

„To je pro řemeslníka nejlepší možnost? Ach, ano. Mohl bys na posílení použít tohle?”

Z koutku svého inventáře jsem vybral předmět.

„Aha, no ano, abys prošla kolem Golema, musíš ho aspoň jednou porazit.”

„Aach, Kámen zemního ducha. Další zakázka pro Kurocchiho se vzácným materiálem. Závidím.”

Vyndal jsem Kámen zemního ducha. Původně jsem si myslel, že když ho budu mít u sebe, tak mě oddělají PK. Takže použít ho takhle by mohl být dobrý nápad.

„Když máš vzácný materiál, dej mi všechny svoje peníze. Budu ignorovat to minimální možné a vyrobím to nejlepší, co dokážu.”

„Nevadí to? Copak 40k není cena za minimální vybavení?”

„To znamená, že by měl akorát minimální účinek, to je kvůli nedostatku materiálu. Fufufu, takhle budu moct taky levelovat a bude to výhodné pro oba.”

Jeho černý úsměv byl tak nějak děsivý. No, když můžeš, tak to tak prosím udělej.

Odešel jsem z obchodu bez Kamene zemského ducha a bez veškeré hotovosti.
-----------------------------------------------


~ Dvě nové postavy! ~

~ A Shun se drží zásady: Rychle nabyl, rychle pozbyl. ~
~ Obrázky k této novele vkládám na FB stránky. A po připomínce jednoho čtenáře to je pěkně roztřízené v albech. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>