OSO - kapitola 5 (1)

Kapitola 5 – Pronásledovatelé a Vybavení

Do Třetího města ještě nedorazilo mnoho hráčů. Bylo tam vážně ticho. Šel jsem na procházku a po cestě jsem poslouchal, o čem si povídají NPC. Hledal jsem stánky, co prodávaly zboží.

„Dobrý den, hledáš něco?”

Pozdravil mě tak nějak motivovaně vyhlížející muž. Měl bílou kůži a nezapadal do atmosféry tohoto města, ale tím se nebudu trápit.

Léčivá duchovní tráva –—ať jsem se na to díval, jak chtěl, byl to vyšší řád trávy.

A ještě jedna.

Magická duchovní tráva –—tak nějak se mi zdálo, že to byla bylinka vztahující se k magii. Možná že se z toho dají vyrobit MP lektvary. Ale je to drahé.

500G za každou. Dohromady 1.000G. Kdybych tady strávil pár dní a nakoupil pár věcí, mých 2.800G by okamžitě zmizelo. Ale pokud ve své situaci koupím jednu od každého, časem ji budu moct vypěstovat, proto je kupuju.

Potom jsem se vyptával NPC kolem a doporučili mi jedno místo.

Byla to nálevna uprostřed města.

Myslel jsem si, že když jsem ve městě, nehrozí mi žádné nebezpečí, a tak jsem vešel dovnitř, abych se podíval. Bylo tam celkem dost lidí, co bylo oblečených jako lupiči, a také hodně svalovců; nedalo se popřít, že jsem měl pocit, že tam nepatřím.

„Hoho, slečínko. Tohle není místo pro děti.”

„Neříkej mi slečínko. A jsem muž.”

Oplatil jsem tomu muži s krátkým sestřihem a krátkými rukávy, co na mě promluvil, intenzivní pohled. Jestlipak to je NPC s nějakým úkolem? No, vhodně mu odpovím.

„Hm? Co to máš na prstu?”

„Prsten.”

Ten opilý muž najednou ztichl a bylo to divné. A taky mu zpřísněl pohled.

„Ten prsten jsi vyrobila ty?”

„Jo, vyrobila jsem ho [Zručností].”

„Nemyslím si, že takové štíhlé paže dokáží zvládnout kov!”

Z nějakého důvodu na mě zakřičel?!

„Cožee! Vyrobil jsem ho! Podívej!”

„Pokud se spokojíš jenom s vybavením a šperky z rezavého železa, tak je to jasné.”

Křup, ten chlápek mě celkem dožírá. Štve mě, že to ví dokonce i NPC. Já chci taky víc času na výrobu propracovaných šperků, ale prostě na to nemám čas.

„Co? Chceš to zkusit? Tak mě zkus uhodit. Pokud mě přiměješ pohnout se aspoň o krok, pak tě uznám.”

„Muži své slovo neberou zpět.”

„Samozřejmě.”

Snížil jsem těžiště a nastřádal sílu. A pak jsem ho udeřil pěstí do břicha a dal do toho sílu veškerého svého těla. Ale tenhle muž se ani nehnul. Jeho pekáč buchet na břiše byl jako z oceli. Ruka, kterou jsem ho praštil, mě bolela. Měl jsem pocit, jako kdybych praštil do brnění.

„Hej, to si děláš srandu.”

„Žena má takhle štíhlé paže. Vrať se a cvič.”

„Počkej chvilku!”

Snažil jsem se na toho muže zavolat, ale jeden frajerský starý pán, co vypadal jako hostinský, mě vypoklonkoval z podniku.

Jakmile jsem z té taverny odešel, slyšel jsem, jak na ulici doléhal zvuk mužského hovoru. Tak nějak mám pocit, že jsem zakusil špatnou atmosféru a mám z toho špatnou náladu. Ach, no tak, jakmile se vrátím, trochu si postěžuju Magi.

Slunce bylo ještě pořád vysoko na obloze. Portál –—pokud bych použil tu bledě modrou kouli, bylo by to rychlé –—ale pojďme domů během a přitom budu sbírat předměty. Přece jenom nepřátelé z lomů jsou pomalí.

Když jsem se tak rozhodl, proběhl jsem vším s [Nárůstem rychlosti] a očarováním rychlosti. Golem a Píseční lidé mi věnovali skeptické pohledy a deaktivovali se. A já se vrátil do Prvního města, zatímco jsem sbíral předměty.

Díky sběru v lomu jsem měl nesmírně mnoho železné rudy.

„Magi, jen si to poslechni.”

„Aach, Yun. Jaké bylo podrobení bosse? Selhalo to?”

Když jsem dorazil do Magina obchodu, promluvil jsem na ni přes pult.

Přešel jsem k židli nedaleko a začal si stěžovat.

„Golema jsme úspěšně porazili a dorazil jsem do Třetího města.”

„Aach, tohle místo. Pár mých přátel chce pracovat s velmi kvalitními kovy, takže se tam chci také v nejbližší době dostat.”

„Magi, ty jsi řemeslník, ne? Dokážeš bojovat?”

„V žádném případě. Proto nás půjde šest družin. Prolomíme se tam s 36 lidmi celkem. Polovina z nich jsou řemeslníci. Jelikož mým cílem je dostat se do města, nesejde mi na tom, ani když dostanu penále. Přece jenom my si zlepšujeme level jinak.”

„Haa. Boj a řemeslo je jiné, co?”

„Je v tom zásadní a jasný rozdíl. Takže to není o podrobení Golema?”

Jak to řekla, vrátili jsme se zpět k tématu.

„Jak jsem se procházel po Třetím městě, vešel jsem do nálevny a pohádal se s NPC. Vůbec jsem se mu nemohl rovnat.”

I když jsem to řekl jen zkrátka, zdálo se, že Magi na něco přišla.

„Aach. Ta nálevna nedaleko centra. Haa ——taková nostalgie.”

„Co to je za místo?”

„Je to místo, kterým si musí projít všichni, co pracují s kovem? Yun, v jakém levelu máš [Zručnost]?”

„Ehm, 13?”

„Tak to potom nepůjde. Musíš mít aspoň 25 nebo nijak nepokročíš.”

„Co to znamená?”

„My [Kováři] a [Řemeslníci] nepracujeme jenom s kovy.”

„No, to je pravda. Hej, já zrovna teď dokážu používat jenom kov a drahokamy.”

„Jojo. Proto když ho udeříš, až dosáhneš level 25, řekne: fyzická síla je pro kováře základ! Nebo něco takového a silou tě samotnou odtáhne do dolu.”

Jaký to má smysl? To chtějí hráče urazit?

„No, dostaneš z toho zvláštní schopnost. EX-schopnosti se obecně získávají v úkolech.”

„Hee. A v tomhle případě je to jaká schopnost?”

„Dokážeš změnit vzhled předmětu jiných než kov.”

„A jejich výkonnost?”

„To se nemění, ale hráči často hledí na vzhled, protože chtějí, aby jejich vybavení nějak vypadalo.”

Například bych mohl k čelence přidělat kožešinu a udělat z toho psí uši, kočičí uši nebo zvířecí oháňku. Existují maniaci, co by to koupili.

„No, s tím jsem jako první začala já.”

„Magi?”

„Zrovna teď používám tvrdé kovy na výrobu zbraní a brnění, ale když by si to někdo objednal, tak bych to udělala. Jen tak mimochodem, v beta verzi jsem chodila na lov.”

„Nezní to moc zajímavě. Ale vypadá to, že by si tím člověk mohl přizpůsobit avatára.”

„To ano, to ano. Jednou za mnou přišel tesař a z nějakého důvodu chtěl, abych k ošklivé hůlce připevnila lebku, aby to mělo nekromantský nádech. Pak tu byl jeden krejčí, co chtěl udělat upíří plášť tak, že by povrch látky potáhl netopýří blánou. Je tu celkem dost svobody. Nakonec jsem to s radostí udělala. Ti dva pracují s látkou a dřevem a dali se dohromady kvůli události ve Druhém městě. Hádám, že teď jsme něco jako partneři?”

Aha. To jsem si vyslechl celkem zajímavou historku. Hmm. Okrasa, co se shoduje se vzhledem avatára. Vysoký stupeň svobody.

„No, řekla bych, že to je tak. A máš nějaké lektvary na prodej?”

„Ach, ano. Rozumím. Jsou v pořádku tyhle nové, co jsem vyrobil?”

„Hohoo, tak mi je ukaž.”

„Novinka Modré lektvary a také zbytek lektvarů. Nakonec jsem toho Golema přecenil a udělal padesát lektvarů, ale použili jsme jenom zhruba půlku.”

„Ach, Modrásky. Navíc mají vysokou účinnost. Jsou stejně dobré jako průměrné Kvalitní lektvary.”

„To mají tak vysoký účinek?”

„Jojo. Deset Modrých lektvarů a dvacet dva lektvarů, hm. No, NPC prodávají Modrásky levně, ale tyhle mají stejnou účinnost jako Kvalitní lektvary, takže půlka ceny Kvalitních, takže... 500G, dohromady 5.770G?”

„Jů, levný materiál jako Modrý rosol to dotáhl tak vysoko.”

„Nevím, jak to vyrobit, ale jsem ráda, že mají vysoký účinek. Tak já půjdu, těším se na další donášky.”

Byl jsem schopen si Magi trochu postěžovat a za Modré lektvary jsem vydělal úžasnou sumičku.

Mé hodnocení Modrého rosolu se závratně zvedlo. Potom jsem koupil pár z NPC obchodu. I ze zrnek písku se nakonec stane hora... 7G za jedno, koupil jsem jich sto, takže 700G celkem. To byl celkem neplánovaný výdaj.

Zůstalo mi 6.000G. Potřebuju sehnat vybavení a pak zase nebudu mít dost peněz na rozšíření pole.

Když jsem se odhlásil, během večeře jsme si podali vzájemná hlášení o nedávných událostech.

„Jů! Brácho, ty ses dostal do Třetího města, ech.”

„Pozval mě Takumi, abych jim dělal pseudo-léčitele.”

„Aach, no, Takumi o tom hodně přemýšlel. Řemeslníci se chtějí do Třetího města dostat co nejdříve.”

Z nějakého důvodu to Miu přesvědčilo. Takumiho to možná taky vlastně napadlo. Když jsem si to pomyslel, měl jsem pocit, že jsem skákal, jak pískal.

„Ach, správně. Brácho, dneska jsem se zbavila svého [Nárůstu obrany] a dostala jsem nový smysl [Nárůst fyzičky]. Na volné místo jsem si vzala [Pohyb bez omezení].”

„Když už mluvíme o [Nárůstu fyzičky], slyšel jsem o smyslovém stromě, co to je?”

„Smyslový strom je takzvaný diagram smyslů. Z [Meče] se odvozuje buď [Jednoruční meč] nebo [Obouruční meč], a tím se to mění na jinou třídu.”

„Takže co tam je?”

„Například když vyleveluješ Smysly A a B, budeš si moct vzít Smysl C z odděleného stromu. A pokud si vybereš Smysl C, tak už nebudeš moct pokračovat ve stromě, kde jsou Smysly A a B.”

„Jinými slovy to musíš celé znovu zopakovat.”

„Ale znovu levelovat od samého začátku je trochu těžké, to dělají jenom extrémní bojovníci. Jsou lidi, co se nepřesouvají na jiný strom a pokračují v tom samém.”

„Hmm. Co je ten Smysl [Pohyb bez omezení]? V nabídce základních Smyslů nebyl.”

„Brácho, potřebuješ trochu víc informací.”

Výkonnost je v pořádku, ale tvůj bratr si chce v klidu vychutnat čaj na verandě.

„Jakmile získáš víc než 20SP, zvýší se počet Smyslů, co si můžeš vzít. V beta verzi se to také zvýšilo při 40SP a pravděpodobně se to zvýší i při 60SP. Proto jsou lidé, co si Smysly naprosto vymění, jakmile dosáhnou na 20SP, aby se jim to hodilo k image.”

„Takže ty Smysly, co se objeví po 20, jsou silné?”

„Nn, vůbec ne. Co se týče výkonu, nic moc se na tom nemění. Ale objevují se věci, co ti umožní zužitkovat slabosti nepřítele nebo odolávat abnormálním stavům, takové nápadné věci. A když je vyleveluješ, některé z nich se promění na Smysly přehledného typu.”

„To je i [Jestřábí zrak].”

„Například tam jsou [Hadí oči]. Když se aktivují, mají na viděné nepřátele paralytický účinek. Je to jeden ze Smyslů, co se dá získat po 20. [Hadí oči] jsou víc orientované na boj než [Jestřábí zrak].”

Řekli, že jste na houby. Promiň, [Jestřábí zraku]. Ale já tě nezatratím.

„Pokud [Jestřábí zrak] vyleveluju, jednoho dne bude nejsilnějším Smyslem.”

„No ano, nikdo neví, jaké jsou derivace [Jestřábího zraku], protože ho nikdo v betě nevyleveloval víc než na 25.”

„Dobrá, pokusím se všechny svoje Smysly vytáhnout na 30 a pak uvidím. Ale když o tom tak přemýšlím, aby člověk získal hodně SP, bylo by dobré vzít si hodně Smyslů.”

„Vlastně je hodně lidí, co si berou Smysly a levelují je na 10, aby si vzali nové. Ale podle mě je to těžké. Navíc vyšší Smysly spotřebovávají 2 nebo 5 SP. Tímhle způsobem potřebuješ takové Smysly vylevelovat na 50 nebo 60. A levelování je obecně celkem těžké.”

Co jiného čekat od pokročilého hráče. Stanovila si nejkratší cestu.

„Myslím, že ještě chvilku bude trvat, než se dostanu na svůj level v betě? Brácho, co děláš ty?”

„Co tím myslíš?”

„Přesně to, co říkám. Co děláš, abys leveloval?”

„Aach. Vyrábím lektvary a šperky. Vydělávám peníze výrobou spotřebního zboží. Je to dobrý způsob, jak levelovat. Ale to platí jenom o řemesle.”

„Jsi zase švorc jako obvykle, že jo?”

Miu se vesele zasmála hláskem jako zvoneček. Na tom nesejde, ne? Ale i tak jsem na úrovni, kdy už jsem aspoň trošku užitečný v boji. Je to pravda.

„No, já na tebe budu dávat pozor, brácho.”

„Hoo, tak to jo.”

„Jojo. Mám za úkol zaručit, že se k mému dívčímu bráchovi nepřilepí nějaký škodlivý hmyz.”

„Takové škádlivé žertíky si odpusť. Když si na to vzpomenu, skoro omdlívám agónií.”

„Jojo. Tak půjdu lovit se Sei.”

„No dobře, pozdravuj ode mě Sei.”

„Brácho, chceš jít lovit s námi?”

„Prozatím ne, jsem unavený.”

Udělal jsem spoustu věcí. Kvůli tomu boss netvorovi jsem byl nervózní, i když VR není zase tak realistická. Během bitvy jsme byli neuvěřitelně napjatí. Nemyslel jsem si, že mi to tak pocuchá nervy. A co potom boj s drakem? Šel jsem do svého pokoje. Přemýšlel jsem o našem rozhovoru a o Takuově družině. Zesilování zbraní a brnění je přece jenom skvělé. V tu chvíli jsem si to uvědomil.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>