DM - kapitola 172

Kapitola 172 – Do města magických lovců

Tady Satou. Můj otec workoholik se od dob, co jsem byl malý, vracel z práce pozdě v noci a do práce odcházel brzy ráno. Možná kvůli tomu si nevzpomínám, že bych se s ním nějak moc setkával. Ačkoli jsem si nikdy nemyslel, že budu ve stejné pozici, ještě než se ožením.



Od naší poslední cesty vozem uběhla celkem doba. Když jsme byli ve vévodském hlavním městě, vždycky jsme jezdili vozem, ale hlavní ulice ve městě se svou úhledně připravenou hlínou byla celkem jiná než nerozvinutá, úzká cesta na venkově. Jelikož jeden přítok velké řeky tekl podél hlavní cesty, jelo tu jenom pár vozů. Většina se přesouvala na malých loďkách po řece.

„Gatagoto~”

„Gotogoto nanodesu!”

Pochi a Tama vypadaly příšerně vzrušeně od chvíle, co jsme vyjeli z města. Tahaly mě a třásly s rukávy na obou stranách v rytmu natřásání povozu, takže bylo těžké číst si v menu knížky.

„Ach jo~ co přesně vám na tom přijde zábavné.”

„Ty to nevíš nodesu?”

„Arisa je pořád zelená~”

„Není dobrá nanodesu~”

„Mukka~ tak neomalené, i když jste jenom Pochi a Tama~”

Arisa mluvila jako nějaký šéf děcek z celého bloku, ale zdálo se, že to řekla jen tak na oko a nemyslela tím žádnou urážku.

Když jsem viděl, jak se Lulu už nějakou dobu na kozlíku hihňala, zatímco se dívala dopředu, vypadalo to, že důvod znala.

„Lulu, nesměj se, řekni mi, jestli víš, o co jde.”

„To~nemůžeš, jelikož je to [Kvíz], nemůžeš se na odpověď ptát jiných lidí.”

Arisa bručela s „gununu”, kvůli Luluině odpovědi takové bručení nehodné mladé dámy. Jelikož Lulu použila slova, co Arisa obvykle říkala ostatním, pravděpodobně nedokázala nic namítnout.

Ale ani já jsem to nevěděl, hádám, že si řeknu o nápovědu.

„Promiňte, Pochi a Tamo. Já to ale také nevím?”

„Gaan.”

„Na nanodesu.”

Tamo, prosím, přestaň nahlas říkat ty zvukové efekty. Pohladil jsem ty dvě po vlasech, vypadaly jako dvě štěňata, které jejich pán zradil. Jako kdyby to chtěly zahladit. Tak jsem přemýšlel, ten špatný jsem tady byl já?

„Monopol na pána~”

„Je pěkné být spolu nodesu.”

„Aha.”

Tak mě tak napadá, když jsme byli ve vévodském hlavním městě, zvlášť v druhé půlce pobytu, jsme spolu kromě jídel a spánku moc nebyli. Jelikož během druhé půlky pobytu jsem byl jako otec pracující přes čas, co se vracel domů pozdě, když už byli všichni v posteli, pojďme je trochu hýčkat.

„Satou.”

Mia, co šla na průzkum společně s Lizou a Nanou a jednorožcem bez rohu, se vrátila zpět. Skočila z bezrohého zvířete k vozu, takže jsem ji chytil a postavil do vozu. Ačkoli nabrala trochu tuku, pořád byla celkem lehká. Vypadalo to, že bude v pořádku i bez dietních omezení jako u Arisy.

„Pane, cestu vpředu blokuje padlý strom.”

„Pane, to, jak ten strom padl, vypadá nepřirozeně. Působí to, že to někdo udělal naschvál.”

Ten padlý strom byl pravděpodobně dílo loupežníků, aby zastavili vozy. Když Liza a ostatní šly na průzkum, našel jsem loupežníky na malém kopci trochu dál od silnice, a tak jsem se s nimi už vypořádal Vzdáleným omráčením. Magie byla přece jenom praktická.

„Pochi, Tamo, převlečte se do pracovního oděvu. Odstraníme ten padlý strom.”

„Jasně~”

„Slyším slyším~ nanodesu.”

Řekl jsem Lize, že ten padlý strom odstraním magií, ale jelikož ho chtěla použít k tréninku tím, že by ho připodobnila k netvorovi, odmítla mě.

Tohle bylo tak akorát na kontrolu výkonu magických mečů. Pokud se nedokáží řádně držet zpátky, když půjdou proti loupežníkům, rozhodně protivníka zabijí.

„Pane, přeji si dobít nodesu.”

„To nemůžeš~”

„Tama má pravdu. Pokud to nenabiješ vlastní manou, nebude to trénink.”

Tak nějak jsem se vyhnul Pochině žádosti, tomu útoku, co přišel s očima vytočenýma vzhůru, zatímco mi předložila svůj krátký magický meč. Možná by to bylo nebezpečné, kdyby mě Tama nepodpořila.

Nikdo nedokázal použít magické ostří jako Liza, ale Tama a Nana byly schopné nabíjet manou bez problémů. Ale Pochi byla jediná, co s tím měla těžkosti. Podle Arisina zkoumání to nebylo jenom tím, že měla málo MP, ale také bylo třeba, aby naráz operovala velkým množstvím many, takže jí to moc dobře nešlo. Ačkoli mezi Taminou a Pochinou manou nebyl žádný rozdíl.

„Jéj, hotovo nodesu!”

Pochi konečně vlila manu do svého krátkého meče, otočila se na mě a sálala z ní aura, co říkala, abych ji pochválil. A tak jsem ji pochválil: „Dobrá práce.” Přitom jsem ji pohladil po vlasech. Vypadalo to, že se jí oháňka co nevidět zlomí.

„Jako první půjde Nana. [Skořápka].”

Nana volně ukázala zvýšenou fyzickou sílu díky fyzické posilovací přírodní magii, vytasila štít, co byl větší než její tělo, a jednoruční meč.

Ačkoli se velikost magických mečů Nany, Pochi a Tamy lišila, dal jsem do nich stejný magický okruh. Když se meč naplní manou a odříká se heslo, magický okruh vyrytý do meče se aktivuje. [Skořápka] generuje válcové manové pole kolem osy magického meče.

Byl to magický okruh, co se normálně vkládal do štítů nebo brnění, ale s tímhle se meč dal použít jako tupá zbraň. A také to bylo užitečné, když jste bojovali proti netvorům s kyselinou nebo zahnívajícími tělesnými tekutinami, takže jsem se s tím pokusil zaexperimentovat.

Nejdřív jsem vyrobil magický meč a vyryl jsem do něj magický okruh, co dokázal generovat oheň. Ale zdálo se, že teplo z ohně materiálu příliš škodilo. Když jsem se meč pokusil použít, rozbil se. Tento plán jsem odložil, dokud nezískám materiál, co byl víc odolný teplu. Jelikož po dlouhém používání vám to taky spálí ruce, zdálo se, že jsem musel najít i nějaký izolační materiál.

Byl to jednoduchý magický okruh, ale pravděpodobně byl ideální na jednání s loupežníky, ke kterému došlo už mnohokrát.

Po jediné Nanině ráně se padlý strom velikosti tří mých pasů rozštípl napůl až do středu.

„Druhé kolo, Tama jde~”

„Třetí kolo, Pochi nanodesu!”

Tama teď kvůli vlivu turnaje v bojovém umění měla dva krátké meče. Pěkně udržovala rovnováhu, až byste si nemysleli, že nemá techniku Duálního tasení. Pochi měla stejný styl jako předtím s jednoručním krátkým mečem a štítem.

Tama zužitkovala tíhu dvou magických krátkých mečů, ne, šikovně zužitkovala sílu setrvačnosti z vlastního útoku, udeřila do padlého stromu, jako kdyby tančila. Každý její úder měl jen asi 20-30% Nanina útoku, ale jelikož zasahovala hodně, postupně odsekávala tenký padlý strom a větve.

Pochi jednoduše tasila krátký meč a vyrazila kupředu. Řádně ji umocnila technika Těžkého úderu. A přesto to bylo jen asi 80% Nanina útoku. Přemýšlel jsem, jestli to bylo kvůli její fyzické stavbě nebo zbrani.

„Čtvrté kolo, Magické ostří, Těžký úder.”

Liza zaútočila v nízkém postoji, zatímco za sebou zanechávala rudé linky světla. Techniku Bodnutí pravděpodobně nepoužila proto, že u tohohle byla mnohem důležitější škoda z úderu než z průniku.

Ale kopí mělo přece jenom až příliš silnou bodavou sílu. V padlém stromě zanechala jenom velkou díru, na rozdíl od Nany a ostatních, co strom rozdrtily.

Měl bych pro Lizino kopí udělat nějaký dodatek pro případy, kdy bojuje s nepřítelem s odolností vůči bodnutí.

S pomocí Miiny Balónové magie a Arisiny Odpudivé magie padlý strom roztrhaný na kousky odstranily z cesty.

Jelikož se během toho procesu loupežníci probrali, znovu jsem je uspal Vzdáleným omráčením. Magickou rukou jsem už sesbíral jejich zbraně. Nebylo mezi nimi nic, co by stálo za všimnutí, a tak jsem to roztavil na surový materiál.




„Chcete něco ve vesnici?”

„Ne, nijak zvlášť nemáme v plánu se zastavit. Zdálo se, že tam něco vyhořelo, to zaútočili loupežníci?”

Když jsme projížděli kolem vesnické zemědělské usedlosti, vyzvalo nás pár ozbrojených sedláků. Zdálo se, že jeden z nich měl popáleniny, ale sedláci za ním měli jen šrámy. Navíc jejich zbraně byly nahrubo dělané, dokonce se to dalo nazvat improvizací. Věci jako dřevěná kopí, co měla akorát naostřená konce nebo s rozštípnutím obsidiánem přivázaným na konci.

V jejich očích byla nenávist a strach.

„Já, byl to ještě někdo horší než loupežníci. Byl to šlechtic,” prohlásil mladý muž, jako kdyby zvracel.

Ze vzdáleného domu jsem vycítil letmý pohled. Jakmile získám nějaké informace, měli bychom odtud co nejrychleji odjet.

„Byl to místní šlechtic?”

„Ne, nikdy jsem ho neviděl. Zeptal se, jestli skrýváme zvířecí lidi. Když jsme mu řekli, že o žádných nevíme, magií nám spálil domy a pohrozil nám, abychom se přiznali.”

Šlechtic používající ohnivou magii, co hledá zvířecí lidi.

Strašlivě mi to někoho připomnělo. Byl to ten cizí šlechtic, co se na temné aukci snažil koupit tu princeznu bílých tygřích lidí. Jelikož jsem si nepamatoval jeho jméno, pátral jsem po něm tím, že jsem to omezil jen na okolí sousedního města až sem.

Aspoň si ho označím. Bylo by otravné, kdyby omylem zaútočil na Tamu.

„To je neštěstí. Také si musíme dávat pozor, abychom se do toho nezapletli. Tohle je jako díky za informaci, přijměte to prosím.”

Vytáhl jsem ze schránky ve voze tři lektvary nižšího řádu a předal je mladému muži. Jelikož vypadal pochybovačně, řekl jsem mu, že to byl velmi levný magický lék, a pak jsme s vozem odjeli, než mohl něco říct.

„Jsi celkem štědrý, he~”

„Vážně to byly jenom atrapy, co jsem vyrobil do vozu. Vážně to jsou levné věci, víš? Jeden má cenu nanejvýš 1 měďák.”

„Lev~né.”

Byl to zbytek z toho, jak jsem ve velkém vyráběl magické lektvary pro vojenské užití, z knihy alchymie, co jsem koupil na temné aukci. Vznikly, když jsem neměl dost surového materiálu nebo když jsem vynechal nějaký krok. Ty dřívější lektvary nižšího řádu byly zhruba stejné jako magické lektvary nižšího řádu, co obvykle vyrábím a co jsou tak 20x naředěné. Nicméně si nijak nezadají s lektvary nižšího řádu, co jsou na trhu. Ale jelikož se je dá rozředit bez magických jader, je to rychlejší a snadnější na výrobu. Obvykle se výroba lektvaru považuje za otravu.

Jelikož [Rozředěný lektvar nízkého řádu], co jsem vyrobil touto metodou, měl slabý účinek, mohl jsem ho volně dávat lidem. Bylo to praktické.




A pak tři dny poté, co jsme odjeli z města, jsme na břehu velké řeky konečně spatřili město Puta. V tomto městě se shromažďovali lidé zvaní magičtí lovci, co lovili netvory a sbírali jejich magická jádra. Ačkoli název té profese zněl silně, většina z nich nebyla ve vyšším levelu než 10. V tomto vévodství bylo několik měst, kde se shromažďovali magičtí lovci, jako toto město Puta.

Od paní Tariny ze svitkové dílny jsem se dozvěděl o okolnostech v okolí. Stěžovala si, že magická jádra, co dorazila z města Puta, byla malá a nebyla čistá.

Kolem lesa nedaleko tohoto města Puta bylo osm doupat, v každém bylo zhruba 100 demigoblinů. Navzájem byli od sebe tak 10 kilometrů. Také tu sem tam byla malá doupata se zhruba tuctem demigoblinů.

Pravděpodobně je lovili kontrolovaně, aby jich nebylo příliš mnoho a aby také nevymřeli.

Nezdálo se, že demigobliny lovili jenom lidé. Kolem doupat se potloukali různí hadoví, ještěrkovití nebo žabí netvoři. Zdálo se, že se jedna taková družina zrovna vracela do města Puta a podle toho, co jsme odtud viděli, měli nějaké problémy.

Můj ty světe, na tomto světě bylo spoustu problémů.
-----------------------------------------------


~ A jsem zpět s DM-9. Tahle kniha bude mírně technická, takže pokud v textu následujících kapitol narazíte na nějakou botu, prosím, nahlásit... Snad to pak společně vymyslíme. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>