DM - kapitola 171

Kapitola 171 – Noc během večírku

Tady Satou. Mám pocit, že poté, co se ze mě stal pracující dospělý, jsem spoustu Vánoc strávil v kanceláři. Kdyby březen nebyl konec daňového roku, možná bych konec roku strávil mnohem uvolněněji.



„Pane, Arisa vypadá divně.”

Arisa byla vždycky divná, ale když to řekla Lulu, muselo to teď být ještě divnější. Když jsem se podíval na místo, na které Lulu ukazovala, podezřele si v temné místnosti broukala vánoční koledy jako „Tiiichá noc” „svaatá noc”, zatímco zírala na ohňostroj v dálce.

Stalo se něco, co stimulovalo její minulé trauma?

„Vypadá to, že vzpomíná na něco nepříjemného, tak ji nechme na pokoji.”

„D-dobře...”

Abychom ulevili Lulu, co se bála o svou mladší sestru, uspořádejme si zábavnou vánoční oslavu a přepišme Arisiny špatné vzpomínky.




„Co to je tak najednou? Tady nejsou žádné Vánoce nebo Valentýn, víš?”

Zdálo se, že se Arisa zdrchala, neboť mumlala: „Riajuu, to máš za to.” Vypadalo to, že nějaký ten efekt stále přetrvával.

„Vážně, myslel jsem si, že to minulí hrdinové rozšířili.”

„Vánoce jsou jen městská legenda. Stejně jako tu není žádné Tsuchinoko, tu nejsou ani Vánoce! Z čehož vyplývá, tento závěr!”

Ne, to bylo velmi nucené, víš? Vlastně se to nedá naprosto dokázat.

No, to je jedno.

„Napadlo mě, že bych uspořádal hostinu, a udělal něco jako vánoční oslavu, ale hádám, že bych neměl.”

„Hosti~?”

„Masový festival nanodesu?”

„Ovocný festival.”

Mladá skupinka zareagovala na to slovo hostina.

„Budeme mít celou pečenou krůtu, šampaňské? Budeme mít taky smažené kuře s kostmi?”

„Krůtu jsem nikdy neviděl, ale ptáci podobní kuřatům tu jsou, takže je připravím, pokud jsi s tím v pohodě.”

„Hurá! Tak to taky musím udělat vánoční oděvy! Očekávej Santu v minisukni!”

Možná to bylo jen bravado, ale zdálo se, že začala mít trochu víc energie.




„Pane, ohledně ovoce lulu, co jsme chtěli použít na koláče--”

Lulu řekla, že od svatby pana Tisrada bylo ovoce vždycky vyprodané. Erina a Talna, které jsem požádal, aby Lulu pomohly nést suroviny, zkroušeně seděly na židlích poté, co vyčerpaly veškerou svou energii.

Hádám, že bych měl požádat přímo vikomta Emlina, aby nám ovoce dal. Bude to trapné, jelikož jsem odmítl nabídku k sňatku s jeho dcerou, ale vikomt to stejně pravděpodobně nemyslel vážně, takže to bude v pohodě, že?

„Něco s tím udělám. Chci, abys udělala piškot, Lulu, dokážeš to?”

„Ano! Intenzivně jsem trénovala, takže to zvládnu.”

Lulu byla pracant. Přípravu na koláče a vaření svěřím Lulu a na to, co se nedalo udělat o samotě, si půjčí služebné barona Muna. Měly by být schopné aspoň oloupat brambory.




„Pane rytíři!”

„Zdravím, slečno Lino, dlouho jsme se neviděli.”

Druhá dcera Lina mě v domě vikomta Emlina uvítala.

Vikomt mi posledně nabídl Linu k sňatku jako poděkování, že jsem okamžitě zvýšil cenu sadů stromu lulu. Ať se na to člověk díval, jak chtěl, bylo mi jí líto, aby se provdala za venkovského šlechtice s nižším titulem, a tak jsem to řádně odmítl.

Chválil jsem její nové šaty, dokud vikomt Emlin nepřišel do salónku. Řekla mi, že její předchozí šaty byly její matky. Takže to možná bylo tím, že byla šťastná, že má nové šaty, a když jsem jí je chválil, vesele se točila na místě.

„Ho? Vánoční oslava, že?”

„Když jsem zkoumal kuchyni z éry dávného krále Yamata, našel jsem to zapsané v dávném dokumentu. Když jsem se na to nedávno zeptal pana hrdiny, informoval mě, že to byl festival z jeho rodiště, takže jsem se chtěl pokusit to napodobit.”

Při této příležitosti se vymluvím na Hayata. Stejně nežil ve vévodském hlavním městě a měl by mít spoustu práce, takže mě nebudou podezírat, že to je jen nahodilá řeč.

Když jsme to prodiskutovali, prozatím mi zamluvili nějaké to ovoce lulu. Zdálo se, že nakázal správcům sadů, aby vybrali to nejlepší ovoce. Byl laskavý jako obvykle.

Když jsem lelkoval ve vikomtově vile, ze slušnosti jsem řekl Lině: „Pokud ti to nevadí, přijď na oslavu.”

Stejně tam budou slečna Karina a ostatní, čím víc, tím bude veseleji.




Dál jsem zamířil na trh se surovinami před přístavem. Pátral jsem po vzácném ovoci pro Miino festivalové ovoce a po zelenině na obarvení jídla.

„Masuta!”

„Nano, tam je masuta!”

Když jsem se otočil po zdroji těch šišlavých hlasů, Nana v obou rukách nesla lachtaní děti. Z nějakého důvodu za ní byla i Sera.

„Zdravím, Sero.”

„Dobrý den, Satou.”

Sera se jako vždycky začala sladce usmívat, jen jsme se střetli očima. Ale dneska by se nemělo rozdávat jídlo, copak se asi stalo?

„Ano, měla jsem nějaké pochůzky, takže jsem přišla sem. A náhodou jsem zahlédla Nanu.”

„Seera, masuta poslouchá.”

„Nana, milenka masuta?”

„Podrobila jsem svůj vztah s master podobnému zkoumání a hlásím, že to je vztah mezi pánem a jeho sluhou.”

Sera jim se zrudlou tváří naznačovala, aby přestali mluvit, ale bylo pravděpodobně nemožné čekat, že ti tři vycítí atmosféru.

Ale myslel jsem si, že kněžky nemají dovoleno chodit s opačným pohlavím. Ale hádám, že je také v tom věku, takže ji takové řeči zajímají.

Dělal jsem Seře společnost nesmyslným povídáním, zatímco se ona snažila změnit téma. Když už jsme byli v tom, pozval jsem Seru na vánoční oslavu.




Po cestě zpět jsem se setkal s Lizou, co nesla na rameni stromek podobný jedli. Vypadalo to opravdově.

Ve vile jej nazdobily spoustou ozdob. Erina donesla několik vzorků na řemeslnou ulici v centru města a nechala je vyrobit ve velkém. Zdálo se, že o to požádala Arisa, a nechala mě to zaplatit.

Když jsem hodlal předat několik zlatých, bylo mi řečeno, že několik velkých měďáků bude stačit. Ach jo, místní platy byly nízké.

Zdobení jsem nechal na Mie a služebných a šel jsem Lulu pomoct do kuchyně.

„Vítej zpět! Tolik piškotu by mělo stačit, že?”

„Ano, to stačí.”

Nebo spíš není jich příliš? No, pokud nám něco zůstane, prostě to dám známým.

Jak jsem se připravoval opékat drůbež, pomyslel jsem na osazenstvo slavnosti. Jídlo by v mžiku zmizelo, kdyby to byl jen celý pečený pták a karaage.

Pokračoval jsem v přípravách na prosté velrybí karaage ve velkém množství, neboť se snadno připravovalo. Zdržel jsem se používání velryb kvůli obecné reakci, ale jelikož to nemělo žádné vedlejší účinky, pravděpodobně to bylo v pohodě. Stejně dobře jsem se o bramborové chipsy a velrybí karaage mohl podělit s dětmi ze sirotčince.

Přichytil jsem Talnu, jak pojídala karaage, a přiměl jsem ji vzít si na starost doručení do sirotčince.

„Mít zakázáno jíst v obklopení takové vůně! Pan rytíř je obr lidožrout~”

„To je příliš. Na oslavě můžeš jíst, kolik chceš. Takže se při té donášce snaž, dobře?”

Přemýšlel jsem, jestli ji ta hláška „jíst, kolik chceš” potěšila, s vervou řídila vůz k sirotčinci, navzdory své obvyklé ospalé tváři. Prosím, dávej pozor na provoz, jasné?

Udělal jsem příliš mnoho karaage, hádám, že se o to pozdě v noci podělím s Ga Houem a ostatními.




„To je stvašné~”

„Pane! Je to strašné nanodesu!”

„Aha~ je to strašné, co.”

Když jsem zdobil dort, Pochi a Tama pobíhaly kolem celé rozrušené. Jelikož jsem se soustředil, odpověděl jsem jim nahodile. Liza, co pomáhala s vařením, těm dvěma vyhubovala, že zvedaly prach. O něco později přišla i Mia.

„Je Tama hodné dítě~?”

„Je Pochi hodné dítě nanodesu?”

„Dobré dítě?”

Vy tři, proč se na to ptáte?

„Všichni jsou hodní.”

„Hurá~”

„Takhle Santa v noci přijde nodesu!”

„Vyhnuli jsme se Namahage.”

Ariso, co jsi jim tentokrát řekla? Nebo spíš se pomíchalo několik věcí dohromady!




Omladina, mladé služebné a Nana měly na sobě santovské minisukýnky. Pina a Liza měly dlouhé santovské sukně, možná proto, že to pro ně bylo trapné. Mě skoro přinutili, abych si oblékl santovský oblek s krátkými kalhoty, ale nějak jsem se tomu vyhnul.

„Dneska jsem přišla na pozvání.”

„Vítej, slečno Lino.”

Lina dorazila mírně pozdě. Měla na sobě jiné šaty, než co měla odpoledne. Byly to šaty s širokým živůtkem, co zdůrazňoval svůdnost. K jejímu věku se to nehodilo. Bylo to trochu příliš přitažené za vlasy. Za pět let by to měla být schopná unosit, aniž by se do toho nutila.

Jelikož se velmi snažila, ze slušnosti jsem jí odpověděl: „Dneska vypadáš dospěle.” Což ji přimělo přitisknout si dlaně k tvářím. Vypadala stydlivě.

Zrovna v té chvíli dorazil další host.

„Dobrý večer, Satou.”

„Pojď dál, Sero.”

Sera vypadala trochu jinak než obvykle. Měla výraznější líčení a obřadní kněžský oděv, co zdůrazňoval jeho záhadnost. Také měla několik vkusných šperků, co se hodily k jejímu oděvu a co nebyly nápadné.

Když jsem Seře pochválil její kněžský oděv a šperky, Lina, co nevěděla coby, se přidala ke konverzaci. Přál bych si, aby slečna Karina následovala její společenskost.

„Slečno Sero! Je pan rytíř známý věštecké kněžky?”

„Ano, v centru města se mnou pomáhá při rozdávání jídla.”

„Satou, ta rozkošná dáma je tvoje známá?”

Hm? Nelétaly tady jiskry?

„Ale? To voní dobře. Pořádá se nějaká oslava?”

„Vítej zpět, slečno Karino.”

Pina a služebné vítaly slečnu Karinu, co předtím spěšně odešla se svým mladším bratrem Orionem.

„Úžasná kráska.”

„Ach bože, proč se lidé rodí jinak...”

Když Lina spatřila slečnu Karinu, neměla slov. Když Sera spatřila prsa slečny Kariny, dlaněmi si změřila vlastní prsa a pak si kvůli něčemu stěžovala bohu. Sero, pokud to udělá kněžka věštby, nebude to sranda.

Když byli všichni přítomni, nařízl jsem dort a zahájil jsem oslavu.

Mia hrála na loutnu a Arisa začala zpívat.

Dokonce naschvál připravila listy se slovy pro hosty. Podle toho kulatého písma to psaly Pochi a Tama.

„Rolničky~ rolničky~”

„Maso padá~”

„Dneska je zábava.”

„Masový festival~”

„Ovocný festival~”

„Nanodesu!”

Bylo to špatně, ta píseň byla rozhodně špatně. Arisa s omladinou a Nanou v santovských minisukních předvedla tanec nezávislých Vánoc.

Přemýšlel jsem, co byl tento vřelý pocit u srdce, jako kdybych sledoval festival na základní škole.

Všichni si slavnost užívali. Jedli dort, vychutnávali si sezónní ovoce a kuřecí karaage. Bramborové chipsy, co jsem udělal ve velkém, byly nečekané oblíbené. Chtěl jsem koupit sycené nápoje, ale jelikož se převážely na objednávku, nesehnal jsem je.




Zatímco jsme hráli Twister, co Arisa připravila, objevila se nečekaná osoba.

V této hře byla jediným vítězem slečna Karina. Kromě toho, že měla měkké tělo, rovnováhu a sílu měla podpořenou Rakou, takže se nezhroutila bez ohledu na to, na jakém místě skončila. Já jsem také rychle prohrál a sledoval jsem to. Byla to nesmírná potěcha oku. Příčinou mé prohry nebyla rovnováha, ale pár konečných zbraní. A i když mi Mia a Arisa říkaly, že jsem vinen, byla to malá cena, co jsem musel zaplatit.

„Hej, Satou! Přišel jsem, když jsem se doslechl, že děláš Vánoce.”

„„„Vážený hrdina?!”””

Vtrhli nám sem hrdina, co držel šampaňské, a jeho následovníci. A stupeň chaosu na oslavě se ještě zvýšil.

„Copak jsi dneska ráno neodletěl z vévodského hlavního města?”

„Ach, od známého jsem dostal něco otravného. A tak jsem si musel promluvit s vévodou, a tak jsme se rozhodli nějakou dobu zůstat ve vévodském hlavním městě.”

Takže to bylo kvůli tomu krátkému rohu, co jsem jim včera dal.

Hrdina zamumlal: „Tohle vepřové je až příliš dobré.” Zatímco žvýkal poslední zbývající kousky velrybího karaage.

Pěkné! Hrdino!

Díky jeho neomalenosti nikdo neodhalil surový materiál. Hrdina měl defaultně techniku identifikace, takže mě skoro odhalil.

Požádal jsem Lulu, aby donesla koláčky, a připravené teriyaki z obrovského ptáka.

Hrdina od služebných přijal jednohubky, zatímco otvíral šampaňské, co přinesl. Jelikož Lina vypadala, že si chce s hrdinou promluvit, představil jsem ji. Místo toho požádala o potřesení rukou.

„Sero? Co tady děláš, takhle vyklouznout z chrámu!”

„Nevyklouzla jsem! Řádně jsem vrchní kněžku požádala o svolení.”

Tak sesterská hádka, no, to nevadilo, jelikož to dostatečně hřálo u srdce.

„Copak vadí se pozdě provdat, co je na tom špatného~”

„Přesně tak. Stejně mám 100 sourozenců, copak vadí, když se jeden z nich neprovdá?!”

„Správně! Vytvořím společnost, kde žena bude moct žít neprovdaná! Bude to ženské hnutí!”

Arisa a slečna Maryest začaly být vzrušené kvůli něčemu obtížnému. Arisa neměla pít to šampaňské, co hrdina přinesl, ale byla celá vzrušené ze své rozpravy se slečnou Maryest.

Nebo spíš nemělo tohle šampaňské příliš vysoký obsah alkoholu?

„Nyahahaha~”

„Tohle je rychlost jezení karaage nanodesu!”

„Holky, vy vždycky jíte tak dobré jídlo.”

„Závidím!”

Dvě zvířecí dívky z hrdinovy družiny a Pochi a Tama soutěžily v rychlosti jezení karaage, ale jelikož jsem ho udělal hory, prozatím to pravděpodobně nezmizí.

„Vychutnejte si tady to rožněné. Je to celkem něco, když se to sní s tímhle listovým obalem.”

„Ach! Tohle je výborné.”

„Aby někdo jako ty, co nenávidí zeleninu, řekl něco takového.”

Lulu doporučila lučištnici z rasy dlouhých uší z hrdinovy družiny celého rožněného ptáka . Tu temnou elfku vedle ní jsem nikdy neviděl, ale zdálo se, že i ona byla z hrdinovy družiny.

„Kuřecí maso je přece jenom úžasné. Pikantnost masa je jedno, ale ptačí maso je nejlepší, když se jí s kostí.”

„Podle mě je bez kostí výborné~”

„Pino, přestaň jíst rýžovou kaši a dej si karaage!”

„Talno, tahle rýžová kaše není jen prostá neochucená kaše. Vařila se s ptačím vývarem, takže to vytvořilo hlubokou chuť. Slyšíš mě—”

„Talno, nechám ti na starost ty dvě. Já žiju pro maso!”

„Počkej, Erino, utíkat není fér~”

Zdálo se, že Liza a služebné si jídlo užívaly vlastním tempem.

Na mě se z obou stran tlačily slečna Karina, co byla na mol, a kněžka Loreiya. Užíval jsem si toho blaženého pocitu. Byl jsem rád, že jsem pořádal vánoční oslavu.

„Vinen? Správně, vinen! Rozumíš, Satou? Ne, co? Prsa nejsou jenom o velikosti! Nejsou, víš? Je v pořádku, hlavně když jsou měkká, víš? Je to pravda, víš?”

Přemýšlel jsem, jestli ji slečna Loreiya přiměla pít, Mia začala být hovorná.

Mia mi seděla na klíně místo Tamy, co měla napilno s jídlem, a kázala mi. Ale jelikož ty obrovské objemy po mém boku byly až příliš úžasné, šlo to jedním uchem dovnitř a druhým ven.

„Satou? Slyšíš mě? Neslyšíš! Tohle nemůžeš, víš? Řádně mě poslouchej. Pokud ne, uchýlím se k poslednímu řešení, víš? Ano, mé eso v rukávu!”

Vypadalo to, že se na mě hněvala, že jsem jí řádně nedělal společnost. Zepředu mi objala tvář svou hrudí. No, ne, když to uděláš takhle silně, má to opačný účinek. Narážela do mě žebry, bolelo to. Samozřejmě jsem to nahlas neřekl. Kdybych to řekl, vážně by se naštvala.

Počkal jsem, až byla Mia spokojená. Přiměl jsem ji normálně si sednout a zapletl jí vlasy. Vypadalo to, že byla spokojená, když jsem se o ni staral. Přemýšlel jsem, jestli po chvilce prohrála s alkoholem, slyšel jsem její klidné oddechování, a tak jsem ji uložil ke spánku.

„Nano, strašné.”

„Masutu nám seberou, víš?”

„Potřebujeme strategii na opětovné uzmutí! Ohlašuji zahájení mobilizace!”

„Aj.”

„Nano, hodně štěstí.”

Nepamatuju si moc z toho, když na mě Nana zaútočila zezadu.

Byla to velmi, velmi šťastná noc.

Té noci si všechny Arisou počínaje pověsily vedle postelí ponožky, a tak jsem jim do nich dal připravené vánoční dárky.

Zatímco jsem si představoval potěšené tváře všech, až spatří své dárky, vánoční noc dál proudila. Usrkávat šampaňské, zatímco jsem naslouchal vánočním písním, bylo jednou za čas pěkné.
-----------------------------------------------

~ Poslední kapitola v 8. knize. A jak už to tak bývá, dám si se Satouem krátkou (anebo možná trochu delší) přestávku. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>