DM - kapitola 166

Kapitola 166 – Urozená kněžka

„Ringrande!”

V prostorné soukromé komnatě se rozléhal hlas mladé dívky.

„Ringrande!”

Dívka udeřila polštářem, co si nesla, do pohovky, jako kdyby ze sebe sypala své černé emoce.

„Riin, graaan, de!”

Se silou bezmocné dívky polštář vyloudil jen tiché puf a ani se nezvedl oblak peří. Pravděpodobně normálně necvičila, po pár máchnutím polštářem dívce došel dech.

Tehdy se chlapec tlumeně uchechtl.

„Kdo!”

Dívčin hněv se vrátil, jak popadla dech. To proto, že služebným v komnatě rozkázala, aby místnost vyklidily, než se začala chovat takhle násilně.

„Jsi ve špatné náladě, co, Sero?”

Člověk, co s úsměvem vyšel ze stínů, byl Seřin starší bratr, Tisrad Oyugock. To jméno, co Sera před chvilkou křičela, bylo jméno jejich starší sestry.

„Tisrade! Vstoupit beze zvuku je hrubé.”

„Promiň.”

Chlapec, co se vlídně usmíval, se vyhnul Seřinu výhružnému postoji jako vrba. Na svých 10 let se zdál trochu vyspělý.

„Křičela jsi Rinino jméno, co se stalo? Zase jsi od klevetících služebných slyšela nějaké pomluvy?”

Zdálo se, že udeřil hřebík na hlavičku, neboť Sera nadmula své zrudlé tvářičky a odvrátila se. Normálně se jen zřídka chovala tak dětinsky, ale před jejím bratrem Tisradem to nebylo tak vzácné.

„Pche, je to stejné jako obvykle— [Hele, hele, slyšela jsi to? Povídá se, že slečna Ringrande obnovila ztracenou magii!] a [To ses o té staré historce dozvěděla až teď? Tentokrát vedla svaté rytíře a vyhladila pána podlaží labyrintu v Labyrintovém městě! Důkazem je ten meč magického blesku, co získala, víš?] a [Ale, ale, kolikpak zlaťáků by za ten magický meč z labyrintu bylo? Je vážně úžasná~]. To řekly. Navíc nakonec řekly: [V porovnání s ní je slečna Sera normální, že?]. Nemyslíš si, že to není jejich věc? Já už to vím! Jenom mladší sestra geniální starší sestry zná těžkosti mít geniální starší sestru!”

Chlapec se hořce usmíval, zatímco poslouchal svou mladší sestru, co napodobovala hlasy služebných. To proto, že od svého komorníka a služebných slyšel podobné řeči, akorát že jméno jeho sestry nahradilo jeho. A proto sem naschvál přišel, aby svou sestru povzbudil, protože musela být ve stejné situaci.

Vážně svou sestru jen povzbuzoval. Nebyl zbabělec, co si navzájem lízal rány. Pokud by byl takový, v budoucnu by nedokázal sjednotit ty bláhové, prohnané staré šlechtice, co se roztahovali po tomto širém území, co mu předá jeho děd a otec.

„Sero, přestaň se srovnávat se sestrou. Ona je zvláštní. Je to skvělá žena, co bude stát po boku lidí, co zanechají stopy v historii jako dávný král Yamato a mudrc obnovy Ozara. Pokud se budeš srovnávat s obrovským stromem, akorát budeš bědovat nad svými nedostatky.”

„Uu~ já to vím, ale—! Tady nejde o teorii!”

Byla to slova, co by neměla říct sotva sedmiletá dívka, ale Sera, co byla mnohem chytřejší než jiné děti jejího věku, pochopila, co její bratr říkal. A přesto ve svém dětském srdci nedokázala uznat, že to je pravda.

„Pokud budeš pořád naštvaná, objeví se ti na čele vrásky, víš? Nechoď si za mnou stěžovat, pokud tě chlapec, co budeš mít v budoucnu ráda, bude kvůli tomu nenávidět.”

„P-pche. Pokud na to dojde, přiměju tě, aby sis mě vzal za nevěstu, takže to nevadí!”

Sera si mnula čelo, zatímco ze sebe sypala tyhle nepřístojnosti – ačkoli to bylo mírně roztomilé. Zdálo se, že její mysl mladé dívky rostla rychle.




„Křest?”

„Jo, udělá to osobně vrchní kněžka Yu Tenion.”

„Hee, to je úžasné. Dobře pro tebe, Sero. Nechat se pokřtít Svatou spásy, není to kvůli otcově žádosti?”

[Svatá spásy] bylo druhé jméno vrchní kněžky Yu Tenion, co získala za svou roli následovníka hrdiny a její titul [Svatá]. Kvůli svému pokročilému věku jen stěží kdy prováděla křest. Chlapce Tisrada a slečnu Ringrande vlastně nekřtila ona, ale vrchní kněz. Ačkoli jelikož vrchní kněz měl technicky vyšší postavení než ona, bylo absurdní si kvůli tomu stěžovat.

Sera se usmívala od ucha k uchu, zatímco ji otec a starší bratr objímali.

Ráda byla speciální.

Jelikož její starší sestra byla příliš výtečná, ty nejzvláštnější věci šly přece jenom k její sestře.

Po třech týdnech příprav se Sera vydala do Tenionina chrámu v doprovodu svého staršího bratra. Normálně se ten rituál odehrával v kapli na hradě, ale aby nebyli vůči vrchní kněžce nezdvořilí, tentokrát se rituál křtu konal ve svatyni v Tenionině chrámu.

„Ty jsi Sera, že?”

„A-ano, paní vrchní kněžko.”

Sera se styděla, že se nechovala jako dáma, když kvůli přílišné nervozitě promluvila moc nahlas.

Vrchní kněžka jemně pohladila Seru po vlasech a zašeptala jí blízko u ucha: „Zvedni hlavu, být veselá je něco úžasného, víš?”

Bylo nepředstavitelné, jak ta vlídně vyhlížející osoba bojovala proti démonickému lordu spolu s hrdinou.

Vrchní kněžka objímala Seru na klíně, dokud se neuklidnila. Přitom ji hladila po vlasech. Když si potvrdila, že už nebyla nervózní, vzala ji za ruku a vedla ji do rituálního magického kruhu.

„Poslouchej, během rituálu mysli na svého oblíbeného člověka.”

„Nevadí, že se nebudu modlit k bohu?”

„Ne, uklidni své nitro a mysli na svého oblíbeného člověka, ten vřelý pocit se k bohu donese.”

Tohle byla metoda vrchní kněžky, nebylo to oficiální učení Tenionina chrámu. Normálně ji musela akorát postavit do magickém kruhu, odříkat kouzlo křtu a byl konec.

„Představila sis svého oblíbeného člověka?”

„Ano, vrchní kněžko.”

„Ufufu, na kohopak asi myslíš? Je to tvůj budoucí manžel?”

„T-to není. Já se neprovdám.”

„Ale, ale, to se chceš stát kněžkou?”

„Jo, stanu se kněžkou!”

Sera mluvila jako dítě, když ji vrchní kněžka škádlila, aby to z ní dostala. Ona si toho samozřejmě nevšimla. Bylo to, jako kdyby se zmítala ve vzpomínkách, jak si jako dítě hrála se svou starší sestrou.

„Ufufu, ■■ ■■■ ■■ Křest (Iniciace).”

Jako kdyby magický kruh zareagoval na kouzlo vrchní kněžky, uvolnil teplé modré světlo. Z magického kruhu se zvedlo světle modré světlo a vesele tančilo kolem Sery, jako kdyby jí žehnalo. Zlehka, jako kdyby z pohádky vyšly malé víly.

Jedno světlo zmizelo, jako kdyby ho Sera nasála do své hrudi, a rituál skončil.

„Otevři oči. Kněžko věštby, Sero.”

„Ano.”

Vrchní kněžka najednou přešla do důstojného tónu na rozdíl od toho svého předchozího tónu laskavé staré ženy. A Sera na to odpověděla mírně průhledným hlasem. Vrchní kněžka viděla její dar [Věštby] a titul [Tenionina kněžka].

Lidé, co při rituálu křtu získali dar, byli nesmírně vzácní, ale byli tací. Ale v dlouhé historii Tenionina chrámu ve vévodském hlavním městě neexistoval žádný precedens, že by někdo z rituálu křtu získal dar věštby.

Na důkaz toho všichni kolem kromě vrchní kněžky a Sery byli ztuhlí v póze, kterou zaujali na začátku rituálu, jako kdyby tu situaci nedokázali pochopit. Potřebovali celkem dost času, než se znovu mohli hýbat.



„Sero Oyugock, odejdeš z domu Oyugock a budeš sloužit po boku Tenion?”

„Ano, vrchní kněžko.”

„Takže od teď jsi jen Sera. Teď vstaň, Sero. Tenionin chrám tě vítá.”

Když ten formální dialog skončil, dívka odvrhla bohatství a společenské postavení dcery z rodu Oyugock a vstoupila do učení kněžek Tenionina chrámu.

Nikdo proti tomu nenamítal, ani samotná dívka. Mezi 200 tisíci lidmi v tomto vévodském hlavním městě bylo jenom sedm a mezi 700 tisíci lidmi celého vévodství bylo jen devět lidí, co mělo dar věštby. A aby se ten dar s jistotou rozvíjel dle technik, co vlastnily chrámy, neměli tito lidé na výběr a museli žít v chrámu.

Ačkoli byl tento dar omezený, měl moc pokládat otázky přímo bohu. Tohle byl jediný způsob, jak od boha získat proroctví ohledně velkých pohrom.

A proto byl trénink věšteckých kněžek přísný.




„Sero, Releno, Rozo, tady se seřaďte. Poslouchejte, dokud budete v magickém kruhu, jste v bezpečí. Neztrácejte vyrovnanost.”

Ty tři dívky byly oděné v jiných druzích kněžských rób. Každá měla na oblečení vyšitý symbol, co značil Tenion, Parion a Garleona.

Releně a Roze bylo devět, byly o rok mladší než Sera. Byly to dívky, co se staly kněžkami o rok později než Sera. Ty dvě byly Serinými pokrevními příbuznými, byly to zvláštní dívky, co měly od narození dar věštby.

Toto místo byl tajný hřbitov, co společně vlastnilo sedm chrámů ve vévodském hlavním městě.

Bylo to tajné místo, o kterém vědělo jen extrémně málo lidí dokonce i mezi chrámy.

„Kyaa.”

„Proboha.”

„Ku.”

Na druhé straně magického kruhu se z hloubi široké chodby zatarasené železnými mřížemi plížilo několik nemrtvých. Byla to scéna jako z noční můry, jako kdyby se otevřely dveře do podsvětí.

„Uklidněte se, učednice.”

„Takže uložte ty mstivé duchy k pokojnému spánku.”

„Odříkejte to, prohlášení požehnání!”

„„„Požehnání!”””

Po slovech knězů, co na ně dohlíželi, se dívky narovnaly a střásly ze sebe strach.

„■■■ Požehnání.”

„■■ Po◆žehnání.”

„■ ■ ◆ Požehnání.”

Ale těm mladým dívkám se kvůli extrémnímu psychickému napětí nepodařila ani ta nejzákladnější magie. Kromě Sery ty dvě ostatní selhaly ve svém netrpělivém zaříkávání.

„Uklidněte se. Releno a Rozo, odříkejte to znovu. Sero, stůj stranou.”

Po několika neúspěších a pokárání od kněze instruktora se jim konečně podařilo to odříkat. Jako kdyby se ti nemrtví chtěli dívkám, kterým se ulevilo, posmívat, házeli z druhé strany železných mříží své odťaté paže a tykadla. Požehnání nemrtvým způsobovalo jen minimální újmu.

Ale to celkem stačilo.

„■■ Očista (Proměnit nemrtvého).”

Po několika očistných kouzel, co aktivoval vyšší kněz čekající nedaleko, se nemrtví konečně přestali pohybovat a proměnili se zpět na mrtvoly.

Obrovské množství EXP z nespočtu poražených nemrtvých teklo k třem dívkám a vyššímu knězi. Na těla jim zaútočila bolest z rychlého růstu, jako kdyby je chtěla roztrhat. Dívky si objímala těla, co zakoušela zrychlený růst (levelování), a v agónii se svíjely na zemi. Ta bolest byla důkazem růstu, nemohly použít léčivou magii, neboť by to zasáhlo do jejich růstu.

Ty dívky o tom nevěděly.

Že kněží použili zakázané kouzlo, aby vyprodukovali ty nemrtvé, aby zrychlili jejich růst.

Od té doby musely tento tajný rituál podstoupit mnohokrát.

A pak ty dívky, co vyrostly, obdržely věštbu.

Budoucnost byla drsná.

Ach bože.

Modlím se, aby budoucnost lidstva a těch dívek, ty nešťastné události—
-----------------------------------------------

~ Tentokrát ohledně Sery. Vypadá to, že je celkem běžné (alespoň v novelách), aby chrámy na výcvik svých svěřenců používaly zakázané techniky. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>