OSO - kapitola 2 (3)

Ačkoli jsem zkontroloval svůj level, než jsem odešel z lesa, nevzpomínám si, že bych dělal něco ve spojitosti s [Mísením]. A přesto se mi zvýšil level, což znamená, že to bylo něco ve spojitosti s prací na tomto poli.

Tak nějak přemýšlím, jestli přidání kostí a mulče do půdy jako hnojivo se dá takhle vyložit. Pokud ano, pak s tím můžu souhlasit. A také mi k receptům přibylo hnojivo. Jinými slovy se to považovalo za produkt vyrobený mnou. Hmm. To je podezřelé. Dá se to připravit bez mísící sady.

Ale... no coby.

Nakonec jsem zasel semínka a byl konec. Na poli za 3.000G bylo dvacet míst na semínka. Zdá se, že bylinky se dají sklízet po jednom dni. Zase fantazie, co?

„Hmm. Konec. Ach, hovor.”

S pinknutím se objevilo jméno člověka, co byl registrovaný jako můj přítel – byl to Taku.

„Co je?”

[„Ehm, máš čas? Pokud jo, pojďme na lov. Jako v družině.”]

„Dobře, ale kam?”

[„Jdeme lovit na východ Velké divočáky. Yun, nestarej se o svůj level a přijď.”]

„Hele, ty už jsi rozhodl, že přijdu?”

[„Na tom nesejde. No, přiznávám se. Máme trable s lektvary.”]

„Chápu. Takže na tebe budu čekat u východní brány.”

[„Jasně.”]

Hmm, lov Velkých divočáků, co? To znamená, že jsou na úrovni písečných skřetů, co jsou v oblasti dolů na západě.

Trochu mě to navnadilo. Zkontroloval jsem svoje vybavení. Měl jsem luk a vylepšené šípy. Jelikož jich mám 300, tak mi během boje nedojdou.

Ale nemyslel jsem si, že by kamenné a dřevěné šípy byly spolehlivé. Měl bych si koupit železné šípy a vylepšit je [Alchymií]. Ale na to nemám peníze.

Když jsem dorazil k východní bráně, rozhlížel jsem se po Takuovi. Už tam čekal, zdá se, že jeho vybavení bylo lepší než to, co měl první den. Bylo to tak nějak frustrující. Já jsem měl pořád začátečnické vybavení.

„Čau, Yun.”

„Jo, myslíš to vážně? Brát mě s sebou.”

Upřímně jsem byl celkem nervózní. No, vzhledem k tomu, že poměr mezi muži a ženami v družině mimo nás byl 2:2, tak to nevadí. Kdybychom jenom my dva byli muži, tak by to bylo trapné, ale takhle s tím asi není problém.

Jak jsem se mírně uklonil členům Takuovy družiny—

„Orekko na scééééně!”

„Jůů, to je ale roztomilá holka.”

„Ale máš v ruce luk. Jsi v pohodě? Navíc máš ještě začátečnické vybavení.”

„To nevadí. Je to hra, tak ji nech, ať se baví.”

Ach, jo. To mě taky trápí. Tenhle luk, co mám, je základní luk. A taky mi neříkejte 'orekko' nebo 'roztomilá holka', jsem muž.

„Slyšeli jsme, že jsi Takuova kamarádka z reálu, ale vypadáš vážně prvotřídně. Vypadáš jako neoblomný typ, ne, kuudere. To je velká výhra.”

„Kráska, co?”

Už o mém vzhledu nemluvte! Prosím vás! Tohle řekli muž v lehkém vybavení a žena s vlnitými blonďatými vlasy oblečená v róbě duchovních, jak přišli ke mně.

„Ehm, tohle je Yun. Jak vidíte, je to lučištník, ale měla by být užitečná. I kdyby byla k ničemu, tak může dnešní boj použít jako referenci ke změně vlastních Smyslů.”

„Jo, neříkej od samýho začátku, že jsem k ničemu. Jsem řemeslník. Já bojuji na jiném poli.”

Okolní lidé se zatvářili jako 'ech?!'. Takže to je ono. Takhle to je. Řemeslník, co používá luk.

Navíc si museli myslet, že jsem pitomec, když používám základní vybavení. Ale ve skutečnosti jsem s tím nemohl nic dělat, protože jsem byl švorc.

„V tom případě bys mohla být užitečná. Jen tak mimochodem, co vyrábíš?”

To řekl ten muž, co zareagoval na můj základní luk. Ačkoli vypadal statně, vypadal celkem super. Přísný, ale vyrovnaný. Měl na sobě šedé válečnické brnění, super, ale otravné.

„Prozatím lektvary.”

Vyndal jsem z inventáře lektvar, co jsem vyrobil, a ukázal jim ho. Ten chlapec se zeptal: „To je lektvar pro začátečníky?”

„Ne, ten o úroveň výš.”

„Takže se můžeš starat o léčení.”

„Aach, zrovna mám vyprodáno. Všechny jsou pryč kromě tohohle jednoho.”

„Cože?!”

Taku se začal smát, zatímco se držel za břicho. Už nějakou dobu se snažil se nesmát, když si mě spletli s holkou. Mizera, teď vybuchl smíchy.

„Co jsi hloupá?! Proč jsi prodala všechny lektvary!”

„No, to proto, že mě stačí lektvary pro začátečníky a pilulky.”

„Jsi blbá?! Když tvoje SP překročí 10, účinek lektvarů pro začátečníky se sníží!”

„Hee, takže takhle to je, když má člověk přes 10 SP. V tom případě mám pořád ještě čas.”

Ten kovově zbarvený válečník se z nějakého důvodu chytil za hlavu. V jeho slovech nebylo žádné nepřátelství, pravděpodobně se snažil být laskavý, ale působilo to zastrašujícně, protože to řekl chlap se statnou postavou. Žena s kulatými brýlemi a zeleným trojúhelníkovým kloboukem, co stála vedle něj, se jej snažila utěšit. Tak nějak působila jako čarodějka.

Ale i tak lidé v předních liniích potřebovali Lektvary z tohohle důvodu, co?

„No, takže já vás představím. Ten nalehko oblečený bojovník je Gantz, léčitelka vedle něj je Minute. Muž v brnění je Kei. Ta čarodějka vedle je Mami. A já jsem Taku, šermíř.”

Taku je všechny představil naráz, abych je všechny zdvořile pozdravil, oplatil jsem jim jejich pozdravení a představil se.

„Já jsem Yun, jak vidíte, jsem lučištník se základním vybavením.”

Ačkoli jsem se představil takhle, byla to pravda. Spíš než abych lhal, je lepší se popsat takhle.

Pak jsme se přesunuli do oblasti, kde byli Velcí divočáci, nedaleko východu z plání. Jako lučištník jsem nemarnil svoje šípy v bitvách po cestě. Ačkoli jsem se takhle neúčastnil boje, místo toho jsem v tajnosti trénoval svůj [Jestřábí zrak], vrhal Očarování a sklízel předměty.

Sbíral jsem věci jako Protijedová tráva a Paralyzující tráva a [Recept] na Protijedový lektvar se aktualizoval. Měl jsem nový způsob, jak vyrobit lektvar smícháním Protijedové trávy.

Jinými slovy—existoval víc než jeden způsob, jak něco vyrobit.

Může se to dělat po etapách nebo se dá vyrobit z receptu. Většina hráčů takové věci nesbírá a prostě si předměty koupí od NPC. Mezi kameny byly také Měděná ruda a Cínová ruda. Pokud je zpracuju, mohl by z toho vzniknout Bronzový ingot. Později to zkonzultujme s Magi.

Také se zdálo, že se větve daly najít všude a havraní pírka se daly snadno nasbírat z netvorů typu havranů.

Pokud se peří zpracuje za pomoci [Šití], dají se z nich vyrobit předměty, co zvyšují regeneraci během přestávek jako spací pytel nebo lůžko. Ačkoli se zdá, že každý prodává peří za halíře, já to vážně oceňuju, protože to je materiál na moje šípy.

Jak jsem po cestě sbíral předměty, tvářil jsem se vážně šťastně. Ale Minutino a Gantzovo zírání mě tak nějak bolelo.

„C-copak je? Gantzi, Minute?”

„Ehm, vážně se znáš s Takuem? To se mi honilo hlavou. Totiž on je vážně zkušenej hráč a aby měl za kamarádku takovou roztomilou holku... to je ale riajuu.”

„A taky máš dvě sestry, ne? Takže aby měl takovej člověk na nic jako Taku takovou kamarádku jako ty, aby ho srovnala do latě. Co to je za milostnou komedii!”

Ne, nemám nejmenší ponětí. A taky jsem muž.

„Kdybych byl na jeho místě, tak bych se do tebe zamiloval, Yun.”

„Ne, za muže díky, ale nechci.”

„Já mám taky ráda roztomilé dívky.”

„Nechci, aby mě někdo miloval ani takhle!”

Minute stála za mnou a položila mi ruku na rameno. Jako muž nechci, abych byl oblíbený zrovna takhle.

Rozhlédl jsem se, kdo by mě zachránil, ten muž jménem Kei měl kolem sebe hořkou atmosféru, Mami se ho snažila utěšit. Hele, Taku. Ty jsi vůdce, tak se s tím snaž něco udělat. Zíral jsem na něj s tímhle významem, ale on se jen hořce usmál.

„Hejhej, co je mezi tebou a Takuem? No tak, jaký máte vztah v reálu?”

„Minute. Ptát se ve hře na život v reálu je nevychovanost.”

Ten kovově zbarvený válečník Kei zasáhl a zastavil to místo Takua.

Taku si na protest protáhl ramena a konečně se pohnul.

„Takže na nepřítele zaútočíme takhle. Jelikož rychlonožka Gantz neví, co by z nudy dělal, tak sem Velkého divočáka vyláká?”

„Nene, to je nemožný. Velkej divočák je až moc rychlej. Praštíme ho z dálky magií.”

Minute a Gantz, oba dva spokojení, mě nechali na pokoji.

„Tak dobře, ale moje zbroj je skoro jako papír. To je okamžitá smrt a taky nebudu moct použít naváděnou magii, nebo mě dostane.”

Mami nervózně vyjádřila svůj názor. Aach, co budeme dělat? Pomyslel jsem si.

„Na vylákání stačí jeden zásah, ne?”

„Správně. No, pokud to bude přímý zásah...”

„Pokud nebude vadit, že ho zasáhnu odtud, tak to můžu udělat já.”

Taku zareagoval s 'cože?'. Působil, že to nepochopil. Už je to nějakou dobu, co jsem byl schopen ho překvapit.

„No, prostě se koukej. <Očarování>——Útok.”

Očarování zhruba na levelu 10 trvá déle než na začátku, účinek je větší a prodleva mezi následným kouzlem je kratší.

Zvýšil jsem si vlastní útočnou sílu a natáhl luk. Podle mého úsudku byla vzdálenost 20 metrů.

Zdálo se, že dosah závisí na hráčově útočné síle. Jelikož jsem si ji zvýšil pomocí Očarování, dostřel se také zvýšil.

Ačkoli je dostřel výsledkem složité kalkulace, se svým vylevelovaným Lukem a také [Uměním] a Očarováním navíc bych měl být schopen na něj dostřelit.

Za pomoci [Jestřábího zraku] jsem zamířil, natáhl jsem luk co nejvíc to šlo, naslouchal jeho pnutí a vypustil šíp.

Jak šíp letěl vzduchem, ještě než jsem [Jestřábím zrakem] mohl potvrdit, jestli jsem se trefil nebo ne, už jsem nasadil další šíp. Když jsem vystřelil druhý šíp, potvrdil jsem si, že ten první zasáhl svůj cíl.

„Zásah, jde sem!”

Vypustil jsem druhý šíp, ale tentokrát jsem minul.

Jelikož jsem dvakrát použil <Střelbu do dálky>, nezbývalo mi moc MP. Když jsem přepnul na normální dostřel, aktivoval jsem Očarování.

„<Očarování>——Obrana.”

Vrhl jsem obranné kouzlo na Takua, co měl divočáka zastavit.

Střelná síla hráče typu mága byla zdrcující a spolupráce mezi dvěma šermíři a bojovníkem byla úžasná.

Jak velký divočák útočil zepředu, Kei neustoupil ani o krok. Gantz a Taku pokračovali v taktice 'udeř a uteč'. Někdy na sebe přitáhli pozornost divočáka, aby tomu druhému dopřáli čas na zotavení, a byli připravení na brutální útok po změně divočákova cíle. Ti tři muži byli schopni dosáhnout koordinovaného pohybu jen oslovováním vlastními jmény.

A přesto je jediná rána Velkého divočáka připravila o 30% HP. Ale u Takua to bylo jenom 20%. Ach, aha. Taku má brnění. A čím větší hodnotu statistiky hráč má, tím víc se zvýší díky očarování.

Jo, je to skvělý objev.

Chvíli jsem pokračoval ve střílení šípů a když se mi obnovilo MP, vrhl jsem obranné očarování. Když jsme Velkého divočáka konečně porazili, Minutino a Mamino MP bylo skoro na nule. Trvalo nám to celkem dlouho, divočák byl silný. Takže Písečný skřet je zhruba takhle silný. To je těžké.

Když bitva skončila, všichni byli strašně šťastní, jak si kontrolovali levely. A já, jů?!

[Luk], [Magické nadání] a [Magická moc] a také [Očarování] postoupily o level. Takže člověk získává bonusové EXP, když je nepřítel silný.

„Ach, nemyslel jsem si, že bychom Velkého divočáka porazili takhle snadno. Možná jsme si neměli kupovat tolik lektvarů.”

„Snadno?! I když pro mě bylo těžké byť jen z dálky přihlížet a střásal jsem se strachy?”

„Yun. Ty jsi ještě s družinou žádného silného nepřítele neporazila, že?”

Na začátku jsem jen se svými sestrami udělal ten tutoriál a pak jsem sám bojoval akorát se slabotinami.

„Normálně je to hodně na ostro, když jsou v družině lidi s méně než 10 SP a nemají žádné Lektvary a MP lektvary.”

I když říká tohle, nevím, co nevím.

„Hej, Yun, že jo? Můžu se tě na něco zeptat?”

„Copak? Kei.”

„Proč sis vzala smysl [Očarování]. Určitě ti řekli, že je na nic.”

„Hm, tak trochu. Ačkoli jsem ze začátku usiloval stát se univerzálním podpůrným charakterem, nasbíral jsem celkem dost brakových smyslů a rozhodl jsem se přejít na řemeslničinu. [Očarování] jsem si vzal jen tak z rozmaru. Zprvu jsem ho chtěl taky nahradit.”

„Aha, ještě jeden dotaz. Proč jsi na nás, na útočníky, vrhla obranné očarování. Přece bys měla mít útočné očarování.”

„...hm? Přišli jsme si sem zvednout level, ne? Smysl [Zbroj] nebo Gantzova [Kožená zbroj] nepostoupí do dalšího levelu, pokud na vás neútočí. Proto.”

„Aha. To... [Očarování] mě zachránilo. Dík.”

Tak nějak mi běhal mráz po zádech. Otřáslo mnou, že se ke mně muž choval tak pěkně.

„Ale je to fakt. Díky tomu obrannému očarování a díky tomu, že jsi střelbou z luku upoutávala pozornost protivníka, MP zadního voje nedošlo.”

Tak nějak mi bylo po chvále od děvčat trapně. Ale hned poté se Minute zašklebila.

„Ale proč jsi první [Očarování] vrhla na Takua?”

„Haa? Proč bys říkala něco takového...”

„Fufufu, chceš podporovat chlapce, co máš ráda?”

„Špatně, jen jsem ho měl na očích a přirozeně...”

„Taku přirozeně přitáhl tvůj pohled...”

„Řekl jsem, že to je špatně! Taku je jenom můj kamarád z dětství, kterého se nemůžu zbavit... a vůbec já jsem—”

Chlapec. Chtěl jsem říct, ale Minute s výrazem 'promiň, že tě škádlím' dál sledovala, jak reaguju. Pravděpodobně kvůli tomu, že jsem odpověděl tak vážně. Když jsem byl naštvaný, měl jsem pocit, že mi tvář tepe horkem.

Minute zamířila k Takuovi, aby tentokrát poškádlila jeho. Vážně je dobře vybavená. Jak jsem na ni kvůli jejímu vybavení žárlil, ostatní členové se potají usmívali. Tohle... určitě to musí vypadat, jako že mám Takua rád. Ach, jak mě napadlo to popřít, jen jsem zlehka potřásl hlavou, abych se té myšlenky zbavil.

„Takže teď zhodnotíme naše další plány a zkontrolujeme si inventáře. Potom složíme další tři Velké divočáky a vrátíme se.”

Následovali jsme Takuovy instrukce a zkontrolovali jsme inventáře, abychom zjistili, jaké předměty jsme získali. Jo... jelikož jsem ve družině, moc toho není. Cože, na co se používá tohle maso Velkého divočáka?

To bude muset počkat. Potom jsem získal předměty jako tesáky a Kožešinu z Velkého divočáka. Výsledkem lovu s Takuovou družinou byly nové levely. Když uvážím hodnotu EXP, vyzývat velké protivníky je možná užitečné, ale je to velký risk a velký zisk.

No, já nejsem minimax, takže bude dobře, když to budu brát zvolna. Myslel jsem si.

Polovinu smyslů jsem měl bojových, druhá polovina byla řemeslná. Pokud budu dál jen bojovat, pak moje smysly nebudou levelovat vyváženě. Je těžké mít jak bojové, tak řemeslné smysly. Takhle to řekla Magi, takže to tak je.

„Hmm.”

„Copak? Yuninko.”

„Yuninko?!”

Minute mě objala zezadu. Jé, ženy jsou vážně měkké. Hej, to ne, já jsem muž. Byl bych rád, aby mě přestala oslovovat zdrobnělinami.

„Nelep se na mě.”

„To ne, i když jsi takhle roztomilá...”

Ačkoli jsem chtěl, aby se mě okamžitě pustila, nechtěl jsem se vůči dívce chovat hrubě. A když jsem se rozhodl soustředit se na to, abych to prostě snesl, zaslechl jsem v uchu šepot. Po zádech mi přeběhl mráz.

(„Yuninko, promiň, že jsem tě předtím tak škádlila.”)

(„Minute?”)

(„Nemám v úmyslu ti Takua vzít.”)

Ne, mám pocit, že mě zatáhli do nějakého velkého nedorozumění. Když jsem otočil hlavu, zahlédl jsem Minute nedaleko s velkým úsměvem na tváři.

„Poslouchej, já jsem muž. Takže takhle přestaň uvažovat.”

„Ech, to je lež. Není možné, aby takhle roztomilá holka byla chlap! Nebo možná jsi kráska, co se převléká za muže? Hmm. Není v pořádku, když si na sebe vezmeš něco roztomilého?”

„ŘEKL JSEM! Taku! Řekni jí to ty!”

„Kukuku, nebuď taková stydlivka. V reálu jsi celkem podobný, Yun.”

„Aach! Přišlo vyznání skutečné orekko!”

„Taku, ty mizeroooo!”

Díval se na mě, jak se na mě lepila a jak jsem ji já nechtěl ze sebe silou setřást. Oči toho chlápka přede mnou se smály. Zatraceně.

„Ale povídá se, že lukostřelba je pokřivená a slabá, ale vůbec mi to tak nepřijde. Navíc i když je [Očarování] pokřivený smysl, vzhledem k tomu, že dokážeš vyrábět lektvary, určitě máš [Mísení] a [Syntézu], ne? Nemyslím si, že by to bylo tak špatné, aby se k tobě lidi chovali tak špatně.”

„Ach, když už o tom mluvíme. Proč se povídá, že to je slabé?”

Dívky naklonily hlavy ke straně. Já to taky nevím. No, když je to zajímavé téma, tak na tom nesejde, ne?

A chlapci se zatvářili složitě.

„Aach, to je kvůli té akci Napadení města z beta verze,” promluvil Kei pomalu.

A pak to prostě řekl—během jedné obranné akce měli síly na velkou vzdálenost, totiž lukostřelci a mágové, redukovat počet nepřátel a přední voj měl nepřítele dodělat. To bylo shrnutí strategie. Zmínění lukostřelci v důsledku toho honem utíkali do města, aby si nakoupili šípy, a zásoby šípů byly v mžiku pryč.

Vzhledem k počtu lukostřelců nebyl dostatek šípů, aby mohli bojovat. Dostali se do této nepředvídatelné situace, kdy najednou přišli o všechny zásoby šípů, a tak byli k ničemu.

Akce jen o vlásek skončila vítězstvím, ale v důsledku toho začali být hráči k lukostřelcům nepřátelští.

„Haa, tehdy jsme měli fakt na pilno. My všichni v předním voji jsme se hrnuli na bojiště, i když jsme zemřeli a byli v pokutovém stavu. Že jo, Taku.”

„Jo. Tehdejší aktivní hrdinové se nazývali přezdívkami jako [Stříbrný Paladin] nebo [Vodní čarodějka], že jo, Gantzi.”

Z nějakého důvodu měl zasněný pohled. Nedělej takové oči jako mrtvá ryba.

„A taky mi vrtá hlavou— [Očarování]. Proč to používáš takhle?”

„Ech?”

Ne, očarování se přece normálně aplikuje na spoluhráče. Když tak o tom přemýšlím, je to poprvé, co jsem ho aktivoval na někom jiném. A taky holky, proč jste tak překvapené?

„Je to tak, že to ještě nikdo neaplikoval na svoje spoluhráče?”

„Ne, Smysl [Očarování] má krátký dosah, jenom dva metry. Slyšeli jsme to od člověka, co ten smysl vyleveloval, zdá se, že se to nijak nevylepšilo, takže to vzdal a změnil si ho.”

Jinými slovy kvůli krátkému dosahu? Rozhodně dosah jenom 2 metry, bylo to to samé jako u luku. S takovým krátkým dosahem jste nemohli aktivovat Očarování na přední voj. Pokud byste popošli dopředu, tak byste se zapletli do útoku. Jelikož Očarování používají hlavně mágové a podobně, ti mají obranu tenkou jako papír.

„Proto to je divné. Ty jsi dokázala aktivovat Očarování bezpečně a uprostřed bitvy— nějaký nápad, jak se ti to povedlo?”

„Ne, normálně se podívám na člověka, kterého chci—”

Takuovi, jenž znal mé počáteční složení smyslů, stačilo jenom těhle pár slov a zareagoval: „Yun. Pořád leveluješ svůj [Jestřábí zrak]?”

„Hm? Ach, tohle, je to celkem užitečné. Kromě vidění do dálky to má i noční vidění. Dokonale mi to umožňuje lovit v noci, když ho mám aktivovaný, hodně rychle leveluje.”

„Ty, podívej se na mě a aktivuj Očarování,” řekl Taku, jak se přesunul o 5 metrů dál.

„Sice to nechápu, ale <Očarování>——Obrana.”

Obalilo ho modré světlo. Zhruba po minutě účinek Očarování vyprchal.

„Teď se podívej doprava a aktivuj ho na mě. Rozhodně se na mě nedívej.”

„Jasně, jasně. <Očarování>——Obrana... ech, cože?”

Nedokázal jsem ho aktivovat. Jak to Taku viděl, povzdechl si a řekl „takže takhle to je”.

Lidé kolem mě si toho všimli. Jenom já to nechápal, řádně jsem dokázal aktivovat Očarování na sobě a potvrdil jsem si, že ho můžu aktivovat i na jiných lidech.

„Dopustili jsme se velkého nedorozumění. Podstatou [Jestřábího zraku] není vidění do dálky a ani noční vidění. Ale schopnost zacílení.”

Naklonil jsem hlavu ke straně, když jsem slyšel ty neznámé termíny.

„Jinými slovy je to schopnost, co hráči umožňuje vybrat si cíl v dohledu. Když se pořádně vyleveluje, tak to bude absurdní schopnost.”

„Ahahahaha, doufám, že se z toho stane oficiální fígl, co nám pomůže růst.”

„Ech? Co tím myslíš?”

No tak, nemám ponětí, co se to děje, a rád bych dostal vysvětlení.

„Jinými slovy—Yun, můžeš očarovat cokoli, co máš na očích. A pokud to platí i o magických a živelných smyslech, pak se z charakterů na dlouhou vzdálenost stanou neporazitelné charaktery... pravděpodobně.”

„Yun, co budeš dělat? Změníš se na mága?”

„Ne, dělat to samé, co ostatní, je nuda. Dál budu pokračovat stylem lukostřelec s řemeslníkem.”

„Navíc co takhle tu informaci dát na internet? Pokud to uděláme, tak se zvýší počet lidí, co si budou brát kombinaci [Jestřábí zrak] a [Očarování].”

„Hmm. Aby mě někdo napodoboval. To se mi vážně nelíbí. Hra se jmenuje Only Sense, tak co kdybychom o tom pomlčeli a nechali mi můj vlastní styl? Nevadí mi, že budu jediný.”

„Jasně. Má někdo námitku k tomu, že o tom pomlčíme?”

Všichni byli pro.

Tak nějak byli všichni dobrosrdeční, mám pocit, že bych si s nimi zase rád zašel na lov.

Počet přátel se najednou navýšil o čtyři. Vážně uvažuju, jestli si udělám sto přátel? Měl jsem pocit, jako bych slyšel tuhle větu.

[Jestřábí zrak] a [Očarování] samy o sobě nebyly užitečné, ale když se zkombinovaly, bylo to něco jiného. Pokud budu takhle dál pokračovat, budu moct ještě víc podporovat Takua a ostatní kamarády. Jak jsem si to pomyslel, byl jsem vážně rád.

-----------------------------------------------

~ Yun udělal první krok k absurdnímu charakteru ^_^ ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>