OSO - kapitola 3 (3)

„Tak vysoký level!”

„To je normální. Jednou už jsem to dělala, takže teď to zvládám efektněji. A Smysly se hůř zlepšují od levelu 20 a výš, nemusíš se tím trápit, víš?”

Myu je úžasná, že za takovou chvilku proměnila [Meč] na [Jednoruční meč].

„Vlastně se mi vede líp než v beta verzi. Přece jenom mám rozdíl ve financích a vybavení.”

Začala si broukat a šla napřed. Jo, musím si pospíšit a trochu si našetřit, přísahal jsem si v duchu.

„Sestři Yun, dorazily jsme. Tohle je Křišťálová jeskyně. Jsi připravená?”

Myu se se zavířením otočila. Její bílé vlasy zavlály a ona se široce usmála. Její brnění budilo dojem paladina, ne, působila dojmem bojové panny.

Za ní byl vchod do temného doupěte. Aach, budeme schopni se v bezpečí vrátit?

„Takže, pojďme——《Světlo》!”

Jediným Myuiným slovem se v jeskyni rozsvítilo. Tohle je také světelná magie, hm.

Ale já měl [Jestřábí zrak] a jasně jsem viděl do hloubky jeskyně, kam světlo nedosáhlo. Ale tentokrát mi to nijak nepomohlo. Ano——jasně jsem to viděl.

Gasagasagasagasa——

Ten zvuk ve vlhkém vzduchu stačil na to, aby se mi nechtělo dovnitř. Já už nechci mít noční vidění. Deaktivuju ten svůj Smysl a odvrátím se od toho ošklivého vzezření. Šinula si to k nám housenka široká zhruba 50 centimetrů.

V temnotě se objevily dokonale kulaté oči.

Zowawawawa, naběhla mi husí kůže. Chtěl jsem se odvrátit a zapomněl jsem na očarování.

„Tak sestři, pojďme!”

Po těhle slovech se Myu rozběhla. Stála před pomalu se pohybující stonožkou, meč držela v obou rukách a——sek.

Dál ťala mečem mezi jednotlivé hmyzí články a snažila se je silou oddělit přidaným výkrutem.

Stonožku to rozťalo a ta ze sebe vydala bolestný vysoký skřek. Tělo bez hlavy se ještě pár sekund nezávisle pohybovalo. No tak, po téhle scéně se mi už chce brečet.

Chápu pocity dívek, co odtud utekly. Z tohohle budu mít trauma. Tak proč se ona místo toho vesele vrhá na další?!

„Pojď, honem!”

„Já nechci, už ne! Já už nechci vidět žádné takové scény!”

„Nestěžuj si a dělej, co musíš! Brnění máš z papíru a tvoje zbraň je ubohá, tak se zaměř na vlastní obranu! A taky sbírej předměty!” pokárala mě Myu, bodla svým mečem a zakroutila jím, aby oddělila hlavu od těla. Já jsem potlačil potřebu si zakvílet a odvrátil se od stonožky.

Ach, jelikož jsme v jeskyni, je tu hodně kamenů. Na jednom místě jsem našel tři, výsledek identifikace – železná ruda. Je to lepší než pobíhat po západním lese, ale——pro duševní zdraví je to strašné.

Higyaaaaa, zazněl mučivý skřek stonožky, což navýšilo mé fyziologické znechucení, co pocházelo z okolního šustění.

Zatímco se Myu vypořádala se třemi stonožkami, co se objevily najednou, já jsem dál sbíral. Po třiceti minutách jsem konečně viděl konec.

„Sestři, tohle je místnost s finálním netvorem. A v místnosti za ní je předmět mise.”

„Mám taky bojovat?”

„Hmm. Určitě se nudíš, že? Tak upoutej pozornost nepřítele a dopředu aktivuj očarování, dobře?”

„Jasně.”

Poprvé v této jeskyni jsem natáhl luk a vystřelil na obrovskou stonožku, co okupovala celou místnost——

„——Hej, co udělám, až upoutám její pozornost?”

„Jů, nemělo to dostatek útočné síly, takže tu ránu ignorovala. Příště zkus zvýšit svou útočnou sílu a použít Umění.”

To znamenalo, že moje útočná síla je příliš nízká. Chci si honem vyměnit vybavení. Jak jsem přemýšlel o tomhle, znovu jsem pozvedl luk.

„—— 《Rychlá střelba – Druhá forma》.”

Druhé umění Smyslu [Luku]. Umění s krátkou odpočinkovou dobou, co vypouštělo dva šípy najednou. Jeden z těch šípů pronikl mezerou mezi hmyzím tělem a mírně jej zranil.

Obrovská stonožka konečně zareagovala a zvedla své těžké tělo.

„Teď když jsi upoutala její pozornost, snaž se, aby tě nechytila.”

„Dobře. Takže 《Očarování》——Útok, Obrana, Rychlost.”

Rychle po sobě jsem aktivoval očarování. I když to bylo poprvé, co jsem aktivoval trojité očarování, povedlo se mi to. Ale spotřeba MP exponenciálně vzrostla, jak se navrstvily na sebe. Příliš pozdě, abych si toho všiml. Ačkoli v RPG má každá vrstva pevnou hodnotu, [Očarování] je evidentně po každém jednotlivém aktivování těžší.

„Tak pojďme na to!”

Myu živě skočila k zadní části stonožky. Stonožka byla třikrát větší než ty předchozí a když zvedla hlavu, z čelistí, co se otvíraly a zavíraly, jí visel provázek slin. Sssshhhr. Když sliny dopadly na podlahu, objevil se dým. Ta stonožka se jmenuje Kyselinová stonožka. Jen tak mimochodem ty malé se jmenovaly Jedovaté stonožky.

„JAAaaa!”

Po tomhle výkřiku Myu bodla do Kyselinové stonožky a obkroužila velkou místnost.

Já jsem dál v klidu hledal kameny na místech, kam magické světlo nedosahovalo.

Zatímco jsem poslouchal zvuky, jak sekala stonožku na kousky, hledal jsem kameny.

Nějak jsem našel jiný druh kamene. ——zkamenělina, nevím, co to je za zkamenělinu, ale s největší pravděpodobností to byla zkamenělina. Je velká asi jako pěst, takže to možná bude malá zkamenělá ryba nebo škeble. A jak jsem ji sebral, zvuky za mnou začaly utichat.

„Sestři, já jsem tu skončila!”

„Ooch, dobrá práce.”

„Copak? Našla jsi něco?”

„Zkamenělinu.”

„Ooch, úžasné!”

„Jo? Ale nevím, co to je za zkamenělinu.”

„Zkameněliny se dají identifikovat u NPC, takže to je v pohodě. Nech si ji identifikovat, až se vrátíme do města.”

Zkameněliny jsou evidentně pozůstatky dávných předmětů, takhle to je podané. Pokud se na ni podívá odborník NPC, dá se změnit zpět na původní předmět. Povídá se, že některé se mění na zbraně a brnění a také materiál. Někteří lidé měli málo štěstí a získali předmět, u kterého nevěděli, co s ním mají dělat.

„Co z toho bude?”

„Hmm. Nemám ponětí. No, ale nečekej z toho moc.”

„Ale zkameněliny jsou něco jako loterie. V některém případě je z toho vzácná zbraň nebo materiál, někdy vybavení a někdy dračí výkal s neznámým využitím.”

„Eeee...”

„No, je tu možnost, že z toho vzejde něco vzácného.”

„Aha. Takže kolik stojí identifikace?”

„Hmm. Rovných 5.000G.”

„...Já mám 2.030G.”

„T-to nevadí! Odměna za misi je 3.000G a předmět mise!”

Ale i tak, 5.030G. Zlepšení mého vybavení se odložilo.

„Hlavu vzhůru, mise je skoro u konce.”

„...ach, jo.”

Myu mě vzala za ruku a táhla mě směrem k zadní stěně jeskyně. Zadní část jeskyně zaplavilo světlo a překrylo vidění [Jestřábího zraku], vpředu jsem nic neviděl.

„Konec mise. Nejhlubší část Křišťálové jeskyně——Zahrada [Křišťálového stromu].”

„...jů, to je nádhera.”

Ve vzduchu se vznášela vůně květin, strop jeskyně byl otevřený a ze shora přicházelo světlo. V tom světle v plné své kráse kvetly barevné květiny a uprostřed se sbírala voda z pramene. A v jeho středu stál obrovský křišťálový strom.

„Tenhle křišťálový strom je symbolem této mise. Tohle se dá vidět jenom tady. Já mám tuhle nádhernou scenérii ráda.”

„Jo, je to pěkné místo.”

„Nejdřív mě napadlo, že bych ti to tu ukázala na fotce, ale když ses proměnil na holku, napadlo mě, že bychom sem mohli zajít spolu. Ale jelikož sis svoje bojové Smysly rychle nezlepšil, čekala jsem, až tě sem budu moct vzít v bezpečí sama.”

„Ach aaaaach?! To znamená, že jsi lhala, když jsi mě odmítla kvůli přátelům nebo levelování?!”

„Lhala jsem s těmi přáteli, ale to o levelování byla pravda! Ale ty jsi mi dal očarování a pomohl jsi mi ten boj se stonožkou rychle skončit, i když to obvykle trvá dlouho! Moc jsi mi pomohl!”

Můj ty světe, lhát vlastnímu staršímu bratrovi. Když jsem si tohle pomyslel, položil jsem jí ruku na hlavu a pohladil ji.

„Díky. Ukázala jsi mi skvělé místo.”

Myu se tvářila stydlivě a rozpačitě. Khh, vidět na ní tolik výrazů, už je to nějakou dobu, co jsem ji takhle viděl. Obvykle je to živá dívka, ale občas vážně zkrotne.

„T-taky si chci tenhle pohled uložit. Jak se fotí obrazovka?”

„Ach, jasně. Naučím tě to.”

Potom to bylo trochu trapné, ale Myu mě naučila, jak si pořídit fotografie. Byla nádhera, jak se ten křišťálový strom odrážel na hladině jezírka.

Posadili jsme se v květinové zahrádce a když jsme si chvilku popovídali, mohli jsme si odpočinout a ta trapnost zmizela. Poslední dobou jsme se oba zavřeli ve hře a takhle jsme si spolu moc nepovídali. No, jako náctileté dívky, ačkoli se zdržím takového označení.

„Jo. Byla to skvělá změna.”

„Už jdeme zpět?”

„Musíme tu misi dokončit a vrátit se. Brzy bude večer. Pospěšme si, než bude tma.”

Myu si nevšímala, že je celá promočená, a šla ke křišťálovému stromu.

„Z-zlomilo se to?!”

„Jo. Předmět mise je větévka tohohle křišťálového stromu. Tady máš, brácho.”

Dostal jsem zářící křišťálovou větévku.

Větévka Křišťálového stromu [Důležitý předmět]

Strom, co vypadá jako křišťál. Roste jenom centimetr za rok. Stromy větší než lidé se považují za více než sto padesát let staré. Zdá se, že na tomto světě existuje tisíciletý křišťálový strom. To bylo v popisu, ale...

Nene, ta větévka je velká jako malíček?! Vážně je v pohodě to lámat?

„Je to v pohodě, brácho. Ta ulomená větévka se vrátí do původního stavu, jakmile odejdeme.”

„Co jiného čekat od hry. Fantazie. A taky Myu. Už nějakou dobu mi zase říkáš brácho.”

„Ehee, takže sis přece jenom všiml.”

Se zrudlými tvářemi se mi zahákla do paže a opřela si o mě hlavu. Zatraceně, i když jsme příbuzní, stejně je roztomilá. Tak nějak jsem měl pocit, že jsem se nechal podvést jejím vzezřením, jak se chovala tak kouzelně.

Tahle zkušenost bylo to nejhorší, co jsem zažil, ale připravila si pro mě překvapení.

Po cestě zpět se v jeskyni neobjevili žádní nepřátelé a dostali jsme se domů na pláně. Po cestě zpět jsem si s Myu povídal.

„Promiň. Přinutila jsem tě sem dneska jít.”

„Ne, byla to zábava. Nevěděl jsem, že je tu takové místo.”

Když jsem se podíval na špičku jejího prstu, kterým se mě dotkla na nose, Myu se potichu zasmála. Ale brzy jí ta radost zmizela z tváře.

„Ještě mi je líto jedné věci, brácho. Nebyl jsi ochotný jít se mnou na dobrodružství, ale když jsi mluvil o té druhé ženě, tak jsi byl vážně šťastný. Otrávilo mě to. Proto jsem tě donutila sem jít.”

„Vážně mi to nevadí. Nakonec to byla zábava.”

Zlehka jsem položil ruku Myu na hlavu a lehce ji pohladil. Myu bez žádného konkrétního zdráhání zlehka kývla.

Potom jsem od NPC geologa, jenž tu misi zadal, získal odměnu.

Pro dnešek jsem byl unavený a rozhodl jsem se pokračovat zítra. Odhlásil jsem se. Jako omluvu za včerejšek jsem se snažil uvařit luxusní večeři.

Vydělávání peněz, zajištění vybavení, levelování a identifikace zkameněliny. Počet úkolů se zvýšil, ale mám pocit, že jsem dneska viděl jiný aspekt [OSO].
-----------------------------------------------

~ Když si vezmete, že všichni jeho kamarádi mají jmění od stovek tisíc do milionu zlata, tak je na tom Yun vážně bídně. A ještě v začátečnickém vybavení... Celá knížka by se dala nazvat Kronika chudého řemeslníka. ~

~ Evidentně mu už vůbec nevadí, že se po hře prohání jako dívka! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>