DM - kapitola 161

Kapitola 161 – Ork alchymista

Pocházím z dávné, vyhynulé rasy – ork Ga Hou.

Jsem potomek bláznů, co následovali démonického lorda, co si udělali nepřátele z celého světa a které před několika stovkami let zničili. Dokonce i teď by se po světě mělo schovávat několik skupin, ale žádná rasa nás pravděpodobně nepřijme.

I když byla říše orků zničená před více než 600 lety, svět nikdy nezapomněl na zločin spáchaný orky. Jelikož jsme byli dlouhověcí, naučili jsme se moudrost a techniky, jak přežít na minimu v různých koutech světa. Už jsme nebyli vhodní objevit se na světě.

„Ga Hou.”

„Ru Heu, co, co se děje. Přišel do obchodu zákazník?”

„Jo, je to obvyklý maskovaný zákazník.”

Toto místo jen vzácně navštěvovali lidé, i když se nacházelo v centru města za velkými hradbami vévodského hlavního města. Jelikož se obchod nacházel vedle zařízení na filtraci stoky, strašně to tu zapáchalo. I zvířecí lidé, co měli citlivý čich, sem chodili jen vzácně. Ačkoli kdyby neexistovalo toto zařízení na filtraci, co postavili za dob Orcké říše, velká řeka ve městě by byla víc znečištěná. Když si pomyslím tohle, dokážu ten zápach prominout— ne, promiň, tenhle zápach je přece jenom nesnesitelný. Nasadil jsem si obvyklou navoněnou masku, natáhl si kutnu a šel jsem do hlavní síně obchodu.

„Jak dlouho máte v úmyslu mě nechat čekat!”

„O-omlouvám se, tak se ptejte, tady jsou všechna léčiva na spaní.”

Když jsem mluvil se zákazníky, vždycky jsem koktal a používal podivný přízvuk. Pokud se na mě druhá strana dívala spatra, byl to úspěch.

Přemýšlel jsem, proč byl tenhle muž vždycky tak podrážděný, když sem přišel. Myslel jsem si, že by měl nechat svou mysl trochu odpočinout, ale nebylo třeba mu dávat rady. Pokud bych mu nějakou dal, akorát by se na mě utrhl. Neudělám nic zbytečného.

Začal jsem vysvětlovat o obsahu malých flakónků, co jsem vytáhl a seřadil na pultu. Ačkoli to pravděpodobně ignoroval, nechtěl jsem se zříci své pracovní etiky.

„Jedna malá lahvička je... šešt štříbrných mincí. Jšou tu tři lahvičky, kolik žlatých to je?”

„Fuhn, ty divochu, neumíš počítat. To jsou tři zlaté.”

Hm, nesnížil to o moc. Nechám to jen tak, když to snížil jen o tři stříbrné.

„C-co jiného čekat od pana šlechtice. P-počítáte rychle, heu.”

„Fuhn, něco takového je pro šlechtu z království Shiga snadné.”

Ačkoli to, že je šlechtic, by mělo být tajemství, prostě to přiznal. No, ale tenhle chlápek měl na měšci přišitý kovový erb svého rodu, takže nebylo třeba, aby něco naznačoval. Jelikož se zdálo, že ten muž chtěl svou totožnost skrýt, udržím to v tajnosti.

Muž na pult vyložil tři zlaté, vzal lahvičky do koženého pouzdra a šel ven. Pravděpodobně je nepoužije na nic slušného, ale tím jsem se přestal trápit před 400 lety. Hádám, že ty zlaté mince dám Ro Hanově komunitě. Při životě ve stokách vévodského hlavního města jsem nepotřeboval něco jako peníze.




„Ga Hou, to.”

Na místě, kam ukazoval, rozhodně byla podezřelá skupina. To oblečení jsem už viděl. Byli to ti samí lidé, co na náměstí v centru křičeli bláznivé doktríny jako „Měli bychom se stát démony, aby nás démonický lord nezničil.” Nazývali se Křídla svobody— fanatická skupina.

Před námi by měli být trosky labyrintu. Ten je stejně naprosto mrtvý a teleportační zařízení do podzemního labyrintu by mělo být zapečetěné. Na pečeti byla šifra vysoké úrovně, kterou žádný normální člověk nemohl rozluštit. Ano, věřme, že tam nemohou vstoupit.

Re Heu odešel z toho místa a já jsem se ke skupině přiblížil.

Když jsem je zkontroloval technikou Identifikace, byl mezi nimi jeden z [Abnormální stav: Posednutí démonem]. Nevěděl jsem, co to bylo za démona, ale v boji jsem nevynikal. Prchnu odtud.

Než účinek techniky neviditelnosti vyprchá, odešel jsem ze scény.




„Dovol mi se tu skrýt, Ga Hou.”

Do obchodu vpadl zkrvavený Ro Han.

Vypadalo to, že se porval s mužem z vlčího lidu. Aby ork provedl něco takového, jak ubohé. Mladý muž, co nežil ani 50 let, a dělal si, co se mu zlíbilo, vskutku smutné.

Zrovna teď bylo období turnaje bojového umění, co se pořádal každé tři roky. Pohybovalo se tu spoustu neurvalých lidí, takže člověk, co nedokáže ovládat své paže, by neměl chodit ven.

Ošetření Ro Hana jsem nechal na Ru Heu a vyšel jsem z obchodu.

Bylo by otravné, kdyby sem přišly autority.

Hm, 200 let jsem neviděl zvířecí lid, to teď měli čtyři paže? Pokud se nemýlím, měli by mít jednu hlavu, ale copak vedle té jedné bez vlasů nebyla další?

Takže přestaňme tady s tím sebeztajováním.

Evidentně to byl démon nízkého řádu zvaný démon s krátkým rohem. Na drápech měl jed způsobující rozklad, to bylo otravné. Místo slin měl silnou kyselinu, co? Jak to, že se mu nerozpustilo tělo? Nemohl jsem mu dovolit šíleně pobíhat po mém obchodě.

V boji jsem nevynikal, ale pojďme ho vytlačit na nějaké jiné místo pryč od obchodu.

Nasadil jsem si prsten magické aktivace a tichým hlasem jsem naráz odříkal [Exoskelet (Krunýřové brnění)] a [Fyzické posílení (Lehká vzpruha)]. Byla to magie nižšího řádu, ale dal jsem prioritu krátkému zaříkávání.

Vytáhl jsem dřevěný sloupek nedaleko a připravil jsem si ho. Démon, co si zahrával s kavalírským žoldnéřem, se otočil na mě. Než se vůbec otočil, zatímco byl v této nepřirozené poloze, jsem ho veškerou svou silou udeřil dřevěným sloupkem a odstrčil jsem ho na volné prostranství na opačné straně ulice.

Lidé odtamtud utíkali, jako kdyby se kutáleli.

Nedaleko byli pololidští žoldnéři, co galantně a následně útočili na démona. To bylo ale statečné počínání. Hádám, že poruším vlastní principy a pomůžu jim. Běda, nechci ty statečné mladé muže vidět, jak se stanou obětí démonových drápů.

„■■■■■■■ ■■■ ■■■■■ ■■■■——”

Vypil jsem léčivo na magické posílení. Zabralo to.

„——■■■ Výbušný plamenný drak (Drag Ignis).”

Žoldnéře, co démona zdržovali, ta magie trochu olízla, jenom trochu. Měli by se z toho dostat jen s velkými popáleninami, pravděpodobně.

Démon umíral, když ho popálil Drag Ignis, pokročilá magie. Ačkoli jsem věkem zeslábl, aby nezemřel po zásahu takové velké magie, byl celkem odolný. Sebral jsem kopí, co spadlo na zem, a hodil ho na démona, co se navzdory svým popáleninám přibližoval k nám. Kopí, co jsem hodil během aktivního účinku Fyzického posílení, se zabořilo hluboko do démona a zabilo ho.

Hm, moje tělo přece jenom reagovalo na první pokročilou magii za 100 let. Přece jen jsem měl vystřelit několik kouzel mírně pokročilého řádu, abych ho porazil. Až se vrátím do příbytku, řeknu Ru Heu, aby mi namasíroval bedra.

Ze zbytků démona jsem vytáhl magické jádro a hodil ho muži, co vypadal jako velitel žoldnéřů, co s démonem bojovali. Takhle velké magické jádro bylo cenné, ale jelikož nebylo tak kvalitní, nepotřeboval jsem ho na výrobu svých léčiv. Dneska v noci můžete pít, co hrdlo ráčí.

Zatímco velitel přemýšlel, jestli to magické jádro sebrat, já sebral démonův roh, co mi padl k nohám. Podle techniky Identifikace to byl předmět zvaný [Krátký roh]. Jelikož to vysvětlení, co mi vytanulo na mysl, bylo psané v démonické řeči, až se vrátím, podívám se do slovníku.

To, co jsem se dozvěděl po konzultaci se slovníkem, bylo šokující.

Ta věc byl předmět, co přeměnil člověka na démona. Ten démon, co jsem porazil, byl pravděpodobně podoba mladého vlčího člověka, co se proměnil.

Strašné.

Démon—ne. Bojím se, že lidé nezachovají chladnou hlavu, pokud se dozvědí o existenci tohoto předmětu. Nemohl jsem si pomoct a přál jsem si, aby v této zemi znovu nedošlo k té noční můře jako před 400 lety, kdy se lovili pololidé.




Zhruba za tři dny poté jsem z podzemí cítil bouřlivé vlny.

Neříkejte mi, že obživne dávný démonický lord. Doufám, že to je jen nepodložená obava.




Už nějakou dobu jsem cítil ten intenzivní třes. V této zemi by nemělo být hypocentrum. Pokud tohle způsobil něčí souboj, pak to muselo být mezi hrdinou a démonickým lordem. Ale přinejmenším doufám, že to nejsou draci.

Ru Heu, co nakonec nedokázala zůstat v klidu sedět v příbytku, šla na výzvědy do podzemní chodby, kterou okupovala ta skupina Křídla svobody. Nebylo to tak, že bych se nebál, ale pravděpodobně neexistoval žádný člověk, co dokáže prohlédnout Ru Heuinu neviditelnost. Ačkoli nebyla úplně na mé úrovni.

Pár minut poté, co to podzemní chvění přestalo, se Ru Heu vrátila, jako kdyby se potácela.

„Ach ne, Ga Hou. Možná mě viděli.”

Co jsem pochopil, vypadalo to, že její tvář viděl maskovaný muž, co vysokou rychlostí letěl podzemní chodbou, když se tam zrovna přesouvala. Aby prohlédl Ru Heuinu neviditelnost! Mělo by mě to překvapit, ale proč letěl v podzemní chodbě! Byl jsem trochu ztracený, jestli bych to měl zpochybňovat nebo ne.

„Pokud letěl vysokou rychlostí, pak by to měla být jenom chvilička. Nemyslím si, že v té chviličce rozpoznal tvou rasu. Ale jen pro jistotu by ses k té podzemní chodbě neměla nějakou dobu přibližovat.”

Hádám, že jen tak pro jistotu bychom aspoň na 100 let měli jít na jiný kontinent, než se to uklidní.

Také jsem musel kontaktovat Ri Fuuovu rodinu v královském hlavním městě.

Šel jsem do sklepa svého příbytku, kde byla teleportační brána. Tento artefakt ve tvaru vyskládaných kamenů se dokáže spojit se stejným portálem, co byl propojený prostorovou magií.

Díval jsem se na portál, co se po třech dnech aktivoval. Ty rumělkové kameny byly opravdu nádherné.

„Torii by přece jenom měla být taková.”

Z místa, kde by nikdo neměl být, přišel hlas. Měl jsem pocit, jako kdyby mi mělo srdce vyskočit z hrudi.

Absurdní.

Absurdní, absurdní. Technika neviditelnosti, co překonala mou schopnost vycítění? Ten nápadný bílý krokodýl, z kterého jsem si udělal služebníka a nechal jsem ho číhat v podzemí, mi nepodal žádné hlášení. To se mu vyhnul?! Nemožné.

Byl tam muž se stříbrnou maskou.

V klidu jsem promluvil na vetřelce, kterého bych normálně vyhladil.

To proto, že jsem viděl jeho titul.

„Máš tu něco na práci, pane hrdino?”

Ano, byl to hrdina. Válečník boha, co se vyrovná dokonce i démonickému lordu. Mimořádná bytost, kterou obyčejný člověk nikdy nepřesáhne. Jelikož mě ten hrdina našel, bylo nemožné ho vyhladit.

„Ach, není to nic moc. Vypadá to, že jsem před nějakou dobou překvapil tvého kamaráda orka v podzemní chodbě, takže jsem ti přišel říct, že to nehodlám rozšiřovat.”

Jak zbytečné ohledy.

„Také nemám v úmyslu říct druhým o této teleportační bráně, takže se neboj. Ani o tom neřeknu třetí straně.”

„Vážně ti to nevadí?”

„Není to tajemství?”

„Hm, nemůžu dovolit, aby se zneužily, přece jen je to dědictví naší rasy.”

„Aha, takže ta zničená brána předtím byla také tvůj výtvor, co?”

Tady v okolí byla jedna nedaleko města Seryuu. Měla by tam být prostá teleportační brána na monitorování dračího údolí. Na tomto kontinentu by měla být jenom jedna opuštěná teleportační brána. Jelikož teleportační brána, co byla na území malých zemí nedaleko říše Saga, byla zničená naprosto a beze stopy, mladí lidé o ní nemohli vědět.

„Můžu se zeptat, kam vede?”

„Promiň, ale to nemůžu říct. Za touto teleportační branou jsou moji bratři, i když jich je jen málo. Kvůli jejich bezpečí to nemohu říct.”

Tato teleportační brána také brzy zmizí. Hrdina pravděpodobně přežije, ale všechno v okruhu několika stovek metrů kolem této teleportační brány bude vystřeleno do subprostoru a vyhlazeno.

Sbohem, Ro Hane, Ri Fuu. Prosím, odpusťte mi, že jdu do samsary s Ru Heu ještě před vámi.

<Rychloběžný paprsek> z teleportační brány vyplnil otevřený prostor.

Najednou zmizel.

Smrt byla celkem zklamání.

Tělo mi zahalila temnota a ticho.

„Promiň, že kazím náladu, ale jelikož to bylo nebezpečné, rozpustil jsem manu z teleportační brány. Kdybych ji nechal řádit, možná by to neovlivnilo jenom toto vévodské hlavní město, ale také královské hlavní město a tento kontinent.”

Řekl to nesmírně snadno, ale rozpuštění many ze zuřící teleportační brány není lidská technika. Navíc aby rozpoznal cílovou lokaci této teleportační brány, co jsem chránil svým životem, politováníhodné.

„Hned teď odpřísáhnu na jméno hrdiny a boha Parion, že o tomhle neřeknu ostatním.”

Aby to dokonce slíbil ve jménu boha!

Bylo nemožné, aby porušil přísahu, co udělal ve jménu boha. Moje technika Prohlédnutí mi také říkala, že nelže. Tak mu tady pojďme věřit, tomu hrdinovi.

Takhle jsem se setkal s Nanashim, hrdinou s podivným jménem.

Zatímco jsme s radostí pili alkohol a jedli pochutiny, co přinesl, začal jsem mu vyprávět starou historku o orcích, když o to tak prosil. Když jsem mu řekl, že tato stoka a zařízení na čištění vody bylo dědictví orků, přehnaně to obdivoval. Dokonce jsme naschvál zašli do zařízené na čištění vody, aby mohl prostudovat její konstrukci, to byl ale pilný muž. Bezděky jsem začal mluvit jako stařík o svých různých minulých úspěších, chvástavých historkách, intrikách a dokonce těžkostech. On tomu vesele naslouchal až do konce, aniž by vypadal znaveně. Vážně podivný mladík.

„Ale to, co udělal divočákový král, byl vážně zločin. Bojovat proti celému světu a pak do toho zatáhnout vlastní rasu.”

„S tím se nedalo nic dělat, Nanashi. Když pominu naši Orckou říši a říši Saga, v té době byli všichni pololidé zotročeni lidmi. Divočákový král sice věděl, že nedokáže vyhrát, ale obrátil proti sobě celý svět, snížil moc lidí a hrdina ho vyhladil.”

Lidé v té době vládli 90% světa. Když byla ta dávná říše, co ovládala většinu světa, zničena, boje orků skončily. Divočákový král, co se stal démonickým lordem a nedokázal si udržet vlastní ego, pravděpodobně začal mašírovat k říši Saga, což byla jediná říše, co chránila pololidi, aby našel svou smrt.

Nezapomenu na ten pohled na hrdinu, co se snažil zastavit pochod smrti našich bratrů, s kterými manipulovalo pět vyšších démonů. Dokonce přitom ronil krvavé slzy. Hrdina hlasem roztřeseným od pláče rozkázal nebeským drakům, aby rozžali svůj dech. Přesně proto, že založil národ, abychom neměli tuto zbytečnou ambici a uložili se ke spánku v podzemí.

Jako důkaz našeho přátelství nám nechal jediný velký meč, když odcházel z vévodského hlavního města.

Nebylo na něm nic vyryté.

A proto mu dám jméno.

„■■ Jmenný řád. Svatý meč [Nanashi].”

Budeme si ten poklad předávat až do konečného okamžiku, kdy orkové zahynou.
-----------------------------------------------

~ V té pohodové kapitole to tak nějak zaniklo, ale Satou právě zabránil velké atomovce z teleportační brány, co by zničila celé město... ~

~ Re Heu - popravdě si nejsem jistá, jestli to je muž nebo žena, ale z kontextu by to měla být žena... Nevzpomínám si, že by se v dalším dění vyskytoval/a, takže to je asi jedno... ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>