překlady od Tadomi: DM

Kapitola 160 – Tanec a Čajový dýchánek

Zítra je konečně můj debut ve vyšší společnosti!

I když už jsem matku dlouho žádala, nenechala mě jít, protože řekla, že je to pro mě příliš brzy. Ale konečně. Ano, konečně jsem dostala svolení účastnit se bálu.

„Vážně máš štěstí, Lino.”

Vypadalo to, že moje starší sestra byla rozzlobená, když mě viděla debutovat ve 12, protože ona nedebutovala ve vyšší společnosti, dokud jí nebylo 14.

Ale, ale, ale.

Jelikož to svolení přišlo tak najednou, musela jsem použít staré šaty, co matka použila během svého dětství. Nemohla jsem říct něco tak rozmazleného, jako že chci nové šaty jako starší sestra. Kdybych to řekla, ta příležitost jít na bál by pravděpodobně zmizela.

Jé, hrad! To je hrad!

„Počkej, Lino. Pusa. Ode dneška jsi dáma, dávej si pozor na ta dětinská gesta.”

„Ach, ale Fio, také ses takhle chovala, když jsi poprvé viděla hrad. Vy dvě jste vážně sestry~”

„Hej, Teeno. Prosím, tohle před Linou neříkej. Existuje něco jako důstojnost starší sestry—”

Starší sestra o něčem mluvila s Teenou z domu vikomta Bratese, ale jen to kolem mě proletělo.

Protože víte, podívejte se, kolik je na hradě kočárů! Z jakého domu je asi tamten kočár. Jeho kulatá kabina je roztomilá. Ale, je tu dokonce golemový kočár! Úžasné, chci se v něm aspoň jednou svézt~

„Takže, mladá dámo, smím vám pomoci.”

Hradní sluha otevřel dveře a otec, co čekal venku, mi nabídl ruku. Otec mi dneska bude dělat doprovod.

„Hej, Fio. Proč tě nedoprovází příští baron pan Eto?”

„Ale ne, Teeno. Tahle láska už skončila. Dneska z královského hlavního města obzvláště přišel princ.”

„Pokud máš namířeno moc vysoko, promarníš svou šanci se provdat, víš?”

„Ty máš co říkat, Teeno. Spíš než tohle! I kdyby byl princ mimo můj dosah, pořád můžu chytit svatého rytíře nebo jiného sluhu se slibnou budoucností, co ho doprovází.”

Mezi vlivnou šlechtou je spoustu těch, co jsou zasnoubení ještě před 10. rokem života, ale u střední šlechty jako my je mnoho ještě neprovdaných, i když už jsou dospělí. Někteří mají příliš vysoké ideály a zůstanou svobodní dokonce i po 20, ale co se mě týče, já se chci provdat aspoň v 17. Nevadí mi, že bude můj partner vypadat obyčejně, jen musí být něžný.

Jé, úžasné.

Pokud to tak sama řeknu, mám špatnou hlavu, nic jiného kromě tohohle k tomu nemůžu říct.

Otec mě doprovázel do tanečního sálu, kde se spolu příjemně bavilo více než 100 pánů a dam. Ale! Na překvapení bylo příliš brzy.

„Lino, v tomto malém salónku čekají lidé, co debutují ve vyšší společnosti.”

To je tu tolik lidí, co debutuje! Přemýšlím, jestli mají přece jenom všichni spadeno na prince? Obcházela jsem salónek a všechny jsem zdravila, zatímco mě otec představil. Ach, tohle bylo poprvé, kdy jsem tolikrát vyslovila svoje jméno.

„Stojíš v cestě. Uhni.”

„O-omlouvám se.”

Když jsem stála v chodbě do síně, vyčinili mi. Byl to děsivý člověk v bílém brnění. Jestlipak to byl rytíř? Omluvila jsem se a uhnula jsem z cesty.

„Nejsi špatná. To ses snažila prince okamžitě pozdravit?”

„Ach, sestři. Tak to není, vyčinil mi, že stojím v cestě.”

„Že stojíš v cestě? Útlá dívka jako ty nebude stačit na to, abys cestu zablokovala, i kdyby vás bylo deset, ne?”

Když jsem o tom znovu popřemýšlela, byla to pravda. Jestlipak k tomu měl nějaký důvod?

„Haa, jsem unavená.”

„Ale, ale, pojďme si něčím smočit hrdlo.”

Spolu s mojí starší sestrou a její kamarádkou jsme seděly na pohovce v tanečním sálu a sledovaly jsme bál. Nemyslela jsem si, že bál, na který jsem vždycky chtěla jít, byl tak obtížný. Nepamatovala jsem si většinu lidí, kterým jsem se představila.

„Samozřejmě že si je nepamatuješ. Dívala jsem se z ústraní, celou dobu, co tě představovali, jsi měla sklopené oči, ne?”

„Tím myslím, všichni byli starší než já, bylo to trochu děsivé.”

Svlažila jsem si hrdlo ovocnou vodou, co přinesla služebná. Co jiného čekat od pana vévody, nejenom že ve vodě bylo ovoce, co jsem jedla jen vzácně, ale také tam byl led.

„Ach jo, vy dvě, je moc brzy na únavu.”

„Promiň, Teeno. Když tohle pominu, co to je tam za dav?”

„Zdálo se, že tam jsou speciální delikatesy z území barona Muna, ale když jsem tam zašla, na talířích nic nezůstalo. Možná to bylo vážně výborné, strýčkové a jeho přátelé soupeřili o to, kdo to sní.”

Aby to přimělo dokonce i starší muže, co byli zvyklí na gurmánské jídlo, aby spolu soupeřili, jestlipak to bylo tak výborné? Chci ochutnat, i kdyby to bylo jenom sousto.

„To je škoda, co? Ale tohle je poprvé, co jsem slyšela o území barona Muna, je to vzdálené území?”

„Co to říkáš, je hned vedle vévodství. Povídalo se, že na něj zaútočila démonova armáda, ne?”

„Ach, to! Byl to epos o mágovi s pololidskými žoldáky, co odrazil hordu deseti tisíců netvorů, ne?”

„Ale jelikož ta historka vzešla od sira Torumy, bude lepší, když to budeš brát s rezervou.”

Také jsem o tom slyšela.

Protivníci, co vyhladili armádu, aniž by jí dali čas se připravit, byli v mžiku svrženi malou jednotkou. Musel to být obrovský muž s tělem pokrytým jizvami. Na zavolání měl po svém boku nádherné ženy a pokud by měl klapku na oku, jeho atmosféra by mohla být dokonce silná—

„Lino, jsi unavená?”

—Ha. Pohroužila jsem se do svých klamných představ. Jelikož na místě s jídlem barona Muna byly vystavené jiné chody, šly jsme se tam podívat.

V nose mě polechtala sladká vůně. Co to bylo za vůni?

Na ohřívací magický nástroj na tenko rozprostřeli těsto a osmažili ho, navrch se dalo nějaké rudé ovoce a něco bílého a měkkého a pak se to zavřelo.

To byly ale zručné pohyby! Už dřív jsem viděla vařit kuchaře v našem domě, ale tohle bylo naprosto jiné.

„Dobrá, tady máte. Malá dámo.”

„M-moc děkuju!”

Kuchař mi to jídlo předložil se sladkým úsměvem. Přijala jsem talíř, co mi podala černovlasá služebná.

Když jsem se podívala blíž, tento kuchař nebyl sluha, že ne? Tím myslím, že na sobě měl tak draze vypadající oděv. Byl mladý, ale určitě byl z vlivného šlechtického rodu. Dokonce i Fia a Teena se představily, než to jídlo přijaly.

Také jsem se v panice představila. Když jsme si povídali, pochopila jsem, že to byl pan čestný rytíř. Zdálo se, že Fia a Teena úplně změnily svůj přístup k tomu jídlu, když zaslechly jeho titul. Ale já si myslím, že bylo úžasné, že svou vlastní silou získal titul, i když byl takhle mladý.

Myslela jsem o něčem takovém, až dokud nebylo na čase, abych to jídlo snědla. Posadila jsem se na židli vedle Fii a její kamarádky a použila jsem malý nůž a vidličku na talíři, abych si dala sousto do úst.

Výborné!

V puse se mi rozplývala bílá měkká jemnost. Jestlipak jsem teď žvýkala to rudé ovoce? Mísily se v sobě mírně nakyslá chuť s tou bílou jemnou sladkostí, vnitřek pusy jsem měla jako v nebi. Nebylo to moc způsobné, ale rty se mi začaly bezděky otvírat a utekl mi úsměv.

„E-ehm, rád vás poznávám!”

„A-ano, ráda vás poznávám!”

Když jsem dojedla a předala talíř služebné, zavolal na mě mladý kavalír. Také vypadal nervózně, ale srdce se mi chvělo, až hrozilo, že vybuchne.

Ten člověk mě vyzval k mému prvnímu tanci. Ačkoli jsem mu z nervozity šlápla na nohu, on na mě taky šlápl, takže jsme si byli kvit. Když jsme dotančili, jeho kamarád se mě snažil vyzvat k tanci, ale jelikož byl trochu arogantní, bála jsem se a nějak se mi podařilo ho odmítnout.

Muži jsou přece jenom trochu děsiví.

Znovu jsem si chtěla dát tu [palačinku] z dřívějška, ale už byl konec.

Zdálo se, že použili všechno to bílé měkké. Laskavě se mi omluvil.

Bylo to divné. I když neměl vysoký nos a oblast kolem očí neměl hlubokou a nedalo se říct, že by byl pohledný, nemohla jsem z něj spustit oči. Jestlipak to bylo kvůli jeho klidnému chování a jeho vlídnému výrazu?

„P-pane rytíři! Pokud by ti to nevadilo, nezatančil by sis se mnou!”

„Ano, s radostí.”

Bezděky jsem ho vyzvala k tanci. Mluvila jsem nahlas, protože jsem byla příliš nervózní, upřely se na nás pohledy všech kolem. Ach, měla jsem rozpálenou tvář.

Zdálo se, že to pana rytíře mírně překvapilo, ale okamžitě souhlasil.

„Nebuď tak nervózní, prosím, můžeš ty lidi kolem brát jako stromy a kameny. A mě ber jako svého bratra nebo otce a buď v pohodě.”

Jemně mě poplácal po napjatých ramenou a tohle mi zašeptal. Jenom trošku, opravdu jenom trošku se to napětí v ramenou snížilo a já jsem se uvolnila.

Když spustila hudba, tančila jsem bez zakopávání. Zatímco jsme tančili jako ryby ve vodě, šeptal mi: „Je to v pořádku”, „Buď trochu víc uvolněná” a „Jako princezna jdoucí s proudem”. Což byl dobrý pocit. A pak hudba přestala hrát. Aby byl tanec se šikovným člověkem taková zábava! Od teď jsem musela víc trénovat tančení.

Chtěla jsem tančit další skladbu, ale jelikož tu čekaly další dívky, až přijdou na řadu, zdržela jsem se toho. Vypadalo to, že kdybych si ho monopolizovala, šikanovaly by mě.

„Lino, to jsi tak šikovná?”

„To proto, že pan rytíř je velmi dobrý, tančila jsem spontánně.”

„Fu~n, já mám svoje pravidla o mladších než já, takže si to nechám ujít.”

Fia se zlomyslně usmívala, zatímco si dolní půlku obličeje skrývala za skládací vějíř. Musela na něco myslet, ale pokud se nebudeš mírnit, provdáš se pozdě, víš?

„Díky, že jste mě sem dneska pozvali—”

Když jsem spatřila toho člověka, co přišel na čajový dýchánek, co jsme v salónku pořádali se starší sestrou a jejími přáteli, skoro jsem upustila šálek. Proč tu byl pan rytíř?

„Ufufufu, jelikož to vypadalo, že je to tvůj oblíbenec, poslala jsem mu spolu s tvým děkovným dopisem i psanou pozvánku.”

„Měla bys Fie poděkovat. Hodně dívek z jiných rodů také poslalo pozvánku, zdá se, že dokonce ještě teď spolu soupeří.”

Starší setra a Teena mi obě šeptaly do ucha.

I když byl pan rytíř v obklopení sestry a jejích přátel, vypadal tak atraktivně. Zdál se velmi klidný, vůbec se to nehodilo k jeho věku, jako vždycky.

Slečno Tetro! Přitlačit na něj prsa, zatímco předstíráš, že s ním mluvíš, je podvádění. Ach, dokonce i slečna Shiora, to máte vy dvě spadeno na pana rytíře, co byl ve stejném věku jako vy? Tak nějak jsem v nitru cítila rozčilení. Kdyby nepřišla služebná a nepřinesla dárky, co pan rytíř přinesl, možná bych se mezi ně vecpala jako dítě.

Ty zákusky se jmenují munská roláda a chutnalo to něco mezi těmi předešlými palačinkami a gururianem. Bylo to trochu těžší než palačinky, ale dobře se to hodilo k modrému čaji. Modrý čaj byl dárek od Teeny, takže jsem ho nikdy nepila takhle značkový.

Když jsme mluvili ohledně toho zákusku, překvapilo mě, když jsem si vyslechla historku o tom, jak získal svůj titul. Tím myslím, pan rytíř byl hrdina té obranné války ve městě Muno! Vůbec se mu to nepodobalo. Tím myslím, měl hedvábné vlasy a paže měl útlé a pružné. Jen stěží vypadal, že by mohl máchat holí nebo mečem.

Jelikož měl něco k vyřízení, bohužel nemohl přijmout pozvání k večeři.

Když pan rytíř odcházel, otec mu dal brašnu s ovocem a dlouho si o něčem povídali. To ovoce bylo ze sadu našeho domu. Bylo vážně hořké a kromě toho, že bylo kyselé, bylo i ošklivé na pohled. Kvůli tomu se k němu hmyz nepřibližoval, takže to bylo nenáročné ovoce, ale dalo se jíst jen naložené. Ale v dnešní době trhu dominovaly nakládané plody gaba. Přemýšlela jsem, jestli to byl důvod, proč jmění našeho domu mírně klesalo.

„Dobrý den, slečno Lino.”

„D-dobrý d-den, pane rytíři.”

Překvapilo mě, že jsem se setkala s panem rytířem, když jsem vyšla ze zahrady. Kvůli tomu jsem se zakoktala. Ach, to je trapné.

Otec vypadal nervózně, copak se asi stalo? Něco tady pěkně vonělo. Vypadalo to, že černovlasá služebná pana rytíře předala bílou krabici. Copak to bylo asi za zákusky? Ach, i když vím, že to nebylo vhodné, protahovaly se mi rty.

„Tohle je, sire Pendragone! V-vážně jste vymyslel nový způsob užití toho ovoce?”

„Ano, upekl jsem z něj koláč.”

Ta bílá měkká věc rozhodně dokáže zakrýt kyselé ovoce, ale nebylo to kvůli té bílé měkké věci a ne kvůli ovoci?

Jako důkaz se barva ovoce naprosto změnila, protože jeho plátky byly obklopené spoustou té bílé měkké věci.

„Tohle, nevypadá to jako to ovoce, přidal jste něco dalšího?”

„Ne, to nahoře je to ovoce. Když se zahřeje, změní barvu.”

Zahřát ovoce? Obvykle se chladí studniční vodou. Aby se to hnědé ovoce proměnilo na růžové. Ta barva vypadala vážně nádherně. Služebné to nakrájely a já si [koláč] bojácně dala do úst. Lidé akorát zírali a nikdo nejedl.

Úžasné! Měkce se to rozplynulo. Mělo to jinou texturu než palačinky, bylo to jiné než zákusky, co jsem kdy jedla. Tentokrát jsem si do úst vložila kousek s ovocem, zatímco jsem se v duchu připravila. Bylo to měkce sladké a hladké. Jak jsem žvýkala, vlákna mi přišla jiná než u jahod nebo jablek.

Chtěla jsem si dát ještě kousek.

Ale bohužel se zdálo, že to s jedním kouskem skončilo. Sebrali mi vidličku s talířem, na kterém zbývalo trochu té bílé měkké věci. Odolávala jsem nutkání to sníst. Už jsem byla dáma, co debutovala ve vyšší společnosti.

„Přemýšlím, že bych ten koláč upekl na svatbu pana Tisrada.”

Ach, otec se kvůli té nečekané poznámce pana rytíře celý chvěl. Bylo by nesmírnou ctí, když použije ovoce na chod na svatbu popříštího vévody. Chápala jsem pocity otce, co rozechvěle přikývl na tu nečekanou nabídku.

Možná že se toto levné ovoce bude víc prodávat a finance našeho domu se možná o něco zlepší.

Té noci si mě otec zavolal do své pracovny a zeptal se mě, jestli chci, aby panu rytíři poslal nabídku k sňatku. I když otec čestné šlechtice celý život nenáviděl a nazýval je podvodníky.

Ehehehe, Lina Pendragonová, he? Bylo by pěkné, kdyby to pan rytíř přijal. A pak spolu budeme tančit každý večer. To by byla zábava, o tom nebylo pochyb.

Měla jsem výborný koláč a slyšela jsem úžasnou historku, zdálo se, že se mi dneska bude pěkně spát.

Bylo by pěkné, kdyby i zítřek byl dobrý den.
-----------------------------------------------

~ A je tu první bonusová kapitola z pohledu Liny, dcery jednoho šlechtice... ~~byla jsem líná hledat kterého přesně~~... jelikož by se na to určitě někdo zeptal, je to druhá dcera vikomta Emlina. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav