DM - kapitola 157

Kapitola 157 – Hrdina a Satou (3)

Tady Satou. Svatba je šťastný okamžik. Bez ohledu na to, o koho jde, to je šťastný okamžik. Moje peněženka bude možná trochu skleslá kvůli svatebním darům, ale je to radostný okamžik. A proto mě prosím ušetřete tří a více svateb během jediného měsíce. Takový Satou.



„I když jsem nepoužil aktivní techniky, nemyslel jsem si, že prohraju pětkrát za sebou.”

„Nakonec jsi dokázal vyhrát, ne?”

„To proto, že bych se nedokázal ukázat před svými společníky, kdyby to byla naprostá porážka.”

Hrdina, co klesl na zem na všechny čtyři, se restartoval.

Souboj měl skončit po prvních dvou kolech, ale byli jsme do toho příliš pohroužení, bojovali jsme mnohokrát za sebou. To proto, že hrdina začal říkat „ještě jednou”, když jsem ho porazil podruhé za sebou.

Díky tomu jsem získal techniku [Předpovídání: Souboj mezi lidmi], ale možná jsem to přehnal.

Možná to bylo tím, že hrdina nemohl použít své obvyklé bojové techniky, ale během souboje byl plný nepatrných slabých míst, takže to s Předpovídáním bylo snadné.

Sloupl jsem ze sebe Arisu, co mi objímala ramena a opakovaně mi dloubala do tváře, zatímco jsem seděl.

„Ehehe~ Tak moc jsi mě nechtěl nechat jít, že ses pozapomněl~” řekla.

Pro dobro nás obou jí pravdu neřeknu.

Hrdina o něčem mluvil s princeznou Maryest, ale pak šla napřed zpět do podzemní chodby. Jelikož jsme měli jako orientační bod bílého krokodýla, pravděpodobně se neztratí.

„Ach jo, i když ses nepohyboval tak rychle, předpověděl jsi všechny moje útoky— takže jsi transportovaný nebo reinkarnovaný člověk? Předtím jsi použil jedinečnou techniku neustálého pohybu, ne?” zeptal se hrdina sebevědomě.

„Ne—”

„Ach, není to tak, že by to anulovalo výsledek souboje, víš?”

Chtěl jsem to zapřít, protože to bylo nepodložené prohlášení, ale hrdina mě chytil za ruku.

Správně, stejně tu nikdo jiný nebyl, hádám, že bychom si měli navzájem vyměnit informace. Hrdina pravděpodobně poslal princeznu Maryest napřed, protože chtěl udělat právě tohle.

Řekl jsem mu o tom, jak jsem si sám nebyl jistý, jestli jsem transportovaný nebo reinkarnovaný člověk. Taky o tom, že bylo možné, že mi chyběly vzpomínky chvíli před a poté, co mě to přeneslo do tohoto světa. A taky různé podrobnosti o tom, jak jsem se setkal s Arisou a ostatními. Samozřejmě jsem nemluvil o svých jedinečných technikách, o meteorickém roji a svém levelu.

„Satou, víš o království jménem Rumooku?”

„Ano, znám se s člověkem z toho království.”

„Aha, možná tě povolali v tomhle království.”

Podle toho, co mi hrdina řekl, říše vyslala elfího špeha, co tam pronikl a potvrdil, že království povolalo 7-8 cizozemců.

Třetí člověk, co měl být mrtvý, byl také v péči toho špeha. Poté, co ho zachránil, s ním několik měsíců pracoval na výzvědech, ale když ho chtěl špeh vzít s sebou do říše Saga, ztratil se. Potvrdil, že když byli spolu, neměl žádné zvláštní schopnosti, takže říše ani nevyslala nic jako pronásledovací tým. Také utekl hned poté, co jej povolali, to byl ale nezávislý chlápek.

Vyměnili jsme si různé informace, ale když pominu triviální věci, většina toho byly věci, co jsem řekl předtím. Samozřejmě to nebylo tak, že z toho neplynula žádná výhoda.

Poté, co Arisa hrdinu mírně obtěžovala, nám hodlal dát pokročilé magické knihy s výjimkou zakázané a taktické magie, která byla otázkou národní obrany. Jelikož se vytvářely ručním přepisem, bude to trvat minimálně půl roku.

Kromě toho nám hodlal zařídit propustku do říše Saga a písemnou záruku ambasády říše Saga.

To vypadalo užitečně, až v budoucnu půjdeme na památky v říši Saga.

Ach, správně, přiměl jsem ho slíbit pomocí [Hrdinovy přísahy], že tu záležitost o tom, že jsem z jiného světa, udrží v tajnosti. Nevím, jak moc mu můžu věřit, ale jelikož jsou lidé z cizího světa zdánlivě dost slušní, pravděpodobně z toho nevznikne velký problém. A také se zdálo, že hrdina byl z mého vyprávění přesvědčený, že jsem tím osmým člověkem z království Ruumoku.

„Je tu ta absurdně nádherná dívka z dřívějška a pak tenhle chlapec, díky těmto dvěma jsem si uvědomil, že tam venku jsou pořád silní lidé. Jenom level není všechno, co?”

Z hrdinových slov mě bolely uši.

Ale podle toho, že se nezdálo, že by v těch slovech byl nějaký sarkasmus, se nezdálo, že by si myslel, že to jsem já. Ale řekl nádherná dívka, nijak konkrétně jsem se nepřevlékl za ženu a ani jsem neukázal svou tvář, takže kde se vzal ten přívlastek „nádherná”?

„Nádherná dívka?”

„Jo, byla to monstrózní osoba, co jediným paprskem setla velké ryby, co se objevily na nebi nad vévodským hlavním městem a co si hrála s vyšším démonem, jako kdyby byl děcko. Jelikož měla fialové vlasy, pravděpodobně byla reinkarnovaná.”

„Ale, to je vážně úžasné, hm.”

Ariso, ten tvůj řádný a uhlazený způsob mluvy byl vážně divný, víš?

Hrdina měl evidentně podezření, že ten maskovaný hrdina byla Arisa. Ty fialové vlasy se rozhodně shodovaly a Arisa před hrdinou skrývala svou jedinečnou techniku. Takže nebylo divné, že si hrdina myslel, že měla jedinečnou techniku, co ji umožnila změnit se na dospělou. Nedalo se nic dělat, že si to špatně vyložil.

Zdálo se, že si vůbec nemyslel, že jsem Nanashi. Vážně jsem byl rád, že jsem změnil svůj způsob mluvy. Jo, rozhodněme se, že to je dobře.

Jen pro případ jsem se snažil si s hrdinou něco ujasnit. Ale reinkarnovaný člověk, co má fialové vlasy, měl vždycky jedinečné techniky.

Arisa na mě rychle obrátila tvář. I když se pohybovala jako Pochi, přišlo mi to spíš jako horror než roztomilost.

Mluvila jenom rty bez jediné hlásky: „To jsi ty, že?”

Jak se zeptala, přikývl jsem.

„Nebyl to náhodou tvůj oblíbený typ?”

„Neviděl jsem jí do tváře, ale bylo jí 15 let. Kdyby byla o pět let mladší, možná by to bylo nebezpečné.”

BL mě ušetřete!

Do budoucna přestanu se způsobem řeči tohoto maskovaného hrdiny.

Arisa se trochu třásla. Pravděpodobně se snažila nerozesmát se nahlas. Ale to by mě hrdinovi odhalilo, tak s tím prosím přestaň.

Později když jsme v noci trénovali a když jsem jí řekl podrobnosti o té nádherné dívce, Arisa vybuchla smíchy, až jí došel dech. Později si vyrobím lepší řádné oblečení. To jsem si v duchu slíbil.

Později mě skoro přiměla, abych se oblékl do ženských šatů, ale jen toto pevně odmítám.

„Když pominu milostné záležitosti, chci se s ní ještě jednou setkat. Zapomněl jsem jí poděkovat, že mi zachránila život a že ochránila pověst hrdiny. Mou zásadou je splatit dluh co možná nejdřív.”

Takže? Rozhodně řekl, že mi „nepoděkuje”. Bylo to kvůli tomu, že jsem démonovi snížil HP?

Také se chtěl omluvit za nestoudnost svých společníků. Provedli mi hrdinovy společníci něco hrubého? Na nic jsem si nevzpomínal, ale na to jsem se mohl zeptat, teprve až budu zase v módu maskovaného hrdiny.

Jelikož tu hrdinova družina zůstane až do svatby vévodova vnuka, hádal jsem, že do té doby jednou zajdu.




„Nádherné~”

„Nanodesu!”

„Bílé šaty.”

„Úžasné, že~ bílé šaty jsou na svatbu přece jenom lepší než kimono~”

„Pane, přeji si reprodukovat květinové ozdoby, co jsou na nevěstě.”

„To je ale nádherný průvod.”

„Vypadá velmi šťastně. Chci být jako ta nevěsta.”

Když svatba vévodova vnuka, mladšího bratra slečny Ringrande, skončila, promenádovali se před prostým lidem. Jelikož ten průvod projížděl po silnici přesně před vilou, kde jsme bydleli, všechny se tu seřadily a sledovaly to.

Slečna Karina se účastnila svatby se svým mladším bratrem, takže tu nebyla. Měl jsem pocit, že tento mladší bratr poslední dobou doprovázel slečnu Karinu celkem často. Pravděpodobně to byl siskon.

Pochi a Tama byly velmi rozjařené, hádám, že i když byly pořád děti, okouzlily je ty svatební šaty. Tama se mi vyšplhala na hlavu a Pochi mávala kolem její paže, zatímco mi svírala rukáv. Mia napodobovala Tamu, ale jelikož to bylo nebezpečné, v půlce jsem ji chytil a dovolil jsem jí vylézt mi na záda. Liza byla jediná klidná, ale intenzivně sledovala nevěstu, takže to nebylo tak, že by ji to nezajímalo.

„Pane rytíři, dorazil posel od vikomta Shimena.”

„Ach, brzy půjdu.”

Služebná z vily mě vedla k hostu. Předtím jsem zkontroloval mapu, ta návštěva byla Natarina ze svitkářské dílny. S největší pravděpodobností dodělali objednané svitky.

„Takže tohle jsou požadované položky.”

Zaplatil jsem plnou sumu za svitky, co jsem si na začátku objednal a co byly hotové dřív, než bylo naplánováno.

„S díky přijímám. Správně, ta variace na Magický meč, o kterém jsme předtím mluvili, je hotová.”

„Opravdu? Není to ani tři dny, co jsme o tom mluvili, víš?”

Byla to nová magie, co mě napadla, když jsem sledoval pohyby Claiomh Solais. Bojovat, zatímco magické meče nezávisle létají. Už existovala automaticky se pohybující magie, [Přírodní magie: Tančící čepel], takže to bylo snazší udělat, než jsem čekal.

Objednal jsem si pár dalších originálních kouzel a taky magii, co nebyla dostupná ve svitcích na prodej. Samozřejmě jsem předem zaplatil v hotovosti.

Bylo mi řečeno, že můžou vyrobit jen 3-5 svitků za měsíc, takže to bude v době, kdy se budu vracet z lesa Borean, a tak jsme hodlali najmout spolehlivou kupeckou společnost, aby nám je přepravila.

Jelikož jsem je kdykoli mohl navštívit pomocí Nebeské jízdy, nevadilo to.




Dneska jsem poskytl chody na svatební hostinu. Tak nějak jsem se cítil jako vévodův sluha, ale nebylo to tak špatné.

„Heja, sire Pendragone, v rychlosti jsem si vyřídil všechny záležitosti, abych mohl přijít ochutnat tvé jídlo.”

„Ty taky, co, hrabě Houene, já se po tvé krevetové tempuře můžu taky utlouct.”

„Markýzi Lloyde, rudý nakládaný zázvor je jistě snazší sníst než tempura.”

Přesně takhle jsem byl schopen volně mluvit se šlechtou s relativně vysokým postavením. Neměl jsem v úmyslu být úspěšným šlechticem, ale bylo dobré mít někoho, na koho bylo možné se spolehnout, kdyby se něco stalo. Nevýhodou byli otravní dospělí, co mě občas žádali, abych se oženil s dívkami ve věku na základní škole. Většina z nich se stáhla, když jsem řekl, že mám snoubenku, ale někdy si někdo trval na svém, takže to bylo otravné.

Několik šlechticů souhlasilo s investicemi a vysláním výměnných studentů do města Muna, takže se konzulce Nině pravděpodobně uleví.

Ale i když jsem odmítl Ninin dopis, nakonec jsem stejně šel dle jejího plánu. Byla to záhada.

„Pane rytíři, co máme dneska za zákusky? Těším se na to.”

„Ačkoli je Munská roláda výborná, nejlepší jsou francouzské palačinky.”

„Na oslavu svatby pana Tisrada jsem připravil zvláštní chod.”

„Ale, na to se těším.”

„Ano, určitě se na to těšte.”

Poslední dobou jsem se seznámil s více nádhernými ženami a ne jenom s dívkami. Bylo smutné, že většina jich byla provdaná, ale nebyl problém, když si tu lásku užiju z dálky, ne?

Dnešním zákuskem byl koláč s ovocem lulu a jahodami. Nedávno se mi konečně podařilo upéct piškotovou buchtu, takže jsem na tuto svatbu upekl obzvláště velký svatební dort.

Měl jsem pocit, že to je kulturní hazard, ale když jsem viděl ta jídla v Gugurianu a ve vévodském hlavním městě, pravděpodobně bylo jen otázkou času, než ta jídla někdo uvaří, a tak jsem je předložil bez starostí. Ani Arisa mě nezastavila, ale to bylo určitě tím, že prohrála se svým apetitem. Ale možná by bylo lepší, kdybych se s majonézou a šlehačkou držel zpátky. Bál jsem se, že se hodně lidí možná zakulatí.

Všechny lidi z vily jsem zahrnul do pokusů s jahodovým koláčem, ale stalo se z toho velké vzplanutí, co nezahrnovalo jenom mladou gardu, ale také Lulu a služebné. Nakonec jsem ten koláč pekl tak dlouho, dokud nebyly všechny spokojené.

Každá snědla pravděpodobně jeden celý koláč. Navíc já a Arisa jsme měli jenom kousek. Dieta byla vážný a táhlý boj.

„Aach, ta hořkost z koláče, co jsem nemohla sníst, nezmizí~ Pro neprovdanou ženu po třicítce bylo těžké oslavovat vlastní narozeniny s dortem z obchoďáku.”

A-ariso, přestaň s tou realistickou uplakanou historkou. Až dieta skončí, nechám tě sníst, kolik jen budeš chtít, prosím, pro teď to pevně vydrž.

„Věnujte mi pozornost! Na oslavu svatby pana Tisrada a paní Miniem zázračný šéfkuchař sir Pendragon hrdě pocházející z území barona Muna představuje ztracený chod z éry dávného krále Yamata! Zde je svatební dort!”

Už jsem si zvykl, že mi říkali zázračný šéfkuchař. Až odejdu z vévodského hlavního města, pravděpodobně na to brzy zapomenou.

Služebné snesly z vozíku čtyři podstavce pod dortem. Dort byl naschvál přikrytý látkou, aby vyvolával zvláštní pocit. To byl samozřejmě Arisin nápad.

„Takže nevěsta a ženich teď společně nakrojí dort!”

Ačkoli přítomní lidé byli strašně vzrušení, Arisa byla podivně deprimovaná.

„Ach, dokonce i na tomto světě jsem na straně lidí, co blahopřejí svatebnímu páru, co?”

„Ach jo, Ariso, copak jsi neřekla, že k tomu pána za 10 let přiměješ.”

„S-správně. Dobrá, budu se pilně zlepšovat, aby se ze mě stala žena!”

Lulu ji povzbudila, až celá ožila, ale neměla bys ji tak moc povzbuzovat. To bylo tak nevinné.

S Arisiným odhodláním to nemělo co dělat, oblohu zbarvil ohňostroj, zatímco pár nařízl dort. Byla to skvělá ohňostrojová magie vytvořená skupinou ohnivých a světelných mágů pod vedením vikomta Shimena.

Nejenom svatební pár, ale i účastnící se páry si stoupli bok po boku a extaticky se dívali na prchavá světla velkých květin, co osvětlovala oblohu.

Pochi a Tama, co ten ohňostroj viděly, mě otravovaly, a tak jsem jim té noci ukázal na zahradě ve vile různé ohňostroje.

Zanedlouho poté jsem vyrobil sadu magických nástrojů na ohňostroj.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>