DM - kapitola 159

Kapitola 159 - Noční rozloučení ve Vévodském hlavním městě (2)

Tady Satou. Když slyším slovo odjezd, připomíná mi to dostudování. Odjezd nespojuji s konečným rozloučením. Možná to bylo tím, že pocházím ze světa, kde netrvalo ani 2-3 dny, abyste se setkali s lidmi na druhém konci planety. Na jiném světě to bylo trochu těžší?



Výsledek temné aukce včera v noci byl lepší, než jsem si myslel.

Odlévané magické meče se prodaly za očekávanou cenu, ale odlévané magické kopí a odlévaná magická halapartna se prodaly za celkem vysokou cenu. Obzvláště to odlévané magické kopí, kvůli přihazovací válce mezi mužem, co vypadal jako dobrodruh, a dalším mužem, co měl na sobě elegantní brnění, se prodalo za 270 zlatých. Přemýšlel jsem, jestli příčinou tohoto úspěchu byl ten dodatečný efekt paralýzy odvozený z elektřiny. Pravděpodobně bych neměl přemýšlet o nákladech.

Jelikož jsem nabyl většího zisku, než jsem čekal, rozhodl jsem se darovat 10 zlatých na tenionskou nouzovou distribuci jídla a 10 zlatých sirotčinci.

Jelikož víc než tato suma by byla nelogická, ovládl jsem se.

Ohledně toho notesu, co jsem vyhrál, byla to půlka, druhá byla odtržená.

Navíc to vypadalo, že člověk, co si ty poznámky napsal, byl velmi obezřetný. Bylo to napsané v originální šifře. Když jsem to rozšifrovával, získal jsem techniku [Rozšifrování], takže jsem to snadno vyřešil.

Postup, jak vyrobit mýdlo, jak vyrobit sklo a zrcadlo, jak vyrobit gumu atd...

V notesu byly zapsány různé technologie, co vypadaly, že by se mohly hodit člověku, co zrovna dorazil na jiný svět. Ale bohužel už jsem většinu z toho zvládl. Kdybych se jen k tomu dostal dřív.

Šťastným nálezem je jeho recept na kari. Také tam byl zapsaný způsob, jak vyrobit směs koření. Problémem bylo, jestli to koření najdu nebo ne. Jelikož tam byl také recept na sobu a udon, možná to byla dobrá koupě.

Bohužel tu nebyly žádné informace o majiteli.

Myslel jsem si, že to byl ten třetí člověk, o kterém se hrdina Hayato zmínil, protože to byl mazaný chlápek. Modleme se, že si momentálně užívá svůj život na jiném světě.




„Dobrý večer, hrdino Hayato.”

V noci před odjezdem hrdinovy družiny z vévodského hlavního města jsem navštívil hrdinův pokoj v Nanashiho módu ve skromném oděvu. Jelikož někteří členové jeho družiny měli dobrý čich jako Pochi a ostatní, použil jsem magii Deodorant.

„Nanashi, co, jak ses sem dostal?”

„Podfukem.”

Bylo to praktické slovo.

Hned poté, co jsem oknem vešel do místnosti, ušaté dívky, co působily jako hrdinovy společnice, se najednou omluvily. Jelikož jim takhle odpustit bylo 'to', dovolili mi se za odměnu dotknout jejich uší. Hm, bylo to celkem pěkné.

Poté mi hrdina poděkoval.

Řekl to samé, jako co řekl, když jsem byl Satou. Ale když řekl „chceš se jako poděkování dotknout mých uší?”, bezděky jsem mu na hlavu spustil pěst.

Myslel jsem si, že si slečna Ringrande a princezna Maryest budou stěžovat, že jsem hrdinu udeřil, ale zdálo se, že se s ním obvykle vypořádávaly takhle, takže to vypadalo, že si všechny myslely, že to je samozřejmost. Princezna Maryest mi dokonce řekla, abych se nedržel zkrátka. Nevadí to, hrdino?

Když mi nabídl, že mi za odměnu něco dá, žertem jsem mu řekl, že chci Aerodynamický motor, ale hrdina se honem snažil vyndat aerodynamický motor ze své lodi. Zdálo se, že se jmenovala Jules Verne. Jelikož jsem měl v plánu si sám vyrobit aerodynamický motor, odmítl jsem tu vzácnou nabídku. Princezna Maryest evidentně vypadala, že se jí ulevilo, ten motor byl pravděpodobně celkem vzácný.

Nakonec jsme se dohodli, že mi hrdina dá různé vzácné kovy jako mitril a orichalkum. Získal je z labyrintu, ale jelikož je propůjčil arzenálu Říše, neměl je u sebe.

Z orichalka jsem byl celkem natěšený, i když ho dostanu až později.

Ups, zapomněl jsem hlavní důvod, proč jsem sem přišel.

„Tohle je co?”

„Hádám, že jsi ještě nikdy žádný neviděl? Je to magický nástroj, co dokáže člověka proměnit na démona, víš?”

Vytáhl jsem z inventáře krátký roh a hodil ho hrdinovi. Byl to roh, co jsem získal od démona, co se objevil ve městě Gugurian.

„Cos to řekl?!”

„K-kde jsi to sebral?!”

To první bylo od princezny Maryest a to druhé slečna Ringrande. Podle jejích výrazů a slov se slečna Ringrande o té věci s krátkým rohem doslechla od vévody. Jelikož s démony bojovali v různých městech vévodství, nebylo možné, aby o tom lidé pokrevně spříznění s vévodou nevěděli.

„Věděla jsi o tom? Ringrande.”

„Promiň, jelikož jsem se to dozvěděla jako mladá dáma vévodovy rodiny, nemohla jsem to odtajnit.”

To byla ale podivně upjatá osoba. Ačkoli vévoda to pravděpodobně nemohl otevřeně prohlásit kvůli svému postavení, myslím si, že jí to řekl, aby to ona mohla sdělit hrdinovi.

„Hele. Je tento krátký roh nezvyklý?”

„Ano, tohle je poprvé, co jsem ho viděla. Dokonce i během dlouhé historie bojů říše Saga proti démonům se tento předmět ještě ani jednou neobjevil.”

Byl to nový předmět, co?

„Získal jsem ho, když jsem porazil nižšího démona na jiném území. Vypadá to, že už se nedá použít, takže pokud chcete, dám vám ho, víte?”

Zatímco mi princezna Maryest poděkovala, nesměle ho přijala a nechala ho uložit do hrdinova nekonečného uložiště (inventáře). Ačkoli toho možná nebylo třeba, protože vypadala jako člověk s dobrou hlavou, dal jsem jí přísné varování: „Nakládej s ním opatrně, dobře?”

Kvůli tomuto předmětu mě přiměli podržet magický nástroj, co se dal použít na vzájemnou komunikaci. Vypadalo to, že měl v úmyslu mi ho dát od začátku, rychle ho vytáhl ze svého inventáře. Neměl jsem s tím nijak zvlášť problém, takže jsme se rozhodli aktivovat komunikaci o půlnoci každých 10 dní, abychom se udržovali v kontaktu. Jelikož jsem měl jenom hodinovou ručičku na kontrolu času, dali mi hodinový magický nástroj.

Tohle jsem se dozvěděl později, ale zdálo se, že tyto hodiny začaly jít špatně, když jsem je dal do inventáře, a tak jsem je nechal tikat v uložišti.

Bál jsem se, jestli to nemá sledovací funkci, ale zdálo se, že nedokázal rozpoznat lokaci kromě chvíle, kdy jsem aktivoval komunikaci. Jelikož se to používalo na kontaktování špehů, co pronikli do jiných zemí, byly vyrobené tak, aby se nedaly detekovat kromě doby komunikace. Chtěl jsem je rozebrat, ale prozatím se budu držet zpátky.




Den před odjezdem jsem měl nečekaně volno.

Jelikož jsem věci jako pozdravení svých známých a nakupování surovin a koření – hlavně cukru – dělal každý den trošku, nezůstalo mi nic, co bych musel udělat ve spěchu.

Dneska ráno jsme se všichni nechali pokřtít v Tenionině chrámu.

>[Získána technika Svatá magie: Tenionina víra]

Toto bylo kvůli ceremonii oživení prováděnou vrchní kněžkou v případě nouze. Získal jsem samotnou ceremonii, ale nezískal jsem titul [Tenionin věřící] jako ostatní. Ačkoli se zdálo, že o tom nikdo kolem mě nevěděl, slečna Sera řekla: „Po tomhle jsi také Tenionin věřící, pane Satou.” Vypadala přitom velmi šťastně.

„Pane Satou, přijmi prosím tohle.”

Slečna Sera mi předala předmět jménem [Tenionin zvonek]. Když jsem rozšifroval popis předmětu, zdálo se, že [rezonoval s velkým zvonem na Tenionině chrámu].

Velký zvon na Tenionině chrámu evidentně zvoní, když dojde k pohotovosti.

Tento zvon byl magický nástroj, co rezonoval s velkým zvonem. Dokázal vycítit nebezpečí, i když byl od velkého zvonu ve stejné vzdálenosti jako královského hlavní město od vévodského hlavního města.

Vypadalo to, že to fungovalo jen jako přijímač.

„Hele, taky mám takový. Teď spolu ladíme, co?”

„Správně.”

Nemohl jsem odmítnout slečnu Seru, co byla doopravdy šťastná, a tak jsem si ho poslušně vzal.

Pravděpodobně, nebo spíš byla možnost 9 z 10, že to narafičila vrchní kněžka, ale stejně jsem si ten zvonek uvázal.




Když jsme se po křtu vrátili do vily, čekalo na nás pár hostů.

Byl to příští baron Muno, mladší bratr slečny Kariny. Neměl sjednanou schůzku, ale stejně to byl mladý pán mého zaměstnavatele, takže to bylo asi v pořádku.

„Sire Pendragone, prosím, odpusť mi, že jsem přišel tak najednou.”

„Návštěva mladého pána je vždycky vítaná.”

V poledne jsem měl jít do garáže vzducholodi, takže to rychle vyřešme.

„Tak si to upřímně vyslechnu. Máš v úmyslu se oženit se sestrou Karinou?”

„Nemám.”

Ups, měl jsem být trochu méně přímý. Její mladší bratr byl naštvaný, až zrudl v tváři.

„To mou starší sestru odvrhuješ, když už ses jí nabažil! Jen proto, že jsi přímý vazal otce—”

„To je nedorozumění.” Ačkoli to ode mě bylo celkem hrubé, skočil jsem rozzuřenému mladšímu bratrovi do řeči. „Tohle řeknu znovu, je to nedorozumění. Slečna Karina a já spolu nejsme ve vztahu, víš?”

„Ale copak jste se vy dva na banketu ve městě Gugurian nechovali jako pár!”

To, jak to řekl, znělo, jako kdyby bylo lepší, kdybychom spolu nevycházeli. Ty siskone.

„Místokrál poslal pozvánku na banket jak mě, tak slečně Karině. Jelikož jsme ani jeden neměli partnera, šel jsem se slečnou Karinou.”

Díky tomu jsem musel vypláznout celkem velkou sumu, ale jelikož jsem díky tomu viděl objem a údolí, nelitoval jsem toho. Byla to dobrá scenérie.

„Orione! Co to přesně děláš!”

Ach, i když jsem ho naschvál neoslovil jménem. Slečno Karino, jsi bezcitná.

Její mladší bratr se jmenoval Orion Muno. Byl obětí záliby v hrdinech barona Muna stejně jako já. No, já si svoje jméno vybral sám, takže ta oběť nebyla přímo vhodná.

Takže, hádám, že bych měl vyjasnit to nedorozumění.

„Slečno Karino.”

„Copak?” odpověděla slečna Karina s mírnou obezřetností.

„Máš mě ráda?”

„Co-co... to—”

„Má vážená sestro?”

„N-není možné, aby to byla pravda! Něco takového jako mít ráda Satoua, to se absolutně nemůže stát!”

Takže to byla pravda, tento typ při přímé konfrontaci opravdu propadl sebedestrukci. Trochu mě trápilo, když jsem s tím souhlasil, ale nebyl bych tak chladnokrevný, když by byla tak roztomilá.

„Pane Orione, jak vidíš, ta zkazka o tom, že jsme milenci, je nepodložená. Slečna Karina se víc hodí k mladým šlechticům ze staré a čestné rodové linie skvělých šlechticů.”

„H-hm, jsem rád, že jako rytíř znáš své místo. Od teď budeme přáteli.”

„Ano, prosím, neboj se.”

Jinými slovy Orion pravděpodobně přišel varovat povýšeného šlechtice, že nebyl hoden jeho příbuzné. Modlil jsem se, že to tento siskon nezhorší. Zdálo se, že Orion byl zasnoubený s vévodovou dcerou, co měla jinou matku než slečna Ringrande a Sera. Jelikož partnerce bylo stále 7 let, svatba byla stále otázkou budoucnosti.




Odpoledne jsem zašel do vévodovy garáže vzducholodi, neboť hodlali rozebrat dříve zmíněný aerodynamický motor.

Když jsem šel do garáže, hledal jsem tu pohybující se osobu v obraze, ale neviděl jsem ji, protože se pověšené obrazy změnily. Jestlipak je měnili každý den. Zeptal jsem se služebné, co se starala o jiná díla, ale řekla, že o takovém obrazu neví, a přitom se na mě s pochybami dívala. To mě připomnělo, že když jsem o tom tehdy mluvil na čajovém dýchánku, mysleli si, že se jen chvástám. Přemýšlel jsem, jestli jsem napůl spal a spletl se. Byla to záhadná historka.

V garáži bylo nezvykle hodně lidí, takže jsem ten motor neviděl zblízka. S tím se nedalo nic dělat, a tak jsem trochu odstoupil a použil jsem [Vzdálený náhled], abych ten motor prozkoumal. Aerodynamický motor byl jako ventilátor s mnoha letkami.

Vypadalo to, že ty části letky byly vyrobené z materiálu Vzdušné ryby. Zdálo se, že ty letky nabyly vztlakovou sílu, jakmile do nich vzduchem proudila magie.

Jelikož to nevypadalo tak, jak pracují horkovzdušné balóny, mechanismus se nedržel zákonů fyziky, co jsem znal.

Když jsem zkontroloval svůj inventář, několik parazitů, co zranilo prince, mělo části, z kterých se daly vyrobit letky, takže jsem pozdě v noci zašel do labyrintu a vykuchal je. Jelikož se nedaly použít jen tak bez opracování, zpracuju je po cestě do lesa Borenan.

Měl jsem materiál z tehdejší rekultivace země, a tak jsem udělal archu, co dokázala udržet dokonce i vůz. Měl jsem v úmyslu dát aerodynamický motor právě do té archy. Možná jsem ji mohl nést Magickou rukou, dokud nedokončím aerodynamický motor.

Ale hádám, že tohle bylo naposledy, kdy jsem tohle místo mohl použít. Jelikož to bylo vskutku příhodné, dokonce bych se rád usadil ve vévodském hlavním městě.




Jak jsme dalšího rána odjeli z vévodského hlavního města, vyprovodil nás předchozí hraběcí pár s veškerými zaměstnanci.

Slečna Karina se k nám chtěla také přidat, ale jelikož jsem ji zanechal s velkým množstvím dokumentů a dopisů pro Ninu, zdráhavě souhlasila, že se vrátí zpět na území barona Muna. Mezi těmi dokumenty byla sbírka receptů pro Gelt ve městě Muno. Jelikož jsem nezbytné suroviny předem poslal, pravděpodobně by to mělo být v pořádku.

Také jsem jí svěřil odlévané magické meče pro sira Zotora a Hauta. Jelikož jsem je vyrobil s pomocí magie Kontrola tekutin, co jsem získal, jejich struktura byla naprosto jiná než ty, co jsem prodal na temné aukci. Vnější vzezření bylo zakulacené jako ty, co jsem udělal pro Pochi a ostatní. Byla to podivná charakteristika. Jestlipak byste si to dokázali představit, když bych řekl, že vypadaly jako protažené rýžové lžíce velikosti meče? Hrot meče jsem udělal tak, že vypadal jako zaostřené obrácené R na bodání. Bylo do nich vyryté Satou Pendragon a ne Nanashi.

A také jsem potají dal vrchní služebné Pině peníze na cestu zpět. Slyšel jsem poznámky, že mladé neprovdané ženy by neměly dělat něco takového jako dělat ozbrojený doprovod kupecké družině anebo spát ve stodole. A tak si prosím užijte cestu zpět.

Když loď začala vyplouvat, přišla nás vyprovodit slečna Sera. Prosím, přestaň mávat rukama a brečet, jako kdyby to bylo poslední rozloučení. Cítil jsem se trochu trapně.

Když jsme na lodi strávili jeden den a jednu noc, vystoupili jsme ve městě po cestě, co mělo méně než 10 tisíc obyvatel. Odtamtud jsme po dlouhé době jeli vozem. Po cestě do lesa Borenan bude ještě jedno město zhruba stejně velké jako tohle, ale kromě toho tam bylo jenom několik vesnic. Jsem rád, že to přinejmenším nebyla neprozkoumaná oblast.

A teď pojďme zkoumat elfský les.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>