DM - kapitola 155

Kapitola 155 – Hrdina a Satou

Tady Satou. Lidé mají různý smysl pro hodnoty, ale v každé zemi existuje rčení: „Tráva na druhé straně je zelenější.” A to samozřejmě platí i o jiném světě.




„Hou? [Tempura], co?”

To bylo první slovo hrdiny, co přišel na banket v doprovodu spousty nádherných žen. Vypadalo to, že to slovo tempura naschvál řekl v japonštině.

„Ne, toto je jídlo jménem tempura. Je to tajná specialita zasvěcených lidí v severní části vévodství.”

„Hej, Sato.”

„Je mi ctí, že si vážený hrdina zapamatoval mé jméno, ale na konci je prodloužené, takže mi říkej Satou.”

„Aha, tak promiň. Satou.”

„Ne, ne, vůbec se tím netrap.”

Nevadilo mi, kdyby hrdina zjistil, že já – jako Satou – jsem Japonec, ale bylo by otravné, kdyby se to odhalilo před všema těma pozorujícíma očima.

Hrdina přijal tempuru, co mu Lulu dala na talíř.

„Tohle mě překvapilo. Jsem zvyklý, že kolem sebe mám nádherné ženy, ale toto je poprvé, co vidím tak nádhernou dívku jako ty. Přál bych si, abych se s tebou setkal o pět let dřív.”

Jak se dalo čekat, dokonce i hrdina měl dost taktu, aby to 'o pět let dřív' neřekl na hlas. Nemyslel jsem si, že to přečtu svou technikou Odezírání ze rtů.

Lulu zbledla, jako kdyby ji na veřejnosti urazil nepřímým sarkasmem. Zdálo se, že hrdina dostal od slečny Ringrande potají vyhubováno. Ti dva lidé vedle hrdiny se smáli, ale do očí jim to nedorazilo.

Zlehka jsem Lulu pohladil po vlasech a požádal jsem ji, aby zašla do kuchyně pro pár surovin.

Později to řádně vyžehlím.

Hrdina ztuhl, když spatřil Arisu, co přišla jako náhradnice.

„My honey!”

„Ale, hrdino Hayato, dlouho jsme se neviděli.”

Arisa, co chápala, že na všechno je správný čas a místo, mluvila upjatě a řádně. Ale stejně řekl honey.

Slečna Ringrande a císařská princezna Maryest si navzájem tichým hlasem potvrdily, že Arisu neznají. Nezdálo se, že by ostatní členy hrdinovy družiny zajímal hrdinův milostný život, měly napilno s pojídáním tempury a aspiku. Nebyl to hrdinův harém?

„Jsem vážně šťastný, že jsi naživu, princezno Ariso.”

Z dálky se řinul hluk jako „princezna?” nebo „Kdo je ta služebná, co mluví s hrdinou?”

„Myslel jsem si, že jsi zemřela, když ses zapletla do té politické potyčky—”

Hrdina se k Arise přiblížil se šťastným výrazem na tváři, ale pak jeho výraz ztuhl. Ach, z tohohle mám špatný pocit. Trochu jsme se přesunuli a teď byl mezi mnou a hrdinou stůl.

„Hej, Satou! Zapomněl jsi na zásadu YES lolita, NO dotýkání!”

Takže vážně spatřil Arisin titul [Satouův otrok]. Ale i tak jsem se o mladé nezajímal dost na to, abych potřeboval takovou zásadu.

„Pane hrdino, o čem přesně to mluvíš?”

„Správně, to pan Satou mě zachránil z krizové situace. Otrokyně jsem proto, že mě během invaze království Yowok podrobili magii Geass,” zašeptala mu ohledně té záležitosti, aby to slyšel jenom hrdina.

Hrdina si něco ověřil u císařské princezny Maryest a kněžky Loreiyi, ale obě dvě zakroutily hlavami. Dokonce ani hrdinova družina nedokáže odstranit geass, co? Jak jen to je silné? Tak mě tak napadá, že jsem se na to prostřednictvím Sery zeptal i vrchní kněžky, ale ani ona to nedokázala.

Nakonec jsem jim dokázal, že jsem se Arisy nedotkl tím, že jsem se nechal zkontroloval Loreiynou magií Posouzení pravdy. Z mého hlediska nebylo třeba, abych se podrobil magii Posouzení pravdy, ale jelikož jsem nechtěl, aby došlo k nedorozumění, že jsem lolikon, přijal jsem to.

„Aha, nedotkl ses jí! No, no, vážně se s tebou chci napít nějakého dobrého pití.”

„Obávám se, že nemůžu.”

Zdálo se, že bude celou dlouhou noc mluvit o malých holkách, až mi z toho bude špatně.

Bylo pár věcí, o kterých jsme si potřebovali promluvit, ale jelikož jsem si nemohl takhle dál monopolizovat hrdinu, slíbili jsme si, že se později znovu setkáme. Ale dneska už jsem znovu neměl příležitost si s hrdinou promluvit.

Ženy, co tehdy následovaly prince, se snažily hrdinovi mazat med kolem úst, ale slečna Ringrande a císařská princezna Maryest je drtivě odmítly.

S hrdinou mluvily i dívky kolem 12-13 let, ale choval se s nimi normálně, možná byly mimo jeho cílovou zónu.




Večer toho dne bylo těžké Lulu utěšit. Možná že by bylo dokonce snazší bojovat s démonickým lordem.

„Lulu, že jsi roztomilá, je vážně pravda. Hrdina, Arisa a já tě vidíme jako nádhernou dívku.”

„Moc děkuju, jsem šťastná, i kdyby to byla lež, pane.”

I poté, co jsem jí do ucha zašeptal sladká slůvka, to brala jen jako slova útěchy.

Když jsem jí řekl, že si může říct o svá oblíbená jídla, řekla mi všechny možné sladkosti, co jsem do teď udělal. Byl jsem velmi šťastný, že se dostala do bodu, kdy dokáže říct něco sobeckého.

Jelikož by zabralo příliš dlouho je udělat, v kuchyni jsem vytáhl hotové sladkosti, co jsem si uložil do inventáře, a donesl jsem je do jídelny, kde čekala Lulu.

Věděl jsem, že tam s Lulu čekají Mia, Pochi a Tama, a tak jsem připravil díl pro čtyři lidi. Pro mě a Arisu tam samozřejmě nic nebylo. Arisa poslední dobou přijímala až moc kalorií, takže měla sladkosti momentálně zakázané. Já jsem dietu držet nemusel, ale zdržel jsem se neřestného jídla, abych Arisu podpořil.

Dneska jsem udělal nový koláč, abych Lulu překvapil. Byl to pudinkový koláč z druhu ovoce, co se jmenovalo stejně jako Lulu.

Toto ovoce lulu vypadalo se slupkou vážně nevábně, bylo to ovoce neštěstí. Navíc když se snědlo syrové, bylo strašně kyselé, nedalo se jíst. Ale když se zahřálo, podivně se to proměnilo na ovoce podobné broskvi. Podle toho, co jsem se doslechl od toho člověka, co mi to ovoce dal, ho zpracovávají nakládáním a ne zahříváním.

„Můj dnešní výtvor je Pudinkový koláč s lulu.”

Lulu váhala, když zaslechla to jméno, ale jako kdyby se vzdala, odkrojila si kousek a dala si ho do úst.

„Je to výborné.”

Lulu z tváří kapaly velké kapky slz. Hm~? Tenhle vývoj jsem nečekal.

„To kyselé ovoce se stalo takhle výborné.”

„Navíc i ta barva vypadá nádherně, že?”

„Ano, moc děkuju. Tak nějak chápu, co se snažíš říct, pane.”

To je dobře a to hlavní.

Lulu dál jedla koláč na velkém talíři, zatímco plakala.

Kapesníkem jsem otřel Mie pusu, co to intenzivně sledovala. Z inventáře jsem z pod stolu vytáhl připravený koláč a nakrájel ho pro tři lidi.

„Výborné.”

„Sladké~”

„Sto bodů nanodesu!”

„Uuu, musím držet dietu... Stačí mi jenom kousek, kousek...”

Arisa to říkala jako velmi ztracený případ, to nebylo dobré. Rozhodně potom řekne: „už jen jeden”.

Ten den jsem spal spolu s Lulu a šeptal jí: „Lulu, jsi roztomilá.” Až dokud neusnula. Jelikož Pochi a ostatní hrály kámen nůžky papír, měl jsem pocit, že se rozhodlo, že to ode dneška bude speciální šeptání.

Prosím, za každou cenu se zbavte těch očekávání.

>[Získal jsi techniku Utěšování]




Dalšího dne jsem dopoledne měl doprovázet slečnu Seru do sirotčince a odpoledne navštívit dílnu na bariérové pilíře.

Ačkoli se návštěva v sirotčinci prováděla za misionářským účelem, stejně se tomu říkalo návštěva podpory. Takže hlavním cílem bylo vyléčit nemocné děti léčivou magií.

Naše malé dívky tu byly velmi oblíbené. Obzvláště oblíbenými byly Pochi a Arisa, šířily se tu podivné hry a naučné karty. Projednou jsem Arisu varoval, aby si dávala pozor na kulturní riziko, ale co se týče sebekontroly, bylo to na ní.

Dneska jsem s sebou nevzal Lulu a Nanu.

Jelikož děti neváhaly říct, co si myslí, s největší pravděpodobností by Lulu zasypaly zraňujícími slovy, a tak jsem ji nechal doma. Nanu jsem nevzal proto, že si chtěla vzít mladé orga-- děti zpět domů.

„Ale ne! P-pan hrdina jde na návštěvu.”

„Eech! Co mám dělat, možná bych se měla nalíčit.”

Pracovníci školky nebo spíš zaměstnané dámy byly vzrušené. Počkat, nejste všechny provdané.

Když hrdina Hayato přišel, všude kolem ho následovali chlapci a zaměstnané dámy. Když jsem pominul děti, záviděl jsem mu, že ho neobskakovaly jenom nádherné ženy, ale také konejšivé pracovnice. Navíc než jsem se nadál, následovala ho i dcera ředitele, co byla obvykle nedosažitelná.

Zatraceně, ty fešáku, jdi bouchnout.

„Pane rytíři, pane rytíři, podívej na tohle~”

„Já taky jeden vyrobila, podívej.”

Byl jsem v obklopení skupiny 5~6 letých malých holek. Vyrobily šperky z mušliček, jak jsem je to předtím učil. Ačkoli to bylo hrubě vyrobené, každý šperk měl svou vlastní charakteristiku, zajímavé.

I když byl hrdina v obklopení nádherných žen, já jsem tu trčel a hlídal děti, cítil jsem tu mezeru ve společnosti.

Jelikož jsem se střetl pohledem s hrdinou, pozdravil jsem ho. Nemohl jsem se vymanit od těch malých holek, takže jsme byli trochu od sebe. Z nějakého důvodu vypadal, že strašně závidí, pročpak asi? To nemůže být pravda, i když je lolikon, měl na radaru i takhle mladé dívky? To opravdu nemůže být pravda.

Ohledně potíží od slečny Ringrande, co během návštěvy spatřila, že vycházím se slečnou Serou. Jelikož je to nadbytečné, vypustím to.




Na návštěvu dílny na bariérové pilíře jsem šel jenom se svými společníky, což se už nějakou dobu nestalo. Naše prohlídka pokračovala, zatímco jsem Pochi a Tamu držel za ruku. Zdálo se, že bariérový pilíř byl magický nástroj, co hlavně zabraňoval netvorům vtrhnout do vesnice. Účinek jednoho vztyčeného pilíře dosahoval v okruhu až 100 metrů. Ale jelikož to nebyla fyzická bariéra, zdálo se, že běsnící netvoři a netvoři pronásledování lidmi jí stále mohli projít.

Bariérový pilíř mohl fungovat prostřednictvím vstřebávání many ze zemské žíly, ale jelikož to vysávalo zemi, místo toho ho každý den zásobovali manou místní uživatelé kouzel.

Pilíř byl vyrobený z mnoha magických jader, takže tady byl problém ohledně krádeže. Ale jakmile se na pozemku vztyčil, zajistil se upevňovací magií, takže ho nebylo snadné ukrást. Vypadalo to, že dokonce ani loupežníci, co zaútočí na vesnici, se s pilířem neobtěžují. Zdálo se, že místní lord dozajista vyšle armáda, kdyby se někdo dostal k bariérovému pilíři.

Přemýšlel jsem, jestli to povídání bylo příliš složité. Pochi a Tama usnuly, zatímco se mě držely za ruce, takže jsem ty dvě nesl na obou rukách jako mrtvé a pokračoval v prohlídce dílny. Liza mi nabídla, že je převezme, takže jsem jí je po cestě předal. Když byly vzhůru, byly roztomilé, ale když spaly, byly roztomilé úplně jiným způsobem.

Mír je přece jenom nejlepší.
-----------------------------------------------

~ Hrdina si se Satouem smluvil rande, ale ještě se k tomu nedostali, ale v příští kapitole už na nějakou tu interakci dojde. ~

~ My honey = Hayato to řekl doslova v angličtině, kdyby to někoho zajímalo, je to něco jako "můj miláčku". ~

~ Ty fešáku, jdi bouchnout! (Riajuu, bakuhatsu shiro!) Kdo sleduje anime, určitě zná; používá se v situaci, kdy člověk závidí druhému člověku, že je na tom lépe než on (má přítelkyni, je oblíbený a tak). ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>