EGA: Extra - Zákaz Vánoc

~ Narazila jsem na jednu extra "vánoční" kapitolu s Anri, takže ji dávám k dobru! ~

SS Nezvyklé hlášení: Zákaz Vánoc

Vánoce, křesťanský festival z mého předchozího světa. Co měl být den oslavující narození Krista, se stal den, kdy byl člověk mnohem natěšenější, že dostane dárky od Santa Klause.

No, takhle to bylo ještě v pohodě. Problémem bylo, jak se tak důstojný oslavný den stal dnem, co podporoval pokoutné sexuální vztahy. Nevím, jak k tomu došlo, ale když pomyslím na tamější (pozn.: myšleno v Japonsku) Vánoce, veřejnosti se vybavili dva milenci, co spolu strávili vášnivou noc.

A zároveň jak ta atmosféra zaplavila celé město, lidé, co v takovém vztahu nebyli, se cítili trapně. Například pokud člověk neměl milence, ale měl dobrou partu kamarádů, udělali si spolu párty a celý den žili naplno. Ale pro člověka jako já, co patřil do střední kategorie, to byl sen ve snu. Honem jsem se vracela domů a předstírala, že nevidím ta oslepující světla zdobící město – to byly moje Vánoce.

Oneshot - Podomní prodej

~ Tak  jsem narazila na tuhle velmi kratičkou japonskou povídku a řekla jsem si, že se o ni musím podělit. Ke konci mě trochu zamrazilo... i když to rozhodně nebylo nic hororového. ~

Podomní prodej v 10 hodin večer

Cink, cink.

Zazvonil zvonek. Najednou jsem se podíval na hodiny. Bylo přesně deset večer. Pomalu jsem otevřel dveře a vykoukl ven, byla tam neznámá černá kočka.

„Nedal byste si sójovou omáčku?”

12K - kapitola 5

Část II
Kapitola 5

Rokuta odešel balkónem, krále zanechal v péči Itana a ostatních. Slunce zapadlo, uvrhlo Moře mraků do temnoty. Na východě vyšel tenký srpek měsíce.

„Ve vzduchu je pach krve.”

Na obzoru se rýsovala válka. Vzhledem k počtu intrikujících ministrů a provinčních pánů, co sbírali své síly, byl zázrak, že ještě nepropuklo občanské povstání.

Rokuta kráčel dvorem, lomcoval jím ten žluklý pocit zlé předtuchy jako ostrý vítr. Nálada mu poklesla jeho vrozenou nechutí k válce a prolévání krve.

12K - kapitola 4

Kapitola 4

Král En a jeho význačné, ale zvrácené schopnosti byly kárány v soukromé komnatě ve Vnitřním paláci.

„Jo, je mi jasné, odkud vy všichni jdete,” řekl Shouryuu a podíval se po čtyřech mužích, co jej oslovili.

Itan na něj na oplátku zahlížel. „Je vám to jasné? To je celé?”

„Polepšil jsem se.”

HK - kapitola 10

Kapitola 10 – První společná práce páru

Než jsme dorazili domů, slunce už zapadlo, takže jsem měl pocit, jako že už je noc, ale pořád bylo odpoledne.

Psa jsem vzal zpět do přístřešku a nástroje jsem předal Teoporonovi, co šel náhodou kolem.

Pak jsem si od Sieg vzal zajíce a vložil ho do suché mísy. Pak jsem koženou kabelou nahrabal trochu sněhu a položil ho zajícovi na břicho.

V tomhle stavu ho nechám tak tři dny a potom ho konečně vykuchám.

„Nenecháš odkapat krev?”

„Ne. V zimě je zaječí krev dobrá.”

HK - kapitola 9

Kapitola 9 – Život ve sněžné zemi, den první

Ráno ve Sněžné zemi začíná v temných hodinách jako v noci.

Spal jsem tvrdě možná proto, že jsem byl unavený ze všeho toho včerejšího přesouvání. Zvedl jsem se z postele, oblékl si plášť a teprve pak rozsvítil lucernu za pomoci ohně v krbu. Zbytek ohně jsem uhasil pohrabáčem.

Převlékl jsem se a přesunul k umyvadlu. Dům je překvapivě teplý. To díky zvláštnímu krbu v kuchyni. Je nalepený na zeď, takže slouží jako kamna, zatímco vyhřívá dům tepelnými chodbičkami, kterými je dům prošpikovaný. Spotřebovává to hodně uhlí, ale je to nezbytné k překonání arktického počasí.

HK - kapitola 8

Kapitola 8 – Vřelý dům

Uprostřed vesnice byl velký kámen obklopený stromy.

„Sieg, tenhle kámen tady je duch této vesnice.”

Starší lidé odhrnuli sníh kolem a na duchovním kameni tam byly obětiny sestávající z kožešin a stříbrných šperků.

Duch Shiieti.