HK - kapitola 60

Kapitola 60 – Nešťastní lidé v domě Wattinových

Tchán řekl, že s tím rančem začal pro zábavu, když odešel na výslužbu, a že byl malý. Ale pro vesnického balíka jako já byl celkem velký. Na oploceném poli byli ovce, koně, krávy a kozy. Ve větší chatce byla prasata a v menší chatce byly slepice.

„Nejdřív začneme s úklidem.”

„Ano, pane.”

HK - kapitola 59

Kapitola 59 – Opětovné shledání

Dlouho očekávané shledání se Sieglinde! Byl jsem tak rád, že jsem během své dvoudenní plavby na lodi nedokázal posedět.

V přístavu na mě čekal sluha ze Siegina domu, aby mě tam dovedl.

V kočáru mi švagr řekl o nedávných zajímavých událostech ve vile Wattinů. Jsem rád, že je Sieg zdravá.

Za tři hodny jsme dorazili do bujné země, které vládl hrabě.

HK - kapitola 58

Kapitola 58 – Hlášení Klause von Wattina

Teta byla vojákem osmnáct let, takže měla břitkou osobnost a byla mezi ženami oblíbená. Na ženu byla vysoká, měla pronikavý pohled a vypadala statečně. Podle žen byla teta „člověk, co plnil ženské sny”.

Já jsem si tím nebyl jistý, ale teta, co znám já, byla stoická a pokud mluvila, pak mi hubovala. Vyhládlá. Ani trochu ženská.

Ale dobře hrála tenis. Takový člověk.

HK - kapitola 57

Kapitola 57 – Rodiče, trest?!

—Po desetiletí polapili mé pohřešované rodiče?! A navíc je můžu uvařit, jak jen budu chtít?!

„Ritzi, co se stalo?”

„!”

Byl jsem duchem nepřítomný, představoval jsem si, jak bych měl svoje rodiče uvařit.

„Ach, promiň, jen mě to překvapilo.”

„?”

12K - kapitola 13

Kapitola 13

Ribi řekla: „Taiho, jste v pořádku?”

Rokuta se na ni usmál. „V pohodě, v pohodě. Co se vězení týče, tohle není tak špatné. Je lépe vybavené, než bych čekal.”

Když se rozhlédl po místnosti, musel přemýšlet, k čemu byla původně zamýšlena. I když nebyla vůbec prostorná, jen stěží připomínala tradiční žalářní celu. Vypadalo to, jako by ji někdo vytesal z bílého kamene. Vzadu byl výklenek na spaní vybavený postelí. Část místnosti oddělenou přepážkou zabíral divan.

HK - kapitola 56

Kapitola 56 – Pár, spolu a odděleně

Čtvrtý den. Připravili jsme se na odjezd do Siegina rodného města a po snídani vyrazili. Dědeček nás vyprovázel. V té medvědí kožešině.

„Připravil jsem kočár, co nebude moc náročný na tělo.”

„Dědečku.”

„Děkujeme za starost.”

Dědeček byl k Sieg, co možná čekala dítě, laskavý.

HK - kapitola 55

Kapitola 55 – Sladkokyselý koláč

Už to byly tři dny, co jsme dorazili do Sieginy domoviny. Dneska jsme šli ven všichni tři společně – dědeček, Sieg a já. Večer zajdeme na návštěvu k Emmerichovi a Aině.

Sieg a já jsme v obýváku čekali, až se dědeček doobleče. Dneska měla Sieg šaty uvázané pod prsy, takže jí to neomezovalo břicho. Byly to umírněné šaty. Samozřejmě je pro Sieg, co byla možná těhotná, připravil dědeček. Ano. Možná měla v bříšku dítě. Ještě to nebylo jisté, ale stačilo na to jenom pomyslet a srdce mi tlouklo rychleji a byl jsem roztěkaný. Zdálo se, že se mi ta moje roztěkanost ukázala na tváři, takže mě Sieg mnohokrát varovala.