DM - kapitola 6

Kapitola 6 – Tržiště, princezna a trh s otroky

Tady Satou. Vlastně Suzuki, ale jsem Satou. Tohle je sen, že jo? Prosím, řekni, že to je sen, Johny.




V mysli se mi začínal rodit mírný neklid, když jsem šel nakupovat po metropoli hraběcího léna, městě Seryuu.

Je to pár minut chůze na východ od hostince Marthiny matky.

Když už jsme u toho, neslyšel jsem, jak se ten hostinec jmenuje, v mapě se píše hostinec Monzen; to je ono?

Jak jsem vstoupil mezi stánky s jídlem, okamžitě jsem ucítil něco dobrého.

Ech? Není to vůně sójové omáčky?

Na železném plátu tam pečou okonomiyaki a francouzské palačinky. Zdá se, že to ochucují sójovou omáčkou. Jak jsem si myslel, nevadí, když tohle budu považovat za sen. Není možné, aby ve fantazii existovala sójová omáčka!

I když jsem zrovna jedl, jednu jsem si koupil.

„Jo, je to výborné.”

Chci omáčku na vepřové kotletky a ne sójovku. Zdá se, že ostatní stánky smaží něco jako krokety. To je ale na fantazii vysoká kultura jídla!

Chodil jsem kolem různých stánků a zkoušel různé jídlo.

„Kolik stojí 3 porce tohohle gaba?”

„2 groše.”

„To je drahé, není to 1 groš?”

„Mladá paní, to bychom se ani nenajedli; co takhle 2 groše za 4?”

„Dej mi 5 za 2.”

„Nedá se nic dělat, když je mladá paní tak krásná, vzdám to.”

Vyslechl jsem si zajímavou konverzaci mezi jednou paní a majitelem stánku. Základní smlouvání, co? Jelikož jsem zvyknutý platit to, co je prostě napsané na cenovce, vypadá to těžce.

>[Získána technika Odposlouchávání]

„Můžu s něčím pomoc, mladý muži?”

Hm, z té předešlé konverzace se zdá, že jedna porce je za 0,4~0,5 groše. Jelikož má tenhle pán techniku aritmetiky, měl by být schopen vypočítat minimální hodnotu.

„Chci si koupit 2 gaba, bude stačit 1 groš?”

„Ty jsi slyšel tu předešlou konverzaci, co? Tak dobře. Mladý muž má taky techniku aritmetiky, co? Na takového mladíka jsi celkem dobrý.”

Ale je to jen normální počítání z hlavy...

Za 1 groš jsem dostal 2 plody gaba. Gabo je vlastně plod jako rudá dýně velikosti pěsti.

Jen tak mimochodem groš je podlouhlá mince vážící zhruba 1 gram, je to žlutavý měďák s hodně nečistotami.

>[Získána technika Odhad]

>[Získána technika Smlouvání]

Ale já jsem nesmlouval?

Je to proto, že jsem viděl to předešlé smlouvání té paní?

Zatímco jsem přemýšlel, co mám dělat s tím plodem gabo, rozhlédl jsem se kolem sebe. Všechny stánky kolem jsou velké asi 1m2, ale je jich tu hodně.

Navíc jsou všichni energičtí.

Zatímco jsem se rozhlížel po stáncích, zvýšil jsem techniky [Odhad], [Smlouvání], [Aritmetika], [Vyjednávání] a [Klam] na maximální level.

Zhruba po 10 minutách chození jsem konečně našel svůj cíl.

U jednoho stánku jsem si vybral velkou tašku přes rameno. Díky technice [Odhad] je nad taškou zobrazená cena. To se hodí.

Zdá se, že by mě prodejce nenáviděl, kdybych si to najednou koupil za tržní cenu. Po 3 obchodech jsem na ten fígl přišel. Mohl jsem cenu stáhnout na polovinu tržní ceny po 3~4 smlouvání... ale upřímně, je to otrava.

Kořist ze stánku... [Velká taška přes rameno], [Trochu stylová taška], [Sada spodního prádla pro prostý lid] x10, [Ručníky v různé velikosti] a [Kapesník]. Ten ručník jsou jenom dva kousky látky sešité k sobě, jsem trochu zklamaný.

A taky i když neumím šít, koupil jsem 5 klubíček [2m konopné nitě], 1 klubíčko [Bavlněné nitě], 5x [Jehla na šití], [Nůžky na šití] a [Bavlněná látka], tak nějak je toho hodně. Jelikož mám inventář, není problém, ani když toho hodně zůstane nevyužité.

Všechno dohromady to je za 4 stříbrňáky. Nečekané je, že oblečení je dražší než jídlo.

Myslím, že to nemusím říkat, ale to první, co jsem koupil, taška přes rameno, je jenom zástěrka. Věci, co jsem si koupil, jsem vložil do tašky a pak je poslal přímo do inventáře, aniž by mě někdo viděl. Dal jsem si do tašky pár kousků oblečení pro prostý lid, aby nevypadala tak prázdně.

Chtěl jsem si koupit pár rób nebo plášť, ale v obchodě měli jen obnošené nebo levně vyhlížející, takže jsem je nekoupil.

Správně, chci vyzkoušet, jak je na tom inventář s udržováním tepla. Koupím pár řádně horkých věcí a dám je dovnitř.

Nakupování je zábava~

„Takže co ještě?”

Před stánky byly vyskládané židle a na nich od samého rána pilo mnoho starých mužů.

„Pít ve dne... Ach, ano, nádobí!”

Mezi těmi stánky, kde už jsem byl, musel být i obchod, co prodává nádobí.

Správně, boty! Zapomněl jsem na boty.

Chci upomínáček~. V menu v kolonce [Směna] je políčko na poznámky, nákupní seznam si dám tam.

Už je to nějakou dobu, co jsem koukal na kolonku [Směna], tam jsem zjistil, proč jsem měl level 1, když jsem vstoupil do města.

Ten status byl stejný jako ten, co je vypsaný na této stránce. Dá se tu nastavit horní limit každého atributu. Dokonce i techniky a tituly se dají nastavit jako [žádné].

Mohl jsem udávat falešné informace, jak jen jsem chtěl, co...

Koupil jsem si pár bot vhodný na drsné putování a róbu, co se k těm botám hodila, a taky sandály.

Myslel jsem si, že když mám inventář, nakoupím si všechno, ale nemůžu najít boty správné velikosti. Tak si je prostě později objednám u ševce na hlavní ulici.

Po druhém kolečku jsem byl hladový, a tak jsem se zaměřil na obchod, co prodával něco jako shoyu ramen, a vešel dovnitř. Ačkoli ty nudle jsou jiné, je to řádný ramen.

Další položka na menu bylo vyválené těsto srolované na tyčce, potřené hmotou připomínající miso a pak upečené. Měl jsem pocit, jako že se to k sobě nehodí, ale bylo to dobré.

Také jsem koupil hrnky, hrnce, nádobí, co mě zaujalo; všechno jsem to koupil. A taky kuchyňský nůž, kotlík a pánev na smažení. Tak nějak tu nebyla žádná prkénka na krájení, lidé tady je nepoužívají?

V klidu jsem koupil kovový lavor. Jak se dalo čekat, lavor je příliš velký, abych ho strčil do tašky, takže jsem ho v tichosti přinesl do zapadlé uličky a strčil ho do inventáře. A jelikož by vypadalo nepřirozeně, kdybych šel zpět na východní třídu, rozhodl jsem se vyjít rovnou na hlavní ulici.




Na východní třídě je spoustu stánků, takže je provoz v ulici namáčknutý do středu. Tady je hlavní ulice zhruba 6 metrů široká, projíždějí na ní sem a tam koňské potahy a lidmi tažené vozíky.

Stejně jako ulice předtím i tady tahle je velmi čistá, na rozdíl od toho, co jsem si představoval jako fantazy. Neválejí se tu žádné zvířecí mrtvoly.

V zadních uličkách nejsou ani žádní tuláci.

Stánků tady bylo jen poskrovnu, ale místo toho tu bylo hodně obchodů. Po ulici kráčelo hodně lidí v pěkném oblečení.

„Obojky jsou oblíbené?”

Lidé, co táhnou vozíky, obecně nosí obojky. Když jsem se na to zaměřil, jsou to otroci. Záhada je, že všichni otroci nosí obojky, důvod mi není znám.

Vůz jedoucí z centra zpomalil, aby se vyrovnal rychlosti pěších.

Ten vůz projel přede mnou. Uvnitř bylo zhruba 10 otrokyň.

Oči mám jako přilepené k jedné z nich. Dívka hodná označení Yamato Nadeshiko, s černými vlasy a černýma oči. Ačkoli vypadá, že byla na dlouhé cestě. Jelikož drtivá většina lidí vypadá jako Evropané ze severu, tohle je pravděpodobně poprvé, co vidím asijskou tvář.

Dívka sklopila oči, střetli jsme se pohledem, když je zase zvedla a i když nedošlo k žádnému dramatickému vývoji, ta malá dívka stojící vedle ní, s ortodoxní severoevropskou tváří se světle fialovými vlnitými vlasy, vypadala velmi překvapeně, když mě spatřila. No, ne, trápí mě, když na mě tak moc zíráš... já nejsem na loli.

Když jsem se na malou dívku dlouze podíval, objevilo se vedle ní okno s jejím jménem a levelem.

Arisa. Level 10. Na malou holku má vysoký level.

Objevily se další informace.

11 let.

Titul: [Čarodějnice Ztraceného království], [Bláznivá princezna]

Techniky: Neznámé

Vůz zmizel směrem k západní ulici.

Upřímně řečeno, to byly ale problematické tituly... Ne, ne, nepřiblížím se k ni, jasné? V žádném případě!




Vraťme se k mému původnímu cíli.

Pátral jsem v mapě po krejčím nebo ševci a našel jsem je na jednom místě po straně ulice, takže jsem šel tam. Většina z nich měla jako prodavačky mladé ženy, co se nehodí pro staříka, takže jsem šel do obchodu s laskavě vyhlížejícím párem ve středním věku.

„Promiňte, máte pevnou róbu pro kupce v klidných barvách?”

„Dobrý den, prosím, pojďte sem, přineseme vám vzorky látek. Na věšáku támhle jsme měli 5 hotových, ale poslední dobou se dobře prodávají.”

Manžel mě dovedl k pohovce a ze zázemí vytáhl vzorky látek. Manželka přinesla nápoj ve stylu čaje. V elegantním šálku.

„Jelikož od teď bude zima, co takhle tahle tlustá látka? Pokud se vydáte na cestu, tak vám můžeme připravit i vhodnou pláštěnku, co vy na to, pane?”

To je výborné zboží. Možná. Je to takový ten typ, co velké oděvní firmy kupují ve velkém v hodně barevných variací. Těch 5 variant dobře se prodávajících rób v sobě pravděpodobně také zahrnuje pláštěnku.

Ušití zabere 5 dní. Pokud si koupím jenom jednu, pak jenom 3 dny.

5 zlatých je celkem velká suma, ale jsou to peníze potřebné pro nezbytnosti.

Ale chci aspoň jednu náhradní róbu, než dnešek skončí. Mám pocit, jako kdybych nedbal na obecnou atmosféru, kdybych šel za vnitřní hradby s touhle potrhanou róbou, co mám na sobě.

„Pane, jelikož tady jenom šijete, znáte nějaký obchod, co prodává už hotové zboží? Jak vidíte, moje róba je po cestě potrhaná, chci si koupit dočasný oděv, než to došijete.”

„Ohledně hotového zboží doporučuju oděvy od Poela na ulici Teputa. Ačkoli je to oblečení od mého hloupého syna, můžu vás ujistit, že má výborné schopnosti v šití. Mezi prostým lidem je to celkem známý obchod, takže na dočasný oděv to celkem stačí.”

Dělá reklamu obchodu svého syna, co... zdvořile jsem odmítl, když se mi nabídl, že mi nakreslí mapu. Stačí mi jenom jeho instrukce, takže jsem odešel z obchodu. Skoro jsem si zapomněl vzít účet od zálohy, dokud na mě paní krejčová spěšně nezavolala.

Koupil jsem si dvě róby, jednu v uklidňující tmavě hnědé a druhou v křiklavé červené se žlutými proužky. Ta první je taková, jak jsem řekl, a ta druhá, no, vypusťme vysvětlení, jak k tomu došlo. Pohled mi padl do prodavaččina údolí...

Samozřejmě jsem si také u krejčího objednal boty. Jedny na chození ve městě a dvoje na cestování.

Když jsem se po nákupu vrátil do Marthina hostince, slunce už zapadalo.
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>