DM - kapitola 7

Kapitola 7 – Lázně pod širým nebem, cíl a prohlídka

Tady Satou. Ten malicherný Satou, co se nechce zaplést s tou nebezpečně vyhlížející otrokyní, ten Satou.

Je to sen! Moje autosugesce dosahuje limitu.

Je to jiný svět, co je s největší pravděpodobností sen, staň se mým kompromisem. Ano, ať je ta možnost sebemenší, já se nevzdám.





Zlomilo mi srdce, když mi Martha řekla, že lázně tu kromě hradu lenního pána nejsou. Jelikož jídelní a hygienická kultura města byla celkem vysoká, myslel jsem si, že záleželo i na lázních.

Napadlo mě, že bych se vykoupal v lavoru na pokoji, ale jelikož by se tam kvůli vlhkosti dostala plíseň, bylo mi řečeno, že se mám vykoupat na dvoře, protože je tam také studna.

Dvůr má asi 10 metrů čtverečních. Studna není tak daleko od zadních dveří a nemá pumpu. Je to takový ten typ, co na čerpání vody využívá vědro, takový ten typ, co se užíval za starých dob. Používám jedny z dvou poskytnutých dřevěných necek.

Myslel jsem si, že se s tím budu trápit, ale díky mému vysokému statusu (STR) to bylo lehké.

I když se tomu říká dvůr, plot mi tu sahá asi jenom do pasu. I když tu chodí jenom pár lidí, pořád tu jsou. Během soumraku už je šero, ale pokud se začnu koupat na takovémhle místě, není to jako vystavování?

Když jsem se rozhlédl kolem, nedaleko zadních dveří je něco jako přepážka.

Aha, mám použít tohle?

Když jsem tu přepážku rozložil, začal jsem se koupat ve studené vodě.

I když ta přepážka sahá jen mě do pasu, stačí to na to, aby to zakrylo výhled.

...Zatraceně, zapomněl jsem koupit mýdlo!

Pravděpodobně tu není nic jako šampón, ale obyčejné mýdlo by mělo být k dispozici. Zítra se po něm podívám.

Ze zadních dveří vyšla žena. Byla to blonďatá kráska něco přes 25 let. Jak to mám říct, v tomhle městě je spoustu nádherných žen.

Střetli jsme se očima.

Iya~n.

...Nechutné. Jsem sám sebou znechucený.

Když si žena naplnila necky vodou, rozložila přepážku a začala se koupat.

Mezi námi je přepážka, to jo, ale!

Kdykoli se trochu pohne, její horní polovina těla je...!

No, hádám, že to jsou D-košíčky, purunpurun, samy to o sobě prohlašují!

Zakryla si je rukou, ale čas od času zůstanou odkryté...

Ne, ne, nejsem panic, sebral jsem veškerou svou sílu, abych svůj pohled odvrátil a vrátil se k vlastní koupeli. Kroť se, má zdravá dolní polovino!

Podíval jsem se do ženiny tváře, je to výraz promyšleného klidu!

Jak jsem si myslel, dospělé ženy jsou pěkné!!

Otřel jsem si tělo ručníkem... kdepak mám asi dát vodu.

Není tu žádný odtok.

„Vodu můžeš vylít na záhonky. Pod rostlinami je odtok.”

Přemýšlím, jestli vypadám tak pateticky, když mě ta žena poučila. Poděkoval jsem jí a když jsem vylil vodu, šel jsem zpět do hostince.

Chci, abyste přehlédla můj pohled, když jsem šel zpět.

>[Získána technika Pozorování]

>[Získána technika Pokerová tvář]





Po koupeli jsem se převlékl do nové róby, byl to osvěžující pocit.

K večeři byla pořád z větší části zelenina, ale vážně to vyneslo její chuť, bylo to výborné. I když bych byl radši, kdyby to mělo trochu silnější chuť.

Jako přídavek byl čerstvý salát. Byl bych šťastnější, kdyby to bylo maso...

Mám pocit, že proteinově je to trochu nedostatečné, takže jsem z inventáře vytáhl sušené maso a okusoval ho.

Chtěl jsem se napít saké, ale hosté kolem mě pili surově vyhlížející místní alkohol, takže mě přešla chuť. Chci si dát vychlazené pivo~

Když jsem po jídle šel na pokoj, nebylo tam žádné světlo. Ani žádné magické světlo. Pracuj lépe, fantazie!

Když jsem se zeptal paní hostinské, co zápolila s opilci, řekla: „Pokud chceš lampu, bude to 1 měďák.” Jen tak mimochodem, později ji musím zase vrátit. Zdá se, že lidi, co jsou vzhůru, zůstávají v baru, aby propili celou noc. Na pokoj jdou jenom lidi, co chtějí spát.

Toaleta je společná, ve stylu „na bobeček”. Když tak o tom přemýšlím, dělat to venku, jak jsem to až do včerejška dělal, je lepší než tohle. Je tam otep slámy, co se asi používá jako toaletní papír. Jelikož se zdá, že kdybych ji použil, dostal bych hemoroidy, roztrhl jsem kapesník na vhodnou velikost a použil ho. Tohle není ekologické, ale na takovéhle věci šetřit nechci!

Když jsem dokončil svoje záležitosti, vrátil jsem se na pokoj.

Světlo lampy je mdlé. V kořisti mám pravděpodobně pár magických předmětů, co se dají použít k osvětlení, ale bojím se, že bych hostinec napůl zničil, kdybych vytáhl špatný předmět.

Pokoj má zhruba 13 metrů čtverečních s jedinou jednolůžkovou postelí, taky je tam židle a stůl. Židle samozřejmě nemá žádná kolečka, ale dokonce ani stůl nemá zásuvky.

Okno je dost malé, že když do něj strčíte hlavu, abyste se podívali ven, máte stísněný pocit. Přemýšlím, jestli je tu kvůli větrání. Paní domácí mě varovala, abych ho před spaním řádně zavřel, abych předcházel zločinu.

Naštěstí i v temnotě vidím obrazovku menu.





Od teď pojďme vyplnit sloupeček upomínáčku v menu úkoly.

Úkol 1. Vážně popřemýšlet, jestli je tohle sen nebo realita.

Prozatím abych později ničeho nelitoval, kdyby tohle byl vážně jiný svět, dočasně si přiznejme, že to je vážně jiný svět. Ano, dočasně. V tomhle ohledu se nemůžu vzdát!

Úkol 2. Dávat si pozor na své okolí.

Ačkoli bych mohl z nebezpečí uniknout díky svému vysokému levelu, neměl bych se chovat moc nespolečensky, aby mi to nepřekáželo v cestování po jiném světě. A také ačkoli nevím, jak silní jsou, existují tu bohové; nebýt příliš sebejistý svou vlastní schopností a chovat se lehkovážně.

Úkol 3. Získat prostředky k sebeobraně.

Chci získat metodu, jak neutralizovat protivníka, nebo techniky a magii, jak se protřít otravnou situací. Chci se zdržet toho, abych při každé potíži sesílal na zem meteority.

Úkol 4. Chci najít cestu zpět do reality.

Pokud je tohle sen, tak způsob, jak se probudit. Pokud je to situace, kdy mě to hodilo do jiného světa, pak najít způsob, jak se vrátit. Ale nehodlám se chovat příliš pozitivně.

Úkol 5. Stejně dobře si můžu užít tu exotickou atmosféru.

S tím, jak skutečně to působí, jsou okružní prohlídky příjemné. Stejně mám dost peněz.

Zeptat se pana Rytíře, jestli je tu někde člověk typu „děvečka pro všechno”, co by byl ochoten mě provést po městě.

Je to všechno?

Do poznámky pod čarou jsem před spaním přidal mýdlo.





„Tohle je poprvé, co mě požádali, abych dělala průvodce.”

To řekla dvacetiletá děvečka pro všechno, slečna Nadi, zatímco se ostýchavě smála. Není to kráska, ale dělá spoustu roztomilých gest. Určitě je prostě oblíbená.

Normálně od dělnické gildy přijímá různé práce, nechat se najmout jako průvodce je evidentně celkem nezvyklé.

Jelikož je otrava chodit pěšky, půjčil jsem si koňský potah bez střechy, abychom si projeli město.

„Západní ulice není tak prosperující, takže měšťané tam neobchodují jenom v obchodech, ale také s mírně šedým zbožím vzadu.”

„Například?”

„No, je tam něco jako nápoje lásky u alchymistů a zastavárny, lichváři a dokonce i nevěstince. Na stejné ulici se také nachází otrokářská firma.”

Zareagoval jsem na to slovo „otrok”. Nechci se setkat s tou malou holkou~ cítím z ní jenom potíže.

„Och? Zajímáš se o otroky? Zaměstnat je jako strážce je nemožné, ale můžeš je použít k nošení svého nákladu nebo k pravidelným úkolům během putování. Většina prodejců je většinou zaměstnává.”

„Nedávno zavřeli po tom, co spadly hvězdy, ale hodlají obnovit obchody. Otevřou 3 dny od pozítří.”

Zdá se, že otrokářská firma skupuje otroky, co zůstanou na trhu s otroky nebo z výcviku. Jednou měsíčně se obvykle pořádá otrokářská aukce.

„Pokud si chceš na cestu najmout strážce, pak se jich hodně schází v barech. Jelikož je těžké najít někoho důvěryhodného, pokud budeš vážně potřebovat, rozhodně se poptej po [Děvečce pro všechno]!”

Vůz pokračoval podél vnitřních hradeb po západní ulici.

„Tady je řemeslnická čtvrt. Tesaři, kováři, koželuhové a mnoho dalších. Většina z nich nemá svůj vlastní obchod. Obecně si otvírají malé krámky nebo stánky a prodávají své výrobky přímo zákazníkům.”

Dají se tady spravit zbraně a brnění?

„Pokud máš nějakého známého řemeslníka, tak s tím nebývá problém. Ale když chce člověk předejít potížím, obecně chodí do zbrojířství, aby mu tam dělali prostředníka. Za vnitřními hradbami jsou prvotřídní zbrojírny pro rytíře a obchody pro vojáky a veřejnost je na ulici Biso ve východní části města. Lovci rádi chodí do západní části města, protože je tam hodně masen, spolu se zbrojírnami.”

Jen se zhruba podívejme na každý obchod na ulici. Jedním dnem to pravděpodobně neskončí.

Tak mě tak napadá, nenachází se vila lenního pána na severu?

„Jsi dobře informovaný. Chceš se na chvíli podívat za vnitřní hradby? Ačkoli jsou tam k vidění jen práce při žních.”

No, nebyl bych rád, kdyby si mě pěšmo spletli se zlodějem jídla.

Vůz zamířil podél západních vnitřních hradeb k úzké uličce mezi vnitřními a vnějšími hradbami.

Po chvíli jízdy jsme se dostali k otevřené bráně, kterou bránili vojáci. Vozka pokýval strážníkovi a pokračoval dál k severní čtvrti.

Tam jsou širá pole. Vůz pokračoval po polní cestě.

Rolníci sklízí gabo, ten samý plod, co jsem si včera koupil.

Nevím, jestli to je normální, ale pomáhalo tam spoustu dětí, co vypadaly na školáky.

„Ty děti jsou pravděpodobně ze sirotčince. Jelikož jsou momentálně žně, děti z města sem možná chodí pracovat.”

Dokonce i děti pracují? Žádní NEETové?!

Chvíli jsem se tvářil divně.

„Pokud děti nepochází z bohaté rodiny, tak v tomhle věku normálně pracují.”

Nechodí do školy? KDO prosím podporuje město Seryuu!

„Škola? Pokud to jsou šlechtici nebo pochází z bohaté rodiny, tak obvykle studují soukromě, ale školy jsou jenom v královském hlavním městě.”

„Navíc gabo, co ty děti sbírají, je vlastně hlavní obživou lidí s prázdnějším měšcem.”

Hmm? Ale v hostinci podávají chléb a řídkou rýžovou kaši, někdy dokonce dušenou zeleninu, ne?

„No, ne, hostinec Monzen je na relativně vysoké úrovni, takže plody gabo nepodávají.

Na západní ulici většina stánků prodává chlebové placky, kaši a kvašenou zeleninu. Gabo má silný pach, je hořké a těžko se kouše, takže ho bohatí jí jen zřídka. Jelikož se dají jíst levné věci až dosyta, gabo nejí jenom děti ze sirotčince, ale také zhruba polovina široké veřejnosti.”

Pokud je to takhle, nestačily by normální brambory?

„Množství roční sklizně se liší. Ačkoli se zemědělské území zmenšilo, dají se sklízet po měsících a jen zřídkakdy nevyrostou. Navíc mají tu vlastnost, že zúrodňují úhory. Díky plodům gabo se počet sirotčinců dramaticky zvýšil.”

To je ale praktický fantastický plod. Dokonce i oportunismus má svůj limit.

Ale i tak, Nadi je celkem znalá... vypadá jako vzdělaná žena, co vystudovala na škole v královském hlavním městě.

„Nevychovali mě ve vile ve městě, situace s jídlem na venkově byla celkem strašná.”

Vyrostla venku, ech. Přemýšlím, jestli má lenní pán monopol na gabo. Je to malá záhada.

„Je to oblíbené jídlo goblinů. Kdyby se nepěstovalo na takovém ohrazeném místě, tak by goblini v mžiku přišli a hamižně je sežrali.”

„Kdysi v severní části království došlo k prudkému nárůstu počtu goblinů. Učenci, co to vyšetřovali, došli k názoru, že to má souvislost s plody gabo. Pokud někdo v těch dobách našel strom gabo, spálili ho. Pak se začal využívat jako zdroj jídla a teď se to stalo hlavní složkou jídelníčku nižších vrstev lidu. Ale dokonce i teď když někdo najde strom gabo, tak ho spálí.”

Hradba kolem pole je celkem o hodně nižší než hradby kolem městě. Je zhruba 2 a půl metru vysoká?

Přemýšlím, co je zač ta věž, co stojí támhle 1 km odtud? Přemýšlel jsem o tom od té chvíle, co jsme vjeli do polí. Je zhruba 20m vysoká a působí překvapivě hrbolatě.

„To je samoobranný mechanismus vybudovaný k tomu, aby odrážel útoky wyvernů. Ta na hradě je na obranu hradu, ta věž tady se používá, když útočí na pole.”

„Zhruba před 40 lety, kdy na město zaútočil černý drak, hrála v obraně velmi velkou roli. Tehdy i když se věž s poloviční výškou zhroutila, záznamy mluví o tom, že útok byl úspěšně odražen.”

Odražen... Nepřítel unikl vzduchem?

„Když pominu wyverny, jak se dá čekat, porazit skutečného draka je nemožné. Jenom někdo takový jako praotec král Yamato, co byl velkým mágem, nebo hrdina z říše Saga jsou něčeho takového schopní.”

...Tak hrdina?

„Říše Saga má úžasnou magii na svolávání hrdinů. Jelikož odškodnění za její použití je obrovské, nepoužívá se s výjimkou toho, když před 66 lety započal cyklus vzkříšení Démonického krále. Pán Yamato a zakladatel říše Saga byli také hrdinové, které povolali na tento svět, když tehdy došlo ke krizi. Je to tak pohádkové.”

Jak jsem si myslel, tihle Yamato a Saga... tak nějak vidím, proč se svaté meče jmenují Excalibur a podobně.

Když skončila s touhle historkou, dokončili jsme celé kolečko prohlídky kolem polí. Vůz jel zpět k vnitřním hradbám.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>