DM - kapitola 118

Kapitola 118 – Nepokoj ve městě Gururian (2)

Tady Satou. Často jsem chodil do kočičí kavárny, ale když jsem se stal pracujícím dospělým, moje šance navštívit zoo nebo akvárium se markantně snížily. I když to byla bezpečná místa na rande.



Démon, co se objevil ve městě Gururian, byl stejného řádu jako démon z města Muno. Byl to také stejný druh, Démon s krátkým rohem v levelu 30. A také měl stejné techniky, [Síla], [Tvrdé tělo], [Proměna], [Plamenná dlaň]; neměl žádné magické techniky. Byl to démon, co se naprosto hodil do předního voje.

Nicméně jsem si byl jistý, že než jsme vstoupili do města, nebyl tu žádný démon. Nebo spíš jsem mohl prohlásit, že v celém vévodství nebyl žádný démon. Nezdálo se, že by se ten démon dokázal teleportovat, takže ho sem někdo pravděpodobně poslal nebo ho tu povolal.

Koně a vůz jsem nechal na starosti Lulu a Naně a s ostatními jsem šel ulicí proti proudu prchajícího davu. Za pohybu jsem ostatním řekl, že před námi nebyl netvor, ale démon. A také jeho level, techniky a na co si během boje dávat pozor.

Čas od času to do vzduchu vymrštilo lidi, jako kdyby si hráli na trampolíně. I když démon nedokázal použít magii, zdálo se, že nebyl slabý. Když už bylo prchajících lidí pomálu, ukázala se silueta démona.

Vypadal jinak než démon ve městě Muno, měl větší postavu a šest paží. Vypadal jako gorila. Jejich jediným společným rysem byl rudý krátký roh, jak naznačoval název jejich druhu.

Válečníci, co s ním bojovali, stáli kolem démona. Mezi hromadami bylo několik zničených vozů a mrtvol. Vypadalo to, že v jednom z těch kočárů byli přeživší. V budovách do ulice bylo mnoho děr. Nedaleko démona byl voják s těžkým brněním a modrým kruhovým štítem, s tím to uměl dobře. Byl v levelu 29, rovnal se démonovi. Hádal jsem, že s tímhle jsem mu nemusel pomáhat?

A pak jako kdyby to chtělo tuto moji myšlenku popřít, ten démon máchl svými silnými pažemi a vyhodil pár lidí do vzduchu. Ty lidi to odhodilo sem.

Rychle jsem vyběhl a jednoho jsem chytil. Ke zbylým dvěma jsem vyslal Krychle, aby zmírnily jejich momentum. S tímhle aspoň nezemřou. Pokud jste muži, vydržte to.

Promluvil jsem na člověka, kterého jsem chytil.

Ano, takhle podezřele jsem jednal právě proto, že vedle démona byla tato dívka.

„Nebuď tak zbrklá, slečno Karino.”

„Ech, ech, Sa... ne, sire Pendragone.”

I když byla zmatená, když poznala, že to já jsem ji chytil, vyslovila moje jméno. Věděl jsem, že znejistěla, ale co to bylo za rituál, že před svými prsy spojovala a rozpojovala ruce s roztaženými prsty. Nebylo jí možná trapně?

Navíc zatímco byla v mém náručí, mumlala: „Aby mě objal někdo jiný než otec” a „je nečekaně silný” nebo „jestlipak budou líbánky v královském hlavním městě.” Její monolog začal divočit záhadným směrem. Vypadalo to, že nebyla zvyklá na fyzický kontakt s opačným pohlavím.

„Nést ji jako princeznu je zakázáno!”

„Hm, zakázáno.”

Arisa mě doběhla a kopla mě zezadu. Přemýšlel jsem, jestli jsem měl teď na zadku obtisknutou stopu.

I když měla slečna Karina ochranu Raky, stejně přišla zhruba o 20% svého HP, takže jsem Arisu a Miu požádal, aby ji vyléčily. A když jsem pak spustil slečnu Karinu na zem, z nějakého důvodu mě chytila za rukáv. Zdálo se, že ani ona sama nechápala proč.

„Pane, přední linie se zhroutila. Pomůžu jim,” prohlásila Liza a zamířila na bojiště.

Pochi a Tama také vyrazily Liziným směrem, jen co z obou stran pozdravily Karinina prsa. Co to bylo, to jim závidím.

Jelikož démon hodlal Lizin útok vykrýt trojitou pěstí, zastavil jsem to Krátkým omráčením na každou pěst.

Lizino magické kopí probodlo bezbranné tělo démona, co ztratil rovnováhu. Samozřejmě aktivovala magické ostří. Ten útok snížil démonovo HP jenom o 5%, ale myslel jsem si, že v porovnání s celkovou škodou, co démon utrpěl, to bylo úžasné.

Pochi a Tama, co se zpozdily, zároveň zaútočily zespodu do démonových kolen. Škoda nebyla ani 1% HP, ale zdálo se, že to bolelo, protože démon krátce zaječel a oplatil jim to máchnutím ocasu jejich směrem.

Hodil jsem démonovi do břicha něčí helmu, co mi padla k nohám. Bylo tak otravné s každým použitím magie zaříkávat, ale lidi se koukali.

Jelikož helma prolomila démonův postoj, útok ocasem pozbyl svou sílu a Pochi a Tama ho dokázaly vykrýt překřížením svých dýk a odvrátit jej. Ty dvě toho úhlu dobře využily a trochu se od démona vzdálily.

To mě připomnělo, ten předchozí těžkooděnec byl pryč.

Když jsem se podíval dolů, voják padl u démonových nohou. Kovové brnění pod pažemi měl velmi prohnuté, z úst mu vytékala krev.

„Pochi, Tamo, když budete mít šanci, vezměte toho těžkooděnce do bezpečí!”

„Aj~”

„Rozkaz!”

Hodil jsem na Démona s krátkým rohem Vzdálené omráčení. V té mezeře Pochi a Tama rychle přišly blíž a odtáhly toho těžkooděnce k přihlížejícím.

„Předtím nahodile vystřelil Velké kladivo mírně pokročilého řádu a zrovna teď to bylo Božské kladivo pokročilého řádu. Určitě to musí být pan Černá Vichřice. Jeho jméno se objevilo v prvním úvodním kole.”

„Ne, Černá Vichřice by měl být muž ve středním věku, tohle musí být magický válečník Rudý Bojovný démon.”

Přihlížející to takhle nezodpovědně komentovali. Kdo kruci byli ti lidé s tak nezřízenými jmény? Přihlížející se schovávali v budově nedaleko. Neslyšel bych to, kdybych neměl techniku Špicovat uši.

Jelikož člověk v pozici obránce odešel ze scény, hádal jsem, že bych za něj měl zaskočit.

„■▼■▲　▲■▲■　▲▲ Štít.”

Zmaterializovaný magický štít zastavil úder pěstí démona, co vstal a útočil. Byl to nečekaně prodloužený úder pěstí. To nebyla metafora, ta pěst se vážně prodloužila o pět metrů, takže jsem musel dávat pozor. Pokud se znovu natáhne, zavážu ji jako v manze.

„Tady, ty gorilo!”

Použil jsem techniku Provokace a přitáhl jsem démonovu pozornost na sebe. S tímhle by neměl změnit cíl, ani když Liza a ostatní zaútočí.

„Pomůžu ti! Sire Pendragone!”

Slečna Karina nahlas volala mé jméno, jako kdyby mi na veřejnosti dělala reklamu. Prosím, přestaň s tím.

Často po mě vrhala pohledy, jako kdyby čekala, že na ni taky zavolám, ale ignoroval jsem to. Nesmím ji rozmazlovat.

Než se dostala k démonovi, dorazila dřív Arisina a Miina magie. Arisina magie Záblesk spálila démonovy oči. Miin útok Hořčičná mlha rozpekla démonovy plíce.

Mio, zničíš i moje plíce, víš? Kriticky jsem se na Miu podíval, ale ona se podívala jinam.

„Na bojišti je zakázáno odvracet zrak desuwa.”

Karina se postavila jasně přede mě, aby zastavila démonův útok, a smetlo ji to. Než ji ten útok zasáhl, Raka zářil, a bránilo ji několik malých světelných štítů naskládaných na sebe. To byl pravděpodobně důvod, proč byla újma skoro nulová.

Přemýšlel jsem, jestli by se tahle automatická obrana dala z Raky vytáhnout a vyrábět ji ve velkém. Za každou cenu jsem chtěl, aby ji všechna děvčata měla.

V doprovodu falešného zaříkávání jsem aktivoval pět Vzdálených šípů a vypustil je.

Démonovo HP rázem kleslo o 30%. To bylo z útoku Vzdáleným šípem z dálky. Jelikož ten démon byl typ, co se specializoval na fyzický útok a obranu, jeho magická obrana byla pravděpodobně slabá.

„Ariso, kryj mě útočnou magií. Mio, zaútoč vodní koulí nebo vodním polem.”

„Okkey.”

„Hm.”

Arisa nechala k démonovi letět Světelnou dýku, ale démon ji zničil jediným máchnutím své paže. Vodní koule, co přišla o něco později, démona akorát promočila.

Och? Nebyl vůči magii slabý?

„Takže, základní magie jako Světelná dýka nebude proti démonovi účinkovat.”

„Ale ty magické šípy zrovna teď zabraly, ne?”

„To byl buď Oštěp mírně pokročilého řádu nebo Násobný oštěp pokročilého řádu.”

„Ne, určitě to musel být Násobný oštěp, ne~?”

Přihlížející už nějakou dobu hlučeli. Do zorného pole se mi dostalo deset mužů a žen ve shodných uniformách. Jestlipak to byli magičtí učňové?

Jak doufali, odříkal jsem falešné zaříkadlo k ledové magii mírně pokročilého řádu a vystřelil jsem na démona Zmrazit vodu. Mým cílem bylo místo, které promočil Miin útok.

Liza na to místo okamžitě zaútočila svým kopím a úspěšně tak zlomila démonovi paži.

Pochi, Tama a vzkříšená slečna Karina házely malé soudky s vodou a já jsem je elfím mečem rozsekl, když se dostaly do blízkosti démona, a promočil ho až na kost.

Mohl jsem to skončit tím, že bych ho přesekl elfím mečem, ale se všemi těmi přihlížejícími by to bylo příliš nápadné.

Dobrá, teď už jsem ho musel akorát zmrazit a nechat Lizu ho povalit a bude konec.




Přemýšlel jsem, jestli to snížení teploty bylo pro zmrzlého démona až příliš. Ta část, na kterou Liza zaútočila kopím, se rozdrolila a rozprášila. Malé částice zmizely v černém kouři. Po démonovi ze Seryuu zůstalo tělo, ale démon nižšího řádu zmizel, co? I ze štěpů tehdy v Muno se stal černý prach.

Dolní část jeho těla zůstala beze změny, ale ve zbytku horní části vykukovalo magické jádro s mdlým leskem. Liza ho neuspěchaně vzala. Podíval jsem se na místo, u kterého reagovalo moje vycítění krize. Na zem tam spadl malý rudý roh.

Identifikoval jsem to, byl to předmět jménem [Krátký roh]. Vysvětlení bylo psané v démonické řeči. Když jsem si techniku řeči zvýšil na level 5, dokázal jsem to zhruba přečíst. Na rozdíl od lidských magických nástrojů bylo vysvětlení prostě.

„Na místě promění inteligentní stvoření na démona.” To tam bylo napsáno. To, že se ve městě najednou ukázal démon, bylo kvůli tomuto předmětu.

Jen pro jistotu jsem zkontroloval, že v tomto městě nebyl žádný jiný [Krátký roh], ale žádný tu nebyl.

Zkusil jsem to vyhledat na celém území, ale akorát se ozvalo něco jako zatuhnutí, takže jsem to vyhledával postupně s omezeným dosahem. Jelikož nedokážu prohledat Uložiště a Brašny (u jiných lidí), bylo to jen pro klid mé duše, ale bylo to lepší než nic.

Vložil jsem Krátký roh do inventáře a začal jsem pomáhat zraněným lidem.




Nejdříve k tomu luxusnímu kočáru. Uvnitř byli čtyři přeživší.

Na převráceném kočáru byl kus rozbitého vozu. Jelikož by bylo moc nápadné, kdybych ten vůz zvedl, odvanul jsem ho Krátkým omráčením. Potají jsem držel kočár, aby to s ním netřáslo.

Vylezl jsem na kočár a podíval se dovnitř. Zdálo se, že všichni uvnitř byli v bezvědomí. Byli tam chlapec a dívka s černými vlasy kolem 10 let, chytře vyhlížející žena po dvacítce v úřednickém oděvu. A patnáctiletá dívka s růžovými vlasy v šatech. Arisa měla taky takové vlasy, ale růžové... co jsme v manze!

Ačkoli ta dívka v šatech pravděpodobně neslyšela mou němou námitku, začala se probouzet. Zdálo se, že byla pořád mimo.

„Černé vlasy? Hr, di, na?” zamumlala jenom a pak znovu omdlela.

Tohle bylo moje první setkání s princeznou Meneou z malého království Rumooku.
-----------------------------------------------

~ Tak Karina znovu na scéně a bude chvíli trvat, než se jí zbavíme. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>