DM - kapitola 120

Kapitola 120 – Různí Japonci

Tady Satou. Všechny Japonce dávám do jednoho pytle, ale od barvy udonu až k nářečí existují různé rozdíly mezi východem, západem, jihem a severem Japonska. Tyto zvláštní rysy v posledních letech vyprchávají, jestlipak to je tou společností orientovanou na informace. Je to celkem smutné.



Princeznin doprovod Yui a Aoi přemýšleli, jestli jsem Japonec, když se jmenuju Satou a mám černé vlasy a oči. Nezdálo se, že by si byli vědomi Arisina jména.

Dívku přede mnou, Yui, povolali z Jižní japonské federace, bylo to Japonsko rozdělené na sever a jih. Bylo to takové to pozadí, které se často nacházelo ve fiktivních vojenských příbězích. Podle toho, co řekla, se zdálo, že to byla skutečná země. Hádal jsem, že bych to 'pozadí' neměl říkat nahlas.

Myslel jsem si, že když půjdu do říše Saga, budu se moct snadno vrátit domů, ale pokud existují paralelní světy, budu muset svůj plán znovu promyslet. Ačkoli to nevadilo, protože jsem od samého začátku neměl v úmyslu jít zpět, dokud tady nezaručím živobytí Arise, Lize a ostatním.

„Tím Japonskem myslíš proslulou zemi, o které mluví hrdina?”

„Satou, ty nejsi z Japonska?”

„V mojí rodině nejstaršímu synovi vždycky dávají jméno Satou, už je to tak celé generace. Říká se, že naším předkem byl hrdina z říše Saga. Ale když se podíváme na generace hrdinů říše Saga, nebyl tam žádný hrdina jménem Satou, takže to je pravděpodobně jen taková povídačka.”

Konečně jsem použil tohle zasazení. Myslel jsem si, že nebudu mít šanci ho použít, i když jsem si ho připravil. S podporou mé techniky Podvod se zdálo, že tomu Yui uvěřila.

Arisa vedle mě promluvila na Yui: „Hele, co to je za zemi ta Jižní japonská federace?”

„Hm? Je to úžasná země, víš? Ve vzduchu létají hromady železa a hodně z nich letí až do nebes, dokonce i v noci tam je jasno.”

„Hee, je tam spoustu dobrého jídla?”

„Fufuhn~ to jo, he, je tam spoustu věcí, co jsi ještě nikdy nejedla, jako—”

Zdálo se, že to evidentně bylo jiné Japonsko než to Arisino. Když se obrátili na toho chlapce Aoi, také začal mluvit o různých věcech.

Zatímco jsem naslouchal konverzaci těch tří, mluvil jsem s princeznou Meneou. Nepřišli by sem jen proto, aby se ujistili, že jsem další Japonec.

„Výsosti, myslel jsem si, že jenom říše Saga dokáže povolat hrdiny. Ty dívky se schovávají před říší?”

„Ne, je to něco jiného. Tyto dívky povolalo naše království.”

„P-princezno. E-ehm, pane rytíři, prosím, udržte to v tajnosti.”

Nemyslel jsem si, že by odpověděla upřímně.

Ale stejně nebylo vhodné říkat takové informace šlechticům z jiného království, že? Slečna Poni princeznu honem zadržela, ale to hlavní už bylo řečeno.

Samozřejmě jsem neměl v úmyslu to někomu říct, ale trochu je potrápím, abych získal víc informací.

„Vážně to chci udržet v tajnosti, ale jelikož je to záležitost týkající se národní obrany, nemám na výběr a musím to říct svému lennímu pánovi a královské rodině.”

Poni si myslela, že moje prohlášení bylo rozumné, takže akorát zasténala „au au” a nedokázala najít nic, čím by mi to vyvrátila. Vypadalo to, že nebyla excelentní politik jako Arisa a Nina. Kdyby to byly ty dvě, okamžitě by se snažily smlouvat, až by mě umlčely.

„Ufufu, pane Satou, netrap nás tak moc, udržíš to v tajnosti,” prohlásila princezna sebevědomě.

Přemýšlel jsem, na čem to tvrzení zakládala?




„Pane Satou, jsi vazal pána sousedního území, baronátu Muno, ne?”

„I když jsem baronův vazal, jsem šlechtic nejnižšího řádu, čestný rytíř.”

Zrovna teď jsem byl s princeznou o samotě v zahradním altánku. Bylo na něj vidět z místnosti, kde jsme byli předtím. Seděli jsme na místě za keříky, takže na nás nebylo vidět.

Když mě pozvala na malou procházku, myslel jsem si, že bude mluvit o něčem, co by Yui a Aoi neměli slyšet, ale překvapilo mě, že v místnosti nechala dokonce i Poni.

Když jsme dorazili do altánku, posadil jsem se naproti ní, ale ona si naschvál přesedla vedle mě.

Nemluvili jsme o povolávání, ale jenom o mě. Vypadalo to, že když zašla za svými rytíři v chrámu, slyšela o mě spoustu zkazek, takže se o mě začala zajímat.

Nemohlo to být tak, že mě sváděla, že ne?

—Ne. Tu svoji momentální příhodnou představu jsem okamžitě uťal. I když to bylo malé království, jeho princezna neměla důvod, proč se do mě zamilovat.

Vraťme se zpět k tomu tématu povolávání.

„Zdá se, že výsost má za to, že to udržím v tajnosti, pročpak?”

„I když pocházím z malého království, jsem pořád princezna. Dokážu rozeznat lidi, co se snaží si druhé naklonit.”

Hoo? To je úžasné.

„Nemám pocit, že mě a ty dívky hodláš využít. Trápil jsi nás, protože ses ze mě snažil dostat nějaké informace, že?”

Ano, přesně tak.

Tak k ní budu upřímný.

„Výsosti.”

„Menea.”

Sebrala mi vítr z plachet a skočila mi do toho. Ta tvoje tvář byla až moc blízko, princezno.

„Prosím, říkej mi Meneo, pane Satou.”

„Rozumím, slečno Meneo.”

Zdálo se, že byla spokojená, když jsem ji oslovil jménem, a za chvilku si znovu sedla. Nezdálo se, že by jí vadila ta slečna.

„Je království Rumooku schopno povolávat Japonce odedávna?”

„Ne, povolávala je moje teta, králova mladší sestra, její výsost Yuriko.”

Nenuceně použila „povolávala”, co? Navíc Yuriko, znamenalo to, že byla reinkarnovaný člověk, co?

„Je to přesně tak, jak odhaduješ. Její výsost Yuriko byla reinkarnovaná Japonka. Řekla, že když byla v minulém životě na základní škole, zavraždil ji nějaký násilník. Prohlásila lidu, že když se reinkarnovala, setkala se s bohem; měli ji uctívat jako svatou, ale kvůli zlověstné barvě jejích vlasů a očí jí nikdo nevěřil.”

Zlověstná barva, co? To musela být fialová jako u Arisy.

„V naší zemi se nejvíce ctila přímá královská rodina, co měla růžové vlasy jako já, takže byla v obtížné situaci.”

Tohle jsem si vyslechl později, ale růžové vlasy se nejvíce ctily proto, že když se její předek setkal s dávným králem Yamatem, Yamato prohlásil: „Růžové vlasy jsou pokladem světa. A tudíž království Shiga uzavře s touto zemí věčnou úmluvu o neagresi.”

Copak Yamato nebyl člověk z dávnověku? Tak nějak jsem si ho představoval jako člověka z Akihabary...

„Její výsost Yuriko boha požádala o tři přání, [Moc spojovat světy], [Věčné mládí] a [Krásu]. Nevím, jestli boha rozhněvala, ale Krása byla to jediné, co nedostala.”

Hádal jsem, že to bylo jako s Lulu. Nepředstavovala si, že tento svět měl jiný standard vzhledu.

Ale měl jsem pocit, že ty dvě techniky se od [Moci spojovat světy] až příliš lišily. To měla v úmyslu cestovat tam a zpět mezi tímto a předchozím světem?

„Když poprvé použila svou [Moc spojovat světy], povolala netvora, co zmasakroval okolní služebnictvo.”

Poté chtěla zjistit, jestli by se ta technika dala použít k vojenským účelům, a tak připravila rytíře a použila [Moc spojovat světy], ale neukázalo se nic než jeden zajíc.

„Zrovna když se stalo tohle, přišel na hrad jeden lasičkovitý mág a měl s sebou jeden předmět.”

Zase lasičky, co? Byli aktivní v pozadí jako démoni.

„Odněkud se dozvěděli o [Moci spojovat světy]. Snažili se králi prodat magický nástroj, který měli s sebou, a tvrdili, že se s mocí její výsosti dá použít na povolávání hrdinů.”

Král to nejdřív neschvaloval, ale lasičkovití lidé ho svými šikovnými řečmi přemluvili. Bylo to také hned poté, co lasičkovití lidé vyhladili sousední království, takže je prostě nemohl odmítnout. A pak začali povolávat Japonce, ale—

„Mezi těmi Japonci, co jsme povolali, nebyl nikdo silný nebo s jedinečnými technikami jako hrdina.”

Také tu byla možnost, že své schopnosti skrývali, ale princezna to odmítla a řekla, že to je naprosto nemožné, neboť na sobě měli kletbu, která jim nedovolila neuposlechnout toho, kdo je povolal. Na rozdíl od královy mladší sestry se nikdo s bohem nesetkal. Byl to stejný vzorec jako u mě.

„Nikdo, takže to znamená, že to nejsou jenom ty dvě dívky?”

„Ne, povolali celkem osm lidí.”

První a druhý povolaný začal hned po povolání sebestředně křičet a snažil se dostat ke královské rodině, takže je rytíři popravili. Možná se jen snažili pochopit situaci a mluvili japonsky, takové neštěstí.

Třetí byl muž v pozdní adolescenci. V den, kdy mu dali tlumočnický prsten, vyklouzl z hradu a zdálo se, že zemřel v lese. Sežrali ho netvoři. Když ho vojáci dostihli, zrovna ho požírali netvoři a zůstala po něm jenom ruka s tlumočnickým prstenem na prstu.

Čtvrtý byl muž po třicítce. Během svého vojenského tréninku napadl šlechtice na inspekci a popravili ho. Žil v pokojném Japonsku a najednou musel každý den až do úmoru trénovat boj, zbláznil se.

Když jsem se vžil do jeho situace, přeběhl mi mráz po zádech. Kdybych zůstal bez jedinečných technik v pustině, pravděpodobně bych skončil podobně jako on.

Pátá byla žena přes pět a dvacet let. Když jí dali tlumočnický prsten a vysvětlili jí situaci, večer toho dne spáchala sebevraždu.

„Proč se zabila?”

„Upřímně jsme jí řekli, že neexistuje způsob, jak ji vrátit domů.”

„Vážně neexistuje? Nemohla zase použít [Moc spojovat světy]?”

„Ten magický nástroj od lasičkovitého mága Motary opravdu pomáhal spojit se s [Paralelním světem Japonskem], ale ten propojený svět byl pokaždé jiný. Nevěděli, proč se to nedalo propojit se stejným světem.”

Princezna mluvila nezúčastněně, ale když mluvila o lasičkovitých lidech, její slova byla příkřejší.

„A pak šestá byla Aoi a sedmá Yui.” Tady se odmlčela. „Když povolali posledního osmého člověka, zaútočil na hrad starší démon a zabil její výsost Yuriko a všechny lidi, co se povolávání zúčastnili. Démon toho osmého člověka unesl a z legrace vypálil polovinu mé země.”

Zdálo se, že vévodství Oyugock poskytlo finance na obnovu království. A byl to vévoda, kdo chtěl, aby Yui a Aoi šly studovat na akademii spolu s princeznou.

Takže se zdálo, že vyšší šlechta z Rumooku a království Shiga o tomhle věděla.

Konečně jsem pochopil, proč prohlásila, že to udržím v tajnosti. Nemělo to smysl, když o tom ti lidé už dávno věděli.

Byla vysoká pravděpodobnost, že o tom baron Muno nevěděl, ale jako lenní pán byl legitimním vyšším šlechticem.

Trochu mě trápilo, kde se nacházel ten osmý člověk. Ale pročpak o tomhle takhle mluvila?

„Moje důvody? To kvůli předpovědi. Předpověděli, že se v tomto království setkám se svým souzeným člověkem. A myslím, že jsi to ty.”

Ehmm, nechápu, co tím myslíš, víš? To sdílíš tajemství se svým souzeným člověkem nebo tak něco?

Naklonila se blíž ke mně, zatímco vážila slova s okouzleným povzdechem. Ruce, které mi položila na paži, se chvěly.

Ten upřený pohled jejích vášnivých modrých očí muže vtahoval do hlubin. Byla trochu mladá, ale okouzlil mě její svůdný pohled a malá gesta. Kromě toho ty hrbolky, co se mi tlačily do paže, byly pěkné. Možná by nevadilo nechat se strhnout takovou atmosférou. A když jsem o tom přemýšlel, byla atraktivní.

Ale pročpak asi? I když měla oči tak vášnivé, vrátil se do nich rozum. A jako kdyby to rozehnalo můj zájem, také rychle opadl.

V protokolu hodněkrát za sebou jsem měl následující tři zprávy.

> Psychická magie: Odolal jsi Vyrovnanému poli

> Psychická magie: Odolal jsi Nemožné kleci

> Psychická magie: Odolal jsi Upřímné zásadě (Nekompromisní vláda)

Byla to Arisa, co?

Zdálo se, že nakonec použila svou jedinečnou techniku, Nikdy se nevzdat. Důkazem je to [Psychická magie: Podlehl jsi Upřímné zásadě (Nekompromisní vláda)], co bylo v protokolu.

Tentokrát jí řeknu: Dobrá práce. Jelikož mě přemohla atmosféra. Vážně jsem si musel čas od času zaběhnout za zábavou, abych to ze sebe dostal.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>