Kapitola 2 – Výslech a hlášení o situaci
Opustili jsme oslňující sál a chvíli šli temnou chodbou. Podle váženého Karmínového orla měli někteří pozvaní hosté přidělené soukromé salónky.
Sieglinde s jistotou, ale v tichosti kráčela chodbou. Myslel jsem si, že je celkem vysoká, ale zdá se, že má boty s vysokými podpatky. S údivem jsem přihlížel, že dokázala kráčet tak rychle v tak nepohodlných botách. Zatímco jsem chviličku nedával pozor, vzdálenost mezi námi vzrostla, takže jsem si pospíšil.
Po chvilce chůze jsme dorazili do Sieglindina salónku. Sama otevřela dveře a vstoupila. Nakonec jsem byl překvapený, že v té místnosti nebyli žádní sluhové.