KNM - kapitola 85

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Kapitola 85 – Další křivé obvinění

Po tom zpackaném zachránění Lioly si Kaiser myslel, že se proti Mizeruiovi všechno spiklo, takže zůstal co možná nejdál. Zvláště když z Daylightových ran neustále tekla krev. Kaiser musel zkusit něco, co nikdy předtím nezkusil: opakovanou teleportaci, aby se dostali zpět do Obchodní aliance. Ale tím, že s sebou měl Daylighta a Plamínka, příliš vyčerpal svou magickou moc. Když byli zhruba v polovině cesty, už to nemohl dál vydržet, ztratil vědomí a spadl.

„Vua...”

Když se bledý Kaiser probral, vypadal neuvěřitelně slabě. Po chviličce s naprosto prázdnou myslí si najednou vzpomněl, že Daylight stále krvácí! Sakra, doufám, že ne...

Najednou vyskočil, ale nikde Daylighta neviděl. Zjistil, že se nachází v místnosti, kde předtím nebyl. Kaiser se na okamžik zarazil; jelikož nikoho neviděl, znamenalo to, že Daylight stále dokázal utíkat, což znamenalo, že nebyl mrtvý. Když se Kaiser dobral k tomuto závěru, znovu si lehl, protože se netrápil, dokud nikdo nezemřel.

Škruňk... Pche! Kaiser si zakryl břicho. Ačkoli nechtěl otevřít oči, jeho žaludek už to nemohl vydržet. Bolestí zasténal: „Mám takový hlad! Kdo mi donese jídlo!”

Sténal nějakou chvíli a když nikdo neodpovídal, Kaiser s prázdným žaludkem se pomalu vyškrábal z postele. Když se pomalu pohyboval ke dveřím a natáhl k nim ruku...

Bum!

„Hmm, přemýšlím, jestli má Kaiser radši pařené bochánky nebo rýžové koule?” Daylight se na jídlo ve svých rukách frustrovaně díval.

„Pařené bochánky... ach! Šlápl jsi mi na nohu!”

Daylight odskočil zpět. Když se podíval, Kaiser byl přehnutý jako kreveta a na tváři se mu zračila bolest jako u člověka, co byl přinucen spolknout něco hořkého.

„Kaisere, tvoje spací návyky jsou vážně špatné. Jak jsi ve spánku skončil tady?” Daylight byl zmatený. Podíval se na postel, ta stála daleko od dveří. Jak mohl Kaiser ležet tady?

Jak to Kaiser zaslechl, okamžitě vyskočil. S groteskní tváří nahlas zakřičel: „Jak se opovažuješ! To proto, že jsi najednou otevřel dveře a mě to smetlo, proto jsem spadl na zem!”

„Ach... aha.” Daylight si to najednou uvědomil.

„Mám takový hlad! Dej mi moje pařené bochánky!” Kaiser sebral Daylightovi z ruky pařené bochánky. Pak se posadil a začal se nacpávat.

Daylight se usmál a posadil se ke Kaiserovi, zatímco jedl rýžové koule, co mu zůstaly v rukách. Když Kaiser spolkl pár pařených bochánků, v žaludku mu konečně přestalo kručet. Otřel si pusu a zeptal se: „Hej! Jak jsou na tom tvoje zranění?”

Daylight přikývl: „V pořádku. Liola neudeřil do ničeho životně důležitého.”

„Ne?” Kaiser se dotkl vlastní brady a zamyslel se. Mohlo by to znamenat, že si byl Liola tak nějak vědom toho, co dělal?

„Myslím, že to bylo kvůli Baolilongovi.” Daylight pomalu žvýkal svoje rýžové koule, zatímco to analyzoval. „Plamínek mi řekl, že v té době na Baolilonga křičel, a zdá se, že to Baolilong slyšel. A pak naschvál letěl ke straně, takže Liola minul.”

Kaiser o tom chvíli přemýšlel a pak řekl: „Ne, to není jenom tohle. Liola je člověk, co dokáže pevně stát na drakovi, co dělá 360° otočky. Jen mírné naklonění při letu by ho pravděpodobně neovlivnilo. Pořád si myslím, že se vlastně smiloval.”

Daylight taky přikývl.

„Když už jsme u toho, kam se ten Plamínek poděl?” Kaiser se rozhlédl kolem a překvapilo ho, že nenašel malého Plamínka, co by svého pána nikdy neopustil. Bylo to vážně divné.

„Požádal jsem ho, aby zůstal v Obchodní Alianci.”

„Ha?” Kaiser se odmlčel a zeptal se: „Tak proč my nejsme v Obchodní Alianci? A kde to kruci jsme?”

Když Daylight zaslechl Kaiserovu otázku, hořce se usmál. „Obávám se, že se prozatím nebudeme moct vrátit do Obchodní Aliance. Po celém světě jsme nejhledanějšími zločinci a naším zločinem je vražda následníka Dračí říše. Povídá se, že je vážně zraněný a ani léčivé maxuny ho nedokázali hned vyléčit.”

„Kravina!” zakřičel Kaiser, jak se mu rozšířily oči. „Liola je zatracenej šváb. Ani trochu by se netrápil kvůli těm zraněním, co jsme mu způsobili. I kdybych ho ještě párkrát střelil, stejně by pořád skákal kolem.”

„Jo...” Daylight se hořce usmál. Mít silné společníky byla dobrá věc, ale za nynější situace Daylight vážně doufal, aby Liola nebyl tak silný.

„Počkat!” Kaiser najednou vyskočil a nahlas zakřičel: „Koho zajímá, jestli je Liola šváb! To není to hlavní. Vážně se z nás stali hledaní zločinci?”

Daylight přikývl.

„Můj bože! Omdlím.” Kaiser se přehnaně držel za hlavu a dlouhou dobu čekal, než se se zahořklou tváří zeptal: „Co se přesně stalo? Rychle mi to řekni.”

Daylight přikývl a začal Kaiserovi povídat, co se stalo po tom, co omdlel.

„Když jsi vytuhl, řekl jsem Plamínkovi, aby nás donesl zpět do Obchodní Aliance. Jakmile se Plamínek dostal do Obchodní Aliance, Anežka nás zastavila. Nervózně mi řekla, že Dračí císař zrovna vyhlásil žádost o naše zatčení, a museli jsme rychle odejít.”

„Neměl jsem na výběr, takže jsem Plamínkovi řekl, aby nás prozatím vzal zpět na Aklanský kontinent... ale jakmile jsme přistáli na zem, skoro nás našla skupina hlídkujících rytířů. Nakonec jsem musel Plamínka požádat, aby se změnil do své lidské podoby, a šli jsme po svých. Ani ten komunikační maxun, co mi Anežka dala, nefungoval. Jelikož jsem se strašně bál, požádal jsem Plamínka, aby šel zpět do Obchodní Aliance a našel je tam.”

„Později jsem se díky Plamínkovi dozvěděl, že tři velitelé už podezírali Anežku a Meinana, že nás ukrývali. Anežka už rozbila svůj komunikační maxun, takže nebudou moct zjistit, kde se nacházíme.”

„A teď se Plamínek ve své lidské podobě skrývá s Anežkou, abychom mohli zůstat v kontaktu. Takhle to je.”

Jak to Kaiser zaslechl, byl tak moc naštvaný, že ho skoro stihla výduť. Zatracený Dračí císař! To jsi posedlý falešným obviňováním lidí?! Ani jsme se nedostali do Obchodní Aliance a rozkaz k našemu zatčení už tam byl, to je prostě bláznivé!

„No aťsi! Alespoň jsme se oba mohli vrátit do podzemní základny,” zabručel Kaiser. Pak se znovu zeptal: „A co válka?”

Daylight přemýšlel o tom, jak to Meinan vyjádřil, ve snaze to po něm zopakovat: „Stříbrný Měsíc znovu získal Aklanské hlavní město, ale kvůli zraněním, co utržil od vrahů, mu chyběla síla, aby pronásledoval prchajícího černého dračího krále, což vedlo k tomu, že své síly stáhl zpět do Freezie. To také znamenalo, že zločin těch dvou vrahů byl naprosto neodpustitelný...”

„Zadrž!” Kaiser z toho teď měl bolehlav. Teď se z nich stali veřejní nepřátelé #1.

Daylight se letmo podíval po Kaiserovi a dodal: „Meinan nás požádal, abychom se nejprve vrátili na základnu, a řekl, že vymyslí způsob, jak naše jména očistit.”

Jak to Kaiser zaslechl, zamračil se. Když o tom chvíli přemýšlel, řekl s odhodlaným výrazem na tváři: „Ne! My dva nejsme důležití. Řekni Meinanovi, že teď je nejdůležitější, aby Obchodní Aliance jasně poznala divoké ambice Dračího císaře.”





„Dračí kontinent má pevně v rukách Dračí císař a Aklan je teď zdánlivě rozdělený mezi Miluem a Stříbrným Měsícem, ale my všichni víme, že oba dva jsou podřízení Dračího císaře. A tudíž Aklan prakticky padl do rukou Dračímu císaři.”

„Obchodní Aliance se už dostala do ošemetné situace. Pokud budou dále pokračovat ve svém pasivním stanovisku, budou jistě nepřipravení, až Dračí císař zaútočí.”

Plamínek ve svém lidské podobě pomalu opakoval Daylightova slova. Čím víc toho řekl, tím pochmurněji se Meinan a Anežka tvářili.

Plamínek se odmlčel, ujistil se, že Daylight nic dalšího neřekl, a pak sám řekl: „Pán domluvil.”

Meinan si zlehka třel spánky. Už o tomhle přemýšlel předtím. Problémem bylo, že přimět Obchodní Alianci tomu uvěřit bylo jako se snažit naučit prasata létat. Zvláště když Kaiser a Daylight teď byli hledaní zločinci kvůli vraždě. Pravdou bylo, že byli v celkem špatné pozici.

Aspoň Anežka byla v pořádku, protože pocházela z Obchodní Aliance, ale Meinan neměl takové štěstí. Kdyby nebylo jejich respektu vůči Quisimu, Obchodní Aliance by ho už možná svázala a poslala ho Dračímu císaři, aby ukázali, že s těmi vrahy nemají co do činění.

Meinan se postavil a frustrovaně přecházel po místnosti. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc ho to rozčilovalo. Nakonec se vlastně popadl za svoje zlaté vlasy, kterých si tak vážil, a nahlas zakřičel: „Ti dva zatracení idioti! Nemůžu uvěřit, že šli zavraždit následníka! A teď nás uvrhli do krize!”

„Meinane, není možné, aby Kaiser a Daylight šli Liolu zranit. Určitě to na ně hodili.” Anežka se je honem snažila očistit místo nich.

Meinan vypadal ještě rozzuřeněji. „Samozřejmě že to na ně hodili! Ti dva idioti. Jak to, že nás nevzali s sebou, když šli Liolu zachránit?!”

„Kaiser a Daylight šli zachránit Liolu, ale nevzali nás s sebou?” zopakovala Anežka bezvýrazně a konečně pochopila, co to znamenalo. Zaječela: „Jak to mohli udělat?! Anežka chce Liolu taky zachránit!”

„Správně! Nechali nás tady! Tohle jim nikdy neodpustím~” Meinanovy zlaté vlasy teď byly naprosto rozcuchané a jeho tvář byla zkroucená jako u reinkarnovaného Asury...

„Taková ohavnost! Anežka jim neodpustí, AAAAA—” Anežka znovu a znovu ječela. Skleněný šálek na stole se začal trochu chvět a byly na něm jasně viditelné prasklinky...

Pane, prosím, nikdy nechoď do Obchodní Aliance... Plamínek si zakrýval uši, dřepěl pod stolem a předával zprávu.

Hmm? Vím, že Kaiser a já jsme teď hledaní, takže se nemůžeme vrátit, nebo nás rozhodně svážou a pošlou Dračímu císaři... odpověděl Daylight telepaticky.

Plamínek se cítil trochu bezmocně a nevěděl, jak to má svému pánovi říct. Pane, na světě je mnoho věcí, co jsou strašlivější než Dračí císař. Například tvoji společníci.

Najednou bylo slyšet tichý zvuk a Plamínka to poděsilo: „Někdo tu je!”

Ale dveře už se otevřely. Plamínek byl trochu otrávený, protože měl plné ruce práce, jak mluvil se svým pánem, že zapomněl pozorovat své okolí. Kdyby Obchodní Aliance viděla rozcuchaného Meinana a ječící Anežku, tak by v žádném případě nevěřili ničemu, co by ti dva řekli...

„Zdravím vás, tři velitelé.” Meinan jim ukázal důstojný úsměv, ale kdyby si ho někdo z blízka prohlédl, zjistil by, že v tom úsměvu byl nepatrný náznak zoufalství a starosti.

Plamínek na to bezvýrazně zíral. T-tak upravené zlaté vlasy...

„Béé, béé... to není možné. U Kaisera bylo možné, že šel zkusit někoho zabít (Kaiser: Co tím myslíš?!), ale Daylight... jak by mohl udělat něco takového? Tomu nevěřím...” Anežka ležela na stole, z očí jí kanuly slzy jako déšť, jako kdyby byla náctiletá dívka, co pláče kvůli svému klukovi.

Plamínek dál bezvýrazně zíral na skleněný šálek na stole s viditelnými trhlinkami.

Tři velitelé měli původně v plánu je vyslechnout, ale když viděli Meinanovo vybrané chování a Anežčinu plačící tvář, Rudá velitelka k ní přistoupila, prsty zajela své dceři do vlasů a řekla: „Milá Anežko, neplač, ani maminka nevěří, že by Daylight udělal něco takového jako někoho zabít. Maminka žila mnoho let a potkala jen jednoho tak úžasného rytíře. Jak by mohl tak dvorný rytíř jít někoho zabít?”

„Mami, t-tak proč pomáháte Dračímu císaři ho zatknout?” naříkala Anežka. Jak vzlykala, obviňovala přitom svou matku.

Když Rudá velitelka slyšela obviňování své dcery, střelila pohledem po Žlutém a Zeleném veliteli a oba dva trochu ucukli, zvláště menší Zelený velitel. To on vydal příkaz k zatčení. Když už to zahlížení nemohl vydržet, začal vysvětlovat: „Neměl jsem na vybranou! Tři tisíce rytířů řeklo unisonno, že ti dva zaútočili na následníka. I kdyby to bylo falešné obvinění, museli jsme se chovat, jako by to bylo skutečné.”

„Tohle je vtip?” Meinan se zatvářil pochmurně a zakřičel: „To stačí jenom tři tisíce rytířů, abyste přišel o svou schopnost rozlišit správné od špatného? Tak to můžeme stejně dobře Dračímu císaři vydat zbytek světa, protože mu rytíři rozhodně nechybí.”

„Takhle to nemůžeš brát.” Žlutý velitel se zamračil: „Dračí císař zrovna vydobil Aklanské hlavní město od černého dračího krále a jeho spád pokračuje. I kdybychom museli jelena nazvat koněm, možná to budeme muset připustit.”

Meinan byl chvíli zticha a když celá atmosféra zamrzla, zlehka řekl: „Není to nebezpečné?”

„Co?” zeptali se všichni tři velitelé skepticky.

„Dračí kontinent a rytíři vždycky patřili Dračímu císaři a teď... má kontrolu nad půlkou Aklanského kontinentu.” Meinan se odmlčel, zatvářil se nešťastně a přitom se podíval na politicky zaměřeného Zeleného velitele. Ačkoli se Meinan tvářil ustaraně, v duchu se smál.

„Sice to byla polovina Aklanského kontinentu, ale povídá se, že když následník útočil na hlavní město, téměř nikdo jej nevyrušil... kdyby nebylo té vraždy, co způsobila, že musel ustat v pronásledování, možná by teď byl celý Aklanský kontinent pod kontrolou Dračího císaře.” Meinan se svými dlouhými prsty klidně dotkl své brady a řekl, jako kdyby si to povídal pro sebe: „A zůstává Obchodní Aliance...”

Tváře třech velitelů se okamžitě změnily; všichni jasně pochopili, co ta slova znamenala. Žlutý velitel dokonce vypadal trochu ustaraně.

Není možné, abyste na to neskočili, hehehe... Meinan nasadil prosebný výraz. Ohnul kolena a před všemi poklekl. Jak to Anežka spatřila, překvapeně zaječela: „Meinane! Co to děláš?”

„Tři velitelé, navzdory mojí neschopnosti je Aklan přece jenom pořád životním dílem mého otce Quisiho. Nikdy, nikdy nesmíme dopustit, aby padl do rukou Dračímu císaři. Prosím, vezměte Aklanský kontinent zpět od Dračího císaře.” Meinan mluvil s citem a na pár posledních slabikách se zalkl. Vypadal, jako že se snaží nerozbrečet.

Jak to tři velitelé zaslechli, všichni vypadali, že váhají. Žlutý velitel si povzdechl: „Ačkoli to není tak, že bych s tebou nesouhlasil, Aklan ani nemá člověka, který by na sebe vzal zodpovědnost vedení. Pokud to převezmeme, Dračí císař s tím nikdy nebude souhlasit. Ach jo! Kdyby tu jen byl pořád Quisi, tak bychom Aklanské hlavní město beze slova dobyli zpět.”

Zdálo se, že to Anežku nepřesvědčilo. Vstala a nahlas řekla: „Meinan není o nic horší! Je to syn premiéra Quisiho, takže má samozřejmě právo Aklan znovu získat!”

V očích Žlutého velitele se zablesklo váhání, ale stejně potřásl hlavou a povzdechl si: „Jsi příliš mladý a ani nemáš žádné zkušenosti s vládou. Možná nebudeš schopen přesvědčit lid, kterému vládneš, a to je škoda.”

„Správně, ale alespoň to můžeme zkusit navrhnout Dračímu císaři, takže při nejmenším uvidíme, jak se zachová.” Žlutý velitel jednou tleskl a pak se otočil a odešel s větrem v patách.

Červená velitelka se dívala na ty dva odcházející velitele, pak se otočila, aby Anežku pohladila po vlasech a zeptala se: „Anežko, pohádala ses se svým bratrem Feirem?”

Anežce se trochu zatřásla ramena a žalostně řekla: „Nepohádala!”

Červená velitelka se usmála a zlehka udeřila svou dcerku do hlavy. „Jo, správně, posledních pár dnů je tvůj bratr Feir v depresi. Slyšela jsem, že jsi ani nesnědla zákusky, co ti přinesl?”

Anežka se špatným svědomím svěsila hlavu. Před pár dny Feir s radostí přinesl pečené kaštany, co jeho sestra tak moc milovala, ale ona ho přivítala hláškou: „Nic nesním, dokud mi neřekneš pravdu.” Feir nakonec nic neřekl. Nechal kaštany na stole a smutně odešel.

A ty kaštany pak snědl Kaiser! Jak na to Anežka pomyslela, naštvala se. Ten zatracený hltoun Kaiser.

„No vážně, jsi celkem dospělá, neměla bys být náladová vůči svému bratrovi.” Červená velitelka se na ni podívala se shovívavým úsměvem.

Anežka ještě víc sklonila hlavu. Pomyslela na to, jak se o ni její bratr vždycky staral a že by ho pravděpodobně neměla rozčilovat.

„Dobrá, Anežka se půjde bratrovi omluvit,” řekla Anežka s našpulenými rty a trochu neochotně.

„Hmm, počkej, až se vrátí, než se mu půjdeš omluvit.” Rudá velitelka se usmála a spokojeně svou dceru pohladila po vlasech. Vzpomněla si, že musí něco zařídit, a tak se otočila k odchodu.

Anežka se zvědavě zeptala: „Kam bratr šel?”

„Je na Aklanském kontinentu,” odpověděla rudá velitelka přímo, aniž by se otočila. „Tvůj bratr šel hledat své rytířské kamarády.”

„Och.”

Anežce se rozšířily oči. Pomyslela si, že její bratr možná narazí na Liolu? Až se vrátí, měla v plánu se ho na Liolu zeptat. Vyměnila si s Meinanem pohled a viděla v jeho očích ten samý plán.

„A taky, malý Quisi, to nebylo špatné!”

Meinan se zarazil. Když se podíval po červené velitelce, už odešla. Malý Quisi? To mluvila o mě?

Meinan se poškrábal po tváři, nebyl si jistý, jestli slyšel dobře. Každopádně se mu však konečně podařilo docílit toho, že si Obchodní Aliance začala dávat pozor na Dračího císaře. Teď museli jen čekat a dívat se, jak Kaiser a Daylight vytrénují ty rytíře a mágy na tajné základně, a čekat... na válku!

Meinan si najednou uvědomil, že válka už je takhle blízko. Předtím si myslel, že dokud se Quisi probere, určitě bude schopen válce zabránit. Ale poté, co Dračí císař prakticky ovládl dvě třetiny světa, dokonce ani když se Quisi probere, tak to teď pravděpodobně nedokáže zastavit.

„Co teď budeme dělat?” zeptala se Anežka zmateně a mírně Meinana zatahala za rukáv.

Meinan se odmlčel, zrovna teď nebyl čas na to, aby jen tak seděli se založenýma rukama; pořád měl spoustu věcí na práci: musel se spojit s Gladiolem a Barbalisem, aby mohli podpořit Kaisera a Daylighta a pomoci jim ztratit se Dračímu císaři z očí. Navíc musel jít shromáždit informace ohledně Liolovy situace. Kdyby se Liola dokázal probrat, věci by se každopádně o hodně zlepšily.

„Anežko, prosím, až se Feir vrátí, zeptej se ho na Liolu.”

„Dobře!” Anežka upřímně přikývla.





„Vaše Výsosti, jak jsou na tom vaše zranění?”

Flower se výjimečně starala o zranění Stříbrného Měsíce. Její důvod byl stejný jako ten Yiyuův: jen to, že si nevšimli, že je následník v nebezpečí, byl zločin. O to horší to bylo, když byli jeho přímými rytíři. Při tak závažném provinění i kdyby je Stříbrný Měsíc chtěl rozsekat, pravděpodobně by žádný rytíř nepředstoupil a neřekl jediného slova v jejich prospěch.

Navzdory naprostému vítězství nemohl mít nikdo z těch tří tisíc rytířů hlavu vztyčenou. Jejich nedbalost způsobila, že byl následník v ohrožení, a idol všech rytířů Paladin Lancelot je za to všechny seřval. Tohle stačilo na to, aby se všichni rytíři cítili hanebně.

Jedinou výjimkou byl Yizhou. Původně si ostatní rytíři mysleli, že Yizhou ani nebyl hoden být přímým rytířem následníka, ale v té chvíli byl jediným přítomným rytířem, co si všiml, že je následník v ohrožení, a jediným, kdo bojoval s vrahy. Ačkoli nevyhrál, přinejmenším to byla skvostná porážka...

Nicméně jediný člověk, co si nemyslel, že to bylo skvostné, byl sám Yizhou. Před více než rokem se silou Daylightovi vyrovnal. Myslel si, že sám hodně pokročil, ale nikdy ho ani nenapadlo, že Daylight pokročil ještě víc. Tohle jeho ducha nevyhnutelně nalomilo. Od toho dne začal trénovat ještě tvrději než předtím.

Ale nevěděl, že se kvůli jeho počínání cítili ostatní rytíři ještě hanebněji. Nejenom že přijali Yizhouovu pozici přímého rytíře, ale následovali jeho příkladu a sami trénovali. Od té doby byly z každého koutu Aklanu slyšet zvuky rytířského tréninku a jejich příprav na bitvu.

„Jsem v pořádku,” odpověděl Stříbrný Měsíc zlehka.

Vlastně když vstoupil do léčivého maxunu a po pár minutách vyšel, všechna jeho zranění byla zahojená. Účinek maxunu na vnější zranění byl evidentně úžasný a nikdo neměl lepší schopnost vyléčit si vnitřní zranění než Stříbrný Měsíc. Dokud měl léčící maxun, nebylo by nic divného říct, že Stříbrný Měsíc byl člověk s nejskvělejší schopností zotavení na celém světě.

„Vaše Výsosti, před aklanskými branami se shlukuje dav a požadují, aby se mohli vrátit do města,” nahlásil rytíř na straně, jen co spěšně vešel dovnitř.

„Ne,” odpověděl Stříbrný Měsíc prostě.

Rytíř s hlášením se zarazil, evidentně nečekal, že by následník těm lidem odmítl vstup. Se zamračením se zeptal: „Ale to jsou obyvatelé, co tu původně žili. Odmítnout jim přístup do města se zdá nelidské...”

Z očích Stříbrného Měsíce vystřelila mrazivá světla a místnost zaplnila chladná atmosféra. „Řekl jsem ne!” vyplivl ta slova přísně.

Ten rytíř už celý zmrzl, jen co viděl, jak se před chviličkou usmívající se následník najednou změnil. Jakmile zaslechl těch pár prostých slov, okamžitě se postavil do pozoru a odpověděl: „Ano, pane! Teď půjdu předat vaše slova.”

„Stát!”

Tělo toho rytíře ztuhlo. Se strachem čekal na následníka.

Zdálo se, že se Stříbrný Měsíc uklidnil, a zlehka řekl: „Už mě nikdy nenuť se opakovat.”

„Ano, pane,” zakřičel rytíř a pak se otočil, jako kdyby se už nemohl dočkat, kdy odejde.

Flower a Yiyu to celé viděli, pak se podívali jeden na druhého a nasucho polkli. Ani jeden z nich se neodvažoval nic říct. Zdálo se, že jim Stříbrný Měsíc nevěnoval žádnou pozornost, a vypadal, jako kdyby byl v tranzu. Ale pravdou bylo, že mu zrovna Idojin předával rozkazy Dračího císaře.

Pevně ovládni Aklanské hlavní město a nikoho nepouštěj dovnitř. Jinak pokud a až se Quisi probere, ti lidé mu pomůžou zevnitř.

Řeknu Miluovi, aby na tebe poslal subdraky. Až na to přijde, párkrát s nimi musíš sám bojovat. Chci, aby všichni rytíři spatřili tvou skutečnou moc, aby z tebe byli jak v posvátné hrůze, tak ve strachu.

Pokud si myslíš, že kdokoli nebo cokoli by mohlo být na Quisiho straně, radši zabijeme sto nevinných, než bychom jednoho z nich nechali naživu!

Jak to Stříbrný Měsíc zaslechl, v očích se mu zalesklo mdlé stříbrné světlo. Flower a Yiyu mohli akorát bezvýrazně zírat a celí se třást.

Zabít nevinné, než nechat zrádce!

„Flower, Yiyu,” řekl Stříbrný Měsíc zlehka.

Ti dva se chovali jako vyplašení ptáčkové a odpověděli honem a nahlas: „Ano, pane!”

Stříbrný Měsíc elegantně, a přesto pomalu otočil hlavu. „Jděte! Vyhledejte všechny mocné lidi, co nepatří k Dračí říši. Pokud budou mít co dělat s Quisim, po vůli je zabijte!”

„Ano, pane!”
----------------------------------------------

~ Chcete jmenný seznam postav jako u DM nebo si všechny lidi z KNM pamatujete? ~

<Předchozí>...<Následující>