DM - kapitola 43

Kapitola 43 – Odjezd (2)

Tady Satou. Nejsem člověk, co by často jezdil na výlety, ale to město, kde jsem byl jenom pár dní, mi podivně přirostlo k srdci.

Chci znovu přijít kvůli významným turistickým atrakcím.




V knihkupectví pracoval už uzdravený šedovlasý starý muž, Semone tam nebyla. Nemohl jsem uctívat ty nádherné proporce... škoda.

Prodavač mi dal mapu Labyrintového města.

Jak to mám říct, je to mapa, co křičí: „Měřítko? Co to je, je to dobré?” Ačkoli jsem nečekal, že by měla mapové symboly nebo vrstevnice, ale je sporné, jestli má tahle věc vůbec koncept světových stran.

Pravděpodobně mi to šlo vidět na tváři, protože mi to stařík vysvětlil. Přesné mapy jsou tajné informace, takže se k nim mohou dostat jenom lidé od království. Chybí mi Google Maps.

Jelikož je to lepší než nic, koupil jsem 5 map pokrývajících cestu do Labyrintového města. Tímhle jsem vyřešil své záležitosti, ale prodavač projevil svého obchodnického ducha a laskavost a doporučil mi různé knihy.

Knihy, co vypadají, že by po cestě mohly být užitečné, jako [Putování do královského hlavního města], [Herbář], [Lexikon opravy vozu] atd. Okouzlily mě ty tituly, takže jsem koupil všechno, co mi doporučil.

Taky tam má úvodní knihy do tesařiny, kovářství a rytí a různé knihy orientované na výrobu, ale jelikož po nich není poptávka a spolu s tím jsou staré, vůbec se neprodávají.

Když jsem o ně projevil zájem, prodavač začal kupit jednu knihu na druhou. Jelikož jsem je za 2 zlaté mohl koupit všechny, rozhodl jsem se je koupit všechny.

Navíc mi taky doporučil dobré knihy na čtení o přestávkách při cestování. Ačkoli je většina z nich o lásce nebo hrdinech, našel jsem výjimky jako [Dávné bojiště a Seschlý labyrint], [Bláznivý mág a Mrtvá armáda], [Muž, co tvořil labyrinty]. Koupil jsem tyhle tři a 5 oblíbených obrázkových knížek.

Obrázkové knížky jsou dobré na učení písmen.

Bylo to trochu přes můj rozpočet, takže jsem to usmlouval na 10 zlatých.





Opravdu jsem koupil příliš mnoho. Brašna se skoro 30 knížkami byla celkem těžká. Kdybych neměl stavovou kompenzaci, pochroumal bych si záda.

Když jsem si vyzvedl věci, co jsem si koupil v magickém obchodě, byla toho spousta. I když to nebylo tak, že bych s tím nedokázal jít, vypadal bych příliš podezřele, takže jsem počkal na drožku.

„Zdravím, mrštný pane.”

Otočil jsem se po hlase, co přicházel zezadu.

Byla to Zenina kolegyně Lilio, co se tvářila, jako že její šprýmek vyšel.

„Zdravím, Lilio. Napodobovala jsi Zenu?”

„Ehehe~ uspěla jsem? Hej, hej, přeskočilo ti srdce?”

Tak nějak jsem pochopil, že nesmím dopustit, aby se Lilio setkala s Arisou.

„Okamžitě jsem si toho všiml, protože máš jiný hlas.”

„Ech~ To je škoda~ ale, ale není to láska? Síla lásky?”

Dívky vážně rády mluví o lásce, co?

Lilio přišla blíž, aby se na mě natlačila svým drobným tělem. Lolit mám dost, takže jsem jí odstrčil ramena, abychom se nedotýkali.

„Dneska jsi sama?”

„Jo, ostatní vojáci spí~ Ale Zena od včerejšího poledne až do dnešní půlnoci drží celou~ dobu hlídku. Magickým jednotkám vážně chybí lidi, že?”

Chtěl jsem se se Zenou rozloučit, než vyrazím na cestu, ale...

Dobrá, změníme čas odjezdu na zítřejší ráno.

„Lilio, mohla bys Zeně předat vzkaz?”

„Dobrá~ ale žádné vášnivé hlášky, kvůli kterým by mi vzplanulo srdce, jasné? Pokud by to bylo příliš intenzivní, někdo by si to mohl špatné vyložit, víš~” promluvila Lilio s ošklivým výrazem na tváři a rukama založenýma na hrudi.

Požádal jsem ji, aby Zeně řekla, že zítra brzy ráno odjíždím. Lilio svolně souhlasila, že tu zprávu doručí.

„Ach~ Zenina první láska nakonec zůstane neopětovaná, hm~”

Zdá se, že to zamýšlela jako vlastní monolog, ale já to slyšel nahlas a jasně. Neodpověděl jsem na to a drožkou jsem jel zpět do hostince Monzen.





V drožce jsem knihy uložil do Inventáře. Když se Arisa dozvěděla, že jsem byl v knihkupectví, naštvala se. „Copak jsem ti neřekla, abys mě vzal s sebou~” Ale když jsem jí řekl, že jsem koupil základní magické knihy od každého živlu, úsměv se jí vrátil.

Kromě toho ses pravděpodobně nenaučila číst písmo z Shigy, ne?

„Takže vyrazíme?”

Jelikož se na to Arisa zeptala, všem jsem řekl, že odjedeme zítra ráno.

„Půjdu do alchymistického obchodu ve východní čtvrti a do gildy, abych si něco vyřídil, takže zkontrolujte, jestli jsme zapomněli něco koupit. Až to doděláte, nevadí, když si budete hrát s kartami.”

„Karty!”

„Nanodesu!”

Pochi, Tama a Lulu se zaradovaly. Je vzácnost vidět Lulu, co se raduje jako normální dívka. V duchu jsem zmáčkl nahrávání.

„Ty prázdné soudky, co máme na oko, jsou příliš lehké, takže by to vypadalo nepřirozeně. Myslím, že by bylo dobré do nich uložit trvanlivé brambory.”

„Brzy bude zima, možná bude příliš chladno spát jenom v plášti. Myslím, že by bylo dobře alespoň pro tebe koupit deku, pane.”

Souhlasil jsem s Arisou a Lizou a dovolil jim to koupit. Přikrývky samozřejmě pro čtyři lidi. Jelikož Arisa viděla, že na trhu prodávají deky z bavlny, když jsem si vyslechl cenu, svolil jsem ke koupi.





Šel jsem do alchymistického obchodu sám a koupil spoustu materiálu na lék proti bolesti a deodorant a sborníky receptů. Tohle je možná trochu extravagantní starost, ale když nakupujete bez starosti o zbývající peníze, je to trochu osamělá práce. Možná proto, že v tom chybí ta zábava z váhání.

V gildě jsem si vyslechl pokrok zakázky, co jsem zadal Nadi. I když to byl jenom den, už je to z větší části hotové. Zbytek nebyl doma, takže tam zajde zase zítra.

Jak jsem dal Nadi odměnu, něco mi předala. Je to velký košík plný různých věcí jako malý váček s penězy, zeleninou, sandály a jinými.

Chudé domácnosti daly místo odměny zeleninu nebo domácí výrobky jako sandály, jsou tam dokonce i dřevěné lžičky. Zdá se, že Nadi řekla, že odměna není nutná, ale dostala je, než je mohla odmítnout.

Řekl jsem jí, že zítra odjíždím ze Seryuu, a dal jsem jí jako bonus odměnu.

„Satou, tvým dalším cílem je určitě buď královské hlavní město nebo vévodské hlavní město, že?”

„Ne, mám v úmyslu jet do Labyrintového města.”

„V Labyrintovém městě je spoustu pololidí, tam se vám bude snadno žít.”

Tak mě tak napadá, že jsem se nesetkal s nejznámějšími pololidmi, s elfy. Myslel jsem si, že by v Seryuu měli být.

„Správně, ze všeho nejvíc bych rád viděl elfy.”

Když si Nadi vyslechla mou odpověď, zatvářila se rafinovaně. Podívala se dozadu a zavolala na vedoucího. Je to ten starý muž, co vždycky spal.

„Pane vedoucí~ pojďte sem na chvilku.”

Vedoucí sem přišel, zatímco si hladil bradku. Byl mnohem mladší, než jsem si myslel. Trochu malý a vyzáblý, ale byl to pohledný muž s ladícími zelenavě černými dlouhými vlasy.

Vedoucí, co sem přišel, nic neříkal a Nadi mu nadzvedla vlasy na jedné straně. Je to celkem povědomé.

Hele, hele, ukázala prstem.

Ucho vedoucího, horní část má trochu zašpičatělou. Taky je poločlověk?

„Satou, tvoje reakce je příliš mírná.”

„Promiň, co má pan vedoucí s uchem?”

Když si Nadi vyslechla mou odpověď, naštvala se. „Ach jo~ Co to říkáš. Jelikož jsi řekl, že chceš vidět elfa, ukazuju ti důkaz.”

„Ech? To je elf? Ale já si myslel, že elfové mají delší uši?”

Je to půlelf?

Pan vedoucí vypadal kvůli mé odpovědi rozmrzele. Vrátil se na své místo a vrátil se ke spánku. Zdá se, že jsem ho svou hláškou nějak urazil.

„Ach jo~ pane vedoucí! Nebuď nevrlý jen proto, že si tě někdo spletl s kmenem dlouhých uší!”

„Co to je za kmen? U mě doma se povídá, že elfové mají takhle dlouhé uši.” Prsty jsem naznačil pohyb k vyjádření dlouhých uší.

„To je kmen zvaný kmen dlouhých uší. Jsou vyšší než normální průměrní lidé a vlasy mají blonďaté a ne zelené. Jsou nadaní v magii a žijí stejně dlouho jako elfové. První císař říše Saga byl příslušník kmene dlouhých uší a byl to hrdinný vládce, takže se ten kmen považuje za posvátný. Příslušníci toho kmene jen zřídkakdy opouštějí říši Saga, jelikož tam mají i své posvátné místo, takže jdou vidět jen zřídka. Ale elfové je nenávidí a říkají jim [Falešní elfové].”

Aha, příště si to nesmím splést.

Omluvil jsem se panu vedoucímu za svou drzost. Jelikož vedoucí zareagoval mávnutím ruky ze spánku, beru to tak, že mi bylo odpuštěno.





Příštího rána jsme se nasnídali ve stájích. Taky jsem uhradil účet za hostinec.

Martha řekla: „Zase přijď~” jako takové rozpustilé rozloučení a já odjel z hostince na vozu.

Myslel jsem si, že mě Zena přijde vyprovodit, ale měla celou noc službu, takže pravděpodobně ještě spí. Příště jí pošlu dopis.

Když jsme odjížděli, bezděky jsem zahlédl, jak se po vnitřních hradbách pohybovala bílá tečka.

Pozdravil jsem se s rytířem Sounem u hradní brány a vyjel z města. Kdybych tu čekal, akorát bych obtěžoval ostatní. Když jsem se od brány trochu vzdálil, zaslechl jsem zezadu: „Počkej~”

Jelikož bych bránil dopravě, zajel jsem na otevřené prostranství před branou a tam zastavil vůz.

Když jsem se ohlédl, doprava u brány vypadala neuspořádaně. Prodíral se jimi jeden kůň. Z vršku vozu jsem zamával.

„Satou!”

Zena sem jela na koni, zatímco si uhlazovala vlasy rozcuchané větrem. Měla na sobě šaty, co se na jízdu na koni nehodily. Byla i jinak namalovaná.

„Jsem ráda, že jsem to stihla.”

„Zeno, taky jsem rád, že jsem se s tebou setkal, než jsem odjel.”

Je dobře, že jsem nedopadl jako nevděčník.

„Jedeš do Labyrintového města, že? Až se tam usadíš, pošli mi prosím dopis. Rozhodně ti na něj odpovím!”

„Ano, určitě ti napíšu.”

Myslel jsem si, že řekne, že chce jít se mnou, ale jsem rád, že to je jenom o dopisování.

„Přísahej na malíček~” Arisa z vozu vystrčila tu svou uculující se tvářičku a řekla něco, co nebylo nutné.

Zena se toho chytila a čile mě poprosila: „Chci, abys to odpřísáhl na malíček!”

Nemohl jsem ji odmítnout, a tak jsme přísahali na malíček. Dělat to v tomto věku mi přijde trochu trapné.

Řádně jsem se rozloučil se Zenou, co nadšeně zírala na svůj mírně ohnutý malíček.

„Tak ať se zase někdy setkáme! Určitě ti pošlu dopis, jakmile dorazím do Labyrintového města.”

„Dobře! Těším se, až se zase setkáme.”

Je dobře, že z toho nevzniklo smutné rozloučení.

K mému znovushledání se Zenou dojde mnohem rychleji, než jsem si myslel, ale to jsem v tuto chvíli nevěděl.

Zena svědomitě mávala, dokud ji rytíř Soun nepopadl za zátylek a neodtáhl zpět na stanici.
-----------------------------------------------------

~ Já osobně si myslím, že tady utnou anime. Tedy pokud bude mít 24 dílů. Pokud to bude jenom 12, tak to utnou poté, co Satou vylezl z Labyrintu. Co myslíte vy? ~

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>