KNM - kapitola 84

~ Ehm, jen s mou zběžnou kontrolou, takže pokud zaregistrujete nějakou chybičku, dejte prosím vědět do komentářů. ~

Kapitola 84 – Spravedlivé uzdravení

„Lanski!” Jasmína skočila dopředu a popadla svou dobrou kamarádku. Lanski se také zastavila a svýma velkýma modrýma očima zírala na Jasmínu, už věděla, co jí hodlá říct.

Nicméně Jasmína to stejně hodlala říct: „Lanski, co takhle, já půjdu ukrást dračí křížek, zatímco ty vymyslíš, jak ho přiložíš Paladinovi k čelu. Jenom ne...”

„Jasmíno,” řekla Lanski tiše.

Jasmína cítila, jak jí naskočila husí kůže. Lanski ve svém něžném módu byla pro Jasmínu nejtěžší na zvládnutí, ale tady šlo o život její kamarádky! Jak by mohla jen tak stát a přihlížet, když byl Lanskin život v nebezpečí. Jak by se mohla chovat, jako že o tom neví a požádat ji, aby šla zachránit Liolu?

Lanski se usmála a pak Jasmínu popadla za ruku. Evidentně věděla, že se o ni Jasmína bojí. Kdyby byla situace obrácená a Jasmína by byla ta, co je v nebezpečí, Lanski měla pocit, že by se zachovala mnohem víc citlivě. Možná že by Jasmínu složila a pak by ji odtáhla do vězeňské cely. A tak Lanski věděla, že bylo její povinností nejdřív přesvědčit svou dobrou kamarádku.

„Jasmíno, obě jsme viděly, co se z Lioly stalo. Kdyby ses od teď musela dívat na takového Liolu, byla bys ochotná ho tak sledovat?” zeptala se Lanski tiše.

Jasmína byla zticha. Kdyby byla ochotná se na něj dívat, tak by Lanski nepopadla a neběžely by spolu do Astronomické věže, aby se setkaly s Mochou, jen co zahlédly, že polapili Mizeruie.

„Taky nejsi ochotná a já taky ne,” pokračovala Lanski pevně. „Pokud musím sledovat tvář člověka, co miluji, ale nevidět náznak výrazu, co jsem kdysi znala, pak budu radši riskovat život, abych Liolu vrátila zpět do stavu předtím. A věřím, že kdybys teď byla v nebezpečí ty, byla bys ještě odhodlanější, ani by ses neotočila zády. Takže nemáš důvod mě zastavit.”

Jak to Jasmína zaslechla, klesla jí ramena. Byla to pravda, přesně tohle byl důvod, proč nemohla Lanski zastavit. Jasmína velmi dobře věděla, že Lanski žádná slova nezastaví, a tak neměla na výběr a musela svou dobrou kamarádku nechat, ať v tom pokračuje. Nicméně podivné bylo, že trvala na jedné věci.

„Jdi najít Cappuccina, ať nám pomůže,” řekla Jasmína pevně.

Lanski to vlastně celkem překvapilo. „Vždycky jsem si myslela, že mého třetího bratra nemáš ráda?”

Jasmína se chvíli tvářila rozpačitě a vysvětlila: „To bylo předtím, ale teď jsem si uvědomila, že se Cappuccino nezdá tak hloupý. A místo toho se mi zdá, že ví celkem dost věcí. Pokud ho přemluvíme k tomu, aby nám pomohl, měly bychom se vyhnout mnoha nebezpečím.”

„Máš pravdu.” Lanski přikývla. „Podle toho, co se stalo předtím, se třetí bratr vážně nezdá tak hloupý, jak vypadá...”

„Mýlíš se. Jeho mozek je hloupější než jeho zjev,” řekl Malý kulový blesk chladně, jak vystrčil hlavu.

„Mohli bychom nemluvit o hlupákovi tady a hlouposti támhle? To vážně vypadám tak hloupý?” Cappuccino se krčil v rohu, zatímco čmáral na zem.

„Ne, tvůj vzhled je normální. Alespoň ti trochu pomáhá krev Dračího císaře.” Malý kulový blesk se ve vší vážnosti chopil Cappuccinovy tváře a řekl: „Ale tvýma očima bohužel prosvítá světlo hlouposti a odhaluje pravdu o tvém mozku.”

„Neexistuje něco jako světlo hlouposti...”

„Ach, vážně? Kdyby nebylo Mochova varování, tak bys Dračího císaře odtáhl za nádhernými děvčaty a ten by tě pak stokrát složil, až by se naštval.” Malý kulový blesk na Cappuccina zahlížel.

Cappuccino si stěžoval: „Jak jsem mohl vědět, že se otec najednou změnil? Vždycky se na mě jenom díval a smál se a nikdy se nenaštval...”

„Třetí bratře!”

Lanski se rozšířily oči, jak zírala na ty dva, co najednou odnikud jen tak vyskočili. Nemohla uvěřit, že tu mohli jen tak sedět a žertovat.

„Sestro.” Cappuccino se tvářil hořce a smutně se zeptal: „Vážně moje oči vypadají tak hloupě?”

„Uch...” Lanski zaváhala. Po obezřetném pohledu si vážně myslela, že vypadají trochu hloupě. Ale jako jeho sestra mu nemohla jen tak říct, že je hloupý, ne? Taktně řekla: „Nevypadají tak hloupě.”

V Cappuccinových očích zasvitla jiskřička naděje, ale jeho vlastní ohnivý drak ho zchladil: „Ne tak hloupě pořád znamená celkem hloupě.”

Cappuccino padl na zem a v tichosti brečel.

„Pokud pořád nejsi ochotný pomoct zachránit vlastního bratra, budeš vážně tím nejhloupějším člověkem v celé historii!” řekla Jasmína vážně, když si přidřepla ke Cappuccinovi.

Celé Cappuccinovo tělo ztuhlo. Zvedl hlavu a hořce řekl: „Kdybych nechtěl zachránit Liolu, vážně si myslíš, že bych tu s Malým kulovým bleskem byl jen proto, abychom si s vámi zažertovali?”

Jasmína se v šoku zeptala na oplátku: „A ne?”





„To je jedno. Malý kulový blesku, pojďme. Nikdo nás tady nebere vážně...” řekl Cappuccino deprimovaně a otočil se k odchodu s oblaky tyčícími se nad ním.

„Co myslíš tím, že nás nikdo nebere vážně! Autorka nám byla vždycky vděčná, že jsme byli v napjatých situacích schopní poskytnout komickou úlevu...” řekl Malý kulový blesk, jak ho následoval.

„Počkej! Třetí bratře, potřebujeme tvoji pomoc!” zakřičela Lanski nervózně.

Navzdory své deprimované tváři a touze odejít Cappuccino kráčel rychlostí deset „metrů” za hodinu. Zároveň měl sluch ostřejší než legendární elfové. Jakmile byla vyřčena první slabika Lanskina „počkej”, Cappuccinova pravá noha se ve vzduchu zastavila.

A než Lanski dořekla slovo „pomoc”, Cappuccino už se řítil zpět k Lanski s tváří, co říkala: Jsem hodný bratr a pro svou malou sestřičku jsem ochotný udělat cokoli.

„Sestro! Jen mi to řekni, ať je to, co je to, jsem ochotný...”

„Jít polapit Lancelota?” Lanskiny oči zářily nevinností.

Slyšel jsem to správně? Žádá Cappuccina, aby šel polapit Lancelota? Nebo aby Lancelot polapil Cappuccina? Znělo to, jako by to mělo být to druhé... Malý kulový blesk to chladně pozoroval.

Cappuccinovi zamrzl úsměv na rtech a zeptal se, aby si to potvrdil: „Koho jsi chtěla, abych polapil? Krvavého vlka? Žádný problém, jen mu do vína nasypu nějaké drogy...”

„Paladina,” řekla Lanski vážně.

„Ha? Myslím, že ses zmýlila? Myslela jsi Temného rytíře, ne?” Cappuccino to pořád nehodlal nechat být.

„Třetí bratře!” zakřičela Lanski mírně naštvaně.

Cappuccinova tvář zhořkla a hlas se mu třásl: „S-sestro! Lancelot, víš, co to slovo 'Lancelot' představuje? Je to legendární rytíř, idol všech rytířů! Vyjma našeho otce je to chlápek na prvním místě, s kterým si nechceš zahrávat! T-to chceš, abych zbytek svého života strávil na kolečkovém křesle?”

„Ale pokud ho nepolapíme, jak mu k čelu přitiskneme dračí křížek?” Lanski to trápilo.

Jak to Cappuccino zaslechl, nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. „Sestro! Pokud mu chceš k čelu přitisknout přívěšek, tak ho vážně nemusíme svazovat, ne? Lancelot je sice strašně tvrdohlavý, ale je rozumný. Mnohem proveditelnější je, když ho přemluvíme. Polapit ho... myslím, že na to budu muset trénovat pár dalších stovek let, abych ti mohl pomoct.”

Stejně dobře by mohl čekat, až Lancelot zemře a polapit jeho mrtvolu. Polapit ho živého? Ať tě to ani nenapadne. Pomyslel si Malý kulový blesk chladně.

Cappuccino nahlas zakašlal a pak se zatvářil odhodlaně. „To bude náš plán! Nejdřív pojďme k bratrovi do pokoje a ukraďněme přívěšek.”

Vypadalo to, že ho vážně bavilo dělat něco pokoutného; Malý kulový blesk pomalu zakroutil hlavou.





„Lancelote, co kdybychom se napili?”

I když svého kolegu Mizeruie, co také sloužil královské rodině, poslal do vězení a dal mu vězeňské jídlo, Krvavý vlk se pořád choval stejně lehkovážně jako obvykle. Zasmál se, jak se Lancelota zeptal, jestli se chce napít.

Lancelot potřásl hlavou. Nedokázal být tak elegantní jako Krvavý Vlk. Když viděl Liolu... ne, teď Stříbrného Měsíce, následníka a jeho podivné počínání a navíc ta Daylightova slova. Kvůli tomu všemu měl Lancelot pocit, že je něco špatně, ale neměl ponětí, co přesně v tom je za problém.

„Krvavý Vlku, nemyslíš si, že je Stříbrný Měsíc naprosto jiný než předtím?”

Lancelot svýma modrýma očima zíral na Krvavého Vlka. Vždycky věděl, že Krvavý Vlk znal Stříbrného Měsíce lépe než on, to akorát že se jen zřídkakdy ptal.

Krvavý Vlk pozvedl obočí. „A co? Bez ohledu na to, jaký je teď, až se stane Dračím císařem, všichni budeme muset plnit jeho rozkazy. Tedy pokud mi neřekneš, že přestaneš poslouchat Dračího císaře jen kvůli jeho podivné osobnosti?”

Lancelot se na Krvavého vlka hluboce podíval a pomalu řekl: „Není tohle trochu víc než jenom podivná osobnost? Krvavý Vlku, ty přede mnou něco skrýváš.”

Krvavý Vlk se zamračil a žertoval: „Samozřejmě, je mnoho věcí, které jsem před tebou skryl. Například před nějakou dobou jsem si vyšel se super sexy holkou, ale neřekl jsem ti o tom. Taky jsem se s Cappuccinem vsadil, jestli jsi chlápek typu slipy nebo boxerky, a nikdy jsem ti to neřekl, ale tu sázku jsem prohrál.”

Navzdory absurdní odpovědi Krvavého Vlka Lancelot zůstal zticha a své modré oči měl dál upřené na něj. Ale Krvavý Vlk byl značně hanebnější, takže na něj akorát na oplátku nevinně zíral zpět.

„Proč mi to neřekneš?” řekl Lancelot trochu frustrovaně. Byl si jistý, že Krvavý Vlk věděl o mnoha věcech, ale prostě nebyl ochotný mu to říct.

Jak to Krvavý Vlk zaslechl, v duchu se hořce zasmál. Lancelote, brácho! Vážně ti můžu jen tak říct, že tě Dračí císař za posledních pár stovek let klamal? Pokud bych ti to řekl, tak by mě zavraždil buď Dračí císař, nebo můj starý přítel, ty.

Pche! Krvavý Vlk hluboce věřil, že je lepší bezostyšně žít než čestně umřít.

Lancelot viděl, že Krvavý Vlk zachoval své nevinné vzezření, a věděl, že nemohl udělat nic, co by Krvavého Vlka přimělo vysypat pravdu. Nicméně teď si byl ještě jistější, že bylo něco, co nevěděl.

Daylight, ten mladý rytíř. Lancelot mohl prakticky cítit, jak z toho mladého chlapce sálal pach spravedlnosti. Tak proč by tak spravedlivý rytíř byl na opačné straně? Spravedlnost byla vždycky protikladem zla, mohlo by to být tak, že on sám představoval zlo?

Ne! Tohle nemohl nikdy dovolit. Musel zjistit pravdu. Pokud mu pravdu neřekne Krvavý Vlk, stejně dobře může jít vyhledat Stříbrného Měsíce.

Jak se takhle Lancelot rozhodl, okamžitě se otočil k odchodu. Krvavý Vlk ho okamžitě popadl a Lancelot se překvapeně otočil, zatímco se ho očima němě vyptával. Krvavý Vlk se bezmocně zeptal: „Co děláš?”

„Jdu si promluvit se Stříbrným Měsícem,” odpověděl Lancelot prostě.

„Proč bys s ním šel mluvit? Pořád je na Aklanském kontinentu a my jsme se odtamtud zrovna vrátili. Co kdyby ses nejdřív šel napít se svým starým kamarádem?” Krvavému Vlkovi se rozšířily oči. Copak by mluvit se Stříbrným Měsícem nebylo to samé jako mluvit s Dračím císařem? To byl ale vtip! Navíc dokonce i slepec viděl, že je Stříbrný Měsíc posedlý... Každopádně ho musel nejprve zastavit.

Lancelot si Krvavého Vlka nevšímal. Povolal svého jednorožce a užuž chtěl vyrazit. Velmi dobře věděl, že pusa jeho kamaráda byla celkem mocná, takže pokud nechtěl, aby ho ovlivnil, nejlepší bude, když ho bude ignorovat.

Když Krvavý Vlk viděl, že ho Lancelot ignoruje, začal se bát! Dračí císař teď očividně měl za syna užitečného a poslušného rytíře a po pravdě řečeno mu teď na Paladinovi pravděpodobně moc nezáleželo. Krvavý Vlk nechtěl vidět, jak se jeho starý přítel promění na „člověka v legendách” a jak potom zmizí z tohoto světa.

Ačkoli se Paladinova moc nedala podceňovat, Dračí císař by mu nikdy nedopřál čestný souboj!

„Počkej!”

Lancelot se zastavil a otočil se, aby se s pochybami na tváři podíval na Krvavého Vlka. Dokonce i Krvavý Vlk si pomyslel, že je to divné, vždyť ani nic neřekl.

„Pane Paladine, prosím, počkejte chvilku.”

Lanski a Jasmína přiběhly k nim, zatímco se snažily popadnout dech. Z dálky viděly, že Paladin hodlal odjet, a také je to velmi znervóznilo. Kdo ví, kdy by se tenhle Paladin zase vrátil, pokud by odjel?

Lancelot měl teď mysl plnou otázek. Přihlížel, jak k němu běžely ty dvě dívky. Po pravdě ho to celkem překvapilo; s princeznou se nikdy moc nebavil, tak proč by ho najednou hledala? Ačkoli byl Lancelot skeptický, stejně sesedl ze svého jednorožce, aby počkal, až princezna dorazí.

„Tohle na chvilku podrž.”

Lancelot upíral oči na princeznu Lanski. Když zaslechl tuhle větu, instinktivně natáhl ruce, ale ucítil na své dlani palčivou bolest. Okamžitě ruku stáhl a rozhodl se, že je pod útokem. Z jeho levé ruky explodovala jeho bílá aura, jak jí zaútočil.

Ale zablokovala jej černá aura. Krvavý Vlk nervózně zakřičel: „Počkej! To je Cappuccino.”

Lancelot se zastavil. Podíval se pořádně a opravdu to byl Cappuccino bledý jako stěna. Bylo očividné, že byl ve strašlivém šoku, protože ho tím útokem málem zasáhl.

„Třetí princi, proč bys na mě zaútočil?” Lancelot měl rty pevně stažené a na tváři mu byla vidět nespokojenost. Dokonce ani jako člen královské rodiny by neměl jen tak po vůli napadat rytíře.

Cappuccino se teď schovával za Krvavým Vlkem. Zatímco vykukoval jenom půlkou těla, blábolil: „Nezaútočil jsem na tebe, jen jsem tě požádal, abys ten řetízek podržel. Vidíš? Krvavý Vlk má ten řetízek v ruce a je v pořádku!”

Lancelot se podíval na Krvavého Vlka, co se škrábal po tváři. Otevřel dlaň a uvnitř vážně ležel řetízek. A byl to řetízek s dračím křížkem, který Lancelot znal. Krvavý Vlk vypadal naprosto v pořádku; nebylo ani stopy po tom, že by ho to spalovalo.

Jenom mě to spaluje? Lancelotovy pochybnosti rostly. Dávno, když ten řetízek bral zpět, věděl, že ho spálí. Ale tehdy si myslel, že to způsobovala magie, kterou na ten řetízek vložili jiné lidé, ale teď... proč? Dračí křížek už byl dlouho zpět u císařské rodiny a ani Krvavý Vlk, ani princ se o něj nespálil.

Ten dračí přívěšek z dlaně Krvavého Vlka zlehka vzala elegantní, bílá ruka. Lancelot zvedl oči a uvědomil si, že to je princezna, co k němu běžela.

„Sire Paladine, můžeš si prosím ten přívěšek přiložit k čelu?” požádala ho Lanski přímo.

„Proč?” Lancelotovy pochyby ještě více rostly, ale Lanski jej žádala před tolika lidmi. Nedokázal uvěřit, že by za tím bylo něco zákeřného.

„V-vy jste se zbláznili, lidi?”

Krvavý Vlk byl v takovém šoku, že mu z toho slzely oči. Chápal, že by Lanski udělala něco tak hloupého. Přece jenom se teprve nedávno dozvěděla, že se s jejím vlastním otcem děje něco divného. Ale Cappuccino... proč by to dělal i on? Už dlouho by měl vědět, že Dračí císař měl celý palác omotaný kolem prstu.

Cappuccino přimhouřil oči a tiše řekl: „Neboj se, nejstarší bratr mě požádal, abych s tím Lanski pomohl.”

Mocha? Jak se Krvavý Vlk dozvěděl, že je poslal nejstarší princ, upokojil se. Věděl, jakou moc měl nejstarší princ, a pokud je poslal on, pak by měli být schopní to před Dračím císařem skrýt.

„Krvavý Vlku, co se to děje?” Lancelot viděl, že je Krvavý Vlk zticha, a ještě víc ho to zmátlo.

Když Krvavý Vlk zaslechl Lancelotovu otázku, poškrábal se ve vlasech a zakřičel: „Koho to všechno vůbec zajímá! Lancelote, takhle žít přece jenom není vážně špatné, vždyť nemusíš vědět všechno, ne?”

„Krvavý Vlku!” Cappuccino nečekal, že by jim Krvavý Vlk nepomohl, a nervózně na něj zakřičel. Původně doufal, že jim Krvavý Vlk pomůže Paladina přesvědčit, ale proč se musel stát pravý opak?

Jak Lancelot zaslechl slova Krvavého Vlka, místo toho natáhl ruku a bez váhání popadl přívěšek, co princezně visel z ruky. Během okamžiku z Lancelotových sevřených rukou vyšel zápach spáleného lidského masa, až se z toho zvedal žaludek. Všem se rozšířily oči a zírali na legendárního Paladina.

Lancelot pomalu uvolnil pěst a podíval se na ni. Jeho dlaň teď byla spálená do černa a po stranách byla krev. Tvářil se skepticky, ale tvář neměl pokroucenou bolestí. Pomalu zvedl hlavu a řekl: „Nevadí mi, pokud nevím nic kromě spravedlnosti, a to je to jediné, na čem trvám, abych věděl.”

Jak to řekl, bez váhání si na čelo přiložil celý řetízek s křížkem. Všichni se dívali, jak Paladinovo jasné čelo pomalu rudlo. Jak zavanul pach spáleného masa, jeho kůže pomalu zčernala.

Lancelot si akorát skousl ret. Nevydal ani hlásku a bylo slyšet akorát to, jak mu stékal pot po tváři. Z Dračího křížku najednou vystřelilo oslepující světlo. Jelikož nikdo včas nezavřel oči, všichni byli na chvilku oslepení světlem. Než si Krvavý Vlk zakryl oči, zaslechl Lancelotovo zabručení.

„Lancelote? Lancelote?” zakřičel okamžitě ustaraně, ale ani po několika zvoláních se mu nedostalo žádné odpovědi. Jelikož se bál, přinutil se otevřít oči a matně viděl Lancelota, jak klečí na jednom koleni a rukama si zakrývá tvář.

Mohl být zraněný? S rozmazaným pohledem se Krvavý Vlk přinutil dojít k Lancelotovi a pak Paladinovi položil ruku na rameno.

„Lancelote? Jsi v pořádku?”

Ale Lancelot neslyšel volání Krvavého Vlka, protože dračí křížek ho zbavil nejen hypnózy Dračího císaře, ale také ho přiměl všechno jasně „vidět”. Lancelotovi do mysli vtrhlo několik obrazů, které zkoušely vytrvalost jak jeho duše, tak mysli.

Krvavý Vlk potřásl hlavou ve snaze střást ze sebe to omámení. Jeho zrak už se vrátil do normálu. Podíval se na Lancelota, co měl tvář pořád zabořenou v dlaních. Nicméně podle toho, co Krvavý Vlk viděl mezi Lancelotovými prsty, byl nezraněný. Krvavému Vlkovi se teď mírně ulevilo, ale pak ho najednou zaslechl, jak se zeptal: „Krvavý Vlku... jsem vážně hlupák?”

„Uch... jenom trošičku.” Krvavý Vlk se poškrábal po tváři. Teď pochopil, že Lancelot se už možná dozvěděl pravdu. Když se dozvěděl, že ho několik stovek let klamali, ten dopad bude pravděpodobně celkem vážný.

Lancelot pomalu spustil ruce a na jeho tváři se skvěl hořký úsměv a po tvářích mu stékaly slzy. „Krvavý Vlku, rytíři nemůžou lhát.”

Ústa Krvavého Vlka vykroužila písmeno O. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by se Lancelot kvůli tomuhle rozplakal. Jak se mohlo tohle... kdyby mu někdo řekl, že Lancelot bude pět minut brečet, tak by proti tomu člověku vsadil i poslední halíř. Paladin Lancelot byl člověk, co by radši krvácel, než aby uronil slzu, ale teď... Zatraceně! Naštěstí se s nikým nevsadil, jinak by byl švorc.

„Vážně se musíš chovat tak přehnaně?” zeptal se Krvavý Vlk se zajíknutím.

Lancelot se pomalu postavil a zatímco si pevně svíral tvář, řekl slovo od slova: „Přehnaně? Ve skutečnosti jsem stovky let sloužil Caffeyho nepříteli. Tohle už není počin, co by se dal popsat slovem přehnaný. Ačkoli jsem si toho já, Lancelot, nebyl vědom, nikdy tu nedbalost nepoužiju jako výmluvu, abych unikl svému trestu. Jakmile pomůžu Stříbrnému Měsíci... ne, Liolovi získat zpět příčetnost, požádám ho, aby mě potrestal.”

Všichni ztuhli, neboť nikdo nechápal, o čem to Lancelot mluví. Krvavý Vlk si pro sebe zamumlal: „Co to je teď za situaci? Mohl by dračí křížek být tak horký, že Lancelotovi uvařil mozek? Proč teď mluví ještě absurdněji než já?”

Lancelot si všiml, jak šokovaně se všichni dívají. Věděl, že je něco špatně, a tak se zeptal: „Vy to nevíte?”

Všichni zakroutili hlavou. Teď bylo na Lancelotovi, aby byl zmatený. Díky dračímu křížku věděl veškerou pravdu včetně toho tajemství ohledně srdce Dračího císaře, ale myslel si, že to ví i všichni ostatní. Podle té nynější situace byl jediný, kdo to věděl.

Když viděl, jak jsou všichni zmatení, začal jim vysvětlovat pravdu, co mu řekl dračí křížek...





„Aha, není divu! Není divu, že se otec proměnil na to, co je z něj teď! Zatraceně, já jsem ho v-vlastně nechal, aby zapříčinil Susanninu smrt!” zakřičel Cappuccino a prakticky svíral ruce v pěsti s hněvem čitelným na tváři.

„T-třetí bratře?”

Lanski nikdy neviděla, že by se Cappuccino choval takhle. Lanski přišlo, že se otec vždycky choval takhle. Ačkoli svého třetího bratra slyšela mluvit o tom, jaký jejich otec býval, nikdy o tom moc nepřemýšlela. Přece jenom jejich otec teď vůbec nebyl jako ten zcela bezradný hlupák, o kterém její bratr mluvil.

„Takové štěstí...” Jasmína celá zbledla. „Kdyby Liola také snědl srdce, t-tak...”

„Nikdy! Já, Lancelot, přísahám na svou čest, že nikdy nedopustím, aby se následník stal obětí toho srdce.” Lancelotovy modré oči zářily a bylo v nich vidět odhodlání.

Krvavý Vlk se tvářil podivně. Váhavě se zeptal: „Lancelote, i když je Jeho Veličenstvo posedlé srdcem Dračího císaře, pořád je to srdce Dračího císaře. Jinými slovy je to pořád Dračí císař a člověk, co založil rytíře. Kolem a kolem... pořád se zdá, že to je náš šéf?”

Jak to všichni zaslechli, každý se zatvářil úplně jinak. Cappuccino vypadal, jako že má nutkání Krvavého Vlka zmlátit, ale Malý kulový blesk jej zadržoval. Lanski a Jasmína se zdály trochu ztracené. Co se týče člověka, ke kterému Krvavý Vlk mluvil, Lancelot se otočil a svýma modrýma očima zíral přímo na Krvavého Vlka. Překvapivě se začal usmívat a řekl: „Přestaň předstírat, Krvavý Vlku.”

Krvavý Vlk pozvedl obočí.

Lancelot pokračoval: „Kdyby ti vážně záleželo na titulu Dračího císaře, tak by ses Dračímu císaři tak často neprotivil. Teď mě tak napadá, že ses Dračímu císaři začal naschvál protivit, přesně když Caffey...” Lancelot se odmlčel se smutkem na tváři.

Krvavý Vlk stísněně naklonil hlavu na stranu a pořád se snažil hrát na drsňáka. „Jen jsem si dělal, co se mi zachtělo; vůbec jsem o tom nepřemýšlel.”

Cappuccino, co ještě před chviličkou zatínal pěsti, se zarazil a spustil pěst dolů, ale pak ji zase okamžitě zvedl a praštil Krvavého Vlka do ramene tak silně, jak jen dokázal. Zakřičel: „Tenhle zatracený vlk, vážně ti chci natrhnout tu tvoji velkou slepičí pusu!”

„Tak to udělej! Jen do toho!” odsekl Krvavý Vlk nazpět, ale nevěděl, že měl tvář naprosto rudou z toho, jak se červenal.

„Každopádně bude určitě na tobě, abys Liolu probral, Krvavý Vlku,” zakřičel Cappuccino nahlas.

„Ano, Vaše Výsosti!” odpověděl Krvavý Vlk neuctivým tónem jako nějaký rváč.
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>