KNM - kapitola 86

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Kapitola 86 – Záchrana

„Zatímco Stříbrný Měsíc drží v rukou Aklanské hlavní město, jeho vyšetřování odhalilo, že jeho vrahové měli spojitost s Černým dračím králem, což znamená, že vliv Černého dračího krále se rozšířil z prostých subdraků na lidi. Aby se zabránilo potencionálnímu nebezpečí, Stříbrný Měsíc odmítl jakékoli žádostí obyvatel, aby mohli znovu vstoupit do města. Také vyslal mnoho rytířů, aby pátrali po vrazích. Každý člověk, u kterého se přijde na spojitost s Černým dračím králem bude na místě zabit. Najednou dokonce i větry Aklanského kontinentu byly přesycené pláčem. Z okolí Aklanského hlavního města je skoro naprosté město duchů. Kdyby nebylo rytířů Dračí říše...”

„Liolo...”

Lanski se podívala do novin ve své ruce a ruka se jí neustále třásla. Dokázala myslet jenom na to, kolik bolesti a lítosti bude Liola snášet, až se probere. I když nic z tohohle nebyla jeho chyba...

„Do pekel s Dračím císařem!” řekla Jasmína procítěně, když spatřila noviny. „Pokud to takhle půjde dál, tak i když se Liola probere, rozhodně ho budou všichni nenávidět! N-nebude mít kam se obrátit a bude muset být princem na Dračím kontinentu...”

Lanski se zhluboka nadechla. Dokázala myslet jen na Liolovu lítost a bolest, ale nepřemýšlela o tom, jak se budou lidé, co neznali pravdu, chovat k Liolovi a jak špatně nakonec Liola dopadne.

„Musíme si pospíšit a zachránit ho!” řekla Jasmína ustaraně, jak vzhlédla.

„Ne!” Lanski trochu zpanikařila. Až do teď si na to nevzpomněla, ale vlastně o tom veřejně diskutovaly. Bože! Její otec měl palác vždycky pod kontrolou a ona okamžitě udělala „pššt”.

„Vy dvě jste celkem pomalé, když jste si to uvědomily až teď, když už je příliš pozdě.”

Lanski a Jasmína se zarazily, pak se otočily a spatřily, že člověk, co promluvil, byl někdo, kdo by je ani nenapadl, že bude v paláci: nejstarší princ Mocha.

Ve své róbě, co mu sahala až k zemi, Mocha pomalu přišel k nim a nostalgicky řekl: „Už je to vážně dlouho, co jsem tudy šel.”

„Nejstarší bratře! Co tady děláš?” zeptala se Lanski překvapeně.

„Přišel jsem, abych vám řekl, že zítra v poledne najednou vyvstane jedna situace s Miluem, a tak bude Dračí císař nucen to jít vyřešit sám. Během té doby bude jeho komunikace s vnějším světem na tři hodiny naprosto odříznutá. Ty tři hodiny o všem rozhodnou,” řekl Mocha klidně, ale neřekl ani slovo o konečném výsledku.

Ty dvě dívky se zhluboka nadechly a řekly unisono: „Okamžitě to půjdu říct ostatním.”

„Sestro, počkej,” promluvil Mocha najednou na Lanski, aby ji zastavil.

Ty dvě dívky, co vždycky všechno dělaly spolu, se zastavily a otočily se, aby se podívaly na Mochu. Mocha se usmál a řekl: „Ať Jasmína jde říct ostatním, chci s tebou mluvit, sestro.”

Jasmína se zarazila, ale pak okamžitě pochopila, proč chtěl Mocha mluvit jenom s Lanski. Jeho cíl... byl až příliš očividný. Určitě to musí mít co dělat s tím, co Mocha předtím řekl; o tom, že je Lanskin život v nebezpečí. Jasmína si pomyslela, že se Mocha určitě musí snažit Lanski přesvědčit, aby to nedělala, a dokonce i sama Jasmína vážně doufala, že Lanski nebude riskovat svůj život. A tak přikývla a sama odešla, aby o tomhle řekla ostatním.

Zůstali tam jenom Mocha a Lanski a ta se usmála a řekla: „Pokud se mě můj císařský bratr snaží přesvědčit, abych nechodila, tak mi nejdřív můžeš říct tohle: pokud nepůjdu, uspěje to?”

Mocha evidentně nečekal, že by se Lanski zeptala na tohle. Na chvíli se odmlčel a pak si zhluboka povzdechl a řekl: „Lanski, chci se tě zeptat. I kdyby se Liola zotavil, jak si myslíš, že zareaguje, až zjistí, že jsi kvůli němu zemřela?”

Lanski celá ztuhla. Řekla: „Cítil by se vinen... ale aspoň by pak cítil vinu, ne? Na rozdíl od toho, jaký je teď, naprosto bez emocí.”

„Stav bez emocí je někdy požehnáním,” řekl Mocha s náznakem smutku. „Viděl jsem... jeho slzy. Sestro, ty to nechápeš, pro něj je tvoje existence něco mnohem víc než jenom ty sama; také to zahrnuje Anis, Bairuino vtělení. Tvoje smrt by pro něj byla tou největší ranou.”

„Ale stejně se postaví, ne?” Lanski potřásla hlavou. Myslela si, že se Liola určitě dokáže zase postavit na vlastní nohy.

„Ano.” Mocha se zahleděl do dálky, jako kdyby se díval na nějaký obraz, a jeho tón byl celkem zastřený: „A pak znovu prožene meč otcovou hrudí, skutečným Dračím císařem... Caffeym. Při tom jeho vzezření, s tím hloupým úsměvem, jsem si tím jistý, byl to vskutku Caffey a ne Dračí císař.”

„A na bratrově tváři byla nepřekonatelná bolest a slzy.” Mocha pomalu zavřel oči a bolestně řekl: „Vždycky, když o tom výrazu na jeho tváří přemýšlím, jsem přemýšlel, jestli by pro něj nebylo požehnáním žádné emoce nemít...”

Lanski umlkla. Po dlouhé chvíli konečně řekla: „Promiň, bratře, pokud se vážně nebudu moct vrátit, prosím, řekni za mě Liolovi, že jsem byla příliš slabá a že nejsem ochotná jej vidět takhle bez emocí. A proto mu hodlám předat svou bolest. Řekni mu, aby se příliš neobviňoval, protože jsem si to zvolila sama.”

„Všechno sis zvolila sama?” Mocha se na svou sestru něžně podíval. „Dobrá, rozumím a už ti nebudu bránit, ale jen si dávej pozor. Vážně doufám, že má předpověď zůstane nesplněná.”

„Rozumím, bratře.” Lanski zvedla tvář, její úsměv byl zářivý jako slunce. „Neboj se, tvoje sestra není tak křehká. Bratře, tentokrát ses určitě musel zmýlit!”

Mocha přikývl. „Ano, určitě jsem se zmýlil. Pak se těším, až se znovu uvidíme, má drahá sestro.”

„Bratře!”

Lanski k němu najednou přiběhla a objala ho. Tohle Mochu překvapilo, takže se vůbec nedokázal pohnout. Tohle bylo poprvé, co mu byla tak blízko. V minulosti ji její bratr, co všechen svůj čas trávil v Astronomické věži, znepokojoval tak moc, že v ní možná vzbuzoval trochu odporu. Ale teď konečně pochopila bolest a obtíže svého bratra a ani už jí Mocha nepřišel odpudivý; dokonce se kvůli svému dřívějšímu postoji vůči němu cítila trochu provinile.

„Sestro...” Mocha Lanski pomalu pohladil po vlasech. Nádherná dívka s takovými krémovými vlasy by neměla být ta, co padne...

„Bratře, jdu. Bojím se, že pokud teď nepůjdu, Jasmína a ostatní mě tu nechají a odejdou sami.”

Lanski hravě vyplázla jazyk. Když se odtáhla z bratrova objetí, zamávala na něj a pak odsprintovala v obavě, že ji tu vážně nechají.

Mocha tam dlouhou dobu stál bez hnutí. Když konečně odešel, nechal za sebou ve vzduchu jednu prostou otázku: „Sestra nebo bratr, kdo by měl být obětován?”





„Chci vidět Jeho Výsost následníka.”

Yizhou se zamračil; přišlo mu to divné. Když někdo chtěl zajít za následníkem, měli by vyhledat Flower nebo Yiyua. Všichni věděli, že on se vždycky soustředil na trénink a jen zřídkakdy vstoupil do Aklanské jednací síně, kde se nacházel následník.

Jakmile se Yizhou otočil, okamžitě si pravou pěst přiložil na levou část hrudi a předvedl rytířský pozdrav. Ačkoli byl jenom stříbrným rytířem, byl také přímým rytířem královské rodiny. Takže měl zvláštní svolení nezdravit rytíře vyššího řádu než on, protože přímí rytíři často plnili rozkazy královské rodiny a jejich přítomnost představovala vůli královské rodiny. Takže se pozdrav ostatním zdál nepatřičný.

Ale lidé před ním byli rozhodně výjimkou. Dokonce i princ a princezna si často navzájem projevovali úctu skrze rytířský pozdrav.

Byli to paladin Lancelot a temný rytíř Krvavý Vlk.

Krvavý Vlk se usmíval jako rváč a poklidně řekl: „Ty jsi přímý rytíř Stříbrného Měsíce, že?”

Yizhou přikývl.

„Tak to ti povím, že neseme tajný rozkaz Dračího císaře a čím méně lidí o tom ví, tím lépe,” varoval ho Krvavý Vlk s přimhouřenýma očima a zdviženým obočím. „Jinými slovy nikdo kromě tebe se nesmí dozvědět o našem příchodu! To zahrnuje i dva další přímé rytíře, rozumíš?”

Yizhou se zamračil a instinktivně se podíval po paladinovi.

Jak to Krvavý Vlk spatřil, okamžitě zakřičel: „Hej! Kvůli čemu se díváš na Lancelota? Prostě mi věř, jasný?”

Yizhou chviličku váhal a pak přikývl.

„Zatraceně! Ty jsi vážně přikývl, ty jsi ale legrační rytíř.” Krvavý Vlk se zatvářil smutně. Vážně by mohl být tak nedůvěryhodný? I když teď opravdu lhal...

Lancelot potřásl hlavou. Tenhle Krvavý Vlk, věděl, že je tlačí čas, ale přesto si s tímhle rytířem zahrával, ach jo!

„Dělej, jak Krvavý Vlk říká,” řekl Lancelot Yizhouovi.

„Slyšel jsi? Prostě dělej, jak říkám!” Krvavý Vlk se choval jako liška, co předstírala, že je tygr. „Jdi říct Stříbrnému Měsíci, že Jeho Veličenstvo Dračí císař má tajný plán proti Černému dračímu králi, takže nám rozkázal, abychom vyhledali Stříbrného Měsíce a šli spolu do Freezie. Ale tenhle plán se musí udržet v naprosté tajnosti. Jdi to říct Stříbrnému Měsíci, budeme na něj čekat v nejsevernějším cípu hlavního města.”

Yizhou o tom krátce popřemýšlel. Navzdory podivnosti toho rozkazu své pochyby zahnal, neboť tu byli jak paladin, tak temný rytíř. Pomyslel si, že Dračí císař možná chtěl, aby ti dva legendární rytíři šli Černého dračího krále zavraždit spolu.

„Honem, čas je drahý,” řekl Lancelot, jak se trochu zamračil.

„Ano, pane.” Yizhou předvedl rytířský pozdrav a pak se otočil, aby rychle odešel.

Když byl Yizhou z dohledu, Lancelot se zmateně zeptal: „Ta lež se mi zdála trochu nedomyšlená. Vážně to následník spolkne?”

„Samozřejmě že ne,” odpověděl Krvavý Vlk lenivě. „Stříbrný Měsíc je bez citů a ne bez mozku. I když teď možná není schopen zkontaktovat Dračího císaře, je nemožné, aby v tomhle nebyl skeptický.”

„Vážně nedokážu říct, jestli jeho síla opravdu dosáhla té naší nebo ne. Ale jeho rychlost a pohotovost je na tomto světě nesrovnatelná. Pokud bude polekaný, pak nemáme jak ho chytit.”

„Abychom ho zdolali, musíme použít tu jedinou věc, s kterou není obeznámený: magii. A musíme ho zdolat okamžitě. Jinak i když v boji nedokáže vyhrát, rozhodně by dokázal uniknout.”

„Takže?” Lancelot dlouhou chvíli poslouchal, ale zdálo se, že mu unikal hlavní smysl; co měla tahle lež co dělat s magií?

„Takže jsem na toho legračního rytíře teďkom vložil teleportační magický kruh a nastavil jsem, aby se aktivoval slovem 'paladin'. Jakmile Yizhou vysloví slovo 'paladin', všechno živé v okruhu deseti metrů se teleportuje na druhý magický kruh, co mám v ruce. Není to zajímavé?”

Lancelot byl chvíli zticha. „Teď jsme desítky kilometrů vzdáleni od místa, kde se ukryl třetí princ s princeznou.”

„Samozřejmě že to vím, nejsem tak strašný v orientaci.” Krvavý Vlk pozvedl obočí.

„Ale teď jsme nanejvýš tak kilometr od Aklanské zasedací síně.” Lancelot se snažil potlačit svůj hněv.

„Já vím, dokonce jde odtud vidět střecha zasedací síně,” odpověděl Krvavý Vlk vážně.

Zdálo se, že Lancelotova trpělivost dosahuje svého limitu; jeho tón zněl, jako kdyby měl co nevidět chrlit oheň: „Takže si vážně myslíš, že dokážeme přispěchat zpět k princezně a princi, než Yizhou vysloví slovo 'paladin'?”

„Ach!” Krvavý Vlk se zatvářil vážně. „To záleží na tom, jaký druh přepravního prostředku použijeme, 'Lancelote, co je hrozný a tvrdohlavý jako balvan'!”

Lancelot se zarazil, nebyl si jistý, proč by Krvavý Vlk najednou říkal něco takového... ale pak vybuchlo oslnivé světlo a oba dva je pohltilo. Když pominulo, Lancelot si všiml, že se jejich okolí naprosto změnilo. Rozhlédl se kolem a zjistil, že na ně Cappuccino a Lanski zírají s očima dokořán, evidentně je překvapilo jejich náhlé zjevení.

„Tsk, to je ale zajímavé.” Krvavý Vlk se usmál jako rváč. Co se týkalo Lancelotova zmatku, velmi rád to vysvětlil: „Zapomněl jsem ti to říct, že Cappuccino se mnou prohrál dva magické kruhy. Než jsme odešli, dal jsem mu druhý konec jednoho z nich a jeho aktivační fráze byla 'tvrdohlavý jako balvan'.”

Lancelot potřásl hlavou. Krvavý Vlk byl vskutku šprýmař, chovat se takhle uvolněně v takovéhle situaci.

„Dobrá, viděl jsem, jak rychle ten chlápek Yizhou chodí, a teď někdy by se měl dostat k Liolovi, takže je čas, abychom se připravili.” Krvavý Vlk se zamračil a zamumlal: „Věčná škoda, že nevíme, kde Dračí císař drží Mizeruie. Jeho gravitační magie je prakticky Liolova msta. Kdyby dokázal omezit Liolovu rychlost, mohli bychom ho chytit jako kočka myš.”

Lancelot nemrhal časem a Krvavému Vlkovi neodpověděl. Místo toho vytasil svůj meč s vážným výrazem na tváři. Krvavý Vlk se poškrábal na hlavě a vytáhl své černé kopí, několikrát ho protočil ve vzduchu a pak ho pevně sevřel v ruce.

„Dobrá! Cappuccino, ty jdi do vzduchu. Pokud se Liola pokusí utéct, řekni Malému kulovému blesku, aby vychrlil pár ohnivých koulí, aby jej zpomalil.”

„Co se týče vás dvou dívek, upřímně nejste úplně na té bojové úrovni, abyste mohli zasáhnout, takže se postavte dál.” Krvavý Vlk viděl, že se na tváře těch dívek zračil hněv, a tak okamžitě dodal: „Nebojte se! Budete mít co dělat. Až Liolu chytíme a až se Lancelot pokusí zlomit tu hypnózu, budeme vás potřebovat kvůli emočnímu útoku.”

Ty dvě dívky se trochu uvolnily, ale stejně nebyly rády; kdyby jen byly o něco silnější...





Yizhou rychle kráčel k Aklanské jednací síni. Ačkoli předtím vážně nebyl skeptický, za tu krátkou vzdálenost, co ušel, mu na mysl vytanulo pár pochyb. Proč vyhledali jeho? Paladin a temný rytíř mohli stejně dobře jít za Jeho Výsostí, jako by tam nikdo nebyl, a nikdo by se neodvážil je zpochybňovat.

Pokud se snažili skrýt před Miluovými špehy, proč to nemohl říct druhým dvěma přímým rytířům? Přece jenom to byli následníkovi Zasvěcenci duše.

Yizhouovi se v mysli honilo mnoho pochybností, ale nikdy by ani nehádal, že se ti dva rytíři jenom snažili následníka oklamat a vylákat ven. Přece jenom prestiž těch dvou byla široko známá a bylo neuvěřitelné, aby se pustili do něčeho jako zrada.

Yizhou se rozhodl, že o celé záležitosti řekne přímo Jeho Výsosti, aby se mohl sám rozhodnout.

Vkročil do jednací síně. Po tom pokusu o vraždu v jednací místnosti vždycky hlídkovalo tucet rytířů. Když viděli, že to je následníkův přímý rytíř, nikdo nic neřekl a měl dovoleno pokračovat, až se dostal k místnosti, kde přebýval následník.

„Pojď dál.”

Jakmile se Yizhou zastavil u dveří, zevnitř bylo slyšet hlas Stříbrného Měsíce. Nepřekvapilo ho, že si ho následník už všiml, takže otevřel dveře a vešel dovnitř.

„Podej hlášení.”

Stříbrný Měsíc stál k Yizhouovi zády. Aniž by se otočil, tiše ho požádal o hlášení.

Yizhou přikývl a řekl: „Vaše Výsosti, paladin a temný...”

Bez ohledu na to, jak byl Stříbrný Měsíc ostražitý, magie byla vždycky jeho slepým místem. A také bez ohledu na to, jak moc Yizhou pochyboval, nikdy by nečekal, že se něco stane ještě před tím, než dokončí první větu. Krvavý Vlk byl ve lhaní vážně dobrý. Kladl důraz na to, že se setkají vně města. Každý obyčejný člověk by si pomyslel, že i kdyby na tom bylo něco špatného, stalo by se to vně města; jak měl vědět, že ta skutečná lež byla skrytá v něm?

Stříbrný Měsíc vytáhl svou zbraň, jakmile se to světlo objevilo. Když pocítil dvě mocné přítomnosti, už na něj začali útočit. Ale nikdy ho ani nenapadlo, že to je koordinovaný útok dvou legendárních rytířů, takže byl od samého začátku v nevýhodě.

Yizhou se zarazil, ale v tom krátkém okamžiku došlo ke spoustě chvatům. Trvalo jenom tři sekundy, než světlo pohaslo, ale bylo slyšet spoustu břitkých zvuků, jak na sebe narážely zbraně.

Teprve tehdy si Yizhou konečně uvědomil, že následník byl v ohrožení!

Jeho reakční doba byla už tak celkem rychlá. Vytasil meč a připravil se bránit následníka; ale když se otočil, znovu ztuhl. Ačkoli bylo neodpustitelné, že zatuhl, když byl jeho přímý člen císařské rodiny pod útokem, možná by ho z toho žádný rytíř neobviňoval. Protože na následníka vlastně útočili paladin a temný rytíř.

Dva legendární rytíři bojující spolu byla síla, co nemohl nikdo zastavit. Kromě toho prakticky každý by souhlasil, že člověk, na kterého by zaútočili, byl bezpochyby zlý člověk, když se do toho vložili oba.

Ale tohle byl následník! Budoucí Dračí císař, člověk, kterého museli poslechnout všichni rytíři. Yizhou teď byl naprosto zmatený.

Bez ohledu na to, jak byl zmatený, Yizhou tu bitvu stále sledoval. V té krátké chvíli, co uplynula, Yizhoua ta bitva naprosto okouzlila. Následník byl tak rychlý, že ať se Yizhou snažil soustředit sebevíc, viděl akorát, jak kolem létal temný stín a také občasný záblesk světla ze Zlomeného stříbra.

Zdálo se, že dva legendární rytíři mají z takové rychlosti pěkný bolehlav. Bílá a černá aura každá zatarasila jednu stranu a kvůli tomu rudá aura pendlovala mezi nimi jako list v rozbouřeném moři. Kdyby Stříbrný Měsíc neměl tak úžasnou rychlost, už by pravděpodobně dávno prohrál.

Nicméně tenhle souboj se nezakládal na takzvaném „co kdyby”; rychlost byla největší výhodou vraha. A také jeho schopnost zmizet, vrah mohl často zabít protivníka dvakrát silnějšího než on.

Ale to tohoto vraha bohužel přepadli. Být v nevýhodě od samého začátku, Stříbrný Měsíc musel použít svou rychlost, aby s nimi jen udržel krok.

Ale dva legendární rytíři dostáli svému jménu. Paladin použil své bezchybné šermířské techniky. I když možná nebyl tak mrštný jako vrah, ale byl pevný jako vysoká kamenná zeď.

Temný rytíř Krvavý Vlk byl naprosto jiný; jeho pohyby se zdály nepředstavitelně nahodilé. Častokrát uhýbal, pak náhodně útočil, ale v jeho podání to vypadalo tak přirozeně. Vypadal jako tenká zeď, ale když se jí člověk dotkl, vlasy se mu zježily, jako by se zrovna dotkl elektrické zdi.

Spolupráce těch dvou legendárních rytířů tvořila tak nepropustnou bariéru; vysoké zdi byly plně elektrifikované a bylo nemožné se jimi probourat.

Stříbrný Měsíc se choval, skoro jako by chtěl použít svou rychlost, aby běžel po zdech. Ačkoli z krátkodobého hlediska neutržil nějak moc velká zranění, čas od času jej zasáhla elektřina. A kdyby jenom trochu zpomalil, tělo by se mu kvůli elektřině chvělo. I když se chtěl těmi zdmi prolomit, byly příliš vysoké na to, aby je mohl přelézt.

A tak i když věděl, že pokud to takhle půjde dál, tak prohraje, Stříbrný Měsíc neměl na vybranou, a tak používal svou rychlost, aby co možná nejdéle vytrval.

Yizhou tuto bitvu prakticky sledoval s lačností. Kvůli své podřadnější síle to sledoval nějakou dobu, než spatřil, v jak příšerné situaci se následník nachází. Nicméně Yizhou věděl, že tohle není bitva, ke které by se mohl přidat. I když to možná nechtěl přiznat, jeho zásah v tomto boji by skončil ve zlomku sekundy.

Co jiného mohl dělat, než sledovat, jak jeho přímého císařského nadřízeného obkličují? Žádný rytíř nedokázal zvládnout takovou urážku.

Když o tom Yizhou popřemýšlel, pevně sevřel jílec svého meče s úmyslem vrhnout se do potyčky...

„Stůj!”

Yizhou se zarazil a podíval se směrem, odkud ten hlas přišel. Pak si uvědomil, že člověk, co promluvil, byl následníkův Posvátný bílý drak. Zíral na něj svýma temně rudýma očima, zatímco hlubokým hlasem říkal: „Podívej se támhle, vidíš princeznu Lanski?”

Yizhou se podíval, kam drak ukázal, a najednou si uvědomil, že byla přítomna i princezna. Mohla by tohle být bitva o trůn?

„Za chvíli budu předstírat, že ustupuju. Ty jdi a zajmi princeznu jako rukojmí a pohroz dvěma rytířům, že pokud nepřestanou se svým útokem, tak princeznu zabiješ.”

Cože? Yizhou naprosto ztuhl; udělat z princezny rukojmí?
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>