HK - kapitola 15

Kapitola 15 – Soužití

Protože se blížily polární noci, trvání slunečního světla se zkracovalo. Během této doby jsem trávil čas prodejem zpracovaného masa a kožešin kupcům nebo výrobou dalšího zavařeného jídla.

Obvykle jsem jídlo zavařoval do lahví. Zpracoval jsem jídlo na pracovním stole venku za domem. Tohle je místo, kde kurážně zpracovávám divoká zvířata, a dá se to tu volně používat, protože to není Ruruporonino království.

Dnešním chodem jsou lahve pomazánky z jater bělokura. Je to sezónní chod. Opatrně jsem játra očistil od krve a tuku a pak je naložil do mléka, abych se zbavil jejich pachu. Následujícího rána jsem je uvařil se zeleninou a sójovou omáčkou a jako koření přidal koření, alkohol a moučku z ptačích kostí. Pak jsem pastu vařil, dokud se nevypařila všechna voda a pak přidal máslo. Nakonec jsem to celé vložil do čistého koženého měchu a vší silou to stloukl. Takhle jsem dokončil pomazánku z jater bělokura, co je dobrá s chlebem nebo suchary. Pak jsem ji dal do lahve, odvzdušnil ji a sterilizoval, abych ji mohl dlouho skladovat.

HK - kapitola 14

Kapitola 14 – I dneska pokračuje lovecký život

Už je to měsíc, co Sieg dorazila. Náš dočasný život v žádném případě nebyl sladký, ale čas strávený s ní byl dost radostný jen z toho, že jsem měl s kým si popovídat.

Věděl jsem, že se Sieg ve svém novém prostředí snaží ze všech sil. Učila se jazyk této země, scházela se s vesničany a učila se lovecké techniky. Jen stěží měla nějaký volný čas.

Bylo mi líto, že jsem ji přiměl tak zápolit, ale její snaživý vzhled byl nádherný, takže jsem ji jenom z ústraní sledoval.

Jak už byl náš každodenní život zaběhnutý, každý den jsme lovili a trávili jsme spoustu času v přípravách na polární noci. Ačkoli Sieg byla v lovu začátečník, co jiného čekat od ženy z armády, její ostrostřelecké schopnosti byly skvělé. Rychle kalkulovala, za jak dlouho kulka narazí, a také rychle znovu dobíjela zbraň.

KNM - kapitola 89

Kapitola 89 – Svázanost duše

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Válečníci jsou prostě živý štít.”

„Jenom idioti bez magického nadání by se stali válečníky, takoví podřadní živlové!”

„Válečníci dokáží jen hloupě máchat mečem. Jsou to prakticky nevyvinutí barbaři. Naopak magie je skutečné umění.”

NE! Tak to není! Lucifer zoufale máchal svým mečem ve snaze dokázat, že válečník není jen podřadná profese nebo profese, kterou si brali jen lidé bez magického nadání. Válečníci můžou a měli by být důležitější profese.

HK - kapitola 13

Kapitola 13 – Lov sobů

Potloukal jsem se bílými zasněženými pláněmi se svým sobem. Dneska byl špatný den se silným protivětrem. Ten vítr byl obzvláště ostrý.

Můj sob, co táhl saně, pronásledoval divokého soba. Řekl mi o něm kupec, co zavítal do vesnice, takže jsem vyrazil na lov.

Byli tu tři sobové. Jak se prodírali zasněženými pláněmi, dávali si na nás pozor.

Popohnal jsem soba, co táhl saně, aby běžel rychleji. Po chvilce zrychlování jsme konečně běželi stejně rychle jako divocí sobové.

12K - kapitola 6

Kapitola 6

Rokuta seděl obkročmo na Rikakuově hřbetě. Rikaku byl youma a Rokutův sluha. Jenom kirin dokázal přimět youmu k poslušnosti. Nebo tak si to vždycky myslel.

Rikaku se hnal oblohou jako větrná smršť a Rokuta bloumal pobřežím provincie Gen, když proletěl kolem dalšího člověka. Konkrétně kolem dítěte, co letělo na youmovi.

Jen stěží měl čas byť i na nějaké to překvapení. Ten youma byl velký okřídlený vlk s dravčím zobákem, pravděpodobně tenken také nazývaný nebeský pes. Na jeho hřbetě sedělo dítě. Kvůli jejich vysoké rychlosti se jejich cesty zkřížily jen na zlomek vteřiny. Opravdu to bylo náhodné setkání.

Rokuta rozkázal svému youmovi: „Otoč se! Za nimi!”

HK - kapitola 12

Kapitola 12 – Sieglindino hlášení II

Co se týče toho, proč jsem navrhla ten roční dočasný sňatek, udělala jsem to s myšlenkou, že si to dokonce i Ritzhard uvědomí.

Moje tělo, osobnost a dokonce i vzhled se od normálních žen velmi liší. Jakmile spolu začneme žít jako muž a žena, čekala jsem, že si uvědomí, že „něco není v pořádku”.

Nevadilo mi, co řekl, ale prozatím jsem potřebovala místo, kam se ukryju, dokud se moje sestřenice nevdají. Navíc pokud mi to tam bude vyhovovat, mohla bych se tam usadit.

Ačkoli se možná nebudu moct stát dobrou manželkou, mohla bych se stát obyvatelem, na kterého je spolehnutí.

HK - kapitola 11

Kapitola 11 – Sieglindino hlášení I

Osmnáct let ve vojenské službě. Koho by to napadlo, že se jednoho dne vdám.

Před několika měsíci mě přinutili k tomuto osudnému rozhodnutí.

Když ta dlouhá válka skončila, trávila jsem svůj čas v práci. Jednoho dne si mě zavolal můj nadřízený.

Albert von Hertling. Ten muž, co byl náhodou můj strýc, mladší bratr mé matky, na mě čekal se záhadným výrazem na tváři.