Kapitola 133 – Agónie transportovaného člověka
Myslel jsem si, že cokoli zvládnu sám.
Kdo mi připravil jídlo, kdo mi dal hry a telefon, ničeho z toho jsem si necenil, myslel jsem si, že to bylo dané. Pročpak asi?
Byl jsem jiný než spolužáci kolem mě. Bezdůvodně jsem si to začal myslet.
Samozřejmě jsem si myslel, že vynakládat nějakou snahu bylo hloupé, a tak jsem nic nedělal, akorát jsem si zlepšoval své herní schopnosti. Mou specialitou bylo také anonymně flamovat na fórech.