12K - kapitola 17

Kapitola 17

Shoushun řekla Rokutovi: „Udělej pro En, co zmůžeš.”

Shoushun byla nyosen na hoře Hou. Nyosen byly nesmrtelné bytosti. Když se stala nyosen, přestala stárnout, takže nevypadala na víc než dvanáct let.

„Moji vesnici zničil král Kyou. Přežilo jenom pár dětí a dospělých – ale jenom o vlásek. Takže jsem šla do chrámu Seioubo a žádala Královnu Matku Západu, aby ze mě udělala nyosen. Byla jsem nejstarší z těch dětí, co přežily.”

DM - kapitola 114

Kapitola 114 – Karina a jednotka služebných

Bůh je ničemný.

I když ti nepříjemní mužští vojáci zmizeli a konečně tu začalo být příjemně, musela jsem doprovázet na cestu mladou dámu...

Snila jsem o tom, že si zase vezmu tu roztomilou služebnickou uniformu, ale prozatím to vydržím.

„Pino, Pino, Karina odběhla, nevadí, když ji nezastavíme?” volaly na mě mé podřízené, protože jsem byla hluboce zamyšlená.

HK - kapitola 66

Kapitola 66 – Rodina

Zatímco jsem se učil, jak se chovat jako šlechtic, nebo jsem pomáhal tchánovi na ranči nebo jsem odpočíval se Sieg, rychle uplynula první zima v cizí zemi.

Už to bylo zhruba pět měsíců, co jsem sem přišel. Siegino bříško bylo také těžké od dítěte. Podle doktora byla zhruba v sedmém měsíci těhotenství. Na začátku léta se narodí nový život.

Sieg se chtěla vrátit do mé země, neboť teď byla ve stabilní fázi, ale jelikož lidé kolem nás intenzivně namítali, rozhodli jsme se tu zůstat až do porodu.

Jsem šťastný, že měla vzdálené země ráda. Ale ve vesnici nebyli žádní doktoři. Naopak tady byla tchyně, co byla v porodech zkušená, spolu se služebnými, takže to bylo uklidňující. A tak jsem se rozhodl zůstat až do léta.

HK - kapitola 65

Kapitola 65 – Jako šlechtic

Slavnostní oběd ve vile rodiny Wattinů se pořádal v jiné jídelně než obvykle, v mnohem větší jídelně. Když jsem si zopakoval, že manžel a manželka mají vejít v závěsu, pak pozdravit účastníky u dveří a pak si sednout, šel jsem se Sieg dovnitř.

V jídelně už bylo mnoho lidí. Jemně jsem se usmál, uklonil se a šel na naše místa dle komorníkova navádění.

„Jak noblesní,” řekla Sieglinde tichým hlasem, co jsem slyšel jenom já, když se podívala na dobře oděné dámy.

12K - kapitola 16

Kapitola 16

Kouya přinesl večeři k posteli, kde odpočíval Rokuta. Zeptal se: „Opovrhuješ králem, Rokuto?”

Rokuta pokrčil rameny.

Ribi se rozhodla, že diskrétnost je lepší část chrabrosti (!!!), a tak ustoupila za přepážku a krmila dítě kozím mlékem, které jim donesl Kouya.

„Pokud krále vážně nemáš rád, můžu to s ním vyřídit. Jako laskavost.” Kouya se na něj důvěrně podíval. „Copak by nám všem nebylo bez králů lépe?”

DM - kapitola 113

Kapitola 113 – Vlci a šmírující zálohy

Tady Satou. Nebylo to nečekaně nedávno, kdy začalo být to slovo „šmírák” tak oblíbené? Nebylo by na škodu, kdyby upřímný člověk neobtěžoval ostatní...

DM - kapitola 112

Kapitola 112 – Svitky a podvod

Tady Satou. Když jsme mluvili o létajícím člověku, připomnělo mi to Ikara. Ale létání ve vzduchu bylo snem každého už od dávných dob. Na tomto světě lidé nelétají s voskovými křídly, ale s magií.