Povídka - Svatá (lol)

Svatá (lol) je stavitelka praporů smrti

~ Aneb variace na otome hry / dating sims, kdy hlavní hrdince padají k nohám všechny mužské postavy. ~

„...To stačí, jen to musím vydržet, to jsem si myslela... ale, ale už jsem na pokraji svým sil!”

Copak chce tahle osoba zemřít?

To jsem si pomyslel, když jsem zaslechl výrok „vážené Svaté”.

Takže abychom pokročili v příběhu, je třeba prostého vysvětlení.

Vypravěčem jsem já, jeden ze sluhů Jeho Výsosti korunního prince.

DM - kapitola 204

Kapitola 204 – Rozloučení s lesem Borenan

Tady Satou. Ten den, kdy jsem kvůli tlaku v práci přežíval na Kalorických tyčinkách, je vzdálená vzpomínka. Uvařit nutričně vyvážené jídlo je obtížné, že?

OSO - kapitola 12 (3)

„...ach, nemusíš být tak obezřetný. Nejsou to nepřátelé,” řekl jsem Ryuimu hned, jak Myu skončila svou bitvu, ale nejenom že nezrušil svoje utajení, ale dokonce byl ještě ostražitější než předtím.

„Ho, úžasné. Jsi stejně mimořádná jako vždycky. Ale utržila jsi celkem dost škody, ne?”

„Hm? Ty útoky jsem přijala, abych si zvedla level svého [Brnění].”

Takže ty útoky přetrpěla, aby si zvedla level, hm? Jako obvykle ignoruje riziko a klade důraz na efektivitu.

DM - kapitola 203

Kapitola 203 – Večírek na oslavu vítězství

Tady Satou. Procesí vítězoslavného návratu jsem viděl, jen když se olympijský atlet z mého města vracel se zlatou medailí. Ten hráč, co jsem viděl, vypadal mírně rozpačitě, a přesto velmi hrdě.

OSO - kapitola 12 (2)

„Aach, jsem k smrti unavený. Teď se podívám, co je pod hladinou, a půjdu zpět.”

Potopil jsem se pod hladinu a hledal artefakty. Do té kamenné budovy vedl jenom jeden vchod. Vešel jsem jím. Zdálo se, že uvnitř byl vzduch. Zapálil jsem pochodeň.

„Hejhej, na takovém vlhkém místě bych neměl být schopen zapálit pochodeň.”

Navzdory této mé myšlence pochodeň po použití zapalovače z kuchyňské sady vzplála. No, je to hra. Jak jsem tu pochodeň zapálil, konečně jsem viděl celou místnost.

DM - kapitola 202

Kapitola 202 – Operace vyhubení škůdců (2)

Tady Satou. Kdysi jsem během jednoho filmového festivalu viděl starý film, kde se hrdinové zmenšili a vydali se na dobrodružství uvnitř lidského těla. Myslel jsem si, že to bylo absurdní, ale pocítil jsem rozmanitost lidské představivosti, když přišli s něčím, na co jsem já ani nepomyslel.

OSO - kapitola 12 (1)

Kapitola 4 – Plavání a Trosky na dně jezera (1/3)

„Dneska budeme zase jednat odděleně, budeš v pořádku, Yun?”

„Žádný problém. Použiju Smysl [Plavání] a zkontroluju, jestli jsou ty zkratky o jezeře pravdivé. Možná něco najdu.”

Ráno třetího dne byla Magi celkem ustaraná. Když jsem jí včera řekl, že jsem vyzval na souboj agresivní mládě a nebránil se mu, vážně ji to trápilo.

„Yun, nebuď tak zbrklá. Vrať se v pořádku.”

„No tak, jdeme. Dneska jdeme hledat materiál na řemesla.”