ICDS - kapitola 97

Kapitola 97 – Udělení svobody (4)

Rezidenční oblast v kobce byla dneska napěchovaná lidmi jako vždycky. Ale já jsem mířil přímo ke své vile. Nešel jsem tam proto, abych si odpočinul, ale abych s pomocí Elfího pramene navštívil Elfí zahradu. V pavilonu po cestě k Lorettině srubu jsem tam viděl někoho, koho jsem při poslední návštěvě neviděl.

„Line!”

„Ach, jestlipak to není Kang Shin, Korunní princ, co zemřel na 40. podlaží?”

„Kuk!”

Věděl jsem, že si ze mě bude utahovat! Ale co dělal tady? Tázavě jsem se po něm podíval. Zároveň s tím jsem si všiml osoby vedle něj. Byla to roztomilá dívka s kočičíma ušima na hlavě, co pomalu míhala svým dlouhým ocasem. Byla to Lokamňau.

ICDS - kapitola 96

Kapitola 96 – Udělení svobody (3)

Hwaye se rozšířily oči. To se dalo čekat. Pravděpodobně nečekala, že tu najednou zazní Walkerovo jméno.

Ale byl jsem si jistý. Ten černě oděný muž, co byl zmrazený až k břichu, byl bezpochyby Edward Walker. Dokázal jsem to říct z jeho hlasu. Když jsem ho viděl použít techniku, byl jsem si ještě jistější.

Stáhl jsem mu masku, co měl na tváři. Pod ní byl muž ve středním věku s hnědýma očima a hnědými vlasy. Ačkoli zatínal zuby a zahlížel na mě, nevěnoval jsem tomu pozornost a popadl ho za tvář. Pzzt. Zajiskřilo to. Kvůli tomuto silnému vzdoru jsem o tom byl přesvědčený.

„Dokonce máš předmět, co skrývá tvou totožnost.”

ICDS - kapitola 95

Kapitola 95 – Udělení svobody (2)

Plošná kobka řádu A+, Hřbitov nad jezerem. Objevovaly se tu tři druhy netvorů. První byli netvoři s rybí hlavou a lidskýma nohama, co se šplhali na loď a útočili svými ostrými zuby, rybí lidé. Jako nejslabší skupina netvorů na Hřbitově nad jezerem jich bylo nejvíce. Volně plavali v jezeře, pak najednou vyskočili na loď a zaútočili na cestující. Jako netvoři, co útočili zblízka, to byli také netvoři, co Hwayinu družinu obtěžovali nejvíce.

Druhý druh byli netvoři, co připomínali žraloka, pilouni. Měli dlouhou horní čelist pokrytou zuby jako u pily, u kterých se zdálo, že byly zesílené manou, jak vibrovaly jako řetězová pila. Tito netvoři neskákali na loď jako rybí lidé, ale s řezavými zvuky se přiblížili k lodi a nadělali do nich díry.

ICDS - kapitola 94

Kapitola 94 – Udělení svobody (1)

Jako k řádu S, co do Windermere přišel kvůli Hwayině žádosti o pomoc, se ke mně chovali velmi pěkně.

Protože se objevila Plošná kobka, Británie ve Windermere, kde se tradičně vyhýbali moderním budovám, postavila budovu pro uživatele schopností. Ačkoli to zvenku bilo do očí, výhled zevnitř byl vskutku úžasný. Obzvláště pak když jste šli výš. Uživatelé schopností vyššího řádu se přirozeně nacházeli na vyšší podlažích.

ICDS - kapitola 93

Kapitola 93 – Karmínový řev (5)

Ačkoli bylo trochu trapné to sám říkat, když přišlo na bojování, byl jsem génius. Jednoduše řečeno, nikdy jsem se nenachytal dvakrát na stejný útok.

Bez ohledu na to, jak byl bojovník výborný, měl omezené techniky, co používal. Všichni lidé měli ve svých pohybech dané vzorce a jakmile jsem je viděl na vlastní oči a zakusil je svým tělem, nebylo příliš složité pochopit pohyby a protiútoky. Ale zdálo se, že ostatní lidé nepřemýšleli jako já. Dokonce i otec se zatvářil překvapeně, když jsem mu o tom řekl.

Bylo to stejné jako u chytrých dětí, co dokázaly vyřešit příklady jedinou rovnicí. Jakmile jsem spatřil a zažil techniku, pochopil jsem ji a uvedl protiútok bez ohledu na to, jak se ta technika využívala. Moje tělo si ji pamatovalo.

ICDS - kapitola 92

Kapitola 92 – Karmínový řev (4)

„Vidím, proč to nikdo nepokořil sólo na první pokus...”

Ušklíbl jsem se. Jen se na to podívejte, muselo jich být aspoň 500. Pokud jsem během stoupání kobkou pochopil jednu věc, pak to bylo to, že bez ohledu na to, proti kolika protivníkům jsem stál, počet útoků, vůči kterým jsem se musel bránit, byl omezený. Jediný rozdíl byl v tom, kolikrát jsem musel opakovat obranu, útok, obranu, útok. Navíc jsem zrovna proběhl chodbou plnou netvorů jako oni. Kromě sekáče s kosou tu nebylo nic, kvůli čemu bych znervózněl.

Jednou jsem máchl kopím a upravil jsem své sevření. Pak jsem jím namířil dopředu.

„Pojďte!”

DM - kapitola 224

Kapitola 224 – Cena bezpečného návratu

Tady Satou. Během mých školních dní na základce jsem byl na návštěvě u dědečka a účastnil jsem se pátrání v horách po dítěti z druhého stupně základky. Měli za to, že se ztratilo. Dokonce i teď si ještě pamatuju vážné tváře dospělých. Zdálo se, že si to dítě hrálo ve městě, a potom mu přísně vyhubovali.