překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 96 – Udělení svobody (3)

Hwaye se rozšířily oči. To se dalo čekat. Pravděpodobně nečekala, že tu najednou zazní Walkerovo jméno.

Ale byl jsem si jistý. Ten černě oděný muž, co byl zmrazený až k břichu, byl bezpochyby Edward Walker. Dokázal jsem to říct z jeho hlasu. Když jsem ho viděl použít techniku, byl jsem si ještě jistější.

Stáhl jsem mu masku, co měl na tváři. Pod ní byl muž ve středním věku s hnědýma očima a hnědými vlasy. Ačkoli zatínal zuby a zahlížel na mě, nevěnoval jsem tomu pozornost a popadl ho za tvář. Pzzt. Zajiskřilo to. Kvůli tomuto silnému vzdoru jsem o tom byl přesvědčený.

„Dokonce máš předmět, co skrývá tvou totožnost.”

„Jako ten, co máš ty?”

„Už jsem řekl, že se omlouvám.”

Nechal jsem Walkera jít. Jelikož mohl mít techniku Návrat jako já (ačkoli teď už by ji dávno použil), zlomil jsem mu obě nohy, abych měl důkaz, kterého se nemohl zbavit. Ačkoli jsem si nebyl jistý, v jak vážném stavu měl paže a nohy, nebyla to moje věc.

„Kuuuuk!”

„Walkere, plížit se do pokoje dámy, to dělá jenom odpad společnosti. Nemyslíš?”

„Kuuuu...!”

„Víš, jsem celkem naštvaný. Možná to je tím, že mám mladší sestru, ale nepřijde mi to jako problém někoho jiného. Možná jsem trochu krutý... takže začni mluvit.”

Nejdřív jsem mu dal zlehka pěstí do břicha. Mana obklopující jeho tělo se zavlnila a na okamžik vystřelilo silné modré světlo. Z toho odporu, co jsem cítil proti své pěsti, se zdálo, že na sobě měl předmět na snížení nárazu, neboť to reagovalo jenom na fyzické nárazy a ne na blesk nebo led. Ne, možná že ten předmět reagoval, ale nedokázal vyhrát.

Přemýšlel jsem, jak to fungovalo. Byl to předmět na jedno použití? Nebo to mělo předem daný počet použití? Možná se to prostě aktivovalo s použitím many. Abych získal odpověď na svou otázku, znovu jsem dal Walkerovi pěstí. Zamračil se, ale zároveň s tím vystřelilo další modré světlo.

Zdálo se, že používal svou vlastní manu. Usoudil jsem, že bylo nejlepší vyčerpat jeho manu. A tak než se mohl pokusit o útěk nebo tak něco, jsem ho opakovaně uhodil.

„Ani nepředstírej, že jsi někdo jiný.”

„Jsem... Walker. Kuk...!”

„Promiň, nech mě ti nejdřív spotřebovat manu.”

„Já... nebudu vzdorovat!”

„Nevěřím ti, takže zmlkni.”

Opakovaně jsem ho mlátil. Když modré světlo naprosto ustalo, Walkerovi se rozšířily zorničky. To byla známka, že nedostatek many ovlivňoval jeho mysl.

„Kuk... Yeon Hwawu, ty surovče...! Jen jsem byl uvnitř budovy!”

„Co, to ses jen snažil kouknout, když se Hwaya bude koupat? Někdo jako ty se proplížil do domu uživatele řádu SS, aby si hrál na honěnou? Pokud budeš dál pokračovat v těch nesmyslech, vždycky tě můžu zmlátit víc.”

„...”

„Ty, proč by průzkumník kobky jako ty pracoval pro někoho jako Brightman?”

Samozřejmě jsem usoudil, že Walker byl Brightmanovým podřízeným a jednal na jeho rozkazy. Upřímně řečeno to bylo celkem očividné. Hwaya také souhlasně přikyvovala.

„Věřil bys mi, kdybych řekl, že pro něj nepracuju?”

Když jsem bez odpovědi zvedl pěst, Walker si zhluboka povzdechl.

„Vážně jsi surovec... uk!”

„Nejdřív si ten předmět sundej.”

Walker na mě zahlížel a pak natáhl ruce, aby si ten předmět sundal. Pak si uvědomil, že má zlomené paže a něco zamumlal. Překvapivé bylo, že mu z tváře spadlo něco tenkého a on se proměnil na černovlasého mladého muže se zelenýma očima. Ačkoli měl celkem hrubé rysy v tváři, jeho zelené oči působily uklidňujícím dojmem.

„Ach, samozřejmě mi ten předmět dej.”

„...Je to předmět z Obchodu na podlaží, takže se nedá směnit.”

„Ach, aha.”

Když jsem to zvedl, bez jakéhokoli vzdoru to přešlo do mého vlastnictví. Lhal.

| Duchařská tvář (jedinečná) |

| Odolnost 98/110 |

| Omezení vybavení – level 40+, magie 50+ |

| Možnosti – magie -20, mrštnost +15 |

| Technika – Duchařská tvář: Když si tento předmět nasadíš, umožní ti to změnit vzhled na člověka, co jsi předtím viděl. Ale jelikož tento předmět používá tvou manu, zatímco je tento předmět aktivní, nemůžeš použít část své many. |

Jakmile se objevil popis předmětu, znovu jsem dal Walkerovi pěstí do břicha. Jak se dalo čekat, znovu vystřelilo modré světlo. Bezpochyby se o něco snažil, jak při mém útoku skřípal zuby.

„Ty mizero!”

„To ty jsi tady mizera.”

Znovu jsem mu vyčerpal manu a dal jsem si Duchařskou tvář do inventáře.

„Dál se můžeš odzbrojit?”

„Nemůžu pohnout tělem. Aspoň mi vyleč ruku.”

„Dobrá, prostě tě svléknu sám.”

„Kyak, co to děláš, když se dívám?!”

Přesně takhle jsem Walkera svlékl, až byly vidět i jeho důležité části (Hwaya zaječela a odvrátila se). Navlékl jsem ho do nahodilého oblečení a jeho spodní prádlo jsem spálil. Pak jsem zkontroloval jeho vybavení a našel jsem, co jsem hledal.

„Tady to je.”

| Serinin strážný náramek (epický) |

| Odolnost – 551/1.120 |

| Požadavky vybavení – vázané na Edwarda Walkera. Na ostatní lidi neúčinkuje. |

| Možnosti – Serinina ochrana: Při utržení fyzického nebo magického útoku, co překoná obranu nositele, automaticky použije manu na obranu svého nositele. |

„Epické, co...”

Nejdřív jsem si to neuvědomil, ale také jsem měl epické předměty. Moje sada Šupinového brnění karmínového draka, Plášť rudého draka Felixese a Kopí nenasytnosti byly všechno předměty epického řádu.

Jelikož jsem nečekal, že by Walker měl tak vzácný předmět, nemohl jsem si pomoct a vydal jsem ze sebe překvapený výkřik. Ale jak už jsem věděl, předmětu epického řádu byly vázané na své první majitele. Ostatní, co si je oblékli, nebyli schopní používat jejich účinky. A tak jsem Peice rozkázal, aby Serinin strážný náramek zničila. Byla to škoda, ale neměl jsem jinou možnost, jelikož jsem ho nemohl použít.

„Ne, víš, jaká to je vzácnost?!”

„Walkere, prostě zmlkni.”

Zkontroloval jsem zbytek jeho vybavení, ale v tom nejlepším případě to byly jen předměty vzácného řádu. Dal jsem je na hromadu a spálil je. Walker se kousl do rtů a klel.

„Ty mizero. Ne, ty ďáble.”

„Teď si vyslechneme tvoji historku.”

„Takhle?”

„Pusu nemáš zraněnou. Proč pracuješ pro Brightmana? Neříkej mi, že jsi z něj udělal průzkumníka kobky? Ačkoli na žebříčku pozemských průzkumníků kobky je pořád jenom 6 lidí...”

„Myslíš si, že jsem blázen? V porovnání s ním mám jenom jednu výhodu, a to že jsem průzkumník kobky. Neví, že můžu jít na místo mimo tento svět a zlepšovat si tam svou schopnost... Navíc náš klan prostě náhodou slouží Brightmanově klanu celé generace.”

Vážně to byl prostý důvod. Ačkoli jsem měl pochybnosti, zdálo se, že to Hwaya přijala.

„Je to možné.”

„Hej, jsme ve 21. století.”

„Shine, na tomto světě je spoustu lidí, co žijí životem, co si nedokážeš ani představit.”

„To... Dobrá, chápu.”

Podíval jsem se na Walkera a zahloubal jsem se. Nemyslel jsem si, že když přijdu k Hwaye na večeři, že budu moct Walkera zmlátit napůl k smrti. Bylo to tak absurdní, že jsem měl pocit, že jsem se díval na řešení matematického problému, aniž bych musel něco počítat.

„Tak proč jsi špehoval Hwayu?”

„Vy dva jste vážně celkem přátelští. Říkat jí Hwaya... nikdy jsem neviděl, aby Mastifordová někomu dovolila, aby jí oslovoval křestním jménem.”

„Walkere, myslel jsem si, že jsi chytrý...”

I když pochopil, v jak nebezpečné situaci byl, možná chtěl ukázat, že se mi myslí ještě nepodřídil. Nebo se možná utěšoval, že ještě naprosto neprohrál. Mě na tom nesešlo, ale neměl jsem v úmyslu ho nechat, aby to dál natahoval. Musel jsem se uchýlit k dalšímu násilí?

Zdálo se, že si Walker všiml, o čem jsem přemýšlel, a honem pokračoval.

„Jak si umíš představit, bylo to na Brightmanův rozkaz. Řekl, abych pozoroval a všechno hlásil... Pravděpodobně chtěl najít něco, čeho by mohl využít. Ani nemluvě o tom, Yeon Hwawu... i když je to pravděpodobně falešné jméno, také jsi člověk, kterého mi rozkázal pozorovat. Byl celkem naštvaný, že ti Mastifordová dovolila vejít do její vily.”

„Ek, strašný...”

Hwaya si přejela rukama po pažích, pravděpodobně jí z toho naskočila husí kůže. Kdybych byl na jejím místě, taky by mě to vyděsilo...

„Mastifordová, nepolevilas v obezřetnosti moc často. To jediné, co jsem Brightmanovi mohl donést, byla fotka, jak se sprchuješ, co jsem pořídil mezerou mezi dveřmi.”

„Kyaaaak!”

Hwaya zaječela a hodila svou plamennou kočku na Walkera. Oděv, který jsem se mu obtěžoval navléct, okamžitě shořel.

„Kuaaaaak!”

„Hwayo, uklidni se. Vraždit je špatné.”

„Děsivé, děsivé, tohle je nejhorší! Brightman, co rozkázal, aby mě potají vyfotil, a Walker, co to splnil! Chci je oba zabít! Oba je zabiju!”

„Prozatím buď trpělivá. Něco mám na mysli. Proč mě nevyslechneš, pokud tedy vážně nehodláš Walkera zabít?”

„Huu, huu, huu...! Máš plán? Vyslechnu si to.”

Hwaya ztěžka dýchala a odvolala svou plamennou kočku. Poté, co kočka spálila muže napůl na popel, otočila se a roztomile zamňoukala.

Myslel jsem si, že to odmítne, ale celkem rychle nabyla klid. Nakonec se zdálo, že myslela na to samé jako já.

„Vážně... kuk, necháváte mě ukázat moje velmi trapné stránky...!” zamumlal napůl spálený Walker, jak skřípal zuby.

Jelikož jsem s Hwayou zrovna domluvil, omráčeně jsem mu odpověděl: „Měl jsi vědět, že k tomu dojde, když tě odhalíme.”

„Správně... Jak jsi pronikl mým utajením? Věřil jsem si, že na mě nikdy nikdo nepřijde...”

„Neříkej mi, že sis vážně myslel, že ti to řeknu... Dobrá, Walkere, máš pár možností. Poslouchej.”

Zvedl jsem jediný prst.

„Zaprvé, můžeš se vrátit k Brightmanovi a celému světu dát vědět, že jsi s ním v paktu.”

„Zdá se, že ti tady chybí pár podmínek.”

„Samozřejmě použiješ svou skutečnou tvář a odhalíš, co jsi provedl. Ačkoli za tebou stojí Brightman, britská vláda se o Hwayu stará stejnou měrou. Můžu si být jistý, že potom pro tebe bude těžké vést řádný život.”

„...”

Walker zavřel pusu. Já pokračoval.

„Zadruhé, můžeš utéct do kobky a nikdy se nevrátit. Pravděpodobně to je lepší než první možnost, ale pořád to je stejné v tom, že nebudeš moct žít na Zemi.”

„Je další možnost?”

„Samozřejmě že je. Zatřetí, můžeš zradit Brightmana a přejít na naši stranu.”

„...Myslíš si, že to udělám? Po tom, co jsi mi zrovna udělal?” zeptal se mě Walker, jako kdyby zrovna slyšel tu nejabsurdnější věc na světě.

Ale já jsem průbojně kývl hlavou.

„Myslím, že to uděláš. Pracoval jsi pro Brightmana jen proto, že ses do toho narodil. Pokud by sis o Brightmanovi myslel tak moc, že bys mu byl vždycky loajální, už dávno bys z něj udělal průzkumníka kobky.”

„Člověk, co to ví, by mi provedl tohle?!”

„Co jsi provedl, bylo přece jenom neodpustitelné. I když se staneš mým spojencem, stejně budeš muset zaplatit za své zločiny.”

Po mých slovech Walker ztichl. Jak ho Hwaya sledovala, vybuchla smíchy.

„Kukuk, takže tohle je Walker, co se tak moc staral o sebe a nechtěl pomoct... Walkere, tvoje počínání mě upřímně znechutilo, ale není to tak, že bych ti nemohla odpustit. Přece jenom jsi z Brightmana neudělal průzkumníka kobky. Ačkoli jsem tě chtěla oddělat bez ohledu na to, co Shin řekl... Pokud od teď budeš celým srdcem spolupracovat, můžu se toho zdržet a tvůj život neukončím. Měl bys vědět, že to je z mé strany neuvěřitelná milost.”

„Někdo, kdo si mě až do teď nevšiml, by neměl být tak arogantní...”

„Uk.”

Jen co Walker sebral Hwaye vítr z plachet, obrátil svůj pohled na mě. Walker byl opravdu průzkumník kobky, neboť jsem viděl, jak se jeho tělo s uplynulým časem zotavovalo.

„Nemůžu od něj utéct. Ještě než se stal uživatelem schopností, měl obrovskou moc a peníze. Dokud budu v Británii, nemůžu uniknout z jeho dosahu. I když můžu jít do kobky, až vyjdu, bude to to samé. Pokud nemám v plánu navždy žít v kobce, jak jsi řekl, můžu mu být akorát věrný. Jediný způsob, jak mu můžu vzdorovat, je mu neříct, že z něj můžu udělat průzkumníka kobky.”

„Když pominu to, jestli to vážně byl nebo nebyl jediný způsob... Proč prostě nemůžeš odjet z Británie?”

„Poslouchal jsi mě? Není možné odjet z Británie, aniž by na to nepřišel.”

„Proč ti nedám velmi prostý příklad? Během Akčního nájezdu jsi mohl odejít do jiné země a zůstat tam.”

„...”

„Jen ses bál. Přiznej si to. Nemáš odvahu změnit to, jak žiješ.”

„...Huu.”

Po krátkém povzdechu Walker odhalil své skutečné myšlenky.

„Dokud jsem mu byl loajální, mohl jsem mít, cokoli jsem chtěl. Máš pravdu. Být schopen pro někoho bezmyšlenkovitě pracovat je vskutku pohodlné a zvykl jsem si na to. Účastnit se nájezdu a utéct? Nevím, jak potom budu žít. Pracoval jsem pro něj od chvíle, kdy jsem se narodil. Nebylo chvíle, kdy jsem jednal sám za sebe.”

„To, že ses ostatním v komunikačním kanálu akorát smál a nikdy se neúčastnil, byl jenom obranný mechanismus?”

„Ne, to proto, že jsem si prostě myslel, že jste hlupáci. Nebyl to obranný mechanismus nebo něco takového. Pokud skočit z vlastní vůle do nebezpečí není hloupé, pak co?”

„Zrovna teď děláš přesně to...”

Tenhle chlápek, i když měl tělo na maděru, pusu měl naživu... rozhodl jsem se mu dát ultimátum.

„Walkere, rozhodni se. Tohle je poslední šance změnit si životní styl. Pokud budeš souhlasit, naprosto tě oddělím od Brightmana. Přísahat věrnost a po zbytek života žít pro Brightmana nebo žít v kobce, aniž by ses mohl vrátit na Zemi. Mohu ti aspoň nabídnout lepší život než tohle.”

„...Já.”

Walker dlouho váhal a nakonec odpověděl.

Když jsem zaslechl jeho odpověď, zašklebil jsem se.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Jsem trochu nemocný. Mám rýmu a bolí mě celé tělo. Dneska jsem nemohl moc psát. Doufám, že budu v pořádku, až se vzbudím. V sázce je zítřejší kapitola!

Doufám, že jste si všichni kapitolu užili! Příští kapitolu se vrátím s Lorettou!

-----------------------------------------------

~ Co si Walker vybral, zase příště. A taky o tom, jak se Shin s jeho odpovědí vypořádá... V podstatě to bude jednoduché. Buď ho zmlátí... anebo zmlátí. Mlácení je totiž Shinova odpověď na všechno. Ale jak (nemocný) autor řekl, mihne se tam i Loretta a Lin. ~