ICDS - kapitola 88

Kapitola 88 – Řád S Yeon Hwawu (5)

| Oblékl jsi Dullahanovu sadu. Tvá síla a konstituce +17. Když máš oděnou Dullahanovu sadu, můžeš jednou denně použít Erupci. |

| Mozek máš posílený na maximum. Tvá inteligence a magie +3. Zdá se, že konzumace dalších těchto předmětů nebude mít žádný další účinek. |

„Hu, je konec...”

Přemýšlel jsem proč, ale měl jsem pocit, jako kdybych drilování skončil během pouhého jednoho dne. Ve skutečnosti to trvalo něco přes měsíc. Ačkoli jsem během toho procesu párkrát skoro zemřel, podařilo se mi dokončit dril bez jediné smrti. Kvůli tomu pocitu dosažení se mi zvedlo sebevědomí. Důležitější bylo, že jsem se zbavil svého zvyku snažit se vytáhnout techniky Pánů podlaží, kdykoli se něco stalo.

Také jsem měl mnohem lepší mentální ochranu. Pořád jsem si myslel, že aktualizace mé inteligence byla pomalá, ale už neudělám tu samou hanebnou chybu jako na fakultním výletu.

„Jsem rád, že technika vybavení je Erupce. V tom nejhorším případě to mohl být Náhlý vzestup...”

[To je strašidelné.]

[Děsivé!]

Peika a Ruyue při mém monologu znechuceně zakřičely. Zmlátili jste někoho k zemi a ten se najednou zvedl. Opravdu to bylo jako z hororu. Se smíchem jsem pohladil Peiku a Ruyue a uložil jsem Erupci na pozici 7. hodiny. I když bych se neměl příliš spoléhat na techniky Pánů podlaží, bezpochyby byly součástí mé síly. S těmito neuvěřitelně silnými technikami v mém arzenálu jsem nemohl být nešťastný.

Teď jsem měl v Kapesních hodinkách sběratele uložených 7 technik. Jak jsem se díval na drahokamy na hodinových pozicích, usmál jsem se. Zítra byl den, kdy půjdu do Windermere v Británii. Bylo skvělé, že jsem dokončil drilování 35. podlaží ještě předtím. Od teď bylo na čase jít na 40. podlaží, než mě Hwaya přijde vyzvednout letadlem!

Zrovna když jsem chtěl vkročit na schodiště na 36. podlaží, zkontaktoval mě Ellos.

[Shine! Včera jsme se prolomili 30. podlažím.]

„Ty... To je vážně rychlé! Ještě to nebyly ani tři měsíce.”

[Víš, máme teď víc členů družiny. Bylo by pěkné zůstat jen ve třech, ale uvědomili jsme si, že v tomhle nemůžeme být neústupní.]

„Stejně to je rychlé.”

[Ten den jsem se toho od tebe hodně naučil. Členové družiny, co jsme přidali, byli průzkumníci, co léta zůstávali na 25. podlaží, aniž by byli schopní pokročit. I když se nedokázali prolomit 25. podlažím, přežili během toho období proti vetřelcům. Společně jsme Obrovského ghoula vyzvali na souboj a i když to je trochu trapné, napodobili jsme tě a podařilo se nám prolomit. Po cestě na 30. podlaží nás sice jednou vyhladili, ale stejně se nám podařilo sem dorazit celkem rychle. A... pořád jsem překvapený, ale podařilo se nám porazit Kostlivého rytíře na 30. podlaží, aniž bychom přišli o člena družiny. Ale měli jsme s sebou celkem úžasného průzkumníka.]

„Úžasného průzkumníka?”

[Jo. Byl to mladý muž jménem Ren. Včetně něj jsme měli jenom sedm lidí, ale stěžoval si, že se něco neobjeví v odměnách a nechtěl čekat na další. Skoro jsem si myslel, že to jsi ty, podle toho, jak byl klidný.]

„...”

Rene! Dokončil jsi drilování 25. podlaží a už jsi byl na 30. podlaží?!

[Byl vážně úžasný. Pořád se s tebou nedal srovnávat, ale jeho plánování, pohyby a techniky s dvousečným mečem byly vskutku výborné. Když v souboji jeden na jednoho odtlačil Kostlivého rytíře, vážně nás to šokovalo. Sám bojovat proti Pánu podlaží... Nemyslel jsem si, že kromě tebe, Shine, existoval další průzkumník, co by to zvládl.]

„Ach, jo...”

[Díky němu jsme naráz pokořili 30. podlaží a za to, že jsem pomohl průzkumníkům našeho světa růst mi Jeho Výsost umožnila setkat se s Hrdinou našeho světa. Dokonce mě trochu naučil. Všechno to je díky tobě, Shine.]

„Ne, je to výsledek tvého úsilí. Neřekl bych, že to bylo kvůli mně. Já se starám jenom o sebe, ale ty vedeš také pět dalších lidí. Ellosi, měl bys být hrdý.”

[...Díky, Shine. Doufám, že jednoho dne budu moct znovu stát po tvém boku.]

„Brzy budeš.”

Nemohl jsem mu říct, že jsem už skončil s drilováním 35. podlaží a že jsem měl co nevidět zamířit na 36. podlaží. Ale jakmile moje konverzace s Ellosem skončila, zavolala mi i Palludia. Skoro jako by si to naplánovali. Překvapivé bylo, že obsah byl také stejný.

[Prolomila jsem se 30. podlažím! Aniž by zemřel jediný člen družiny! Kang Shine, kde jsi teď?]

„Prolomil jsem se 35. podlažím.”

[Ach, aha... no, na tom nesejde. Vůbec mě to nezajímá, jen jsem se ptala.]

Ačkoli zněla nesmírně zklamaně, nepoukázal jsem na to a ona neustoupila.

[Každopádně! Nezapomeň, že jsi řekl, že tento týden přijdeš s jídlem ze Země!]

„Jo, já vím. Přinesu toho hodně. Řekla jsi, že ses prolomila bez ztráty jediného člena družiny? To je skvělé. Dobrá práce.”

[Ach, hm. Pokud to necháš na Palludii Gren Ehuir, je to hračka! ...Ačkoli nám pomohl mírně otravný chlápek.]

Najednou jsem pocítil neklid.

„Není jméno toho člověka náhodou...”

[Ren. Řekl, že se jmenuje Ren. Byl vážně vysoký, velmi svalnatý a měl rozcuchané blonďaté vlasy. Při pohledu na mě nemohl mluvit. Neustále se červenal, takže to bylo otravné.]

Rene...! Nemohl ses na Palludii podívat, protože byla příliš pěkná!

[Evidentně průzkumníkům pomáhal pokročit od 25. podlaží. Slyšela jsem, že mu lidé říkají Zlatý lev 30. podlaží.]

„To je velmi zajímavá přezdívka.”

Na 25. a 30. podlaží jsem bossy porazil sólo, takže jsem se vážně nesetkal s žádnými dalšími průzkumníky. Ačkoli na 25. a 30. podlaží bylo méně průzkumníků než na nižších podlažích, stejně tam bylo zaseknutých celkem dost lidí. Kvůli tomu, že je Ren pronesl místo mě, získal tak výbornou přezdívku!

Rozhodl jsem se, že až příště Rena uvidím, řeknu mu Zlatý lve. V duchu jsem Ludii poděkoval, že mi řekla tak dobrou informaci, a ukončil jsem hovor. Pak jsem dostal další zprávu. Když jsem se podíval, od koho byla, byla nečekaně od YeEun.

[Shine, nepadá mi ta věci jménem komprimující elixír.]

„Cože?”

Naklonil jsem hlavu ke straně. Od chvíle, co se YeEun stala průzkumníkem, uplynuly tři týdny. Když uvážím její schopnosti, byla celkem pomalá. Přemýšlel jsem, proč mě kontaktovala až teď, ale zdálo se, že měla problém.

„Porazila jsi ho sólo?”

[Ach, jo, poprvé jsem dostala Magickou knihu s Božskou manifestací. Psalo se tam, že to někoho povolá. Vyděsilo mě to a ještě jsem to nevyzkoušela.]

„Brzy to vyzkoušej. Ať to povolá kohokoli, mohl by být užitečný. Takže potom jsi ho neporazila sólo?”

[Ne. Porazila jsem ho v 10 členné družině, ale neobjevilo se to. Jen pro případ jsem to zkusila znovu s 8 lidmi, ale zase se nic neukázalo.]

„Vážně...?”

[Pak jsem to zkusila s 5 lidmi, pak se dvěma, ale stejně jsem to nedostala.]

„Vážně? Proč?”

[Nemyslela jsem si, že bys mi lhal, a tak jsem se snažila další dva týdny, neustále jsem měnila počet lidí ve družině, ale ten komprimující elixír se nikdy neukázal. Majitel Obchodu řekl, že o tom nic neví.]

„...”

Její důvěra ve mně byla... těžká...!

[Ale byla to zábava! Lord orků byl zajímavý chlápek! A ani lidé v mé družině ze mě nebyli vyděšení... hehe, poslední dobou se bavím!]

Bojovat s Lordem orků byla zábava? Vážně na tohle měla vrozený talent. S hořkým úsměvem, co se k ní nemohl dostat, jsem promluvil: „Zeptám se někoho, koho znám, proč nedostáváš komprimující elixíry. Počkej chvilku.”

[Dobře.]

Přerušil jsem svou konverzaci s ní a chvilku jsem přemýšlel. Proč nedostala komprimující elixíry? Co v tom byl za problém? Jelikož jsem nedokázal vymyslet žádný důvod, šel jsem se zeptat Lina. Lin zrovna něco vyrýval na drahokam, z kterého sálalo zlaté světlo. Zdálo se, že měl co nevidět dokončit předmět na mentální ochranu, o který jsem ho požádal. Copak se tímhle tempem neprolomím nejdřív 40. podlažím? Ne, bylo dobře mít více než jeden způsob, jak se ochránit před mentálními útoky. Pokud by to šlo, měl bych se pokusit získat co možná nejvíce technik a předmětů, co pomáhá...

„Rozptyluju tě?”

„Mým soustředěním neotřese jen to, že s tebou budu mluvit, takže klidně do toho.”

„Dobrá... Line, víš, udělal jsem z jedné své kamarádky na Zemi průzkumníka kobky. Podle toho, co vidím, je Osvícená řádu A.”

„A?”

„Její zásluhy by měly být dost vysoké, ale na seznamu odměn za poražení Lorda orků se jí nikdy neobjevily komprimující elixíry. Víš proč?”

„Pravděpodobně to nejsou jen komprimující elixíry. Pravděpodobně nedostává ani žádné předměty ze sady bosse,” řekl Lin nenuceně.

Instinktivně jsem to pochopil.

„Je s ní nějaký problém? Jako že má schopnost?”

„Och? Takže to už víš.”

„Ale co já? Já jsem schopnost získal, ale stejně jsem mohl získat elixíry.”

„Ty jsi svou schopnost získal poté, co ses stal průzkumníkem kobky. Ani nemluvě o tom, že tvoje schopnost je ten typ, co roste spolu s tvým levelem a tréninkem. Samozřejmě že tvoje dosažení budou normálně uznána.”

„Tím myslíš, že dosažení mé kamarádky nebudou normálně uznána?”

„Ty... Přemýšlej o tom. Co si myslíš, že určuje, co se objeví na seznamu odměn za porážku bossů?” zeptal se mě Lin, jak vložil prášek, co oryl z drahokamu do samostatné misky.

Když jsem o tom trochu popřemýšlel, odpověděl jsem: „Neukážou se lepší předměty, když bosse porazíš techničtějším a drtivějším způsobem?”

„Máš pravdu jenom částečně. Chybí ti jedna důležitá věc. Je to v porovnání s tvou skutečnou schopností.”

„Tím myslíš, že protože má moje kamarádka nadstandardní sílu, její dosažení se nedají řádně zhodnotit, i když drtivě porazila Lorda orků?”

„Přesně. Vypadá to, že začínáš používat hlavu.”

„Ale... V porovnání s ostatními průzkumníky jsou i moje stavové hodnoty nad standardem. Díky komprimujícím a posilujícím elixírům.”

„Ty jsi v rámci možností kobky, takže jsi v pohodě.”

„Rozumím.”

Jinými slovy věci, co jsem získal ze systému kobky, se nepočítaly do výpočtu mých dosažení. Naopak YeEun, co se stala průzkumníkem kobky poté, co už měla sílu řádu A, měla sílu, co byla nad standardem kobky. Jelikož s takovou silou porazila Lorda orků, nemohla od něj získat patřičnou odměnu. Bylo to podobné tomu, jak moje nadřazená síla snížila odměnu za Akční nájezd řádu B. Dávalo to smysl.

„Říká, že dostala Magickou knihu Boží manifestace a titul.”

„To jsou pevně dané odměny... Musím dál vysvětlovat?”

„Ano. Na jaké podlaží se musí dostat, než bude moct z kobky získat řádnou odměnu.”

„To nevím. Vážně mě nezajímá, jak silný je řád A vašeho světa. Jaký řád jsi ty?”

„Řád S.”

„Hm, když uvážím, jak zesílí ze stavových bonusů z levelování a titulů, pravděpodobně... 50. podlaží?”

Ach ne, rozluč se s Elixíry na posílení kůže, YeEun. Bylo dobře, že jsem jí o nich neřekl. S hořkým úsměvem jsem YeEun řekl, co jsem si zrovna vyslechl. Zdálo se, že YeEun s tím byla celkem v pohodě.

[To je skvělé! Takže můžu prostě jít dál nahoru a sama porážet všechno tady, že?]

„Jo, ale neflinkej se, kdybys mohla zvýšit své schopnosti. Utajení a... cože to bylo?”

[Technika s dýkami! Když jsem vstoupila do kobky, dostala jsem dvě dřevěné dýky. Líbí se mi, jelikož to je mnohem čistší než bojovat rukama.]

„Ach, aha. Každopádně ty techniky rozhodně leveluj. Jinak toho později budeš litovat.”

[Díky, že se staráš. Tak zatím!]

„Božská manifestace. Nezapomeň ji vyzkoušet.”

[Dobrá! Brzy tě doženu, tak nechoď moc rychle, dobře?]

S tím YeEun ukončila hovor. Promiň, YeEun, to nemůžu. V sázce je moje sázka...

„Jen tak mimochodem, Kang Shine.”

„Ano?”

Jak Lin mluvil, pořád ryl do drahokamu. „Ta kamarádka je dívka, že?”

„...Ano.”

„Och? Dívka. He.”

Lin ukázal zlomyslný úsměv.

„Samozřejmě jsem měl pocit, že bylo divné, že Hrdina neměl dívku nebo dvě. Kuku, velmistrová možná nakonec stejně bude zase jen tak zírat, kukuku.”

„Jsme jenom kamarádi, takže neměj nějaké divné představy. A nemluv, jako kdyby mezi Lorettou a mnou něco bylo. ...Zase?”

„Och? Jsi zvědavý? Jsi zvědavý, he? Možná že tentokrát má velmistrová šanci. Ha.”

„V-vůbec nejsem zvědavý.”

...Jo, nebyl jsem zvědavý. Ne, ani v nejmenším. Zeptal jsem se jen proto. A jelikož to tak bylo, vykročil jsem na schodiště na 36. podlaží s naprosto pohodovým výrazem.

„Ahuk!”

„Ten chlápek, je celkem nervózní...”

„J-jen jsem šlápl vedle, ahuk!”

„Takhle ti HP klesne na nulu po pádech ze schodů, ještě než se dostaneš na 36. podlaží.”

D-dneska se prolomím 40. podlažím! Určitě!
-----------------------------------------------

~ Ren boduje! A brzy se vypravíme do Anglie! A nové postavy! A nepřátelé! ~

<Předchozí>...<Následující>