DM - kapitola 224

Kapitola 224 – Cena bezpečného návratu

Tady Satou. Během mých školních dní na základce jsem byl na návštěvě u dědečka a účastnil jsem se pátrání v horách po dítěti z druhého stupně základky. Měli za to, že se ztratilo. Dokonce i teď si ještě pamatuju vážné tváře dospělých. Zdálo se, že si to dítě hrálo ve městě, a potom mu přísně vyhubovali.



„Měli bychom se vrátit hned, jen co obnovíme rezervaci hostince?”

„To nemůžeme nanodesu!”

„Ale? Copak jsi neřekla, že 'patříš na bojiště'?”

„Projít se s koni~”

„Nanodesu!”

„Ech~ jsou to jenom koně, můžeme prostě říct sluhovi z hostince, aby to udělal.”

„To není dobré, není dobré~?”

„Ariso, ty to nechápeš nodesu.”

„Hm.”

Konverzace malých dívek jsem si nevšímal, neboť jsem se zaobíral tou věcí, co se děla v první síni hned za touto chodbou.

Bylo tam téměř 200 lidí v plném vybavení, jako kdyby měli jít na pochod. Jestlipak měli za úkol zachránit důležitého člověka? Jelikož v labyrintu byli lidé jako princ z cizí země a mladík z hraběcího rodu, jejich cílem byl možná někdo z nich.

Arisa, které docházel dech, když jsme sestupovali po tomto schodišti, teď dokázala v klidu stoupat a přitom si povídat. Levelování bylo přece jenom skvělé.

Prošli jsme labyrintovou branou, co Pochi a Tama otevřely, a vyšli z labyrintu.

Tam jsem spatřil tvář člověka, kterého jsem nečekal, že tam najdu.

„Vikomte Shimene! Dlouho jsme se neviděli.”

„Aach! Rytíři Pendragone, takže jsi v pořádku!”

Dokázal jsem odhadnout situaci, zatímco mě překvapilo, jak mě klidný starší bratr Torumy najednou objal. Potvrdil jsem si to, když jsem si vyslechl historku Torumova bratra.

Začalo to zkazkou o napůl zničených průzkumnících, co získali mravenčí nektar. O této zkazce se Torumův bratr doslechl v salónku vyhrazeném pro šlechtu, když předvčerejšky přijel do Labyrintového města, aby získal vzácná magická jádra.

Když se zeptal na podrobnosti, slyšel, že ty průzkumníky zachránil černovlasý mladý šlechtic, co měl výtečný mitrilový meč a měl s sebou malé zvířecí dívky, a ještěří dívka, co používala kopí. Zdálo se, že si to spojil se mnou.

Pak se na to jen tak pro jistotu vyptal Průzkumnické gildy a vyšlo najevo, že jsme se stali průzkumníky, šli do labyrintu a ještě jsme se nevrátili.

Nejprve žádal, aby Průzkumnícká gilda vyslala záchrannou jednotku, ale jelikož trvali na tom, že ji nemůžou vyslat, dokud neuplyne uvedené datum našeho návratu, nešlo to dobře. Dobrá práce, Průzkumnická gildo. Kdyby tu jednotku vyslali včera, mnoho věcí by to zkomplikovalo.

A proto si přímo promluvil s generálem Labyrintové armády, vypůjčil si pár elit, aby vytvořil záchrannou jednotku, a požádal pár průzkumníků, aby to vedli. Sám vikomt by samozřejmě do labyrintu nešel, ale naschvál sem přišel, neboť se znal s kapitánem jednotky.

„Velmi se omlouvám, že jsem ti přidělal starosti.”

„Ne, podle vašeho stavu jsem si sám udělal špatný závěr. Omlouvám se, že jsem způsobil tento povyk.”

„Jak už jsem řekl, když jde o magického válečníka, co dokáže odrazit nižšího démona, i kdyby se proti němu shlukli netvoři z prvních čtyř oblastí, ani by ho neškrábli,” vložil se do konverzace kapitán rytířů, co na sobě měl pancířové brnění.

Zdálo se, že tento člověk byl čestný vikomt. Torumův bratr odsouhlasil, že do vojenských ubikací doručí pár sudů vína a pět ovcí. Já se zítra omluvím generálovi společně s Torumovým bratrem. Řekl mi, že jsem nemusel chodit, ale jelikož jsem byl sám dospělý, nemohl jsem přesně říct: „Ach, vážně.”

Zdálo se, že rytíři hodlali eliminovat ztracené loupežníky, když už byli připravení a tak. To bylo příhodné, neboť ty, co jsem omráčil, by tam pořád měli být.

Zdálo se, že Torumův bratr měl napilno. Řekl svému podřízenému, aby vyřešil ty triviálnosti, jen co slíbil tu zítřejší záležitost.

Ten podřízený byl 40 letý muž s dobrou fyzičkou. Přál bych si, aby to místo něj byla nádherná sekretářka.




Poté, co jsme se rozloučili s Torumovým bratrem, jsme šli k pultu před branou do labyrintu, kde zaměstnanci gildy vykupovali položky.

„Blahopřejeme k bezpečnému návratu.”

„Děkuju.”

Blahopřání?

Měl jsem pocit, že na tom bylo něco špatně, ale jelikož se zdálo, že mi žehnala, poděkoval jsem jí.

„Jaký byl výsledek?”

„Máme magická jádra, materiál z labyrintových mravenců a maso z labyrintové žáby.”

Vytáhl jsem je z vaku. Naschvál jsem to udělal takhle, abych vytvořil dojem, že jsme vlastnili magickou brašnu.

Bylo to lepší, než aby si podezíravě mysleli, že máme Inventář.

Vytáhl jsem víc než 100 magických jader, po 10 kusech od prsních kyrysů, krunýřů a drápů labyrintových mravenců a 100 kilogramů masa labyrintových žab.

„T-to je hodně magických jader.”

Přesně jak Arisa čekala, gildovní zaměstnankyni cukalo v tváři.

Zdálo se, že to stále bylo v rámci logiky, neboť to nestačilo k povyku.

Myslel jsem si, že to vlastně není tak výjimečné, když se uvážily naše levely. Ale možná bylo pro průzkumníky na první výpravě neslýchané, neboť gilda znala akorát jména průzkumníků. Byl jsem vážně rád, že jsem v tábořišti nechal magická jádra, co jsme získali ze silnějších netvorů.

„To je všechno, pane rytíři Pendragone?”

„Ne. Sice nevím, jestli jsou na seznamu požadovaných položek, ale mám maso podivné žluté ještěrky.”

Už jsem věděl, že to nebylo na seznamu vykupovaného zboží, ale jelikož to maso bylo lahodné, přinesl jsem to, abych pozval na jídlo děti, co tady postávaly. Bylo to jenom 20 kg masa, ale mělo by to stačit.

„Podivná žlutá ještěrka? Není to legendární surovina?!”

„Hoj, Huey. Identifikuj tohle maso. Zdá se, že je z podivné žluté ještěrky.”

„Vážně? Dobrá práce, že jste porazili tak rychlou ještěrku.”

Tak mě tak napadá, že se snažila utéct před Taminým překvapivým útokem, a tak jsem ji chytil Magickou rukou. Myslel jsem si, že měla příliš vysokou cenu, takže to byla vzácná surovina, co? Zatímco to identifikovali, zeptal jsem se na ceny ostatních věcí.

Maso z labyrintových žab mělo cenu čtyři měďáky za kilogram, takže 100 kg byly 4 zlaté.

Prsní kyrys mravenců byl za dva stříbrné a krunýř za jeden stříbrný. Myslím, že krunýř se dal využít na mnoho věcí, byla po něm malá poptávka?

Mravenčí drápy byly celkem levné, 10 jich bylo za stříbrňák. Tedy dva měďáky za kus.

„Bezpochyby to je podivná žlutá ještěrka. Pokud to prodáte gildě, dělá to 10 zlatých. Pokud to vezmete do města, možná to prodáte za ještě víc, ale v tom případě bude daň za výnos jedna zlatka.”

Nemusel jsem nijak zvlášť platit daň, neboť se to dalo strhnout z materiálu a magických jader, co jsem prodával. Jelikož tržní cena toho masa byla 20 zlatých, bude ziskovější to prodat ve městě, i když budu muset zaplatit daň.

Co se týče magických jader, každé ze 103 magických jader z labyrintových mravenců je za jeden měďák. Jádro z podivné žluté ještěrky bylo za jeden stříbrný a jádro labyrintové žáby za dva stříbrné.

Gildovní zaměstnankyně mě naučila, jak odhadnout cenu magických jader.

„Tahle spousta malých magických jader je Bílá 9 a Rumělka 1, takže jsou nejnižšího řádu. Berte na vědomí, že to je nejlevnější jádro, neboť využití magického jádra takhle nízkého řádu je malé.”

Požádal jsem ji, aby mě naučila podrobnosti řádů magických jader.

Zdálo se, že čím byla rudá barva magického jádra tmavší, tím bylo jádro lepší.

Existovaly čtyři kategorie barev, a to Bílá, Rumělka, Rudá a Karmín. Od Bílé 9, Rumělky 1 až k Rumělce 10 to byl nízký řád. Rumělka 9 Rudá 1 až Rudá 10 byl střední řád. Rudá 9 Karmín 1 až Karmín 10 byl vysoký řád a nad tím byl nejvyšší řád Krvavý Karmín.

Jelikož žába v levelu 30 byla [Bílá 7 Rumělka 3], zatímco ještěrka v levelu 15 byla [Bílá 2 Rumělka 8], zdálo se, že vyšší level neznamenal, že magické jádro bude lepší. Jen tak mimochodem, jádra velryb byly Tmavý Karmín. Neměl jsem v úmyslu je prodat, ale trochu mě zajímalo, jakou cenu mělo to obrovské magické jádro.

Jelikož cena magických jader nezávisela na množství, ale na řádu a váze, gildovní slečna je jedno po druhém zdvořile změřila a otřela.

Na toto měření měli magický nástroj. Když jste na závaží nastavili standardní hodnotu, vypočítalo to cenu. Byla to celkem výtečná věc.

Ale naznačila, že magická jádra řádu [Bílá 9 Rumělka 1] neměla žádná využití, ale já jsem je normálně použil na výrobu rozředěných lektvarů. Jestlipak v tom byly individuální rozdíly?

Gildovní slečna rozepsala celkovou sumu a ukázala mi to na tabuli.

Množství masa z labyrintu, co hodlám prodat, jsem snížil o 20 kg.

„Souhlasíte s touto sumou za prodej?”

„Ano, dostatečně dobré.”

Uzavřeli jsme dohodu a já jsem od gildovní slečny získal dokumenty potřebné k postupu v řádu z Dřevěného štítku na Bronzový. Podivné bylo, že nezkontrolovali, jestli jsem něco nevynášel. Jestlipak ty kontroly byly laxní?

Od zaměstnanců gildy jsem dostal svolení vypůjčit si gril vedle pultu. Zdálo se, že sadu gril plus palivo pronajímali za jeden velký měďák.




„Pane šlechtici, takže jsi v pořádku!”

„To jsem ráda!”

Zavolaly na mě ty dvě z Nádherných křídel a objaly mě. Zdálo se, že si myslely, že nás mravenci porazili a unesli. Když pominu svalnaté tělo té okouzlující slečny, jemné objetí krásky bylo velmi úžasné.

Jelikož Lulu, co grilovala žabí maso, se tímto směrem dívala s komplikovaným výrazem na tváři, v kterém se mísilo překvapení a kárání, jemně jsem ty dvě od sebe odtáhl. Arisa a ostatní měly na pilno s tím, aby dětem rozkazovaly se seřadit, takže si toho nevšimly. Vyhnul jsem se festivalu provinilosti.

„Jsem rád, že jste také v pořádku.”

„To díky tobě, pane šlechtici.”

„Zachránil jsi nás.”

Zdálo se, že ty dívky byly průzkumníci, co měly dělat průvodce záchranné jednotce.

Evidentně dostaly pokutu, že způsobily potíže nejenom ostatním průzkumníkům, ale i labyrintové armádě. Ta pokuta byla vysoká, takže jim na to nestačila odměna za zakázku. Mluvily o tom mlhavě, ale pravděpodobně si půjčily peníze, aby ten rozdíl pokryly.

Děti, co jsme pozvaly na grilované maso na dřevěných jehlách, mi přišly poděkovat a pak se vrátily zpět ke stěně, aby si to jídlo snědly.

Arisa jim při rozdávání jídla obzvláště řekla, že to já jsem je pozval na jídlo. Zdálo se, že všichni měli zkušenosti z rozdávání jídla z vévodského hlavního města. Děti se seřadily a udržovaly pořádek.

Zvířecí dívky snědly tu trošku masa, co zbyla. Hej vy, copak jste každá včera nesnědly 10 kg masa?

-----------------------------------------------

~ Jen o chlup unikli pátrací akci, no... Umíte si představit 10 kg masa? Já tedy ne. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>