ICDS - kapitola 93

Kapitola 93 – Karmínový řev (5)

Ačkoli bylo trochu trapné to sám říkat, když přišlo na bojování, byl jsem génius. Jednoduše řečeno, nikdy jsem se nenachytal dvakrát na stejný útok.

Bez ohledu na to, jak byl bojovník výborný, měl omezené techniky, co používal. Všichni lidé měli ve svých pohybech dané vzorce a jakmile jsem je viděl na vlastní oči a zakusil je svým tělem, nebylo příliš složité pochopit pohyby a protiútoky. Ale zdálo se, že ostatní lidé nepřemýšleli jako já. Dokonce i otec se zatvářil překvapeně, když jsem mu o tom řekl.

Bylo to stejné jako u chytrých dětí, co dokázaly vyřešit příklady jedinou rovnicí. Jakmile jsem spatřil a zažil techniku, pochopil jsem ji a uvedl protiútok bez ohledu na to, jak se ta technika využívala. Moje tělo si ji pamatovalo.

Pokud jsem byl příliš pomalý vyhnout se nepřátelskému útoku i poté, co jsem přečetl jeho trajektorii, bylo to něco jiného, ale jinak jsem se s tím dokázal snadno vypořádat. To samé platilo o bitvách s Pány podlaží. Jejich techniky fungovaly podle vzorců, co byly mnohem jasnější než lidské pohyby. Jakmile jsem to jednou zakusil, bylo by divné, kdyby mě to zasáhlo podruhé.

Takhle řečeno nebylo vždycky možné se jim vyhnout. Všem technikám Pánů podlaží bylo obtížné, ne-li nemožné, se vyhnout.

[Chcípni!]

„Dračí kůže!”

Použil jsem Dračí kůži, vykřikl jsem z plných plic. Ignoroval jsem černé ruce, co vystřelily ze země, a vypálil jsem svou Živelnou čepel na Smrťáka. Než ho Živelná čepel zasáhla, teleportoval se za mě. Já jsem jeho pohyby samozřejmě přečetl.

„Hod!”

[Kuk!]

Popadl jsem ho a hodil na zem, jako kdybych čekal, až se za mnou objeví. Peika a Ruyue se vznášely ve vzduchu a soustředily svou živelnou magii na sekáče, aniž bych jim to musel rozkazovat. Mezitím do mě černé ruce bušily a pokoušely se mě stáhnout pod zem. Ale jelikož jsem měl tělo zesílené Dračí kůží, ruce se při té snaze mě táhnout zlomily. Jak jsem to viděl, na mysl mi něco vytanulo.

„Ruyue, pojď do mého brnění!”

[Dobře!]

Ruyue, co útočila na sekáče spolu s Peikou, prosytila mé brnění. Zároveň s tím jsem do svého brnění vlil manu a posílil ho. A pak, jak jsem si myslel, černé ruce, co se dotkly mého brnění, zmrzly a začaly se lámat. Našel jsem způsob, jak ty černé ruce zastavit, aniž bych musel použít Dračí kůži! V mé první strategii ohledně Smrťáka zazářil první náznak úspěchu.

„Fuu, teď jsi v háji, sekáči.”

[Sekáčova kosa!]

Jakmile jsem to sebevědomě prohlásil, z prostoru nad mou hlavou padl k zemi velký stín. Jak jsem měl tělo sehnuté z toho, jak jsem sekáče hodil na zem, vyhnul jsem se tomu útoku koulením. Ale nebyl jsem schopný se tomu útoku plně vyhnout a stín mě stejně udeřil do helmy a dokonale ji rozsekl. A to jsem měl ještě aktivní účinek Dračí kůže! S odhalenou holou tváří jsem zaskřípal zuby.

„Ty jeden mizero, kolik těch technik máš ještě skrytých?!”

[Sekáčova kosa!]

Jelikož se zdálo, že používat techniky jednu po druhé nefungovalo, zdálo se, že se Sekáč rozhodl použít všechny svoje techniky naráz. Tahaly mě černé ruce, z nebes padal velký stín kosy a mým směrem letěla čepelová vlna. Jelikož jsem sekáče už jednou hodil na zem, neteleportoval se za mě a akorát vrhal z dálky útoky. Vážně byl mazaný. Měl jsem pocit, jako kdybych bojoval s prohnaným člověkem.

„Peiko!”

[Jsem připravená!]

Pokud máš v plánu tohle, přijmu tu výzvu k vyhlazovací bitvě! Dal jsem si do úst další Manový lektvar a zahlížel na Smrťáka, co z dálky máchal kosou. Už nemáš Manové lektvary, ale já ano!

Nejdřív jsem ignoroval černé ruce, co na mě neměly moc velký vliv, a soustředil se na vyhýbání stínovým kosám a čepelovým vlnám. Zároveň s tím jsem nechal Peiku, co měla volno, útočit na sekáče.

Pánovi 35. podlaží Dullahanovi jsem se mohl držet na blízku a mít s ním litý fyzický souboj, ale Pán 40. podlaží Smrťák byl naprosto jiný než Dullahan. Byli naprosto odlišní. Jedním jsem si byl jistý, a to, že by si každý vybral bojovat radši s Dullahanem než se Smrťákem. Bez mých schopností elementalisty by bylo vážně nemožné porazit Smrťáka sólo.

[Nebudeš mě schopný porazit, Hrdino!]

„Pokud si tak věříš, proč nepřijdeš se mnou bojovat z blízka?”

[Sekáčova kosa!]

Hej, neútoč jen proto, že nevíš, co říct! Horečnatě jsem se vyhnul jeho útoku. Peika na něj také útočila, kdykoli se naskytla příležitost.

Než jsem se nadál, černé ruce byly pryč. Stínové kosy také padaly méně často. Ačkoli sekáč rychle poletoval kolem a máchal po mě svou kosou, uvědomil jsem si, že mu došla mana.

„Ruyue, jdi teď pomoct Peice.”

[Dobře!]

Jakmile jsem deaktivoval Duchovní auru a Ruyue se přidala k útoku s Peikou, pro sekáče bylo obtížnější vyhnout se jejich útokům. Využil jsem prodlevu, kdy na mě nepadala stínová kosa, nechal jsem čepelovou vlnu proletět kolem svého ramene a vyrazil jsem k němu. Moje Stříbrné kopí zářilo světlem plným odvety.

„Chcípni!”

[Jako kdyby!]

Sekáč se ustavičně teleportoval vzad. Ale jakmile jeho teleportace ustala, Ruyue omezila jeho pohyby svými ledovými pouty. Normálně by se Ruyuinými okovy dokázal snadno prolomit, ale momentálně neměl manu. Neměl sílu uniknout z okovů elementála středního řádu.

Jak chtěl užuž máchnout svou kosou, Ruyueina pouta se mu vyšplhala k pažím a na místě jej připoutala. Ačkoli ho nebudou moct zadržet dlouho, prozatím dělaly svou práci.

Zatímco jsem k němu běžel, Peika přirozeně letěla ke mně a prosytila mé kopí. A já vlil momentum svého výpadu do hrotu kopí a bodl jsem kupředu.

„Hrdinný úder!”

| Kritický úder! |

[Kuak!]

Sekáč z úst vykašlal něco, co vypadalo jako černý stín. Přišlo mi to podobné krvi, ale jen pro případ jsem se tomu vyhnul. Když ten stín dopadl na zem, rozežralo ji to. Ačkoli jsem to tak nějak čekal, vnitřnosti měl plné jedu.

Když jsem odvrátil zrak s myšlenkou, že jsem vážně až do konce nemohl polevit v pozornosti, ze vnitřku sekáčovy kápě vystřelila stínová kosa. Pořád mu zbývala nějaká mana!

[Tohle je konec!]

„Božská rychlost!”

Promiň, ale věděl jsem, že skrýváš manu v okamžiku, kdy ses nechal tak snadno polapit okovy! Potvrdil jsem si, že použil svůj finální tah; vyhnul jsem se černé kose, co se ke mně řítila a odběhl jsem za něj. Zároveň s tím, jak Božská rychlost vyprchala, jsem spatřil, jak se stínová kosa ve vzduchu rozplynula.

[Kuk, ty slizký červe!]

„Buď šťastný, sekáči,” řekl jsem, jak jsem uvažoval, v které části zad utrží největší bolest. „Dneska budeš prvním sekáčem, kterého zabije slizký červ.”

| Dostal ses do levelu 41. Získal jsi právo postoupit na 41. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových stavových bodů. |

| Nyní můžeš navštívit rekreační oblast v Rezidenční oblasti! O více informací si řekni u správců Rezidenční oblasti! |

| Úžasné! Jsi první v historii První kobky, komu se podařilo porazit Smrťáka na první pokus a sólo! Kobka si tě bude pamatovat jako Skvělého průzkumníka. Za odměnu jsi získal 2 technické body. Získal jsi doživotní volný vstup do „Místo oddechu andělů!”. Nynější počet technických bodů: 14 |

| Mise splněna! Podařilo se ti během tří měsíců splnit podmínky drakoniána Lina. I když Lin skřípe zuby, dá ti slíbené vybavení. Za odměnu jsi získal 1 technický bod. Nynější počet technických bodů: 15 |

| Získal jsi titul „Mistr Smrťáka”. Všechny hodnoty +2 body. Tento efekt platí i při neaktivním titulu. |

| Porazil jsi Smrťáka sólo. Získal jsi zvláštní odměnu, Smrťákovu róbu. |

| Získal jsi 150 tisíc zlatých. |

| Získal jsi jedinou odměnu, co Prvním průzkumníkům zůstala skrytá. Blahopřejeme! Tvoje hodnota štěstí +1. |

| Tajemství. Magická kniha Stráž duše. |

„Jů.”

Zamumlal jsem nevzrušeným hlasem. Nezbývala mi žádná energie. Helmu jsem měl rozseklou na půlky a moje Černé zemní kopí bylo zlomené. Brnění jsem měl od sekáčových černých rukou a čepelových vln potrhané a trhlinami vytékala krev. Vlasy jsem měl rozcuchané a byl jsem zablácený, jak jsem se válel po zemi.

V takovém strašném stavu jsem nebyl ode dne, kdy jsem bojoval s Lordem orků. Ačkoli jsem se chtěl zhroutit na zem, bylo tam bláto. Neomdlel jsem jen s použitím své výjimečné síly vůle a sebral jsem ze země své Černé zemní kopí. Bylo zlomené celkem čistě.

[Shine, byl jsi skvělý! Super skvělý!]

[Pane, jsi úžasný.]

„Pojďte sem. Taky jste pilně pracovaly.”

Moji elementálové ke mně přiletěli jako štěňata. Obě jsem je objal v náručí a požádal jsem informační slečnu, aby zobrazila protokol zpráv. Když jsem si přečetl tu část o rekreační oblasti, naklonil jsem hlavu ke straně.

„O tomhle jsem ještě neslyšel... můžu se tam dostat z Rezidenční oblasti? Je to vylepšená verze Rezidenční oblasti?”

Ačkoli jsem si nebyl jistý, měl jsem pocit, že to mělo co dělat s volným vstupem do Místa oddechu andělů, co jsem získal jako odměnu za toto dosažení. Zjistím to, jakmile se tam dostanu.

Úspěšně jsem získal titul Mistr Smrťáka a tajnou odměnu: Stráž duše. Když jsem si ji vybral ze seznamu odměn, objevila se magická kniha a vletěla do mě.

| Naučil ses techniku Stráž duše (pasivní). Prostřednictvím hluboké duchovní meditace zvyšuješ sílu své duše, co tě chrání před účinky mentálních stavů a co zlepšuje ligu tvé existence. Účinek se zvýší spolu s levelem techniky. |

„Je to, jak Lin řekl.”

Vážně jsem dostal techniku, co mě chránila proti účinkům mentálních stavů. Instinktivně jsem cítil, že v této technice se skrývalo víc. Zjistím to, jak budu pokračovat. Pro teď jsem si chtěl vzít odměnu za misi a jít spát.

„...Kuk.”

Lin kouřil s nohama na pultu Obchodu. Když mě spatřil, ušklíbl se.

„Jsi na padrť.”

„Myslel jsem si, že umřu. Bylo to těžké.”

„Ale podařilo se ti uspět. Na první pokus a sám.”

„No... Jo.”

„Huuu...”

Lin vyfoukl obláček dýmu. Pak nechal vzplanout celou cigaretu, takže zmizela a nenechala po sobě ani popel. Pak po mě něco hodil. Když jsem to spěšně chytil, byl to tenký náramek z narudlého kovu. Ačkoli vypadal prostě, jeho nádherná textura byla okouzlující.

Zeptal jsem se Lina: „Co to je?”

„Tvoje odměna. Vyrobil jsem to, když jsi tu nebyl.”

„...Nemyslel jsem si, že si vystačíš s náramkem, Line.”

„Naučím tě, jak ho aktivovat.”

Lin vstal ze svého místa a nasadil vážnou tvář. Tvářil se jako skvělý mudrc, co předává své znalosti o dávné magii svému nástupci.

„Nejdřív si ho nasaď.”

„Dobře... Tak.”

„Dobrá, paži bez náramku natáhni kupředu a pak se jí dotkni klíční kosti. Pak zvedni paži s náramkem vysoko do vzduchu—”

„Ach!”

Ignoroval jsem Linovu očividnou léčku a vlil jsem do náramku manu. Z náramku v mžiku sálalo silné světlo. Brnění, co jsem měl na sobě, zmizelo a kolem těla se mi ovinulo něco jiného.

Za méně než 0,1 sekundy jsem nosil jinou sadu brnění než předtím. Tělo mi pokrývaly rudé, ostré a kovové šupiny, co vypadaly jako šupiny rudého draka. V rukavicích se snadno pohybovalo a brnění a boty byly neuvěřitelně lehké. I helma dokonale seděla. Když jsem se podíval za sebe, třepotal se tam rudý kožený plášť, i když nevál žádný vítr. Bylo tu super skvělé!

„Takže, Line. Nejsem si jistý, jak tohle funguje, takže můžeš mi předvést, co jsi řekl?”

„Ty jeden... Prostě si vezmi kopí.”

Lin promluvil s hořkostí a hodil mi rudé kovové kopí. Já ho chytil a pomyslel jsem si, že je Lin celkem legrační.

| Sundal jsi Dullahanovu sadu. Tvá síla a konstituce -17. |

| Sundal jsi Černé zemní kopí. Tvá síla -5 a tvá mrštnost -10. |

| Oblékl jsi sadu Šupinové brnění karmínového draka. Je vázáno k tvé osobě. Všechny statistické hodnoty +10. Tvá síla a konstituce dodatečně +10. Šance utržit kritický úder velice klesne a část utržené škody obrátíš na svého protivníka. Účinky všech technik typu výpadu vzrostou o 60%. |

| Oblékl jsi Plášť rudého draka Felixese. Je vázán k tvé osobě. Tvá mrštnost, magie a charisma +15. Stal ses imunním vůči všem teplotním stavovým účinkům. Třikrát denně ochrání svého pána před nepředvídatelnými útoky. |

| Vzal sis Karmínové kopí nenasytnosti. Je vázáno k tvé osobě. Tvá síla +30. Ke všem základním útokům je přidána ohnivá škoda a máš vysokou šanci, že nepřítele spálíš. Vyvíjí se pohlcováním předmětů typu zbraní. |

| Když máš na sobě sadu Šupinového brnění karmínového draka, můžeš jednou denně použít Karmínový řev. Ten promění vzduch, ke kterému dorazí, na pražící plameny, co zaútočí na nepřátele. Jelikož spálí všechno kromě svého uživatele, musí se používat s prozíravostí. |

„Tohle je...”

Stačilo si jen vyměnit vybavení a měl jsem pocit všemocnosti, jako kdyby nic nebylo nemožné. Z Černého zemního kopí a Dullahanovy sady jsem na stavových bonusech získal 49 bodů. Teď jsem získal 130 bodů, i kdybych vyloučil bonus za charisma a štěstí! Jeho účinek měl hodnotu 15 levelů růstu! S takovýmhle navýšením stavu i čas na „aktualizaci” bude neuvěřitelně dlouhý.

I když jsem to věděl, tělo mě svrbělo vzrušením! Zdálo se, že mé tělo, co bylo vyčerpané a připravené omdlít, chtělo řádit jako tajfun. Sekáč? S takovýmhle nárůstem stavu se množství újmy, co jsem mohl sekáčovi způsobit, muselo počítat v jiném řádu!

„Jakmile je to na tebe vázané, získáš stavové bonusy jen tím, že máš náramek nasazený. Ach, ale bez brnění nemůžeš použít Karmínový řev, takže to měj na paměti.”

„Díky, Line!”

„Pokud mi teď poděkuješ... vnitřnosti se mi převrátí, takže neděkuj...!”

To vybavení, co jsem dostal, mi sebralo dech. Ačkoli jsem věděl, že bych se neměl spoléhat jen na vybavení, válečník si nemohl pomoct a měl radost, když dostal takové dobré vybavení.

„A to kopí také může pohlcovat zbraně.”

„Pohlcovat? Co se stane, když je pohltí?”

„To zjistíš, až jich pohltíš dost. Proč to nezkusíš?”

Okamžitě jsem pomyslel na své zlomené Černé zemské kopí. Když jsem ho přiložil k Nenasytnému kopí, Černé zemské kopí překvapivě zmizelo. Zároveň s tím se ozvala zpráva.

| Karmínové kopí nenasytnosti pohltilo Černé zemské kopí. Růst: 1% |

„1 procento?! To musí sníst dalších sto?”

„To je hodně. Musela to být celkem dobrá zbraň.”

Naučil jsem se hodnotnou lekci. Že bych se nějakou dobu neměl trápit růstem zbraně.

Jelikož jsem teď měl nové vybavení a zbraň, každopádně jsem je musel jít otestovat. Úplně jsem zapomněl na spánek a zakřičel jsem: „Line, vrátím se, až udělám další boj s bossem!”

„Jo, jo, jdi umřít.”

Vzal jsem Linova slova jako žert a šel jsem znovu bojovat s bossem.

Zemřel jsem. Přesně takhle jsem týden nemohl drilovat bosse.

Jakmile mě to vyhnalo do Rezidenční oblasti, v klidu jsem zhodnotil, co se stalo. Aktualizace stavu teprve začala a ještě jsem nebyl dost silný, abych Smrťáka přemohl. Ačkoli jsem řekl, že jsem se cítil plný energie, moje tělo bylo bezpochyby vyčerpané. Nebyl jsem schopen vytáhnout své plné schopnosti a nechal jsem se zabít. Ačkoli jsem normálně byl schopen přemýšlet takhle daleko, ztratil jsem rozum, jelikož to vybavení, co jsem získal, bylo příliš dobré. Poučil jsem se, že bych neměl jednat na základě vzrušení. Jeden týden byla cena, co budu muset zaplatit.

Život byl vážně jako horská dráha.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Haa, jsem vážně blázen...!

Pět tisíc slov! Já! Chtěl! Skončit! Ale! Proč! Slyším zvuk toho, jak mi práce později narůstá...

Zatímco si zoufám, doufám, že se všem líbila dnešní kapitola. Už to bylo dlouho, co Shin zemřel! To se stane, když polevíte v obezřetnosti a myslíte si, že jste zesílili. ^^ Bez ohledu na to, jak moc se mu zvýší inteligence, neaktualizuje se, takže...

-----------------------------------------------

~ Veselé Vánoce! I Shin dostal pěkné dárečky, byť si je musel zasloužit a dlouho na nich pracoval. A Linovi se dostalo aspoň trochu toho zadostiučinění, když Shina týden neuvidí. ~

~ Autore, soucítím s tebou... ale nepiš ty kapitoly tak dlouhé... Nebo spíš Toika je na tohle expert a když to na něj přijde, je schopný napsat i dva až třikrát delší kapitolu než normálně. ~

<Předchozí>...<Následující>