KY - kapitola 48

Kapitola 48 – Odpočinek po procitnutí

„Samozřejmě že jsem skončil tady.”

Loren ležel na nemocničním lůžku a poslouchal Lapis, co se zdála být ve špatné náladě. V tichosti vzhlédl ke stropu ve snaze se na ni nedívat.

Nacházel se ve městě Kauffa.

Loren ležel v pokoji v jedné z pár nemocnic ve městě.

„Víš, jak to potom pro mě bylo těžké? Jsi až moc těžký, abych tě těmi svými útlými pažemi nesla. A navíc jsi mnohem vyšší než já, víš? Nohy jsi táhl za sebou, i když jsem tě nesla na zádech.”

„Jo, boty mám celé odřené a pořezané. Možná si budu muset pořídit nové.”

Jeho výdaje se zvýší, ale pár bot nebyl tak drahý.

Přemýšlel o ceně bot a o tom, že požádá Jacka, jestli věděl o nějakém podniku, kde najde levný pár bot. Neboť mu přišlo, že takové věci věděl.

A mezitím Lapis pokračovala ve svém kárání: „Ty jsi už tak dost těžký, ale ještě jsem musela táhnout ten tvůj velký meč, víš? Věřím, že by bylo fér, kdybys mi tuhle službu vynahradil, nemyslíš?”

Lorenův velký meč by měl problém udržet v obou rukách i normální válečník, ale Lapis řekla, že byla schopná ho odtáhnout. A tak měl zhruba ponětí, jak silná byla.

„O tom si promluvme později. Hele, Lapis?”

„Ano, copak?”

Lapis si celou dobu stěžovala, ale když Loren promluvil znaveným hlasem, přestala a odpověděla mu.

Možná nebyla tak moc naštvaná a akorát si chtěla postěžovat.

Nebo možná že akorát byla rychlá a jasná, když přišlo na přepnutí nálad.

Loren neměl ponětí, ale zeptal se Lapis na tu jednu věc, co musel vědět: „Co se stalo potom?”

Shayna, co se stala Králem Neživota.

Loren roztříštil drahokam na jeho hrudi a porazil ho.

Normální Králové Neživota evidentně neměli takovou slabinu, takže Loren věděl, že by je nedokázal porazit stejným způsobem. Ale každopádně ho dokázal porazit a zatímco mizel, vrátilo se Shaynino vědomí.

Vzpomínal si až do chvíle, kdy se k ní natáhl, aby ji utěšil, a vzal ji za ruku.

V té chvíli cítil, že mu Shayna něco zašeptala, ale hned poté vytuhl, takže si nedokázal vybavit, co to bylo. A usoudil, že bylo třeba, aby si s Lapis ujasnil, co se stalo pak.

„Totiž tím si nejsem jistá.”

Lapis si k nemocničnímu lůžku přitáhla židli a posadila se.

„Lorene, šel jsi k němu, když se mu tělo rozpadalo. To bylo vážně nedbalé, víš? <<Král Neživota>> vlastně přesně nezemře, i když jeho tělo zmizí.”

„Co to má znamenat?”

„Víš, že každá živá věc má dvě různá těla? Materiální a astrální?”

Loren okamžitě potřásl hlavou.

„Materiální je fyzické tělo. Astrální tělo se dá považovat za duchovní tělo. Sloučením těchto dvou vzniká existence živé bytosti. Tohle je možná trochu matoucí, ale i když poničíš materiální část, nezbytně to neznamená, že jsi poničil astrální část.”

Lapis se podívala Lorenovi do tváře a přemýšlela, jestli to chápal.

To vysvětlení, co mu Lapis předložila, bylo dostatečně jednoduché, aby to Loren pochopil. A tak kývl, aby pokračovala.

„Je jenom pár bytostí, co si jsou vědomi obou částí. V této oblasti tkví logika za dorůstáním chybějících údů pomocí Božského umění vysokého řádu, ale do toho se pouštět nebudu. Takže dokud nejsou zničena obě ta těla, není to skutečná smrt.”

Lapis pak řekla, že u bytostí, co si nejsou vědomy těchto dvou druhů těl, je smrt materiálního těla definicí smrti.

A v tom případě jelikož je astrální tělo stále naživu, je možné je vzkřísit Božským uměním nejvyššího řádu <<Vzkříšení>>.

Ale dokonce i astrální tělo zeslábne a nakonec zemře, pokud jeho materiální tělo není naživu, takže kříšení lidí má své časové omezení.

„Jaký je rozdíl mezi tímhle a duchem?”

„Duch je astrál, co zakořenil na tomto světě, i když to je jen stín svého dřívějšího já. Jelikož to je jen stín, je nemožné ho vzkřísit. Ačkoli se zdá, že nekromanti to stále zkoumají.”

„Chápu, co tu říkáš. Ale pokud materiál zemře, tak zemře i astrál, ne?”

„Ale problém je v tom, že pokud si je bytost vědoma těch dvou částí, i když je materiál zničen, může nějakou dobu žít ve svém astrálním stavu. <<Král Neživota>> je jedna z těch pár bytostí.”

Takže co se Lapis snažila říct, bylo, že i když se Shaynino tělo začalo rozpadat kvůli zpětné reakci drahokamu, jednalo se jenom o materiální tělo. A nebyla si jistá, jestli to samé platilo i pro astrální tělo.

Pokud byl astrál netknutý, bylo nemožné říct, že Král Neživota vskutku zemřel. A tak byla Lapis naštvaná, že byl Loren až příliš bezohledný.

„No, jako žoldnéř takovou informaci nepotřebuješ. Ale přiznám, že jsem byl nedbalý.”

„Ano, to ano. Ale <<Král Neživota>> každopádně zmizel a ty jsi akorát ztratil vědomí. Takže se zdá, že ta zpětná reakce byla dostatečně mocná, aby zničila i astrální tělo.”

V Lapisině hlase se trochu mísila úleva.

To znamenalo, že i když byla na Lorena kvůli jeho počínání naštvaná, stejně se o něj bála. A Loren si odkašlal a začalo mu být mírně trapně.

Ale pak ho upoutalo něco v koutku oka.

To jediné, co měl před očima, byl strop. Ale v koutku viděl malou dívku s křídly oděnou v šatech. Vznášela se tam, aniž by potřebovala mávat křídly.

Ta dívka, co se vznášela v jeho zorném poli od chvíle, co nabyl vědomí, se velmi podobala Shayně. A zdálo se, že ji Lapis vůbec neviděla.

„Ztratil vědomí... vážně to bylo to, co se stalo?” zeptal se Loren Lapis. Bál se, že se vážně tvrdě uhodil do hlavy a teď měl poškozenou mysl.

Samozřejmě se nijak nezmínil o tom, že koutkem oka viděl dívku, protože nechtěl, aby si kdokoli myslel, že se zbláznil nebo tak něco.

„Jen pro jistotu tě poslali na pár vyšetření, ale jsi celkem zdravý. Ale tentokrát jsi byl mnohem víc oslabený než posledně. Přesně řečeno jsi byl jen krok od smrti.”

Lapis donesla Lorena zpět na kliniku v Hanze. Byla kvůli Lorenově stavu nervózní, a tak přiměla Klause, co už byl vyčerpaný kvůli tomu, jak to tam bránil, aby vzal ty čtyři, co spali na klinice, a hodil je do vozu spolu s Lorenem. Pak ho přivázala ke koni a přinutila ho jet celou cestu až do Kauffy.

Díky jejich úsilí přežili. Ale Klaus se přepracoval tím, že nonstop používal <<Podporu>>, a naprosto omdlel. A teď byl momentálně upoután na lůžko a Ange a ostatní dívky, co se zotavily, se o něj staraly.

Nebyl to špatný člověk, jen kdyby byl o něco upřímnější. A tak Loren doufal, že mu tento incident nezpůsobí trauma. Ale to neměl jak vědět.

Kdyby se samozřejmě tak nesnažil, Loren by možná zemřel, a tak mu za to byl vděčný.

Usoudil, že až se zotaví, měl by za ním zajít. Ale pak si vybavil, co Lapis řekla o jeho stavu, a tiše zamumlal: „Výdaje za léčení byly celkem značné, že?”

„Jsi v nemocnici sedm dní, Lorene. Pokud budeme počítat jen výdaje za nemocnici, bude to zhruba sedmnáct stříbrných... ale tentokrát tu jsou i výdaje za něco jiného.”

„Co se stalo?”

„Jak jsem zmínila, byl jsi jen krok od smrti. Byl to závod s časem a tvůj stav byl tak špatný, že by tě normální léčba nezachránila včas.”

Lapis si založila ruce na hrudi a přemýšlela, jak mohl být tak oslabený, když nebyl ani zraněný. A Loren si povzdechl, neboť věděl, kterým směrem se tato konverzace ubírala.

Takže byl v podstatě mrtvý a normální léčba by nezabírala. Takže aby ho zachránili, provedli něco, co nebyla normální léčba.

A protože to nebyla normální léčba, stálo to něco navíc. Loren už viděl, jak se konverzace stáčela tím směrem, a tak se Lapis prostě zeptal: „Kolik to stálo?”

„Použili jsme elixíry, co stojí zlaťák za lahvičku. A použili jsme jich pět.”

„Víš, že jsi mě mohla prostě nechat umřít, že?”

Pět zlatých bylo hodně peněz.

Ale pokud to bylo za elixír, co byl léčivo nejvyšší kvality, dávalo to smysl.

Ale byla to suma, kvůli které by se člověku chtělo znovu umřít, a tak si Loren nebyl jistý, jestli by měl být šťastný, že neumřel. Nebo jestli by měl být smutný, že nezemřel v pokoji.

'Onii-san. Možná to ode mě bude znít nepříjemně, ale pokud žiješ, určitě se stane něco dobrého.'

Když Loren zaslechl Shaynin hlas, překvapeně se podíval na Lapis, ale zdálo se, že se ten hlas k Lapis nedonesl. A když se střetli pohledem, akorát se na něj bezvýrazně dívala.

'Promiň, Onii-san. Je mi to líto, ale když jsem se dotkla tvé ruky, pomyslela jsem si, že nechci zemřít, a stalo se tohle.'

„Co to kruci?” zamumlal Loren bezděky nahlas, byl zmatený.

A Lapis se na něj dál dívala s bezvýraznou tváří.

Dívka, co se vznášela v jeho zorném poli, horečnatě zamávala rukama.

'Onii-san. Můžeš se mnou mluvit, i když to neřekneš nahlas. Přece jenom jsem astrální tělo, co žije v tvém materiálním těle.'

(A co potom moje soukromí?)

Jak v duchu odpověděl touto mrzutou myšlenkou, dívka splihla celá sklíčená.

'Od nejhlubších částí se budu držet, co možná nejdál to půjde. Ale... pokud ti to způsobí příliš mnoho potíží, okamžitě odejdu.'

(A pokud odejdeš, co se s tebou stane?)

'Nemám materiální tělo a nedokážu si ho znovu vytvořit, takže nakonec zmizím.'

(Když jsem si tohle vyslechl, nemůžu ti říct, abys odešla...)

Loren měl pocit, že nemohl být tak chladnokrevný, aby řekl někomu, o kom věděl, že zemře, aby odešel.

Kvůli té myšlence, že mu v mysli žila dívka, měl těžký pocit, ale silou se přesvědčil, že se to dá časem vyřešit a že nebylo třeba se unáhlovat.

„Ehmm... Lorene? Děje se něco? Necítíš se dobře?”

Jelikož Loren přestal mluvit, Lapis si pomyslel, že se možná něco dělo, a tak se ho zeptala rezervovaným hlasem.

Loren odpověděl, že se nic nedělo, a pak řekl s rezignací v hlase: „To znamená, že jsi ty výdaje zaplatila za mě, že?”

„Ach, ano. Ehmm... Prostě to přidám k tvému dluhu. Nemocniční výdaje spolu s léčivy a těmi ostatními věcmi to bude šest zlatých a dvacet stříbrných.”

„Takže to je přesně třicet zlatých, co... můj dluh akorát víc a víc narůstá.”

„Zakázka se považuje za selhání, ale pořád dostaneme trochu zaplaceno za risk. Nevěřili by, že se objevil Král Neživota, ale dostaneme odměnu za zombie a navrátilce.”

„Nebude z toho rozruch? Byl to jen městský stát, ale stejně zanikl celý národ.”

Nikdo to vlastně neřekl, ale na základě Lapisiných spekulací a Shutelina přístupu bylo pravděpodobné, že Hanza už nebyla. A když se pomyslelo na to, jaký účinek to bude mít na národy kolem, stačilo to na to, aby z toho měl každý bolehlav.

Ale Lapis na jeho slova odpověděla komplikovaně.

„Co se děje?”

„No, totiž... to stádo nemrtvých, co bylo kolem Hanzy, naprosto zmizelo.”

Ta okřídlená dívka v koutku jeho zorného pole z nějakého důvodu nadmula hruď.

Vypadala jako víla, ale bylo to astrální tělo nemrtvého nejvyššího řádu, Krále Neživota.

Když odhadl, že po cestě zpět se nějak vypořádala se všemi nemrtvými v oblasti, Shayna přikývla a řekla, že měl pravdu.

„No, ta hrozba je každopádně pryč, takže to je asi v pořádku.”

„Ale kvůli tomu neuvěří, že se objevil kostěný drak.”

„S tím se nedá nic dělat. To akorát znamená, že mi bude trvat déle, než svůj dluh splatím.”

„Co se toho týče, vážně mi na tom nesejde.”

Po jejích slovech si Loren uvědomil, že dokonce i on se k tomu začal stavět takhle. Jak se díval, jak Shayna z nějakého důvodu spadla na tvář, usoudil, že si odpočine, a zavřel oči.
-----------------------------------------------

~ A to byl konec 2. knihy. Dluh úspěšně narostl na 30 zlatých, takže se dá předpokládat, že to Loren do konce života nesplatí... A já si dám zase (krátkou, možná) přestávku a popřemýšlím, jestli se pustím do 3. knihy nebo jestli skočím na něco jiného ^_^ ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>